Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Místo poezie raději zkoumal pražské hostince. Životní kotrmelce autora písničky pro princeznu Krasomilu. Tajnosti slavných

24.03.2021
Místo poezie raději zkoumal pražské hostince. Životní kotrmelce autora písničky pro princeznu Krasomilu. Tajnosti slavných

Autor: Divadlo Viola

Popisek: Básník, spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel František Hrubín

FOTO / VIDEO Duchovní otec Mateřídoušky a klasik české moderní poezie si získal dětská srdce na celém světě a už svou prvotinou okamžitě vstoupil mezi básnickou elitu.

Jeho básně pro děti včetně nejznámější sbírky Špalíček veršů a pohádek, který doprovodil svými ilustracemi Jiří Trnka, jsou neodmyslitelnou součástí všech čítanek. Tvůrce nejkrásnější české milostné a přírodní lyriky František Hrubín ale psal i prózu, divadelní hry, jako Srpnová neděle či Křišťálová noc, a překládal z francouzštiny. Filmového zpracování se dočkala nejen jeho nostalgicky vzpomínková Romance pro křídlovku, podle jeho námětů a scénářů byly natočeny mimo jiné i Srpnová neděle, Zlatá reneta či působivá pohádka Panna a netvor Juraje Herze.

Posázavské okouzlení

Narodil se 17. září 1910 na pražských Královských Vinohradech do rodiny stavitelského asistenta Františka Hrubína a jeho ženy Anny, v činžáku v Balbínově ulici ale dlouho nepobyl. Po vypuknutí první světové války totiž musel jeho otec narukovat na frontu a matka by sama život v metropoli finančně nezvládla. A tak se s čtyřletým Františkem a ročním Josefem vrátila k rodičům do rodné posázavské obce Lešany, poblíž soutoku řek Sázavy a Vltavy. V malebné vesnici prožil František dětství, absolvoval tam pět tříd obecné školy a považoval ji za svůj domov. Stala se místem jeho klukovských dobrodružství i silných dětských prožitků, poznamenaných dlouhým čekáním na otcův návrat. Vracel se tam celý život, romantická krajina ho inspirovala a zůstávala mu v srdci. Z lásky ke kraji svého dětství a dospívání pak později do něj zasadil nejen svá nejznámější díla Romanci pro křídlovku či Zlatou renetu, ale také poslední opus, vánoční poemu Lešanské jesličky.

 

Cigánová Hanzlík Romance pro křídlovku

Zuzana Cigánová a Jaromír Hanzlík v slavné Romanci pro křídlovku; foto Filmové studio Barrandov

Osudové přátelství

V roce 1922 se musel kvůli dalšímu studiu vrátit do Prahy, postupně na gymnáziích ve Slovenské a Truhlářské ulici a v Libni, kde kvůli prokazatelně nízkým rodinným příjmům nemusel platit školné. Dne 26. října 1930 se seznámil v Národní kavárně s básníkem Františkem Halasem a přátelství o devět let staršího uznávaného autora ovlivnilo celý jeho další život. Nad studiem u něj stále víc vítězila poezie, své verše poprvé veřejně publikoval ve studentském časopisu už v osmnácti letech. S nejbližšími přáteli, literáty Františkem Halasem, o téměř dvacet let starším Josefem Horou a o devět let starším Jaroslavem Seifertem, ovšem nezkoumal jen tajemná zákoutí poezie, ale také pražské hostince, což vedlo k vážnému zanedbávání školní docházky. Nakonec se ale přece jen pochlapil a v roce 1932, tedy až ve dvaadvaceti letech, přece jen úspěšně odmaturoval. Pak nejprve nastoupil do abiturientského kurzu při obchodní akademii, už od října byl ale přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, z níž brzy přešel na fakultu filozofickou.

