Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Drsný Ibrox Park: Sodoma a Kamara. Pokus o vraždu v přímém přenosu? Když v Edenu praskaly kosti. Co zaujalo Jiřího Macků

28.03.2021
Drsný Ibrox Park: Sodoma a Kamara. Pokus o vraždu v přímém přenosu? Když v Edenu praskaly kosti. Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: ČT / repro (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Fotbal už nikdy nebude zábava, jen pouhý boj o nesmyslné částky na úkor zdraví aktérů

Nejsem na stránkách tohoto média v pozici, abych mohl na čerstvé události reagovat aktuálně ze dne na den. Což ovšem většinou není na škodu, alespoň člověk nevypustí z počítače nějakou přitroublou ukvapenost, jak to dokážou z pusy nejen politici a funkcionáři. Neboli dostává ještě něco času s chladnou hlavou popřemýšlet, přehodnotit první úvahy, Což je v tomhle případě jenom k lepšímu.

Proto se také s rozmyslem vracím ke glasgowskému zápasu pražské Slavie. Byl ostrý jako šavle. Tak, jak to na britských ostrovech chodívá a jak s tím jistě nefavorizovaní hosté museli počítat. Počítali, psychicky se obrnili obdivuhodně a díky kondici vzdorovali statečně. Jenže fotbal současnosti už není jenom hra, už ani ne jenom tvrdý boj, ale mnohdy oboustranná bezohledná válka. Nějak na to zapomínáme.

Chtěl skutečně útočník zlikvidovat brankáře?

Bude to nadlouho nezapomenutelný duel. Zvláště pro domácí, protože jenom trapně mínusový: dvě branky, dva vyloučení, konec postupového snu. A také dvě kolize. Střet útočníka Kemara Roofeho s brankářem Ondřejem Kolářem byl v konečném vyznění děsný, záběr na zařazení do ´Zlatého fondu´ podobných nepříjemných událostí fotbalového trávníku. (Připomeňme, že právě na tomtéž pažitu druhý den roku 1971 během derby s Celtikem leželo po tragických událostech v ochozech 66 mrtvých příznivců Rangers…) Přesto, po osobních zkušenostech z patnáctileté aktivní kariéry hráče a téměř desetileté činnosti rozhodčího, nemíním označit zákrok Jamajčana jako úmyslný.

Upřímně vyznívá i jeho stanovisko: „Nebyl v tom žádný úmysl. Dostal jsem se k míči první a brankář se se mnou srazil. Nemohl jsem nic udělat. Byla to opravdu ošklivá nehoda, nikdy nejdu na hřiště s cílem někoho zranit. Koukal jsem na míč. Byl moc vysoký na to, abych si ho zpracoval hlavou, proto jsem to zkusil nohou. Podařilo se mi být u míče první a dotknout se ho. Pak jsem se srazil s brankářem, který vyběhl přímo proti mně. Na videu vidíte, že celou dobu koukám na míč a vůbec nemám ponětí, kde je brankář.“

 

Došlo by k ohrožení brankáře, kdyby se domácí útočník nedostal tak snadno za záda trojici obránců?

A dokonce jsem přesvědčený, že ani mnozí domácí aktivní hráči, kteří opakovaně zažili i méně adrenalinovou vypjatost podobných zápasů, ho nepovažují za úmyslný, likvidační. Ale k tomu ještě za chvíli. Za normálních ´šťastnějších´ okolností, kdyby nedošlo ke kontaktu, by to byl tuctový přestupek, tzv. nebezpečná hra vysokou nohou. Vede mě k tomu i jednoduchý a hodně vypovídající postřeh, že ani bezprostředně poté, či během následného vylučování viníka, nevzplanuly na straně disciplinovaných hostů žádné odvetné vášně. Zřejmě to rovněž automaticky vzali jako nešťastnou příhodu, a ne jako záměrný likvidační zákrok. Ani ten Kúdela nešel provinilci něco zašeptat do ucha. Útočník si ovšem vyloučení a následný trest zasloužil, hráč je odpovědný za své konání a jeho následky.

Zkusme celou situaci s chladnou hlavou rozebrat

Útočník, nečekaně slavistickými stopery zcela přehlédnutý (tady není co k připomenutí?), vyskočil a ve snaze zasáhnout míč přidal kop. Proč by však chtěl zasáhnout protivníkovu hlavu, když jeho dobře placeným snažením je dát gól? Motiv brankáře je opačný: gólu za každou cenu zabránit. To je pro něj klíčový příkaz okamžiku: vlítnout do toho přímo, tedy hlava-nehlava. Hráči, zranění v takové skrumáži vlastním brankářem, by mohli vyprávět. A kde byl v ten moment brankář? Inu logicky v prudkém pohybu vpřed směr míč, možná i se zavřenýma očima. Myslím, že stejně tak dobře mohl brankář hlavou narazit na útočníkovu kopačku. Kdyby k podobnému nešťastnému střetu došlo na opačné straně, jaké by asi bylo stanovisko Slavie?

 

Dynamika střetu, z níž jde hrůza... Následky nemohly být jiné

Ale to vše byly jenom moje fabulace, byť značnými zkušenostmi podložené, chtělo to konzultaci. Zkušený publicista Jiří Jakoubek, bývalý aktivní fotbalista a můj spoluhráč v XI. pražských sportovních novinářů, byl s názorem hotov hned: veškerá vina padá na útočníka. Znejistěl až poté, když neobhájil tvrzení, že v pokutovém území je přece brankář chráněný (není, tento termín pravidla vůbec neznají, nesmí být pouze atakován ve výskoku v území brankovém) a připustil, že by o úmyslný faul tím pádem jít nemuselo. Definitivně obrátil až ve chvíli, když se na totéž přeptal svého přítele Václava Nováka, bývalého hráče Slavie (a úsměvnou shodou okolností nejslavnějšího borce, kterého jsem kdy jako sudí vyloučil…) - a ani on ve střetu nějaký likvidační záměr neviděl. Do třetice úmysl zranit odmítl i jeden oslovený funkcionář fotbalového svazu (jenž si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován) a do telefonu ještě přidal související rozumnou úvahu: „Na školeních jsme vždy rozhodčí upozorňovali, aby byli při psaní zápisu na termín ´úmyslný´ opatrní, protože ten by museli také prokázat.“

Brankáři – opory určené na odstřel

Tady drobná vsuvka: dostat podobným způsobem oporu soupeře z trávníku bývá, bohužel, součást ´taktického´ plánu. Pokud se takto Jezdcům zdařil, proč toho nevyužili? Náhradní brankář, osmnáctiletý Přemysl Kovář, bažant dosud neznalý atmosféry velkých mezinárodních střetnutí, byl přece ideálním cílem. Vybavujeme si snad na jeho adresu nějaký neurvalý atak, dokonce likvidační?

Ještě jeden zasvěcený hlas měl zaznít, šel jsem pro něj jenom do vedlejšího vchodu našeho paneláku. Dušan Herda, mistr Evropy 1976, sehrál za Slavii během tuctu sezón 242 zápasy a celkem v lize nastřílel 77 gólů. Tváří v tvář brankářům, s rizikem střetu, se tedy octl nesčíslněkrát. Shodli jsme se rychle: brutální Rangers, slabý rozhodčí, morálně silná Slavia, nepřemýšlející Kúdela a – zranění nikoli úmyslné.

Odborníků, jako když naseje

Zvláště případ rozbalil Jiří Hošek, takto zástupce šéfredaktora portálu seznamzpravy.cz. Po několikaleté zkušenosti rozhlasového zpravodaje v Londýně by člověk čekal, že si zhlédnutím alespoň několika tamních zápasů udělal objektivní obrázek, co tato hra také obnáší. A přesto nyní začal do éteru sázet nesmyslné titulky jako ´Další dějství glasgowské řežby´ nebo ´Slavia začala po krvavé bitce sbírat plusové body´.

Řežba je, podle vysvětlení Slovníku spisovné češtiny, prudký boj, a tedy konflikt za účasti minimálně dvou stran. Bitka zase menší zápas, potyčka, srážka či rvačka, vlastně dtto. Vybavuje si někdo, že by se hráči Slavie na nějaké řeži podíleli, že by se rvali, někoho zkrvavili? Takže zase jenom bulvární novinářský úlet, zbytečně jitřící atmosféru. Být Slavií, žádal bych za toto osočení po odborném redaktoru omluvu za šíření provokačních fake news.

V Parlamentních listech se přidali jiní, opustivše svá ´ševcovská kopyta´ a renomé svého jména nedbajíce. Spisovatel Benjamin Kuras bohužel ani nenaznačil, na základě čeho srovnával: „Ne rasismem. Všichni by se naopak měli zabývat glasgowskými surovostmi, jaké snad nemají v evropském fotbale obdoby. Britové přece vymysleli pojem fair play, tak by se jim měl pořádně omlátit o hlavu.“ A uzávěry politologa Zdeňka Zbořila už vůbec nestojí za vážně míněný komentář.

 

Nešťastný zákrok, sedm slavistů vedle osamoceného viníka, a žádný se nechtěl mstít. Není to divné?

Závěrem tedy ještě rozhovor se Simonem Delim pro Slavia TV na téma sešívaných ´rozpáraných´ na Ibrox Parku: „Nebylo to tak jednoduché, byl to těžký a kvalitní soupeř. – Pro mě jsou to všechno skvělí hráči. Moreleos je úžasný útočník. – Prohrávali, dostali dvě červené karty. Bylo to plné emocí. – Byl tam i nějaký konflikt, ale nejdůležitější je pro nás postup.“ Hm, nějak málo dramatických vzpomínek účastníka ´krvavé řežby´, málo i na následnou hysterii…  

Čestný boj se snadno vyhlašuje, ale obtížně dodržuje

Ve Vršovicích však nadále planou vášně. Tamní boss Jaroslav Tvrdík se odhodlaně brání, cokoli rasistického z Kúdelovy strany odmítá a jako exministr obrany ČR takticky přesunuje konflikt na opačnou část fronty ke Kolářovi. Ve vyhlášení klubu mj. připomíná: „Slavii už její zakladatelé vtiskli barvy, kde bílá znamená čistotu myšlenky a čestného boje, kde protivník není nepřítel, ale uznávaný soupeř.“ Povídali, že mu hráli. To možná platilo tenkrát, před 130 lety, kdy fotbal byla především hra a ne válka, a odměnu za vítězství představovaly přinejlepším stokoruny, a ne stamilióny za postup v pohárech. Zábava pro masy, a ne jediný způsob živobytí jednotlivců.

Jenže kdeže všeliké zásady jsou, a to už delší dobu, a nejen na Ibrox Stadium. Třeba v roce 1977 dal rozhodčí ligového utkání Slavia - Dukla do zápisu: „Některé zákroky čerstvě dostudovaných právníků Cipra a Lubase byly až za hranicí lidskosti.“ Co všechno na fotbalovém trávníku asi může být - s vyhlášenou visačkou čestného boje - až za hranicí lidskosti? Na odpověď se čekalo jenom rok. Přesně před 43 lety, v březnu 1978, v nejslavnějším a nejsledovanějším derby proti Spartě, právě František Cipro hned před tribunou nevybíravým, evidentně úmyslným zákrokem přerazil nohu (a tím ukončil slibnou kariéru) mladému talentovanému Janu Huškovi. Zvuk zlomené kosti bylo slyšet až pod střechu, a tu scénu - tisk psal, že hororovou - mám před očima dodnes. A víte, jak se v tisku obhajoval provinilec? Jednoduše, po právnicku: „Fotbal je už takový, přináší takové věci, není to ping-pong.“

Průběh glasgowského utkání byl pro Tvrdíka obrovské zklamání: „Trenér Gerrard je na své svěřence hrdý, ale jak může být hrdý na hráče, který takto brutálně zranil našeho brankáře? Místo toho, aby jejich hráči vyjádřili politování, tak se tváří, že se ten zákrok nestal. Vůbec se nezajímal o zdraví brankáře, to bylo pro mě nemilé překvapení.“ Jak by asi rozhořčený fangle funkcionář, vyznávající čistotu hry, reagoval na Ciprovu už s chladnou hlavou pronesenou alibistickou obhajobu? A komu by se v Edenu mělo ´omlátit o hlavu´ klubové vyhlášení o fair play?

Dozvuky v duchu deja-vu dorazily obratem

Hned po návratu z Glasgowa hrála Slavia už zase doma v Edenu. S předposlední Opavou, snadný předem vítězný duel jistě s řadou gólů. Neboť za ty se ve Vršovicích dobře platí, Souček bral za každý 150 000 Kč. A pak, jako podle skotských not, došlo k této situaci: útočník Sima se rovněž s vervou vrhl do gólové šance, i on přitom vysokou nohou s botou ´podkovanou´ kolíky šlapákem nezasáhl míč, ale brankáře (naštěstí jenom ze strany, ne tváří v tvář) - a i on byl právem vyloučen. A co mu asi na červenou řekl stále ještě rozhořčený a čistou hru vyznávající Tvrdík? Tuším to: „Nic si z toho nedělej, bylo to přece v zápalu boje!“ A možná přidal (pokud ho znal, tenkrát mu bylo deset) i Ciprovo alibi.

Závěrem: Tipuji, že Roofe vyfasuje trest maximálně dvouzápasový. Kúdela, a s ním celý klub, dopadnou neskonale hůř. Ještě se k tomu vrátíme.

Sestřih utkání Rangers - Slavia Praha najdete ZDE.

 

Vložil: Jiří Macků