Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejnáročnější role – táta-máma na plný úvazek. Druhou takovou, jako byla maminka, totiž nedokázal najít. Tajnosti slavných

26.03.2021
Nejnáročnější role – táta-máma na plný úvazek. Druhou takovou, jako byla maminka, totiž nedokázal najít. Tajnosti slavných

Autor: Národní filmový archiv

Popisek: Lubomír Kostelka jako Gulliver v absurdním dramatu z roku 1969 Případ pro začínajícího kata

FOTO / VIDEO Nezdolný optimista měl na kontě několik stovek rolí. „Víc nocí jsem neprospal, než prospal,“ přiznával někdejší vyhlášený bohém. Ke sklonku života už žil sám, navzdory devíti křížkům na krku ale otevřeně přiznával, že kdyby přece jen konečně potkal tu pravou, určitě by si ještě dal říct.

Všechny děti ho milovaly jako dědu Lubina z televizní Kouzelné školky, mimořádně výrazný filmový i divadelní herec a excelentní mistr malých rolí Lubomír Kostelka je ale známý především jako představitel komických postav. Zejména ve spojení s další legendou Vladimírem Menšíkem, s nímž byli dlouholetí kamarádi a táhli to spolu ve dne v noci už od studií. I když nad ním lékaři několikrát lékaři hůl, vždycky se znovu dokázal vzchopit. Sám si vařil, pral, uklízel… a hlavně na všem vždycky dokázal najít něco dobrého.

 

Bejvávalo:

zábavný pořad režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1968

Ládin a Lubin

Narodil se 31. března 1927 v Přerově, kde jeho otec pracoval jako strojvedoucí u dráhy. Měl ještě o dva roky mladšího bratra, který se stal později stavařem. Oba vyrostli v klasickém prvorepublikovém modelu rodiny. Doma velel tvrdý, přísný a nekompromisní tatínek, jemná a laskavá maminka Zdenička, která prožila celý život v domácnosti, byla jeho pravým opakem. Vášnivě hrála ochotnické divadlo, takže možná právě po ní zdědil Lubomír herecký talent. Ještě před druhou světovou válkou nastoupil na obchodní akademii, v roce 1942 z ní ale byl vyloučen, a tak se vyučil elektrikářem, a poté začal studovat v Brně elektrotechnickou průmyslovku. A právě v moravské metropoli potkal Vladimíra Menšíka, jenž studoval strojní průmyslovku, a stali se kamarády na celý život. Tenkrát se zrodila proslulá dvojka Ládin a Lubin, která velmi ráda prolévala hrdla dobrým vínkem a proslula bohémským životem. „S Láďou Menšíkem jsme měli rádi legraci, pivínko, vínečko a samozřejmě slivovici, hruškovici, meruňkovici, to nás oblažovalo. Víc nocí jsem neprospal, než prospal,“ zavzpomínal při oslavě svých devadesátin v rozhovoru pro Blesk.

První angažmá propil

Byl to právě Menšík, kdo ho přemluvil, aby se stal hercem, a tak po maturitě oba nastoupili v roce 1949 do dramatického oddělení brněnské konzervatoře, která se počátkem padesátých let přeměnila na Janáčkovu akademii múzických umění. Tam se také seznámil se svou první manželkou. Po abolutoriu v roce 1953 krátce působil v divadle v Českém Těšíně, po jedné strašlivé pijatice ale dostal padáka. Nastoupil tedy v Divadle bratří Mrštíků v Brně, kde hned napoprvé dostal velkolepou příležitost – mistrovsky ztvárnil doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci. A již v roce 1956 opět významně zasáhl do jeho života Menšík. Domluvil mu totiž schůzku s Janem Werichem, který v té době šéfoval pražskému Divadlu ABC. Kostelka angažmá dostal, zároveň ale přišel o manželku, která ho odmítla do Prahy následovat. A znovu se rozjela série mejdanů a pijatik dua Ládin a Lubin.

 

Vojenský raport:

Táta-máma na plný úvazek

Tenkrát bydlel Kostelka v historickém domě u Zlatého hada na Starém městě, který by o jeho divokých večírcích mohl vyprávět. „Jednou tam za mnou přijela celá parta z Brna a taky dvě roztomilé dívenky. Moje budoucí druhá žena tam zapomněla šálu a pak se vracela, vracela... až byla těhotná,“ přiznal serveru revue.idnes.cz. Musel rychle ukončit první manželství, které vinou odloučení už stejně delší dobu nefungovalo. Vzápětí vyšlo najevo, že má jeho nastávající z předchozího svazku syna Honzu. Během pár měsíců se tak stihl podruhé oženit, přijít ke dvěma synům téměř současně, protože krátce zanedlouho po svatbě porodila jeho žena syna Martina, a jen o pár týdnů později zemřela v pouhých padesáti pěti letech milovaná maminka. Navíc brzy vyšlo najevo, že tohle fungovat nebude. „Moje žena byla profesorkou na průmyslovce a prostě byla z rodiny, kde byl blahobyt. Její dědeček byl právník, který ovládal celý benešovský okres, a všechno pro ni bylo tak nějak... Já se s ní rozvedl, protože to neklapalo, ale syna jsem musel vzít k sobě. Ona ho porodila, a pak řekla, že neumí vychovávat malé děti a že na to vlastně ani nemá chuť. I syna z jejího prvního manželství vychovávala babička. Takže co teď, měl jsem synáčka a starej se. Ale udělalo mě to nesmírně šťastným. Musel jsem začít vařit, smažit, prát, žehlit, uklízet…“ přiznal.

S filmem šlo všechno líp

Zpočátku mimořádně složitou situaci brzy vyřešil osud a také – kdo jiný než věrný kamarád Menšík. Ten totiž po vzniku Filmového studia Barrandov odešel z Divadla E. F. Buriana a začal lákat i Kostelku. Současně odešel z divadla Jan Werich, a tak ho nemusel přemlouvat ani moc dlouho. „Měli tam být herci, kteří přednostně dělali film, a teprve pak až rozhlas nebo televizi, film měl být nejhlavnější věcí. A Ládínek mi říká, nebuďme blbí, divadlo vyžaduje hodně času a málo peněz. Zatímco televize začala platit docela solidní honoráře. Takže mě tam nalákal.“ Od té doby Lubomír téměř pověsil divadelní kariéru na hřebík. Kamera mu totiž nabízela kromě lepších honorářů hlavně mnohem více času na výchovu a péči o syna. I na Barrandově s Menšíkem navázal na někdejší zvyky a pokračovali v nekonečném flámování. I když se na čas k divadlu vrátil, hostoval v Laterně magice, od roku 1967 už patřil pouze filmu a televizní obrazovce. Proto je výčet jeho rolí tak obrovský, i když se jednalo hlavně o postavy vedlejší nebo malé.

 

Případ pro začínajícího kata:

Jediná skončila v trezoru

V roce 1969 konečně dostal hlavní roli Lemuela Gullivera ve filmovém podobenství Případ pro začínajícího kata, které natočil režisér Pavel Juráček podle předlohy Jonathana Swifta. „V té roli jsem ani na vteřinu neslezl z plátna. Když jsme podepisovali smlouvu, mělo to být 56 filmovacích dnů, v průběhu jich třicet přidali, a nakonec jich bylo 119,“ zavzpomínal. Juráčkův poslední projekt byl originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti, veřejnost ho ale většinou neviděla, a pokud ano, nejspíš mu moc nerozuměla. „Byla to taková kafkiáda, mišmaš úplně všeho. Pavel byl úplně omámený Kafkou,“ dodal Kostelka. Před kamerou tehdy stanul po jeho boku i tehdy desetiletý syn Martin. Po nástupu normalizace byl ale snímek označen za kontroverzní a skončil na dvacet let v trezoru.

Třináct let dědy Lubina

Jednu z hlavních rolí, napáleného podvodníka Billa Rogerse, si pak ještě zahrál v roce 1971 v povídce Claim na Hluchém potoku, která se stala součástí povídkového westernu Kaňon samé zlato. V polovině sedmdesátých let postihla rodinu další tragédie, když na svatbě vlastní dcery zemřel Lubomírův bratr. A opět následovalo období epizodních rolí. Koncem osmdesátých let se seznámil s třetí ženou svého života, o dvacet šest let mladší gynekoložkou, potřetí se už ale neoženil. V roce 1999 přijal v televizi nabídku, která ho pak zaměstnávala dalších třináct let – úlohu dědy Lubina v populárním dětském pořadu Kouzelná školka. Naposledy stanul před filmovou kamerou, když mu Zdeněk Troška nabídl postavu dědka Fandy v komedii Babovřesky, a samozřejmě nemohl chybět ani v pokračování Babovřesky 2. Ty se ale bohužel staly jeho filmovou derniérou.

 

Miláček dětí, televizní děda Lubin, při autogramiádě na veletrhu Svět knihy 2010

Miláček dětí, televizní děda Lubin, při autogramiádě na veletrhu Svět knihy 2010; foto ČT

Kolaps z vyčerpání

V červnu 2014 se totiž Lubomír Kostelka velmi vážně zranil při pádu a kdekdo už osnoval černé scénáře. Se svým nezdolným optimismem se přesto dokázal bolesti a útrapám vzepřít, i když kvůli zlomenině nohy v krčku zhruba rok nemohl vůbec chodit. „Noha mi otekla, že jsem se nemohl dostat ani do kalhot. Veškerá svalovina zmizela, ale už je to docela fajn. Peru si, žehlím, vařím,“ přiznal. Během natáčení Babovřesků pak jednou zkolaboval, museli ho převézt do nemocnice, brzy se ale znovu otřepal. Bylo to prý z vyčerpání. Dal ale na varovně zdvižený prst, kterým na něj osud ukázal, a do dalšího projektu už se raději nepustil. Přestěhoval se na statek do středočeského Kamberku, který koupil před půl stoletím a s bratrovou pomocí proměnil z ruiny v krásný domov.

Největší životní radost

Dlouhá léta žil sám, protože prostě takovou partnerku, jakou byla jeho maminka Zdenička, nedokázal najít, i když se po ní rozhlížel po celý život. Jeho jedinou velkou radostí zůstal syn Martin. Navzdory katastrofálnímu kádrovému profilu se dostal na medicínu, protože měl na gymnáziu přímo excelentní prospěch a přijímačky prý udělal nejlépe za deset let. Dnes je vyhlášeným dětským kardiochirurgem a specializuje se na operace vrozených srdečních vad. Navzdory své specializaci ale neměl šanci pomoci vlastnímu otci. Jedinečného herce a komika, který měl na kontě na 350 filmových a televizních postav, postihla v listopadu roku 2018 náhlá srdeční příhoda. Byl převezen do pražské Fakultní nemocnice v Motole, ani intenzivní péče na koronární jednotce mu už ale život zachránit nedokázala. Lubomír Kostelka navždy odešel 28. listopadu 2018.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace