Smetánka v Rudolfinu na volno, plebs s náhubky a s buzerací. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.03.2021
Foto: ČT / repro
Popisek: Mediální promořování
Filmaři si zajeli předat i převzít diplomy pod značkou Český lev do pražského Rudolfina. Žádné roušky/respirátory, rozestupy a nejspíš ani umyté ruce. PR mluvilo jasně – všichni umělci podstoupili před zahájením ceremoniálu testování. Vše bylo bezpečné. V pohodě. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. V praxi a s přímým přenosem v televizi.
Že si filmaři předali své diplomy a cizí peníze a navzájem si zatleskali, je naprosto v pořádku. Byl to svátek českého filmu. Jenže smetánka si užívala pumpování svého ega v době nejtvrdšího lockdownu, kdy běžný lid má z nařízení vlády večerku už v devět večer a nemůže překročit ani katastr vlastní obce. A tam už narážíme na těžce nezvládnuté PR.
Příklady táhnou, PR jako mocná čarodějka
My si tu párty užijeme, i kdyby na chleba nebylo, zní z filmařských kruhů. Nepřišli se zajímavým alternativním programem, kde by vtipně pojali vládní opatření, kterými se musí řídit všichni. Neukázali ochotu jít příkladem. Ne, šli cestou okázalé jinakosti. My můžeme, jsme důležití, důležitější, máme výjimku. Pro nás večerka v devět večer neplatí. Při lockdownu nechceme morálně podpořit krvácející lidi a jejich strázně a deprese, my chceme ukazovat náš smích, naše úspěchy, naši zlatou lžíci, kterou se běžně krmíme. A pak, až zhasnou reflektory, zase začneme plakat do veřejného prostoru, že nám ti zlí politici zavřeli divadla a že není co do úst a že tedy, zdvořile, žádáme o podporu veřejnost. Krásné. Příkladné. Show must go on v trochu deviantní podobě, řekl bych.
Humorné v této souvislosti je vzpomenout 28. října 2020. Prezident Zeman plánoval trachtaci na Hradě a ocenění pro významné osobnosti naší současnosti i minulosti. Taková komornější verze Českého lva. Želbohu k němu nedošlo. Mohlo se také testovat, mohly se držet rozestupy, ale nedošlo k tomu, protože by se jednalo o špatný příklad a špatné PR pro pandemii a opatření proti ní. Oslavit vznik republiky? Ne, radši ne. Oslavit pár filmů, na které si za pár týdnů nikdo ani nevzpomene? Jdeme do toho, jasně, ať se lidé pokoukají. Priority jsou jasně dané. PR dokonale nezvládnuté. Stejně jako řízení pandemie.
Bolševická úderka
A teď mě tak napadá… nepřipojuju se tímto k takové té bolševické úderce, která křičí – povaleči z kavarén, do polí a továren? Ale vůbec. Živnostníci, kteří padají na hubu, pendleři, jejichž rodiny jsou rozdělené uzavřením hranic, nebo dostávají výpovědi, protože držet jejich místa začíná být i pro Němce setsakra drahé, rodiny, které přichází o peníze na vlastní chod, drtivě stoupající počet lidí závislých na potravinových bankách a na dávkách, samoživitelky, které žijí z drobných, do toho přeplněné nemocnice, kolabující personál.
Můžou za to snad herci a střihači? Jistěže ne. Všude v zahraničí se ale při podobných estrádách pokouší alespoň předstírat, že opatření proti pandemii jsou k něčemu a že je třeba je naplňovat. Pokouší se ukazovat, že dávají smysl, že ‘jsme v tom spolu‘. Přece jenom, herci jsou celebrity, které často ukazují směr. Jen v Rudolfinu to vzali hákem a ukázali, že celá ta pandemie až takový problém není. Něco jako Babišova choť v Dubaji. Té šlo, aspoň marketingově, o život, filmařům šlo jen o ten potlesk a světlo reflektorů. Proč to celé nešlo udělat nějak nápaditě, vtipně a s ohledem na morální podporu obyčejných lidí? Takhle akorát vyzuřili velkou část společnosti, která na jakákoliv opatření začne o to víc dlabat.
Vložil: Štěpán Cháb