Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Čtyřikrát ho vyhodili z Barrandova, přestože jeho nápady okouzlily celý svět. Humor si ale vzít nenechal. Tajnosti slavných

12.03.2021
Čtyřikrát ho vyhodili z Barrandova, přestože jeho nápady okouzlily celý svět. Humor si ale vzít nenechal. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Mimořádný režisér, scenárista, příležitostný herec a především mistr satiry v dokumentu České televize Úsměvy Vladimíra Svitáčka

FOTO / VIDEO Smál se hodně nahlas a rád, prostě jako každý, kdo miluje život, i když mu různé postihy a zákazy dlouhá léta pořádně ztrpčovaly život. Čtyřikrát vyhodili z Barrandova a rehabilitován byl dokonce dvakrát.

Mistr české satiry se i přes nepřízeň doby stal jednou z osobností, které významně ovlivnily podobu televizní zábavy dvacátého století. Režisér a scenárista Vladimír Svitáček významně přispěl k vzniku slavného interaktivního Kinoautomatu, stál u zrodu prvních televizních klipů a podílel se na nejslavnějších filmových projektech, které se staly nesmrtelnými. Nezůstal ale jen v pozadí, dobře ho znali i diváci především jako sparing partnera jedinečného herce, vypravěče a improvizátora Miroslava Horníčka. I když kotrmelce doby významně ovlivnily jeho kariéru, nikdy neztrácel dobrou náladu a svůj pověstný smysl pro humor. „Kamkoliv však přišel, vždycky se všichni rozzářili,“ prohlásil o něm Jiří Suchý.

 

Kinoautomat na světové výstavě EXPO 1967:

(dobová reportáž)

Ze stavárny k filmu

Narodil se 17. února 1921 ve Střelicích u Brna, kde také vyrůstal. Jeho otec Jan, který pracoval jako úředník na dráze, ho už v dětství přivedl k ochotníkům. Na gymnázium už musel do jihomoravské metropole a po maturitě ještě absolvoval dvouletou nástavbu na Průmyslové škole stavební. V letech 1943-1944 byl totálně nasazen v pražské Avii, kde se seznámil s dalšími umělecky založenými osobnostmi. Díky tomu vzalo definitivně za své jeho původní rozhodnutí pracovat ve stavebnictví. Po osvobození nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde postupně pracoval v různých profesích. Mimo jiné byl asistentem slavných režisérů Alfréda Radoka a Karla Zemana. Jeho talent ale už od počátku zjevně přesahoval jen pomocné filmařské práce, takže byl v roce 1951 přijat bez problémů na pražskou FAMU, kde vystudoval dramaturgii a režii.

Od techniky před kameru

V roce 1950 poprvé zabrousil do herecké branže, když ho režisér Jiří Lehovec obsadil jako dělníka Prokopa v dramatu Přiznání. Vzápětí si zahrál žongléra v nesmrtelné historické komedii Martina Friče Císařův pekař a pekařův císař a pak se do konce studií objevil ještě v několika vedlejších rolích, například jako pořadatel v hudební komedii režisérského tandemu Kadár-Klos Hudba z Marsu. První dvě roztomilé krátkometrážní komedie natočil už v roce 1953, grotesku v hlavní roli s Milošem Kopeckým Setkání a satirickou komedii Ó ti lektoři, k níž napsal scénář společně s Vladimírem Škutinou. Po absolutoriu nejprve natáčel dokumenty a začal spolupracovat s Československou televizí. Díky tomu se seznámil se začínajícím režisérem Jánem Roháčem a vytvořili spolu jedinečný tvůrčí tandem, který stál za zrodem celé řady nekonvenčních projektů.

 

V roce 1970 v zábavném televizním pořadu Podvečer při živáňské

V roce 1970 v zábavném televizním pořadu Podvečer při živáňské; foto ČT

Poprvé v trezoru

Prvním výsledkem spolupráce s Roháčem a současně i prvním velkým průšvihem se stal v roce 1957 jejich společný film Konec jasnovidce, k němuž napsali i scénář. Hudbou ho doprovodil Jiří Šlitr a hlavní roli opět ztvárnil Miloš Kopecký. Satirický příběh jasnovidce, kterému režim znárodnil jeho profesi a začlenil ho do národního podniku, byl mimořádně ostrou a potměšilou kritikou, která významně překročila hranice tehdejší povolené komunální satiry. Navíc oba pánové předvedli mimořádně pečlivou práci s detaily, od gest přes pohyb, dialogy a rekvizity až po takzvané rozzáběrování. Výsledek tehdejší soudruhy tak zaskočil, že film pro jistotu šoupli rovnou do trezoru a směl být poprvé promítán až v roce 1963. A pro Vladimíra znamenal první filmový ‘dištanc‘ na celou pětiletku.

Laterna Magika

Nemožnost točit vlastní tvorbu ho v té době nerozházela, protože zaměřil pozornost jiným směrem. Podílel se na vzniku prvního multimediálního divadla na světě, Laterny Magiky, která se představila jako reprezentativní kulturně-propagační program Československé republiky na mezinárodní výstavě Expo 58 v listopadu 1958 v Bruselu. Zcela mimořádné a precizně zpracované propojení filmové projekce s živou jevištní akcí svět fascinovalo a mělo zásadní podíl na úspěchu Československa. Pavilon ČSR získal nejvyšší počet bodů a ocenění Zlatá hvězda, 56 jednotlivých cen, množství dalších diplomů a medailí. A Laterna Magika se stala světovou značkou a nabídky na hostování a možnosti získání licence se jen hrnuly. Vladimír s ní pak také absolvoval řadu úspěšných zahraniční představení, mimo jiné v Sovětském svazu, Sýrii, Egyptě, USA, Anglii, Francii či v Izraeli.

 

Hovory H:

První hudební klip

Seznámení s Jiřím Šlitrem logicky vyústilo ve spolupráci s legendárním pražským Semaforem, divadelním a hudebním fenoménem, v němž se zrodila řada hvězd i záplava hitů. Písničky z představení byly chytlavé, takže by byl hřích jejich úspěchu nevyužít a nepustit je dál do světa. Nejprve začaly v roce 1960 vznikat první nahrávky a vzápětí se zrodil v hlavách dvojice Svitáček-Roháč nápad dodat jim i filmovou podobu. Úplně první zfilmovanou písničkou, tedy vlastně hudebním klipem, se stala ještě v tomtéž roce písnička Edity Štaubertové Kde máš vlasy, Véno:

 

Písniček nakonec natočili zhruba pětatřicet, největší díru do světa ale udělal o tři roky později Karel Gott coby Zdvořilý Woody. Nejen díky muzice Jiřího Šlitra a textu Jiřího Suchého, lví podíl na úspěchu mělo právě i filmové zpracování s tančícími krávami. V roce 1962 se Vladimír směl vrátit k režijní práci alespoň v televizi, takže natočil s Jánem Roháčem čtyři hudební komedie. A v roce 1964 se stal třešničkou na dortu jeho spolupráce se Semaforem legendární filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů.

 

Zdvořilý Woody:

Další světový hit

Historicky první interaktivní film na světě byl další lahůdkou, kterou se Vladimír Svitáček s Jánem Roháčem zasloužili o celosvětový úspěch, tentokrát na světové výstavě Expo 67 v kanadském Montrealu. Kinoautomat: Člověk a jeho dům sledoval osudy poněkud nešikovného pana Nováka, ztvárněného Miroslavem Horníčkem, které mohli v klíčových okamžicích diváci ovlivnit svým rozhodnutím. A právě v těchto chvílích vystupoval na pódium Horníček a snažil se divákům vtipně vysvětlit důležitost jejich rozhodnutí. Možnost ovlivnění příběhu byla samozřejmě klamná a obě varianty příběhu měly stejné důsledky, díky geniálnímu nápadu se ale projekt stal hitem výstavy a diváci na něj ochotně stáli mnohahodinové fronty. Uvedení v Československu si vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor, během níž byla nainstalována speciální technická kabina, šatna za plátnem a do několika sedadel hlasovací zařízení.

 

Jako profesor Kingsley (vlevo) v komedii Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka z roku 1983 Jára Cimrman ležící, spící

Jako profesor Kingsley (vlevo) v komedii Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka z roku 1983 Jára Cimrman ležící, spící; foto Filmové studio Barrandov

První česká talk show

Spolupráce s Miroslavem Horníčkem vyústila v roce 1968 v další úspěšný projekt, tentokrát televizní. Zrodily se legendární Hovory H, přímo nabité inteligentním humorem, do nichž si Horníček zval populární hosty, mimo jiné Jana Wericha, Lubomíra Lipského či Jiřího Sováka. Odvysíláno bylo dvanáct dílů, během nastupující normalizace ale pořad nešel mocipánům pod nos, takže se pořad dočkal dalšího pokračování až v roce 1990. Vladimír byl v roce 1968 poprvé oficiálně rehabilitován, jeho kariéra se ale vyvíjela jako na houpačce. Z Filmového studia Barrandov byl propuštěn a pak znovu přijat dokonce čtyřikrát. Jeho celoživotním koníčkem se prostě stal humor a především satira, v níž bylo velmi snadné překročit hranici, kterou už oficiální cenzura nedokázala strávit. Díky celosvětovému úspěchu ho ale komunisté dokázali i ocenit a v roce 1959 dostal za Laternu Magiku Vyznamenání za zásluhy o výstavbu.

Paměti už nestihl

S nástupem normalizace se počátkem sedmdesátých let dostal Vladimír Svitáček definitivně na černou listinu. Byla mu znemožněna prakticky veškerá tvůrčí činnost a v roce 1978 nuceně odešel do předčasného důchodu. Až v roce 1983 se konečně mihnul jako profesor Kingsley v komedii populární tvůrčí dvojice Smoljak-Svěrák Jára Cimrman ležící, spící a o rok později ho obsadil Miloš Forman jako papeže Klimenta ve svém Amadeovi, v titulcích ale Svitáčkovo jméno nebylo uvedeno. Ztvárnil ještě několik malých rolí v dalších projektech a teprve v roce 1990 se konečně vrátil jako scenárista k Hovorům H ještě po dvaceti letech a v roce 1999 stanul naposledy před kamerou jako spisovatel Šťáhlavský v grotesce Jiřího Suchého Kdo unesl Klaudii?. V roce 1990 se dočkal další rehabilitace, během devadesátých let ho ale stále více sužovaly problémy s pamětí, takže knihu o svém životě, na kterou už měl objednávku z nakladatelství, nakonec nedopsal. Záznam jeho vtipných vzpomínek, pořízený 12. prosince 1980 při vystoupení v Malostranské besedě, ale naštěstí zachycuje CD, vydané v roce 2005 a nazvané Vladimír Svitáček o životě aneb „Buďte rádi, že prší…“  Mimořádný režisér, scenárista a příležitostný herec zemřel 23. srpna 2002 v Praze, odpočívá ale v rodných Střelicích, které mu krátce předtím udělily čestné občanství.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace