Narodil se do špatné doby a život prožil ve strachu. Vyhrát nad rodovou kletbou neměl šanci. Tajnosti slavných
26.02.2021
Foto: imdb.com
Popisek: Mimořádný herec s charismatickým hlasem Boris Rösner v seriálu Dobrodružství kriminalistiky
AUDIO Byl přesvědčený, že na světě nepobude dlouho. Věřil totiž staré rodové kletbě, která soustavně nahlodávala jeho psychiku. Když pak na něj dolehla zákeřná nemoc, poddal se nezapomenutelný romantický hrdina svému osudu. Nad kletbou ale přesto zvítězil.
Celý život litoval, že se nenarodil o pár století dřív, to by si prý určitě užíval ještě mnohem víc. Ženy o něm říkávaly, že je tak ošklivý, až je hezký. Charakteristickými rysy obletovaného hezouna ho sice příroda neobdařila, co se mu ale nedostávalo na fyzické přitažlivosti, dokázal Boris Rösner mistrně přehrát neodolatelným šarmem a temperamentem.
Chat Noir:
Nejistý perfekcionista
Když se do něčeho pustil, dokázal se nadchnout, nikdy nic nedělal polovičatě. Romantik a cynik se sklonem k hysterii, společenský extrovert, který měl v sobě cosi, co by se dalo nazvat starodávnou noblesou. Byl zkrátka neodolatelný a během pár vteřin dokázal strhnout celé hlediště či ovládnout společnost. Často i tak trochu přehrával, čímž překrýval vnitřní nejistotu, pochybnosti a strach, které mu rozhodně nebyly cizí. Jeden z nejvýznamnějších českých herců byl i uznávaný pedagog, vyhlášený mimořádně vysokou jazykovou kulturou, noblesou a perfekcionismem.
Trio pro dva:
Narozen ve špatné době
Nejlépe by se nejspíš cítil v devatenáctém století, v období vrcholného romantismu. A opravdu litoval, že nepřišel na svět o sto let dřív. Mimo jiné totiž miloval souboje a snil o velké roli romantického hrdiny Cyrana z Bergeracu. Na jevišti Národního divadla ho ale tahle postava minula, nakonec se jí ale přece jen dočkal, když mu ji nabídl šéf Divadla pod Palmovkou Petr Kracik. A bylo to, jakoby hrál sám sebe. Charismatického ironika, k němuž se lze jen stěží přiblížit a prozkoumat jeho skutečné city. Muže, kterému ženy padají k nohám, a on se rve, bouří, pochybuje a zároveň přímo hoří smutkem. Dramatická událost, která prý navždy poznamenala celý jeho rod, se ale odehrála o tři století dřív. A mohla za to láska.
Mrtvé mlýny:
Osudová kletba
Jeho prapředek, bavorský šlechtic Sixtus von Rösner, se nepohodl se svým švagrem o milenku, a i když oba byli tehdy již ctihodnými kmety, protože jim bylo už přes padesát, srdce jim plála jako zamlada. A jak bývalo v sedmnáctém století oblíbeným, i když ve většině zemí zákonem zapovězeným zvykem, rozhodli se vyřešit problém soubojem, v němž Sixtus švagra probodl. Připravil tím o milovaného bratra svoji manželku, a ta se rodu Rösnerů pomstila. Proklela ho s tím, že se nikdo již nikdy neměl dožít více let než zabitý, kterému bylo pětapadesát. „Můj otec zemřel v devětačtyřiceti, to mně bylo čtrnáct, a matka v třiapadesáti. A tak si říkám, že musím přežít tu třiapadesátku a bude to dobrý,“ říkával Boris sice se zdánlivým nadhledem, bylo ale jasné, že se mu souvislosti z rodové historie nepřestávají honit hlavou. „Přišel jsem na svět za pět minut dvanáct. Máma rodila tři dny, už jí docházely síly. I na hodinách bylo za pět minut dvanáct,“ napsal ve své autobiografické knize Souboje Borise Rösnera. Bylo to v Opavě 21. ledna 1951. Krásná a skvělá herečka Jarmila Horská a skladatel, dirigent, režisér a herec Mirko Čech ale čekali dceru, která se měla jmenovat Doris. A tak jen zaměnili počáteční písmeno. Z umělecké rodiny pocházela i Borisova babička, úspěšná operetní subreta.
Dědeček automobil:
Dětství na štacích
Rodiče se rozvedli, když mu byl pouhý rok, takže pak putoval s matkou po republice podle toho, kde právě měla angažmá. Ve třech letech utrpěl vážný úraz, když mu vletěl do oka střep z prasklé žárovky. „Měl kvůli tomu oku velké migrény, na které bral silné prášky… Nemohli mu střepy ale operativně vyjmout, protože hrozilo, že by oslepl i na to zdravé,“ prozradil kdysi kolega David Prachař. Nejdelší dobu strávil v Chebu. Na konzervatoř ho matka nepustila, protože ho chtěla uchránit před nejistým hereckým životem. Poslušný synek na její přání absolvoval nejprve jedenáctiletku, pak už to ale paní Horská vzdala, a tak nakonec dokončil v roce 1973 studium herectví.
Co nám to jen chtějí říci:
Flirt součástí profese
Ještě během studia na DAMU se seznámil s budoucí manželkou Alicí, hned po Borisově absolutoriu se vzali a ona s ním odešla z jižní Moravy do Liberce, kde dostal angažmá. Zpočátku bydleli na ubytovně, pak dostali garsonku a narodila se jim dcera Gabriela, kterou Boris velmi miloval. Zřejmě tím víc, že už další dítě mít nemohli. „Ani moje matka nemohla mít po mně další dítě, protože se mnou měla těžký porod,“ prozradil v jednom z posledních rozhovorů. Velmi miloval i svou manželku a nikdy by ji neopustil, přestože se neustále dvořil i jiným ženám. Obzvlášť rád se prý nechal okouzlovat mladými adeptkami herectví. Prostě takový byl a patřilo to i k jeho profesi.
Přijď aspoň na chvíli:
Zaúřadovala kletba?
Celý život byl Boris velmi silný kuřák, čímž nejspíš přispěl i ke svým vážným zdravotním problémům. První potíže se začaly projevovat v divadelní sezóně 2004-2005 a zprvu se zdálo, že ho během té předchozí příliš vyčerpaly hned tři zcela odlišné hlavní role ve třech divadlech. Na domovské scéně Národního divadla hrál Harpagona, v divadle ABC hlavní postavu ve Frederickovi a v Divadle po Palmovkou svého vysněného Cyrana. V závěru sezóny už ale měli lékaři jasno – na mimořádného herce tvrdě zaútočila rakovina plic. Zákeřné nemoci, nad níž neměl šanci vyhrát, vzdoroval dlouhý rok a bylo to velmi kruté. Ke konci se mu vlivem chemoterapie zhroutil obratel, ochrnul a zůstal odkázaný na vozík. Přesto se mu podařilo rodovou kletbu zlomit. Zemřel 31. května 2006 v kladenské nemocnici, osudové 55. narozeniny přežil o čtyři měsíce. „Já jsem ten poslední, koho z mého rodu stihla ta strašná kletba. Ta kletba příliš brzké smrti…“ říkával.
Vložil: Adina Janovská