Náprava díky moudrému příteli

Odhodlání přidat k jménu vysokoškolský titul mu ale dlouho nevydrželo. Už v roce 1933 slavil velký úspěch s první básnickou sbírkou, nazvanou Zpíváno zdálky a koncem roku 1934 z fakulty definitivně odešel. Jeho neutěšené finanční situaci a neuspořádanému životu už dál nemohl jen přihlížet moudrý přítel Josef Hora, a tak mu domluvil místo knihovníka v Ústřední lidové knihovně hlavního města Prahy a Františkův život tím konečně dostal po letech řád. V roce 1939 se stal redaktorem časopisu Kvart, sborníku poezie a vědy, který v té době patřil k nejkvalitnějším periodikům tohoto zaměření. V roce 1939 se oženil s kolegyní Jarmilou Holou a 2. června 1940 se jim narodila dcera Jitka, provdaná Minaříková, pozdější překladatelka z italštiny, angličtiny a francouzštiny. Ve stejném roce byl přijat do redakce časopisu Mladý čtenář, kde pracoval do konce roku 1941. Poté byl František až do konce druhé světové války spisovatelem takzvaně na volné noze a na sklonku války, 12. března 1945, se stal podruhé otcem. Syn Vít později absolvoval FAMU a stal se televizním režisérem.

 

Hrubín Kainar

S básníkem Josefem Kainarem v roce 1965 v televizním pořadu Zadáno pro Semafor; foto ČT / Přiba Mrázová

Střet s kritikou

Narození dětí pro něj znamenalo i novou etapu literární tvorby. Už v roce 1943 vyšlo jeho první dílo pro děti, kniha veršů Říkejte si se mnou, moderní poezie využívající lidová říkadla a pohádky, ilustrovaná Jiřím Trnkou. Po osvobození se na krátkou dobu stal úředníkem na ministerstvu informací, už o rok později se ale vrátil na volnou nohu jako spisovatel. V tomto období se stala dalším zdrojem jeho inspirace i pražská čtvrť Holešovice, v níž bydel od roku 1945. Kromě psaní také překládal, především z francouzštiny, publikoval v různých časopisech a 19. prosince 1945 vyšlo první číslo oblíbeného dětského časopisu Mateřídouška, určeného dětem od sedmi do dvanácti let, v němž působil jako odpovědný redaktor. Se změnou režimu po únoru 1948 měl ale problém. Myšlenky socialismu mu sice byly sympatické, do strany ale nevstoupil, navíc v roce 1948 vyvolala značnou nelibost kritiky jeho zřejmě nejlepší básnická sbírka Hirošima, o osudech lidí před jaderným výbuchem. Díky ní dostal částečný zákaz tvorby, dál směl psát jen pro děti a překládat.

Léčba alkoholem

Jako autor dětských knih byl mimořádně oblíbený, což mu v roce 1954 vyneslo i Státní cenu. Vzápětí se ale ‘provinil‘ podruhé, když se v roce 1956 zastal v projevu na Sjezdu československých spisovatelů autorů, kteří byli režimem perzekvováni, především svého přítele, tehdy hanobeného Františka Halase. Logicky tím vyvolal nelibost, byl sledován Státní bezpečností a o rok později na dalším sjezdu spisovatelů byl dokonce donucen pronést omluvný projev. Své úzkosti se snažil stále častěji utápět v alkoholu a již v první polovině padesátých let podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně Apolinář. Dalších deset let se mu pak dařilo abstinovat, nakonec ale skončil jako takzvaný kvartální alkoholik. Za tvorbu pro děti dostal hned dvakrát Státní cenu Klementa Gottwalda a v roce 1960 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Koncem padesátých let se začal odklánět od poezie k próze a dramatu a díky tomu ho konečně objevil i hraný film.

Písnička pro Krasomilu

Filmový svět ho léta využíval pouze jako autora písní, mimo jiné otextoval pro historickou komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář píseň Slyšte, žáci, vy žebráci či písničky pro nestárnoucí pohádku Bořivoje Zemana Pyšná princezna včetně hlavní písně Rozvíjej se, poupátko. K několika projektům napsal komentář, například k slavné animované hudební pohádce Jiřího Trnky Zvířátka a petrovští, která získala v roce 1946 na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes ocenění pro nejlepší trikový film. V několika filmech také zazněly jeho verše. V roce 1960 sklidila obrovský úspěch jeho první divadelní hra Srpnová neděle a vzápětí ho znovu oslovil režisér Otakar Vávra, tentokrát s nabídkou na natočení celovečerního filmu. Na scénáři se podílel i Otomar Krejča a natáčení zavedlo Hrubína do dalšího kraje, který se navždy usídlil v jeho srdci, jižních Čech. Začal tam jezdit a později si v Chlumu u Třeboně koupil chalupu. Filmu se sice nepodařilo dosáhnout stejného úspěchu, spolupráce s Vávrou ale pokračovala a v roce 1965 společně napsali scénář podle Hrubínovy novely Zlatá reneta a stejnojmenný film získal o rok později na festivalu v San Sebastianu hned tři ceny včetně hlavní.

 

Rozvíjej se, poupátko:

Nejslavnější písnička z pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna

Vrcholný ‘majstrštyk‘

Vrcholem spolupráce s režisérem Vávrou se stalo v roce 1966 zfilmování autobiografické básně Romance pro křídlovku, která byla v roce 1962 jedním z nejúspěšnějších svazků Klubu přátel poezie. Vávrovi, který byl tehdy jedním z představitelů takzvané nové vlny, se podařilo vystihnout křehkou krásu literární předlohy a stvořil jeden ze svých nejlepších filmů. Hlavní postavy mistrně ztvárnili Jaromír Hanzlík, Zuzana Cigánová a Štefan Kvietik a exteriéry byly stejně jako u Zlaté renety natáčeny mimo jiné i v Hrubínových rodných Lešanech. Snímek reprezentoval československou kinematografii na řadě mezinárodních festivalů a všude budil pozornost diváků i kritiky. František Hrubín za něj získal společně s Otakarem Vávrou cenu Trilobit 1966 od Svazu čs. filmových a televizních umělců FITES za mimořádné tvůrčí činy v audiovizi. Naposledy se Hrubín s Vávrou setkali při práci na scénáři podle Hrubínovy divadelní hry Oldřich a Božena, během nastupující normalizace ale byl projekt kvůli alegorickému přesahu pro režim nepřijatelný, takže se k němu Vávra mohl vrátit a konečně ho natočit až v roce 1984.

Poslední kapka – normalizace

Zfilmovány byly i dvě Hrubínovy poslední divadelní hry. Podle Křišťálové noci vznikla v roce 1966 televizní inscenace, Kráska a zvíře se dočkala televizní adaptace v roce 1971 a režíroval ji Antonín Moskalyk. V roce 1978 se k ní pak znovu vrátil Juraj Herz, který dal původnímu scénáři mimořádnou filmovou podobu pod názvem Panna a netvor. Na jeho slavné variace klasických pohádek, Špalíček pohádek a Pohádky tisíce a jedné noci, sice kinematografie pozapomněla, mnohonásobně jim to ale vynahradila televizní tvorba dokonce osmi adaptacemi. A v roce 1983 došlo i na jeho vánoční baladu Lešanské jesličky. Řady divácky úspěšných zpracování svých literárních děl se už ale František Hrubín nedožil. V roce 1970 u něj totiž naplno propukla zhoubná nemoc, kterou zřejmě notně přiživily i psychické problémy, vyvolané snahou nové vlády zneužít jeho osobnost a dílo ve prospěch normalizace. Mimořádný básník, spisovatel, dramatik, scenárista a překladatel František Hrubín prohrál boj o život 1. března 1971, v pouhých šedesáti letech.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace