Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozkaz k násilnému obsazení Domečku dal prezident Gottwald. Šibenice si počkala i na mučitele. Co zaujalo Jiřího Macků

10.03.2021
Rozkaz k násilnému obsazení Domečku dal prezident Gottwald. Šibenice si počkala i na mučitele. Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: ČT / repro

Popisek: Tehdejší prezident Klement Gottwald

Padesátá léta minulého století bylo dramatické poúnorové období, kdy si nastupující komunistický režim bezohledně utužoval moc. Pokračující zatýkání, protahující se vyšetřovací vazba, stále nové procesy u Státního soudu, typického ´revolučního´ tribunálu zřízeného pro nejdůležitější politické kauzy. Pokračování z neděle 7. března.

Věznice se plnily. Zatímco v Praze na Pankráci či v Ruzyni ještě měli civilové odpovídající podmínky, armádní věznice na Hradčanech, neblaze proslulý Domeček, byla obyčejná mučírna, v níž na mnohahodinová vyšetřování ´zpracovávali´ vojáky, od obyčejných až po generály, od vyjukaných hokejových bažantů až po prošedivělé válečné veterány. Reprezentanti Jirka, Kobranov, Augustin Bubník či Španinger (první tři z nich úřadující mistři světa), hráči ATK, zde v roce 1950 uvízli od březnového zatčení až po říjnový proces jako oběti zvůle velitele věznice Františka Pergla. Odtud byli odváděni k výslechům na 5. oddělení v budově Hlavního štábu Ministerstva národní obrany. 

Komunisté odhalili vlastní porušování zákonnosti

Koncem roku, kdy již byli odsouzení hokejisté deportováni do věznice Plzeň-Bory, se ovšem o přísně utajovaném objektu dozvěděl svět: západní rozhlas oznámil, že v této vojenské věznici dochází k mučení politických vězňů. Předsednictvo ÚV KSČ na to reagovalo ustavením komise, jejíž zpráva však konstatovala podle objednávky: „Vše je v naprostém pořádku, zákony se dodržují. Jde pouze o vylhanou propagandu štvavých vysílaček.“ Vzrušení opadlo - ale jenom na pár týdnů.

V únoru 1951, právě před 70 léty, totiž došlo k události, která znamenala definitivní zlom. JUDr. Cyril Král, tehdy soudce Nižšího vojenského soudu na Hradčanech v Kapucínské ulici (v jehož areálu se nacházel i Domeček) vzpomínal na vzrušenou schůzi ZO KSČ 5. oddělení, které probíralo porušování zákonnosti při přípravě procesů:

 

JUDr. Cyril Král před objektem tehdejšího Nižšího vojenského soudu v Kapucínské ulici na Hradčanech. Fotografie a repro (toto i další použité snímky v článku): archív Jiřího Macků

„Byla to odhalení, která nás šokovala. Bez dlouhého rozmýšlení jsem tehdy přede všemi oznámil čestnému hostu schůze generálu Hruškovi, náměstku ministra a náčelníku Hlavní politické správy, že po těchto závažných zjištěních na sebe jako právník beru trestněprávní odpovědnost za uvěznění jmenovaných členů KSČ a vyzval jsem ho, aby neprodleně zařídil jejich zatčení."

Úspěšné noční přepadení s dramatickými následky

Utajovaný Domeček a všechny děje v něm rázem přišly o tajemství. Na přímý rozkaz prezidenta Gottwalda byla ustavena komise vedená generálním vojenským prokurátorem gen. dr. Šlapákem s pověřením provést kontrolu podmínek ve věznici. Ta však napoprvé neuspěla: Pergl odmítl splnit rozkaz a pověřené dovnitř nevpustil. Nový rozkaz nařídil vniknout do objektu ještě téže noci i za použití násilí. Tentokrát byli mučitelé přistiženi při práci. Zanedlouho měl dr. Šlapák kompletní zprávu konstatující, že hlavním iniciátorem všech nezákonností byli gen. Reicin (náměstek MNO pro kádrovou práci a Náčelník Hlavní správy OBZ) a jeho nástupce gen. Musil (náčelník 5. odd. Hlavní zprávy), ve vazbě pochopitelně skončil i Pergl a mnozí referenti 5. oddělení, mj. Bohata, Souček, Turek a další.

 

Zatčený Bedřich Reicin, kat čs. generality

Dr. Cyril Král doplnil: „Navíc odhalila, že o poměrech v Domečku byl podrobně informován i státní prokurátor dr. Vieska, jenž služeb ´bicí skupiny´ využíval k vynucení doznání neexistujících a vykonstruovaných trestných činů. Proto dr. Kokeš nařídil i jeho zatčení a případ předal prokurátoru dr. Zatloukalovi. O nelidských metodách vyšetřování však věděli i další prokurátoři jako dr. Urválek, dr. Novák, dr. Litera a dr. gen. Štella, ten vysloveně z první ruky. Není pravda, že se o tom dozvěděli až po XX. sjezdu KSSS v roce 1956.“

Celou pravdu však odhalilo až Pražské jaro

Při vyšetřování poskytla vojenskému prokurátorovi dr. kpt. Zatloukalovi mimořádně důležité informace Dagmar Marešová (budoucí žena dr. Krále), jež pracovala na 5. oddělení jako zapisovatelka. Jejím psacím strojem prošly tisíce stran výpovědí; jenom výslech Augustina Bubníka jich zaplnil padesát. Hledání pravdy bylo ovšem složité a pomalé, provázely ho všelijaké obstrukce a ztráty svědeckých výpovědí. Telefonní výhrůžky svědkyni byly na denním pořádku. 

 

Manželé Královi měli značný podíl na odhalení i odsouzení pracovníků 5. oddělení

Když o všech okolnostech věznění vypovídala paní Králová na Hlavní vojenské prokuratuře znovu v období Pražského jara 1968, uvedla, že i ze sportovců bylo přikázáno vynutit přiznání za jakoukoli cenu. „Vyšetřovatelé Turek, Vokurka, Řičica a ostatní dali příkaz, aby věznitelé s hokejisty patřičně zacházeli, jak bylo jejich zvykem. Všichni byli neobyčejně krutě ztýráni a Pergl se denně chlubil vyšetřovatelům, jací jsou to zdatní sportovci, že vydrží mnohem silnější rány pendrekem než staří vojáci. Hokejisté byli stále hladoví a žízniví, Pergl jim dával jako lék Fenoftalin, což způsobovalo značné průjmy a oslabení."

 

Právě ve dnech, kdy byly odhaleny zrůdnosti v hradčanském Domečku, putoval Augustin Bubník s nezbytnou bumážkou z plzeňské věznice do jáchymovského lágru

Šok: spadla klec

Zní to až neuvěřitelně: neblahé civilní politické procesy u Státního soudu se ještě ani pořádně nerozběhly, vyšetřovatelé, žalobci a soudci byli svrchovanými pány nad osudy obžalovaných, a na vojenské půdě již byli odhaleni, zatčeni a poté odsouzeni nejen řadoví vyšetřovatelé, ale i všichni jejich šéfové. V prvním procesu dostal nejvyšší trest, odnětí svobody na 15 let, náčelník výslechové skupiny pplk. Souček. Vyšetřovatel Turek, jenž záměrně v neprospěch zatčených překrucoval jejich výpovědi, dostal 12 let, jenom o něco méně Vokurka, Řičica, Bohata, Slavík, Raban a další. Šéf jedné party vyšetřovatelů Mysík však spravedlnosti unikl: ve vazbě se oběsil na šlích.

 

Proces Musil, Mysík 

Zodpovídat se museli i jejich nejvyšší nadřízení, oba náčelníci 5. oddělení. Reicin byl odsouzen (ovšem za něco zcela jiného, rovněž vykonstruovaného) v procesu s protistátní skupinou Slánský a spol., zatímco jeho nástupce gen. Musil již podle skutečnosti za porušování zákonnosti. Oba časem následovali své mnohé tragické oběti: Reicin byl popraven 3. prosince 1952, Musil 9. ledna 1954. 

I sadistický Pergl byl zbaven hodnosti a uvězněn

Na proces čekal v jedné z cel svého bývalého téměř soukromého kriminálu, v němž nikdy neodkládal nezbytný obušek. Za nelidské jednání a nezákonnou činnost byl odsouzen na 11 let, ještě dříve se ho však doživotně zřekla vlastní rodina. V roce 1957 vyšel z vězení na podmínku a opuštěn i nenáviděn dožíval v hradčanské ulici Úvoz, téměř na dohled Domečku. Přesně jedenáct let po svém zatčení, 25. září 1962, v roce, kdy měl vypršet jeho trest, zemřel na rakovinu plic.

 

35. strana protokolu výpovědi Augustina Bubníka, jak ji zapsala Dagmar Králová, tehdy ještě Marešová

Někteří z viníků se spravedlivé odplaty zcela vyhnuli, jiní se dostali z vězení předčasně. Například Valo a Raban byli - oba v hodnosti plukovníka – v době Pražského jara 1968 odhaleni jako zaměstnanci Generálního štábu. Bohata v té době dokonce vystupoval jako svědek v rehabilitačním procesu gen. Kutlvašra.

 

První strana výpovědi Dagmar Králové před Hlavní vojenskou prokuraturou v rámci rehabilitací v květnu 1968

Odsouzeným hokejistům to však z lágrů nepomohlo

Již v roce 1951 se vojenské justici podařilo prosadit první revize rozsudků a rehabilitace, mj. gen. Palečka, gen. Slabého, plk. Kozy, mjr. Kornouška aj dalších. Dr. Cyril Král: „Vojenští soudci a prokurátoři dokázali, že je možné prosadit socialistickou zákonnost a vybojovat si soudcovskou nezávislost. Rozhodující bylo, že měli na své straně vrchního velitele prezidenta Gottwalda, jenž revize rozsudků u vojenských soudů schválil.“

 

Když v květnu 1968 vypovídali aktéři starých událostí, sešli se na jednom seznamu předvolaných oběti spolu s viníky: mjr. Nechanský (17.), hokejisté (25.), gen. Paleček (25.), mjr. Sedláček (31.) - plk. Raban (13.), dr. Vaš (16.), mjr. Bohata (28.), pplk. Souček (29.), npor. Řičica (30.)

Jenže… Pokud šlo o procesy vojáků u Státního soudu informoval dr. Kokeš už v srpnu 1951 tamní prokurátory dr. Cíglera a dr. Moudrého, předsedu Státního soudu dr. Richtera a předsedu senátu dr. Nováka o rozhodnutí prezidenta, aby provedli revize rozsudků a rehabilitace po své linii. Veškeré materiály dostali k dispozici (mj. kauza Souček a spol.), nikdy však nic nebylo provedeno.

Věznění se tak dostali na svobodu až na základě prezidentské amnestie. K nejvyšším trestům odsouzení hokejisté Bohumil Modrý (15 let), Augustin Bubník (14), Stanislav Konopásek (12), Vladimír Kobranov (10) a Václav Roziňák (10) až koncem zimy 1955, pět let po zatčení a politickém znemožnění obhajoby titulu mistrů světa. Do reprezentace se již nikdy nesměli vrátit.

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace