Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Společnost hrubne, radikalizuje se a bohužel i blbne. Ve sprosťárnách jsme přeborníci. Jeden flákanec, jeden starosta i jeden principál… Středa Pavla Přeučila

03.03.2021
Společnost hrubne, radikalizuje se a bohužel i blbne. Ve sprosťárnách jsme přeborníci. Jeden flákanec, jeden starosta i jeden principál… Středa Pavla Přeučila

Autor: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Poslanec za SPD Volný přikročil od slov k činům...

Co si budeme povídat, nálady v naší společnosti vůbec nejsou pozitivní, právě naopak. Převládá skepse, odpor ke všemu, co jen zavání nějakými omezeními, mnozí lidé řeší svoji frustraci vulgaritami a to, co bylo ve slovních projevech ještě před pár lety nepřípustné, se stává standardem. Vidíme to nejen v internetových diskuzích na sociálních sítích, jako je Facebook či Twitter, ale dnes už je chování řeznického psa standardem i u mnohých politiků, umělců a dalších osobností našeho veřejného života. Samozřejmě, mnozí lidé už ztratili veškeré iluze, přišli o své příjmy a mnohdy i o živnosti, které budovali celá léta. To ale neznamená, že by se k těm druhým měli chovat jako k podřadnému, nepřátelskému druhu, který je nutno vyhubit.

Pokud se podíváte na jakékoliv diskuzní fórum, například na Facebooku, slušnou výměnu názorů či dokonce věcnou diskuzi téměř nenajdete. Lidé se vzájemně napadají, urážejí, přičemž používají takových výrazů, za které by se mnohdy styděl i dlaždič. Když tyto výlevy sleduji, překvapuje mne i to, co se mezi oněmi nadmíru sprostými diskutéry vyskytuje žen a mladých dívek, u kterých bych tak vulgární slovník nikdy nepředpokládal. Pravda, většina z nich jsou anonymové, stydící se za svou identitu, ale přibývá i těch, kteří klidně i pod svými jmény chrlí neskutečnou snůškou sprosťáren. Vulgárně je dnes napadán každý, kdo si jen nesměle troufne nesouhlasit s názorem toho druhého a pokusí se mu ve vší slušnosti vyvrátit často nesmyslný blud. Okamžitě se na něj sesype příval nadávek, výhrůžek a sprosťáren, dost silných na to, aby stačily na trestní oznámení. Kde se vlastně tahle nenávist v lidech bere? 

Sociální sítě jako ventil

Netroufám si zde tvrdit, zda v rozmachu oněch hrubostí hraje větší roli výchova v rodině nebo fakt, že za současné situace tráví lidé na internetu mnohem více času než dříve a využívají jej jako ventil na své problémy a osobní frustrace. Dříve se chlapi sešli v hospodě, vypili pár piv, zanadávali si na režim a šli domů. Podobně i ženy si všechny bolístky vylily navzájem třeba v kavárně nebo někde u sklenky vína.

 

Vulgarismy je proslulý i starosta Řeporyj Pavel Novotný. Ten k tomu ale bývá vtipný

Dneska tyhle možnosti nemají a ono to nějak musí ven. Jistá anonymita a bezkontaktní styk nahrávají tomu, že jsou zejména na sociálních sítích mnohem otevřenější a pouštějí si s prominutím hubu na špacír. S podobnými výlevy mám i osobní zkušenosti a snažím se na ně nereagovat stejným způsobem, ale spíše s vtipem. Když si z takových vulgárních hejtrů začnete dělat legraci, dlouho to nevydrží a stáhnou se. 

Média hrubost podporují

Cílem tohoto komentáře není nějaké moralizování, ale štve mne, že prostá lidská slušnost, tolerance a vnímání pocitů toho druhého, bere valem za své. Nemohu si pomoci, ale jednu z příčin onoho hrubnutí naší společnosti vidím v práci dnešních médií. Dříve bylo výsadou bulváru, používat v titulcích ostré, dokonce hrubé výrazy, dnes je to zcela běžné všude, maximálně se část oné vulgarity nahradí tečkami nebo se v audiu vypípá. V tištěných médiích i v televizi je dáván prostor lidem, kteří mají se slušným vyjadřováním hodně velký problém a jejich, částečně vypípaný názor, je pak často vydáván za většinový.

Vidím to i v úrovni televizních debat politiků, kteří se vzájemně napadají i nevybíravými výrazy v domnění, že tím zaujmou své voliče a předvedou jim, že jsou mnohem silnější osobností než jejich protivník, protože jej dokážou přeřvat. Lídři politických stran si dnes už vůbec neberou servítky, neštítí se osobních výpadů, vulgarit a mnohdy své útoky směřují i na to, co bylo kdysi tabu, tedy na rodiny svých oponentů. 

Nenávist není řešení

Jak chceme po lidech, aby byli ve svých diskuzích na sociálních sítích slušní, když pak vystoupí nějaká ze známých osobností naší kulturní obce a napadá čelné představitele státu výrazy, jaké nezaznamenáte ani v putyce té nejhorší kategorie? Nechci zde nikoho jmenovat, ale jak působí na rozdmychávání vášní mezi lidmi takový komunální politik, který vyhrožuje na sociálních sítích i veřejně v médiích politikům, které nemá rád, věšením, střílením nebo defenestrací? Není tedy divu, že se podobné výhrůžky stávají pravidelnou součástí diskuzí.

 

Ani principál Jan Hrušínský zrovna nectí odlišné názory

Jen takový malý příklad. V současnosti se rozproudila velká debata o ruské vakcíně Sputnik a jejím možném využití i u nás. I přesto, že všechny odborné posudky světových kapacit hovoří o její vysoké účinnosti, srovnatelné s těmi západními, vystoupí najednou jistý principál Divadla Na Jezerce a vypustí do médií, že takový sajrajt si nezaslouží nic jiného než vylít do kanálu. Tohle má být vyjádření inteligentního člověka? Každý, kdo je alespoň trochu soudný, musí poznat, že jde o nenávistný výlev typického rusofoba, který si s chutí dá ruský kaviár nebo šampaňské, do nádrže auta si bez problémů nalije benzín z ruské ropy, pochutná si na dobrotách, uvařených na ruském plynu, ale ruská vakcína je pro něj najednou sajrajt. 

Zajíci na sociálních sítích

To, jak se prezentuje spousta lidí na sociálních sítích, mi připomíná jednu dětskou říkanku, kterou zná určitě každý. Je o tom zajíčkovi, co sedí ve své jamce sám a sám. Podobnou jamku si kolem sebe vyhrabala například na Facebooku spousta lidí. Mají svou skupinu ´přátel´ či ´sledujících´ a zajímá je jen počet souhlasných lajků pod jejich příspěvky. Do své jamky vpustí jen ty, kdo mají úplně stejné názory a způsob vyjadřování. Ti, kdo se do jejich myšlenkové jamky nevejdou, jsou méněcenné ovce, póvl a mnohdy ještě cosi horšího. Když do takové skupiny nahlédnete, všichni si notují navzájem, šíří mezi sebou své pravdy a navzájem se v nich utvrzují. Nemusejí se namáhat s argumenty či dokonce s věcnou diskuzí. Prostě napíší přihlouplý výkřik, jako „vakcíny zabíjejí a obsahují čipy Billa Gatese,“ a v tu ránu se jim začnou sypat zvednuté palečky a srdíčka. Pokud se v takové skupině odvážíte vyslovit jiný názor, sesypou se na vás jako sršni s takovou záplavou vulgarismů, že si to příště hodně rychle rozmyslíte. 

Začalo to u chlapa s gulemi

Ono zhrubnutí politiky začalo podle mého názoru už pěkně dávno a přišlo s nástupem jistého Mirka Topolánka do politiky. Tenhle pán neměl k ostřejším výrazům nikdy daleko a někdy se uchyloval i k fyzickému násilí. Z všech sil se snažil předvádět, že je pořádný chlap ´s gulemi´ a jak dokáže své odpůrce doslova umlátit svojí vulgární rétorikou. Na některé voliče to samozřejmě může zabírat, ale valnou část, mezi níž se počítám, to spíše znechutí. Styl jeho komunikace pak převzala celá řada dalších politiků a veřejných osobností a nikdo mi nevyvrátí, že tyto příklady netáhnou.

 

Mirek Topolánek se prezentoval jako chlap s ´gulemi´

Pak dochází třeba i k tomu, že jistý neurvalec, bezohledně odmítající roušku, se porve ve sněmovně o mikrofon a vyhrožuje okolním poslancům flákancem. Na sociálních sítích se najednou vyrojí tisíce jeho fanoušků, kteří obdivují ´silný a nekompromisní´ postoj. On je v tom samozřejmě utvrzuje dalšími a dalšími slovními ´flákanci´ za což se mu dostává od oněch fanoušků symbolického potlesku. Oslava podobného hulváta z úst některých lidí také o něčem vypovídá. 

Dejme lidu hry, ať se nějak zabaví

Pokud politik využívá ve svých projevech podpásovek, vulgarismů a vyslovených podrazů, vypadá to na první pohled lidově. On přece mluví jako my, jak mu zobák narostl, říká všechno na rovinu, myslí si ti jednodušší, na které podobný styl vyjadřování zabírá. I tady hrají neskutečně velkou roli média. Jen se podívejte na pár nedělních debat v televizích a uvidíte naprosto stejný styl, jak jsou vedeny. Jako podle kopíráku.

 

Proslulý ´flákanec´ poslance Volného ve sněmovně

Moderátoři úmyslně předhazují témata, o kterých dobře vědí, že se při jejich probírání politici naježí a začnou být agresivní. A právě to má lidi přitáhnout k obrazovkám. Kdysi dávno, ve starém Římě, předhodili vládci lidu gladiátorské zápasy. A lid byl spokojen, fandili tomu či onomu zápasníkovi a čím byl jeho boj tvrdší, tím větší měl u nich úspěch. Stejnou taktiku dnes používají média. Moderátoři se nezřídka snaží vyprovokovat své hosty k tvrdším výrokům a lid má rázem, tak jako v onom starém Římě zábavu, své favority a outsidery. 

Výzvy k vraždění politiků jsou už čímsi normálním

Sledoval jsem párkrát demonstrace, pořádané v poslední době o víkendech na pražském Václavském náměstí. Tolik vulgarit, agresivity a nesmyslů se fakt jen tak neslyší. Tam se veřejně vyzývá k fyzické likvidaci nepohodlných politiků, chrlí se na ně vodopád urážek a všechno je to považováno za cosi normálního. Vždyť máme přece svobodu projevu. Přihlížející policisté pozorují všechno nezúčastněně a maximálně někoho upozorní, že by si měl nasadit roušku, i když další účastníci o zcela otevřeně ignorují. Policajty absolutně nevzrušuje, že se tam volá po vraždění, věšení a střílení veřejných osobností či přímo k ozbrojené revoluci. Dochází pak i k takovým excesům, že tihle rádoby hrdinové neštítí srocovat před byty a domy politiků, zasahovat do jejich soukromí a napadat jejich rodiny, a to všechno za netečného přihlížení policie.

Co se týká vulgárních projevů jsme fakt přeborníci a nejčastějším objektem jejich výpadů je samozřejmě premiér Babiš. Rozhodně ho tu nechci obhajovat, napáchal toho dost a dost, ale oblíbení politici jsou i jinde ve světě bílou vránou. Pro zajímavost jsem se podíval na diskuze pod profily premiérů našich východních sousedů, Viktora Orbána, Mateusze Morawieckieho a Igora Matoviče. Nadává se všude, ale nikde tak sprostě jako je tomu u nás. Tady se skutečně hejtři předhánějí, kdo použije vulgárnější výraz nebo dokonce výhrůžku smrtí. Zkrátka v tomhle jsme skutečně přeborníci. 

Čeho se bojí ministr vnitra? Ulice?

Jasně, policii má pod palcem ministr vnitra Jan Hamáček a ten se už tradičně bojí, aby neztratil ty poslední zbytky sympatií svých voličů a drží policajty hodně zkrátka. Zatímco v Německu, Francii, Španělsku či v USA policie proti podobným nenávistným demonstracím tvrdě zasahovala, u nás se neustále konají za tichého souhlasu bezpečnostních složek. Dokonce ona pofidérní iniciativa Chcípl pes, odmítající a bojkotující všechna hygienická a bezpečnostní opatření, dostává prostor v oficiálních médiích, kde jsou její představitelé glorifikování a vydáváni za hrdiny, kteří se dokážou postavit té děsné zvůli zdravotníků a hygieniků, omezujících jejich práva. To, že zdravotníci padají na hubu a pod rukama jim umírají tisíce lidí, které nemohou zachránit, je absolutně nezajímá. Je zajímá jen to, že si nemohou dát těch pár piv ve své oblíbené hospodě. Jsem jen zvědav, zda a jak policie přitvrdí s příchodem současného lockdownu.

 

Demonstrace spolku Chcípl pes

Kdo jsou skuteční hrdinové?

Ano, máme tady svobodu projevu, každý může vyjádřit svůj názor, jak uzná za vhodné. Jinak by šlo o omezování jeho lidských práv. Nicméně všichni víme, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. A tito lidé svým odporem ke všem opatřením a jejich úmyslným bojkotem už zasahují do svobod těch ostatních, kteří striktně všechna opatření dodržují, protože vědí, že tím nechrání jen sebe, ale i své okolí.

Oni demonstranti se pasují do role jakýchsi novodobých hrdinů, kteří jdou v čele odporu proti vládě a hlásají tu jedinou, samozřejmě svoji pravdu. Přitom nás často bezostyšně krmí otevřenými bludy, konspiračními teoriemi a spoustou nesmyslů, nad nimiž člověk se zdravým rozumem kroutí hlavou. Ne, to nejsou žádní hrdinové. Skuteční hrdinové jsou ti, kteří dokážou překousnout všechny nepříjemnosti současné doby. Jsou to ti, kteří s vědomím, že mohou alespoň trochu pomoci, snášejí mnohdy nesmyslná opatření a omezení jen proto, aby neublížili svému okolí, svým blízkým či kamarádům.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace