Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hospody měnil v noclehárny, každé jeho dítě mělo vlastní matku. A svatbu slíbil až k padesátinám

20.02.2021
Hospody měnil v noclehárny, každé jeho dítě mělo vlastní matku. A svatbu slíbil až k padesátinám

Foto: FTV Prima

Popisek: Bolek Polívka v Show Jana Krause

VIDEO V Show Jana Krause usedl na červenou pohovku Bolek Polívka, který sršel vtipem a se smíchem připomněl mimo jiné i věčnou a nesmrtelnou řevnivost Prahy a Brna. A svěřil se také s tím, že se konečně nedávno znovu oženil.

Jan Kraus mu na začátku složil kompliment, že vypadá dobře. „To je prý poslední stadium. Dětství, dospělost a potom vypadáš dobře,“ prohlásil Bolek, který neměl problém s tím, že místo oblíbeného vína nabídl Kraus vodu. „Já vždycky říkám, všichni chlastáte a o mně to píšou. V mládí se člověk radostně napíjí, popíjí, opíjí a pěstuje nesmrtelnost a huntuje se. Další fáze je, že se huntuješ vědomě, máš chandry, moc jsi toho vypil a jsou kocoviny a existenciální trampoty. A najednou zjistíš, že jsi zhuntovaný, a v tom by se dalo soutěžit.“ Za jeho mládí ale alkohol tekl proudem. „My jsme měnili hospody v noclehárny. To bylo bohémství a byla to určitá forma boje proti odpornému režimu. Ty jsi to měl taky, taky jsi měl dlouhé vlasy,“ připomněl s tím, že hospody prostě miloval. „Oni se mě ptali, nevadí vám ty strašný vedra. Já jsem odpovídal, nevadí, nevadí mi ani třeskuté mrazy ani šílené plískanice a vichřice. Miluju každé počasí, co mě žene do hospody.“

 

Gump - pes, který naučil lidi žít:

Potřebujete pohladit po duši? Tak si dopřejte Bolkův nejnovější film.

Praha má několik Brn

Jan Polívka je brněnský fenomén: „S Jirkou Kratochvílem mě přišel navštívit Boris Hybner do Brna a řekl, pochopil jsem Brno. Tenkrát jsme bydleli na Náměstí družby národů a on se zeptal chodce, kde je to náměstí. Chodec se zeptal, koho tam hledáte, a potom když mu řekl, že mě, tak co mu chcete?“ V Praze se mu ale také líbilo. „Praha má tu výhodu, že když je sníh, tak je krásná, vylidněná a je složena z několika Brn,“ prohlásil a přidal i klasický vtip na Brno: „Co je šalina? Tramvaj, ale jezdí to po vesnici!“ Klasickou pražsko-brněnskou řevnivost ale bere s humorem: „Proč vy nás, nechci říct, že nemáte rádi, nebo že je to forma pohrdání, ale proč nás tak serete?“

 

Bolek Polívka se dříve chlubil, že každému svému dítěti dopřál jinou matku. To už ale hezkých pár let neplatí a s Marcelou Polívkovou má děti dokonce tři. Pochází z Vizovic, spjatý je ale s Brnem, kde provozuje také Divadlo Bolka Polívky.

 

Internet? Jako zakopnout o vlastní dřevěnou nohu

Přenos divadla přes internet není nic pro něj. „To už mám radši placené diváky,“ prohlásil a smál se i pouličnímu hraní. „Pouliční divadlo je krásné do té chvíle, než ti přes hlediště přejede tramvaj.“ Přímý přenos divadla přes internet přesto ale zkoušel. „Tam jsou jen ty chladné oči kamer. Jak jsme zvyklí, že lidé reagují, že je to takový obohacující kontakt, že tam nejsou lidi, neplacení, a tady jsme my herci, placení. Ten kontakt je takový oživující a krásný a najednou to čekáš. My jsme dělali pár steamů z divadla, ale najednou to jde do prázdna. Člověk čeká reakce, potvrzení, že je to docela dobrý. A ty kamery se jen tak zachvějí. K čemu to přirovnat. Je to let orla bez ocasu. Ne, lepší metaforu. Štěkot psí smečky po operaci hlasivek. Ne, jako zakopnout o vlastní dřevěnou nohu,“ smál se Bolek.

 

Divadlo Bolka Polívky - DNA:

Sociální plastika

Se světem internetu nepřijde příliš do styku. „My máme tři malé děti, ony to vždy objednají. Uměl bych to, například někomu poslat gratulaci. Dnes jim je sedmnáct, patnáct, třináct, mají mě rády, mám poměrně novou manželku,“ pochlubil se. „Marcelka tu sedí pod černou rouškou, za svobodna Černá, provdaná Polívková. Já jsem jí slíbil, že až v padesáti, pořád jsme žili na pokraji svatby a to je znervózňující. Já jsem jí slíbil, že si ji vezmu v jejích padesátinách, když budou děti souhlasit. Říkám tomu sociální plastika, v jejích padesáti letech z ní udělám mladou paní. Slíbil jsem jí to už před 28 lety.“ S manželkou je pojí stále láska: „První věta po svatbě. Navrhuji nejlepší řešení. Diskutovali jsme, co budeme dělat a jestli půjdeme na oběd. Jak může navrhovat nejlepší řešení, když je to nejlepší řešení a ví to předem? A náš František říká, vítaj do rodiny, mamo!“ Co se hraní týká, Bolek nevěří, že se divadla brzy otevřou. „Nechci říkat v nedohlednu, řekl bych, že se začne hrát venku v amfiteátrech na konci června. A to ještě budeme rádi a ještě rádi zaplatíme diváky, aby přišli!“

 

Bolek Polívka začínal hrát koncem šedesátých let a stal se jedním z nejpopulárnějších českých herců vůbec. Hrál v nespočtu filmů a seriálů, mimo jiné úzce spolupracoval s legendární režisérkou Věrou Chytilovou. A herectví nakonec propadly i jeho dvě děti, Vladimír a Anna.

Vložil: Michaela Špačková