Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dárek, nebo jízlivá připomínka? Král arogance se chlubí šlechtickými předky, a tak mu to syn osladil. Tajnosti slavných

17.02.2021
Dárek, nebo jízlivá připomínka? Král arogance se chlubí šlechtickými předky, a tak mu to syn osladil. Tajnosti slavných

Foto: 2media

Popisek: Miroslav Donutil

AUDIO / VIDEO Dočkal se erbu, syn mu dokonce nechal vykovat u kováře i rodový symbol – vidle. Kontroverzní herec a vyhlášený mrzout ale nejspíš nepochopil jejich původní určení. Byly totiž dvojzubé a sloužily k boji s nepřítelem, nikoli k rytí do všech a všeho kolem.

Buď ho máte rádi, nebo ho nemusíte. V anketě o nejprotivnějšího herce nejspíš by vyhrál na celé čáře. Miroslav Donutil, který počátkem února oslavil sedmdesátiny, totiž platí za protivného náfuku nejen mezi kolegy, ale mrzutost a arogance z něj dokonce cákají i na diváky prostřednictvím obrazovky, což už je opravdu výkon více než úctyhodný. Přesto mu nelze upřít, že v životě dokázal dosáhnout snad téměř všeho, o co se kdy pokusil. Dokonce i zpěv mu jde mnohem lépe, než byste možná čekali.

 

Řekněte mamce, prokrista
(z muzikálu Balada pro banditu):

Kam s tam mizerným prospěchem?

Narodil se 7. února 1951 v Třebíči, do školky a na první stupeň základní školy chodil ale ve Znojmě. „Chtěl jsem mít přezdívku Denny, což se mi nepovedlo. Tohle jméno aspoň dostal náš pejsek, kterého jsem si přinesl od spolužačky z gymnázia,“ prozradil kdysi v rozhovoru pro magazín MF Dnes. V té době se prý kvůli holkám taky učil hrát na kytaru a vyzkoušel i první cigarety v opuštěném lomu. „Co se týká nevolnosti, mělo to pro mě velmi drastické následky,“ připustil. Ono také kouření tehdejších cigaret značky Lípa bylo jen pro silné nátury. Nevalný prospěch na jazykovém gymnáziu i první ochotnické zkušenosti ho nakonec přesvědčily, že bude lepší pokusit se o studium na brněnské JAMU.

 

Tankový prapor:

Zbožňované provokace

A pak už do jeho života významně zasáhlo legendární brněnské divadlo Husa na provázku a v roce 1976 jedno z jeho nejkrásnějších představení – Balada pro banditu. A taky kolegové Polívka a Pecha. „S Provázkem jsme procestovali spoustu zemí, obrovský úspěch jsme ten rok měli například v Itálii, ale nikdy mě nenapadlo emigrovat: miloval jsem rodinu i zemi, byť sužovanou připitomělou vládou, a v divadle jsme prožívali krásné časy, byli jsme jím naprosto pohlceni,“ zavzpomínal. „Provokovali jsme, naše hry reflektovaly to, co zrovna žijeme, a bylo s nimi moře problémů, ale vždy jsme to nějak ustáli. A výsledek? Když jsme hráli v Praze na Baráčnické rychtě, vevnitř bylo tři sta lidí a venku další dva tisíce, kteří se do sálu nedostali, to se dnes nedá s ničím srovnat…“

 

Prší už tolik dní:

Umravnila ho až Zuzana

Byl populární, takže kolem něj bylo rušno a dívky mu skákaly do náruče samy. Přiznává lásky na jednu noc, letní romance i lásky vážnější. Téměř čtyři roky prožil se zpěvačkou řeckého původu Tenou Elefteriadu, dokonce prý prošel rodinnou zkouškou, při níž otec testoval nápadníky na olivách. Komu chutnaly, ten byl schválen. Pak ho ale zasáhl blesk z čistého nebe. Půvabná Zuzana ho zprvu zaujala především tím, že při seznámení netušila, jak slavnou osobnost na jednom z večírků vlastně potkala. A Miroslavovi imponovalo, že ho bere takového, jaký je, bez ohledu na to, nakolik je populární. Jejich manželství stále skvěle funguje a mají spolu dva syny.

 

Vzpomínka na Věru Chytilovou:

Ptát se nikdo neodvážil

Pětatřicet let bojoval se zdravotními problémy, občas míval záchvaty, při nichž i upadal do bezvědomí. Po dlouhém testování lékaři došli k závěru, že se jedná o blíže neurčené neurologické onemocnění. Nemohl si udělat řidičák, byl pod stálou kontrolou. A také si musel odříct popíjení alkoholu, které je v herecké branži velmi časté. Teprve před pěti lesy se jeho zdravotní stav náhle výrazně zlepšil. „Najednou se to vytratilo a jako bych nevěděl, že jsem nemocný byl,“ prozradil. Prý šlo nejspíš o nějakou formu těžkého zánětu na mozku, který časem odezněl, nebo ložisko, tlačící na některá centra, se prostě vstřebalo. O co přesně šlo, se zřejmě ani pacient ani kdokoli jiný nikdy nedozví.

 

Toulat se po hvězdách:

Velká proměna

Ta prý u něj nastala až v pětatřiceti. Právě tehdy pochopil, že dokud se na jevišti takzvaně neobnaží až na dřeň, nedá divákovi kompletně sebe sama, nikdy to nebude ono. Až o dalších deset let později ale objevil pro sebe to pravé – svoji ‘one man show‘, s níž začínal v roce 1990 v pražské Viole. Vyprávěl divákům o Brně, o jeho osobnostech, k tomu přidával i své zážitky. Zaujal Karla Vágnera, natočili to a během prvních dvou týdnů se prodalo neuvěřitelných čtvrt milionu cédéček. Nakonec to dotáhli až na více než milion. Miroslav konečně mohl začít stavět vysněný dům a od té doby se nezastavil. Jenom představení Sluha svou pánů v Národním divadle odehrál více než 580krát. Natáčel i úspěšný televizní cyklus 3+1 s Miroslavem Donutilem, kde byl vedoucím projektu, takže se podílel i na získávání herců, výběru lokalit, občas po nocích přepisoval scénáře… „Některé díly nestály za mnoho, uznávám, ale celkově jsem pokojen,“ dodal.

 

Ten báječnej mužskej svět:

Dokonce už ho i pohřbili

Začal jezdit na dovolenou ke kamarádovi do Dubaje, největší drama prý ale prožil u české vody, když se mu podařilo ulovit šestnáctikilovou štiku. Prožil už opravdu leccos, dokonce ho prý jednou i pohřbili. Prostě zatímco seděl doma před televizí a koukal na sport, na internetu se objevila ‘zaručená zpráva‘, že ho srazilo auto a že nežije. „Představte si, kdybych nebyl doma a k ženě se tahle zpráva dostala!“ vyděsil se jenom při té představě. A jak to tedy je s tím jeho erbem a vidlemi? O svém šlechtickém původu se dozvěděl teprve v roce 2015, když ho Česká televize přemluvila k účasti v dokumentárním cyklu Tajemství rodu. Při pátrání se propracoval až do 14. století a dozvěděl se, že jeho předek Jan Vidlák patřil k nižší šlechtě. Sídlil na velkém statku ve Svatoslavi a zahynul při obraně Třebíče před nájezdem Matyáše Korvína. A v erbu měl právě ony válečné vidle.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace