Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sprostě řvala a na place létaly i facky. Vzteklá herdekbaba byla mimořádně tvrdá na sebe i ostatní. Tajnosti slavných

03.03.2021
Sprostě řvala a na place létaly i facky. Vzteklá herdekbaba byla mimořádně tvrdá na sebe i ostatní. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Věra Chytilová v dokumentární sérii České televize Zlatá šedesátá

VIDEO Pro sprosté slovo nešla legendární režisérka nikdy daleko a kdekoho dostala na pokraj nervového zhroucení. Dokázala se prosadit mezi výraznými chlapy a kolem prstu si ji omotal jen jediný. Navíc dokázala už za ‘komančů‘ vydělat miliony.

Stala se nejslavnější českou režisérkou a prosadila se mezi mimořádně výraznými mužskými osobnostmi takzvané nové vlny šedesátých let. Od počátku provokovala vyostřenými etickými dilematy a bouráním formálních klišé. Její tvorba je typická výrazným autorským rukopisem, témata jejích filmů jsou existenciální, provokují a vyvolávají otázky a úvahy. Některé její hrdinky jsou sice nekonvenční, v dalších však kalkulují nebo jsou zoufalé. Nestávají se tedy hybatelkami, ale spíše oběťmi, cizí jí nebylo ani téma nevázaného sexu a jeho následků. Věra Chytilová byla mimořádně svérázná, tvrdá a cílevědomá a svým chováním na place působila leckdy až destruktivně. Právě díky tomu ale nakonec vždy dostala z ostatních přesně to, co měla v plánu. I ona ale měla slabůstky, k těm největším patřil i nezapomenutelný Miloš Kopecký.

 

Pytel blech:

Sen o architektuře

Narodila se 2. února 1929 v Ostravě, její otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací. Bojoval v první světové válce, byl zraněn, padl do ruského zajetí a díky bratrovi se pak stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství prožila Věra společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Snila, že bude slavnou architektkou, a také na tuto dráhu zpočátku vykročila. Architekturu ale studovala v Brně jen dva roky, pak se postupně živila jako kreslička, laborantka či manekýnka. Díky tomu se seznámila s prvním manželem, fotografem Karlem Ludwigem, který ji přivedl k filmu. V roce 1951 dostala roli dvorní dámy ve slavné pohádkové komedii režiséra Martina Friče Císařův pekař a pekařův císař, pak se uchytila na Barrandově jako klapka a vypracovala se až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 konečně vystudovala jako jediná žena na FAMU filmovou režii v ročníku Otakara Vávry, jejími kolegy byli Jiří Menzel, Evald Schorm, Juraj Jakubisko a Jan Schmidt.

 

O něčem jiném:


Prolhaný hajzlík

V roce 1954 se ještě coby klapka seznámila při natáčení dramatu Severní přístav s neodolatelným gentlemanem a notorickým holkařem Milošem Kopeckým. Pro mladou, čerstvě rozvedenou Věru byl ztělesněním světáka, ironického, arogantního suveréna. „On byl velký holkař a svůdce, to jsem věděla, když i mě začal zahrnovat svou pozorností. A proto byl taky náš vztah od samého počátku plný napětí,” přiznala kdysi v jednom rozhovoru. Zprvu prý žasla, kde se v něm bere ta suverénnost, až později pochopila, v čem vlastně jeho kouzlo spočívá. Začala s ním chodit z trucu, aby zahnala vzpomínky na předchozí vztah, a ani ve snu by ji tenkrát nenapadlo, že se z toho rozvine láska, která vydrží tři roky. „Kdo mohl tušit, že je tak citlivý, niterný a křehký miláček, ze kterého se nakonec vyklube tak prolhaný hajzlík?!” dodala.

 

Sedmikrásky:

Kopeckého dobré víly

Právě v té době se u Kopeckého objevily první příznaky maniodepresivní psychózy. Když mu bylo nejhůř, ale přesto musel hrát, jeho předchozí partnerka, exmanželka herce Felixe Le Breux Milena, Věru přiměla, aby u nichnějaký čas bydlela, a obě se pak společně snažily mu pomáhat. Věra měla svůj podnájem, kde s níKopecký občas bydlel. Jednou ale zapomněl na stole diář, který se tak dostal donepovolaných rukou… Věra navíc toužila po dítěti, jenže brzy pochopila, že na Miloše není spolehnutí. A tak se s ním pod záminkou studií na FAMU nakonec rozešla. Absolvovala v roce 1961 hraným středometrážním snímkem o životě manekýnky Strop, v němž si zahrála řada známých osobností, od exmilence Kopeckého přes Waldemara Matušku až po spolužáka Jiřího Menzela. Jako režisérka debutovala o rok později hraným dokumentem o životě v dívčím internátě jednoho textilního závodu Pytel blech.

 

Hra o jablko:

Emigraci odmítla

Od počátku režijní činnosti provokovala vyostřenými etickými dilematy a bouráním formálních klišé a až do poloviny sedmdesátých let byly ústředními postavami jejích filmů ženy, pomocí nichž se snažila zachytit obecná témata. Nerozlišovala, co se má týkat mužů a co žen. Po invazi ‘spřátelených vojsk‘ v srpnu 1968 dostala nabídku odejít do Francie, nakonec ale emigraci odmítla. Netrvalo to pak dlouho a nekonvenčností své tvorby si pořádně zavařila. Kvůli televiznímu filmu kamarádi, k němuž si v roce 1971 sama napsala i scénář, pak nesměla dalších šest let pracovat a StB se ji několikrát pokoušela přimět ke spolupráci. Neúspěšně. Nikdy neváhala riskovat pronásledování, jen aby mohla svobodně tvořit, a vždy dokázala prosadit sebe a své názory. „Pokud šlo o to prosadit se a nebát, byla Věra Chytilová mistr,“ prohlásil o ní režisér Jan Schmidt.

 

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště:

Feministka průkopnice

Je vnímána jako silná osobnost, známá svojí tvrdohlavou houževnatostí, jako průkopnice ženské filmové režie, a často bývá také spojována s feminismem. Když měla v sedmdesátých letech poskytnout rozhovor německému feministickému magazínu, prohlásila, že se necítí být na mužích závislá, protože si vždy bude dělat, co sama chce. Aktivně se zapojila do organizace KIWI (Kino Women International) – Mezinárodní organizace filmařek, filmových umělkyň, teoretiček a publicistek z celého světa a společně s Nelly Pavláskovou zajistila vznik organizace v tehdejším Československu. V devadesátých letech se pak organizace rozpadla.

 

Kalamita:

Vzteklá hysterka

Když se pustila do práce, nic jiného ji nezajímalo. Ke všem okolo dokázala být extrémně tvrdá, a když nebylo po jejím, bylo zle. S kameramany se hádala do krve, sprostě jim nadávala a někdy rozdávala i facky. Jednou prý dokonce mrskla po střihači plechovku od filmu. Zatímco za kamerou rozdávala rány, herce před ní pro změnu s oblibou urážela. Schválně je vytáčela, jen aby z nich dostala opravdové emoce. Nadávala, že jsou mizerní herci, že všichni hrají blbě… Leoš Suchařípa prý kvůli ní při natáčení filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne dokonce začal zobat prášky na hlavu. „Věra k němu byla někdy až krutá, on už si pak bral prášky na uklidnění, a když na něj křičela, říkal, ať si klidně křičí, že už si ten den vzal prášky dva,“ zavzpomínal kameraman Jan Malíř v autobiografické knize Věra Chytilová zblízka.

 

Faunovo velmi pozdní odpoledne:

Polívku vytáhla z hospody

Trpkou zkušenost si ze spolupráce s ní odnesl i Tomáš Hanák, kterého si vybrala do filmu Kopytem sem, kopytem tam. „V zájmu dosažení potřebného výrazu na mě začala křičet a drápat do zad. Už jsem se neudržel a začal na ni koktavě řvát taky před celým štábem – Do prrdele, vy jste si mě vybrala do tohodle zasrranýho filmu, tak na mě nebuďte tak strrašná,“ svěřil se v knize o Chytilové. A ani Bolek Polívka to s ní neměl při natáčení Dědictví snadné, protože si pro něj klidně došla do hospody a udělala mu tam pořádnou ostudu. Jednou, když šla do studia se svou dcerou, seděl tam u stolu komunistický pohlavár. Věra na něj ukázala prstem a řekla: „Vidíš ho, Terezko, jen se na něj podívej. To je ten, který mi nechce dát práci.“ Několikrát si slibovala, že všechno odkývá, stejně se ale s nimi nakonec pohádala.

 

Kopytem sem, kopytem tam:

Splněný sen

Dětský sen architektuře si nakonec přece jenom splnila, i když jen zprostředkovaně, v pražské Tróji si nechala postavit v sedmdesátých letech architektonický skvost. Obrovská vila měla původně stát 750 000 korun, nakonec se ale náklady vyšplhaly až na 1,2 milionu, což byla v té době suma přímo astronomická. „Dnes vidím, jak neuvěřitelně odvážní klienti byli Chytilová s Kučerou, jak se rozmáchli,“ zavzpomínal v knize na stavbu architekt Emil Přikryl. Do mimořádného projektu se Věra pustila s druhým manželem, kameramanem Jaroslavem Kučerou, s nímž měla dceru Terezu, která je výtvarnicí a animátorkou, a syna Štěpána, jenž vykročil v otcových stopách a stanul za kamerou. V době, kdy nejvyšší výhra ve Sportce byla 200 000 korun, mohla Věra stěží na tak velký projekt vydělat v Československu. Peníze měla z ocenění filmů ze zahraničí. A šlo o hodně vysoké částky. Luxusní vila si několikrát zahrála i ve filmu, v roce 1976 v ní Věra natáčela film Hra o jablko a v roce 2010 ji půjčila Janu Hřebejkovi pro film Nevinnost.

 

Hezké chvilky bez záruky:

Nahlédnutí do politiky

Po roce 1989 začala učit na FAMU, v roce 2003 se stala profesorkou, o dva roky později vedoucí katedry režie a pedagogické činnosti se věnovala až do smrti. V roce 1996 neúspěšně kandidovala do senátu na kandidátce ČSSD a neuspěla ani v roce 2006 za Stranu Rovnost Šancí. Aktivně se zapojila do diskusí proti umístění radaru na Brdech a v roce 2007 připojila svůj podpis k dalším padesáti českým osobnostem, které žádaly vypsání referenda k této problematice. Za svou tvorbu získala celou řadu ocenění, jejichž sbírku korunovala v roce 2000 Cena za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, kterou převzala na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Jejím posledním dílem se stal v roce 2011 dokumentární cyklus Inventura Febia. Zemřela ve své vile, obklopena rodinou, 12. března 2014. Bylo jí osmdesát pět let.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace