Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Excelentní právník a manažer obětoval Čechům kariéru, duši a nakonec i život. Vděku se ale nedočkal. Tajnosti slavných

19.03.2021
Excelentní právník a manažer obětoval Čechům kariéru, duši a nakonec i život. Vděku se ale nedočkal. Tajnosti slavných

Autor: wikipedia.cz

Popisek: Prezident Emil Hácha

V dobách nejtěžších se snažil ze všech sil sloužit národu, který byl podle plánů nacistického Německa určen k vyhlazení. Jeho diplomacii vděčíme na záchranu země před totálním zničením válkou, přesto se pak na něj všichni vrhli jako na zrádce. A jeho smrt zůstává naší národní ostudou.

Za protektorátu mu národ přezdíval Prezident Chacha nebo dědek podpisový a většina lidí mu nedokázala odpustit, žen se snažil sloužit národu v dobách nacistické krutovlády. Po osvobození se na něj všichni vrhli jako na zrádce. Na to, jak obtížně a ze všech sil plnil léta roli zdi, která se ze všech sil snažila odvracet co možná nejvíc pohrom a katastrof od zbytku ořezané a systematicky ožebračované vlasti, v prvních hektických poválečných dnech nikdo ani nevzpomněl. Byl politik a bezesporu excelentní právník Emil Hácha kolaborant, nebo vlastenec? Odsouhlasil nacistickou okupaci a pomáhal Hitlerovi se správou protektorátu, nebo se snažil dělat v rámci omezených možností to nejlepší, aby uchránil národ od zbytečných ztrát? Na to se po dlouhá desetiletí názory odborníků i laiků a diametrálně lišily. Jisté je pouze jedno. Na prezidentský post byl Emil Hácha navržen, protože byl nejen mimořádně schopný manažer, ale navíc ve své době ani politicky nikomu nevadil. A nebýt toho, že krátce předtím ztratil životní družku, nejspíš by tuto funkci ani nepřijal.

Zakladatel justice

Třetí československý prezident Emil Dominik Josef Hácha se narodil 12. července 1872 v Trhových Svinech do rodiny berního úředníka. Byl hluboce věřící katolík, čímž se později stala jeho kandidatura přijatelnou i pro slovenské poslance, a díky své apolitičnosti byl současně přijatelný i pro nacistické Německo. Po maturitě na českobudějovickém gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Promoval v roce 1895, o tři roky později nastoupil k Českému místodržitelství v Praze a v letech 1916 až 1918 sbíral další právnické zkušenosti jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který pomáhal založit s Ferdinandem Pantůčkem. V roce 1920 obhájil habilitační práci a v letech 1924 až 1929 působil na pražské právnické fakultě jako docent. Mezitím ale v roce 1925 Pantůček zemřel, a tak prezident T. G. Masaryk jmenoval Háchu druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu.

Rodinné drama

Jako právník byl ceněn pro skvělé znalosti anglosaského zvykového a mezinárodního práva, stal se členem legislativní rady vlády, České akademie i České učené společnosti. Za uznání jeho profesionálních hodnot lze rozhodně považovat členství u haagského rozhodčího soudu. Dramatické změny přinesl do jeho života až rok 1938. Nejprve se dcera Milada rozvedla s právníkem Zdeňkem Rádlem, protože nemohli mít děti. Hácha s manželkou to prý velmi těžce nesli a dramatické události se zřejmě podepsaly i na zdravotním stavu Marie Háchové, rozené Klausové, s kterou žil od roku 1902 ve velmi harmonickém manželství. Měla nemocné srdce a 6. února 1938 zemřela. Další velká změna v Háchově životě přišla po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak okolí pak přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky.

Na Hrad z donucení

Volba se uskutečnila v budově Rudolfina a hlavními důvody pro Háchovu kandidaturu byly jeho dosavadní neutralita a zkušenost s vedením větší instituce – Nejvyššího správního soudu. Z 312 přítomných zákonodárců získal 272 hlasů a jeho zvolení zpočátku kladně hodnotila většina českých politiků včetně Beneše. „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal,“ prohlásila později jeho dcera Milada. Myslela to prý tak, že by mu to manželka jistě rozmluvila a raději by čas věnovali společným zájmům, především hudbě, výtvarnému umění a literatuře. Právě v té době Hácha navíc koupil vilu v Písku a plánoval, že tam prožije klidné stáří. Osud ale rozhodl za něj. Velké historické kotrmelce odstartovali představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku. Tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti, a tak v noci na 10. března 1939 vyhlásil Hácha stanné právo, sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.

Na koberečku u Hitlera

Vzápětí byl 14. března pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše. Adolf Hitler nejprve sliboval autonomii, pak hrozil vyvražděním národa… Když vyjednal, že československá armáda nebude klást odpor, byl prý nebývale nadšený. „Děti, křičel, rychle mi dejte pusu na obě tváře. Rychle! Mám pro vás dobrou zprávu. Hácha podepsal,“ vzpomínala později jeho sekretářka Christa Schröder. „To je můj největší životní úspěch! Vstoupím do dějin jako největší Němec. Děti zlaté!“ Podle historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu si totiž Hitler v březnu 1939 ještě nemohl dovolit přímý vojenský konflikt. „Wehrmacht nebyl dozbrojen a vycvičen. Vůdce tedy potřeboval čas, tanky a děla. A to vše mohl získat obsazením Československa. Ale bez boje. Proto na Háchu tolik naléhal, aby se mu zbytek republiky bez boje podrobil,“ vysvětlil Uhlíř před časem serveru idnes.cz. Podle dochovaného stenozáznamu byl rozhovor velmi dramatický, Hácha dokonce během něj dostal srdeční záchvat. „Buď se podrobíte, anebo vás vyvraždíme,“ stupňoval Hitler nátlak.

Zvolil menší zlo

Nakonec psychicky zlomený Hácha podepsal 15. března 1939 protokol, jímž vložil další osud své země do rukou Němců. O den později se stal prezidentem Protektorátu Čechy a Morava. Otázkou zůstává, jestli vůbec mohl odmítnout dokument podepsat. Československá armáda sice ani po mnichovském diktátu nerezignovala a byla ke všemu odhodlána, její velitelé si ale museli být vědomi, že by vedli předem prohraný boj. Hácha se tudíž rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že v ní obstojí. Nic jiného mu ani nezbývalo. Ministru obrany Syrovému nařídil po telefonu, aby armáda nekladla wehrmachtu odpor. Podle plukovníka Aleše Knížka, ředitele Vojenského historického ústavu, tak spadla Němcům do klína výzbroj 42 československých divizí, o čtvrtinu vzrostla produkce zbrojovek Říše, a navíc získali i zlaté rezervy Československé banky. V prvních letech se Emil Hácha snažil loajální spoluprací s Němci zachovat alespoň částečnou autonomii protektorátu. Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, udržoval kontakty s odbojem a byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně.

Útěk do Lán

Postupná změna jeho postojů nastala po nástupu říšského protektora Reinharda Heydricha do funkce v září 1941. Mluvil o demisi, dokonce prý několikrát padlo i slovo sebevražda. Nakonec ale zůstal s odůvodněním, že musí hájit pozici národa. Konečný zlom v jeho chování ale přišel po atentátu na Heydricha. To už s dcerou Miladou, která se snažila nahradit matku a pečovala o něj ze všech sil, pobýval většinou na zámku v Lánech. Zmírnit zběsilý nacistický teror, který se po atentátu rozpoutal, neměl sebemenší šanci a beznaděj urychlila prezidentovo fyzické i psychické chátrání. Jeho zdravotní stav nebyl dobrý, trpěl častými neurózami. Lánský zámek mu umožňoval alespoň částečnou izolaci od nacistických pohlavárů, kteří se usídlili na Hradě, a téměř zázrakem se mu tam také podařilo udržet výhradně český personál. Když se u něj začala projevovat silná skleróza, Milada dokonce v jeho zastoupení intervenovala u nového říšského protektora K. H. Franka za propuštění několika lidí z koncentračních táborů. „Á, paní Rádlová dělá politiku,“ prohlásil prý tehdy Frank. Její žádosti ale vyhověl.

Hořké konce

Háchovou velmi výraznou vlastností, která byla v daném období mimořádně důležitá, byla empatie. Vždy se zajímal i o osobní problémy svých podřízených, jeho životním krédem bylo heslo Jana Lucemburského „Ich dien – Sloužím“. Politické ambice nikdy neměl a prezidentskou funkci chápal jako osobní oběť pro věc národa. Jenže většina národa to v té době už viděla z jiné perspektivy. Krátce po osvobození, 13. května 1945, byl Emil Hácha v Lánech zatčen a v žalostném zdravotním stavu odvezen do věznice na pražské Pankráci. Když se to dozvěděl prezident Edvard Beneš, rozčileně prý reagoval, že se to nemělo stát, že ho měli nechat v Lánech dožít. Nicméně o šest dní později podepsal dekret, podle nějž měl být Emil Hácha souzen. K tomu už ale nedošlo, protože 27. června zemřel ve vězeňské nemocnici a pohřben byl s vyloučením veřejnosti na Vinohradském hřbitově.

Trest bez rozsudku

Pro velkou část národa se Emil Hácha stal ztělesněním zrady, poválečný Národní soud ale přiznal, že od ledna 1943 už nebyl vzhledem k zdravotnímu stavu odpovědný za své činy. V souboji s nacisty měl na kontě celou řadu úspěchů, tím největším byla záchrana většiny studentů, zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala. Jeho dcera Milada nikdy z ničeho obviněna nebyla, protože významně pomáhala odboji, přesto si i ona vypila kalich hořkosti do dna. V den otcova zatčení byla Lán odvezena se dvěma kufry osobních věcí do Prahy, vysadili ji na Letenském náměstí a ponechali osudu. Neměla kam jít, neměla práci… Nakonec jí pomohl bývalý manžel Zdeněk Rádl, který ji ubytoval ve svém původním bytě. Veškerý majetek rodiny byl zkonfiskován, Miladě zbylo jen pár knížek a hrníčků. Pracovala pak, kde se dalo. Prodávala v obchodě s módními doplňky, v telefonní centrále, šila pro přátele a známé… Zemřela v 86 letech 19. prosince 1989 a byla pohřbena 29. prosince, v den, kdy byl zvolen prezidentem Václav Havel.

 

Emil Hácha

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace