Z lampasáckého zeleného mozku Jiřího Holíka. Na pořadu dne řeči a rejdy plukovníků v. v. Co zaujalo Jiřího Macků

Autor: Karel Novák, GÓL

Popisek: Bijci za slávu českého hokejového lva bratři Holíkové, starší Jaroslav (5) a Jiří. V pozadí budoucí hvězdný spoluhráč Ivan Hlinka

Jak se vám líbí titulek na úkor jednoho slavného hokejového matadora? Že vůbec a už máte do komentářů připraveny na autorovu adresu urážky nejhrubšího zrna? Tak to jste mně potěšili. Plodil jsem ho totiž vysloveně proti své vůli a pouze v zájmu za každou cenu připoutat k tomuto jménu pozornost. Což bohužel na současné, tak dokonale prohnojené mediální scéně nelze jinak než podobně dryáčnicky a po bulvársku.

Jako novinář znám celou řadu všestranně příkladných sportovců, a JIŘÍ HOLÍK rozhodně patří do TOP 10. Vypočítávat všechny jeho sportovní úspěchy a ceny nebudu, nemám k dispozici tolik místa, tak alespoň připomínka čtyř medailí z olympiád, jedenácti ze světových šampionátů (zlato třikrát) a mj. ocenění i členství v Síni slávy IIHF, neboli mezi těmi lautr nejlepšími hráči světa.

Ve skutečnosti je to úplně naopak 

Byl vždy mým oblíbencem, jsme jmenovci a navíc vrstevníci. Když já nastupoval do redakce týdeníku GÓL a dostal hokej takříkajíc do pera, on už měl čerstvě doma první mistrovský titul v dresu Dukly Jihlava. Potom nebylo sezóny, abychom se mnohokrát nepotkali.

Voják z povolání, lampasák, dokonce plukovník. Tupý zelený mozek pro sraby, kteří se povinnosti i cti rukovat k případné obraně vlasti vždy tak úspěšně vyhýbali, vydávajíce se raději za obecní blby. Během základní služby bezesporu absolvoval střelby z pistole i samopalu, v případě potřeby by určitě neváhal zalehnout do zákopů, ale naštěstí má započítány jenom projektily, které s mimořádnou kadencí uvízly v soupeřových brankách; v mezinárodních jich bylo 132, v ligových přímo kanonáda 415.

Taková demokracie mi leze krkem  

Dlouho jsem ho neviděl a taky o něm neslyšel, naposledy před pěti lety, když převzal Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina. Až nyní zase v rozhovoru pro Parlamentní listy – doporučuji přečíst. Málokdy se napružené a běžně rozpolcené sociální sítě dokážou na tématu až tak překvapivě shodnout. Pukem a mantinely omlácený mozek, navíc zelený, nabízí jenom své soukromé názory, a přitom je to apel, který jen tak nezazní ani z nějaké tribuny od námi placených zvolenců.

Už ten titulek je burcující: ano, taková posthavlovská všeobjímající demokracie postavená na hlavu, ve skutečnosti nepřemýšlející postklausovská cochcárna, v níž navzdory tíživé době kdekdo říká a dělá co chce bez potřebné logiky, osobních zábran i ohledu na druhé. Jiří Holík se občansky bouří: „Tahle naše takzvaná svoboda a demokracie, které mají všichni plnou pusu, mně už taky leze pěkně krkem! Tohle už totiž není žádná demokracie, ale anarchie.“

Babiši, člověče nešťastná, přitvrď!

„Člověk pořád slyší, že vláda dělá špatně tohle a támhleto, v jednom kuse si jenom na něco stěžujeme a přitom polovina národa je ve skutečnosti naprosto nedisciplinovaná, na všechno kašle a pak se divíme. Jsou národy, které dokážou být disciplinované, jenomže to my tedy rozhodně nejsme,“ hodnotí nás člověk, jenž má disciplínu v krvi a s hokejem sjezdil svět.

„Babiši přitvrď! Co mě na něm štve, že lidem jenom něco doporučuje nebo je dokonce milostivě prosí, aby byli tak hodní a dodržovali pravidla. Houby! Tenhle národ slyší na jediné, a to jsou postihy a tvrdé pokuty. Jenom kňouráme! Pořád slyším, jak se teď mají lidi hůř, protože jsme všichni strašně zhýčkaní. Na lidi musí být přísnost a do toho samozřejmě zahrnuju i sebe.“

Jiří Holík (vpravo) oslavil 75. narozeniny v hledišti třebíčského zimního stadiónu. Foto jihlavskydenik.cz

Rovněž likvidace pandemie je věcí především disciplíny „Já se určitě očkovat nechám,“ zdůrazňuje Jiří Holík. „Až na mě dojde řada, tak rozhodně půjdu, protože jsem z generace, kterou vakcinace ochránila před obrovskou spoustou nejrůznějších chorob od neštovic přes černý kašel až po tuberkulózu. Nechat se očkovat stále považuji za menší riziko než se nechat nakazit kovidem.“

I já jsem z téže generace, všestranně bez dlouhých diskusí ovakcínované a tedy – navzdory věku – stále existující a fungující. Proto se budu, v zájmu vlastním i svých blízkých, raději řídit ´zelenými´ názory p. plukovníka v. v., než ´osvícenými´ myšlenkami p. prezidenta v. v. 

To senzací zavání, do Prahy přijedou Angláni!

Zpráva, která se ve fotbalovém prostředí země honosící se 42. místem v žebříčku FIFA rovnala všeobecnému poplachu. Vidět mazané ´Lišky´ z Leicesteru (klubu ještě o osm let staršího, než SK Slavia) si již v tu chvíli přálo vidět na vlastní oči desetitisíce fanoušků. Leč měli smůlu, vyvolených bylo pouhé nemnoho. 

Akce se údajně vylíhla v hlavě vršovického emisara PRCu a ex-představitele všemožného důležitého jistého p. Natvrdlíka (či tak nějak), jemuž bylo povoleno pozvat do fotbalového Edenu neméně než - a maximálně až - tři stovky jedinců vyznávajících hymnu ´Červenobílí, ti se mně líbí´. Na zmíněné akci se měli zaměstnanci naší nejúspěšnější fabriky na produkci a export fotbalových řemeslníků pokusit přelstít anglickou konkurenci zabývající se obdobnou bohulibou činností.

Podle prohlášení tiskového mluvčího klubu byla účast šťastlivců vybírána zodpovědně a objektivně, tak jak to bývá třeba u autorských smluv s Kavčími horami. Přístup byl přednostně umožněn zvláště VIP občanům, jejichž příjmy se alespoň blíží fotbalovým gážím sešívaného týmu Natvrdlíků. Jaké sumy museli uchazeči o vstup přiznat se neví, na doporučení jednoho z provinilců, ředitele nejmenované silně nevyvážené televize, byly částky začerněny.

Část VIP tribuny, foto Youtube / repro

Čímž došlo k infekčnímu výronu papaláštiny

Akci si jako plukovník v. v. vzal na povel a jako doktor, profesor a kandidát věd na svědomí ROMAN PRYMULA, ex-ministr a čerstvě už i ex-poradce premiéra, dle kritérií části společnosti jeden z mnoha zelených mozků. Bohužel však ve své lampasácké hlavě všechno nedomyslel. Ne snad kam už napodruhé v době zákazů nechodit, protože tihle VIP fandové byli včas patřičně ošetřeni, vystěrkováni a někteří pravděpodobně i navzdory nepatřičnému věku přednostně opícháni. Tak z nevojáků v další činné službě sestavil svou třísetčlennou jednotku velikosti malého praporu.

A další? Z povinnosti ochrany bližního svého před pandemií ve fotbalovém prostředí se doma nezapomněl ani JAN MAROUNEK, zástupce hlavní hygieničky ministerstva zdravotnictví, jenž účastí riskoval nejen své soukromé zdraví. Místo získal sice na tribuně, leč o to důležitější a teplejší obratem přišel na Odboru ochrany veřejného zdraví zmíněné instituce. 

Z vyježděné trasy plné výtluků Opyš – Lány zase odbočil hradní kancléř VRATISLAV MYNÁŘ s pověřením informovat šéfa, jak si ve Vršovicích vedli fotbalisté z výplatní listiny developerské fy Sinebo ze země jeho soudružského kámoše Si Ťin-pchinga.

Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi

PETR DVOŘÁK, ředitel ČT a osobnost s nepřehlédnutelným cejchem Faktor X, se naopak do hlediště nominoval v roli nezúčastněného investigativního pozorovatele, aby mohl následně usměrnit hejno svých ukdákaných vnitropolitických kavek jak se získanými informacemi směrem k odhaleným rovněž přítomným ´lepšolidem´ naložit tak vyváženě, aby to televizní koncesionáři zbaštili. I on, jako každý vzdělanec jeho kalibru, v případě potřeby na odiv rád vytáhne své znalosti latiny, především osvědčené Quod licet iovi non licet bovi.

A ještě nějací další? Mezi Velice Důležitými Personami nižší kategorie byl třeba k vysledování populární zpěvák, režisér (ten bez respirátoru celkem snadno) či jeden známý herec přes srandu. Protože MICHAL SUCHÁNEK měl nos, že tentokrát se v lóžích sejde jiná supr Partička, důležitější, mocnější, movitější. To bude změna, už žádnej Geňa!

Místo někoho ve vyšších kruzích v podstatě zcela neznámého, tzv. člověka z lidu (třeba zpocený zdravotník, umolousaný záchranář či páchnoucí hasič), usedli na tribuně i mnozí vystajlovaní synáčci. Vesměs mladí až na jednoho, protože toho otec byl odjakživa zanícený slavista a PAVLÍK NOVOTNÝ jeho celoživotní sešívanou fandovskou přízeň (žel jenom tu) po něm zdědil.

Akce tato, až na sympatický výsledek, nesetkala se však se všeobecnou přízní natož obdivem, z čehož byly již vyvozeny závěry. Do Edenu se, stejně jako kdysi Adam s Evou, rovněž nevrátí někteří ze jmenovaných. PRCem placený Natvrdlík oznámil, že příště na tribunu dodá i několik méně movitých náhradníků za účelem vytvoření potřebného dojmu příjmové vyváženosti. Optimistické plány p. plukovníka v navýšení diváctva z praporu na divizi však zamázli na příslušném ministerstvu. Prostě dopadl jako z Blatného do louže.

(Nezbytná vysvětlivka: PRC neboli People's Republic of China, anglická zkratka a mezinárodní poznávací značka Čínské lidové republiky.)

Vložil: Jiří Macků