Rázný, upřímný a nepřehlédnutelný. Prostě takový obyčejný český chlap. Tajnosti slavných
05.03.2021
Autor: imdb.com
Popisek: Svatopluk Skládal jako cirkusák Slepička v krimikomedii z cyklu Hříšní lidé města pražského Partie krásného dragouna
FOTO Jak získat pozornost i ve vedlejších rolích? Výrazný chlápek s typickými rysy českého taťky na to přišel hned od prvopočátku. Ten je úplně jako já! řekl si při pohledu na něj nejeden divák, který se právě usadil s pivkem a klobásou před obrazovkou.
Podsaditý, s typickým kulatým obličejem a výrazným charakteristickým hlasem a rázným vystupováním, to byla jeho nejčastější parketa, i když se rozhodně neztratil ani v historickém kostýmu či luxusním obleku. Prostě chlap, s nímž se spousta diváků snadno ztotožnila. Ve filmu i na televizní obrazovce byl téměř jako doma, přesto se výrazné hlavní role nikdy nedočkal, takže ho sice většina diváků zná, o jménu ale musí déle přemýšlet. Zato skalní diváci pražského Divadla na Vinohradech mají Svatopluka Skládala navždy zapsaného v paměti. Na jeho jevišti totiž prožil čtyřicet let a postavy, které ztvárnil, by se daly jen obtížně spočítat.
Ještě štíhlý Svatopluk Skládal jako pásek v pražském zábavním parku PKOJF (vpravo) s Valentinou Thielovou a Otakarem Skalskim v povídkovém filmu Zbyňka Brynycha z roku 1959 Pět z milionu; foto Filmexport
Trnité začátky
Narodil se 17. března 1926 v moravské obci Kelč, přímo na rozhraní rázovitého Valašska a bohaté Hané. Nejprve studoval na gymnáziu, pak ještě obchodní akademii a teprve po skončení druhé světové války se konečně mohl věnovat tomu, o čem od dětství toužil – herectví. Byl přijat na Státní konzervatoř v Praze a hned v roce 1945 si odbyl první bezejmenný debut před kamerou jako jeden z mladíků na veselici v romanci Řeka čaruje, kterou natočil režisér Václav Krška podle stejnojmenné předválečné rozhlasové hry Josefa Tomana. Během studia už začal pohostinsky vystupovat v Národním divadle, v roce 1948 úspěšně absolvoval a vzápětí získal první stálé angažmá ve Státním divadle Ostrava. Už po dvou sezónách sice musel narukovat, aby si odbyl povinnou základní vojenskou službu, v jeho případě ale lze o této životní kapitole říci, že všechno zlé bývá i k něčemu dobré.
Straka (uprostřed) v sci-fi komedii z roku 1965 Ztracená tvář; foto FSB / Josef Janoušek
Láska na celý život
Vojenská uniforma ho zavedla v roce 1951 na jeviště pražského Divadla na Vinohradech, které od roku 1950 patřilo pod správu Československé lidové armády. Velmi brzy se ale ukázalo, že počáteční úzce vyhraněná vojenská koncepce je neúnosná, a tak se divadlo začalo obracet k civilnímu publiku a do repertoáru pronikala klasika. A to bylo lákadlo, které pak Svatopluka udrželo v souboru po dalších čtyřicet let. Ztvárnil na dvě stovky postav a díky svému výraznému typu a smyslu pro komediální charakterizaci dokázal, i když často na malé ploše, mimořádně zajímavě ztvárnit rozličné lidské osudy a povahy, od Doolitla v Pygmalionu a porotce č. 6 ve Dvanácti rozhněvaných mužích přes kuchaře v Generálce, Arialda v Pirandelově Jindřichovi IV., kapucína v Cyranovi z Bergeraku, opata ve Starorůžové komedii až po Dvoubratského v Mistrovi a Markétce či Emila v Takové ženské na krku. Poslední divadelní rolí se stal John Smith v dramatizaci utopického románu francouzského spisovatele Vercorse Nepřirozená zvířata.
S Jiřinou Jiráskovou v komedii Carla Goldoniho Starý bručoun Todero – Divadlo na Vinohradech 1972; foto vis.idu.cz / Vilém Sochůrek
Od řidiče po lékaře
V roce 1953 dostal první výraznější vedlejší postavu kamelota v dramatu Kavárna na hlavní třídě, natočeném podle stejnojmenného románu Gézy Včeličky, a tím odstartoval úspěšnou spolupráci s kinematografií. Stal se mistrem malých rolí, kterým dokázal vtisknout přesnou charakterní zkratku a typizaci. Ztvárňoval epizodní figurky chlapíků široké profesní škály většinou z městského prostředí, na venkov zabrousil jen výjimečně. Divákům se představil jako traktorista, sázející fotbalový fanoušek, řidič náklaďáku, náčelník železniční stanice, pokladník na zámku… V následujících desetiletích si některé profese před kamerou i několikrát zopakoval, mimo jiné číšníky a bodré hospodské, vedoucí různých prodejen, družstevníky či mechaniky. Mezi jeho postavami ale nechyběli ani vysokoškolsky vzdělaní muži, od inženýrů přes právníky a lékaře až po učitele. Nejhodnotnějším titulem v jeho filmografii je poetická venkovská kronika z roku 1968 Všichni dobří rodáci, v níž mu režisér Vojtěch Jasný svěřil menší postavu obchodníka Juchty.
Generál a zloděj Fousek (Váslav Lohniský) v pohádkovém seriálu Arabela; foto ČT / Jitka Bylinská
Odpočívat se nenaučil
Na obrazovce se objevil poprvé v roce 1961 jako Rudla v legendárním seriálu Tři chlapi v chalupě. O nabídky rozhodně neměl nouzi a zahrál si i v téměř nekonečné řadě seriálů, od F. L. Věka přes Arabelu a Okres na severu až po Případ pro zvláštní skupinu, i když se jeho postavy typově nijak neodlišovaly od těch filmových. Naposledy se objevil v roce 1991 v kriminálním příběhu podle povídky Ed Mc Baina Skládačka, v němž ztvárnil populárního hrdinu Steve Carellu Jiří Bartoška. Velmi často spolupracoval i s rozhlasem, nezanedbatelnou stopu zanechal i v dabingu a několikrát daboval i své české kolegy. Pracoval do poslední chvíle, jediné, co se za celý život nedokázal naučit, bylo dostatečně odpočívat. V jeho filmografii najdeme téměř 130 filmových a televizních postav a stejně neúnavně působil i v milovaném divadle. Výrazný a originální mistr malých rolí Svatopluk Skládal zemřel 2. dubna 1992, v pouhých šedesáti šesti letech.
Vložil: Adina Janovská