Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z projevů dnešních politiků by ji kleplo. Na perfektní češtině a výslovnosti si totiž mimořádně zakládala. Tajnosti slavných

15.02.2021
Z projevů dnešních politiků by ji kleplo. Na perfektní češtině a výslovnosti si totiž mimořádně zakládala. Tajnosti slavných

Foto: archiv.narodni-divadlo.cz / Stanislav Maršál

Popisek: Nelly Gaierová jako Corina v operetě Mam´zelle Nitouche, v Divadle 5. května (dnešní Státní opera Praha)

FOTO / AUDIO / VIDEO Původně sice toužila po kariéře primabaleríny, nakonec ji ale ještě mnohem víc uchvátil zpěv a nabídnout mohla i herecké nadání. Rozumět jí bylo každé slovo i v těch nejnáročnějších áriích, na češtině a správné výslovnosti si totiž mimořádně dávala záležet. Z občasného blábolení představitelů naší současné politické scény by jí tudíž nejspíš ranila mrtvice. Obzvlášť některých.

Perfektní frázování a dikce, nekomolená čeština, pracovitost a stoprocentní spolehlivost, k tomu ještě nezkrotný temperament, charisma, šarm a elegance. To byly devízy, jimiž si vysloužila přezdívku první dáma české operety. Její excelentní výkony na jevišti už bohužel patří historii, filmoví a televizní diváci ale Nelly Gaierovou dobře znají. A navíc k nám dodnes jejím hlasem promlouvá řada zahraničních hvězd díky perfektnímu dabingu.

 

Poprvé před kamerou v melodramatu Klub tří

Poprvé před kamerou v melodramatu Klub tří; foto Oldřich Kmínek

Malá baletka

Narodila se jako Cornélia Gaierová ještě za Rakousko-Uherska, 3. října 1908 v Hradci Králové. Její otec byl c.k. důstojník rakouské armády, Nelly si ho ale moc neužila, protože padl během první světové války. Matka byla skvělá klavíristka a umělecké a hudební nadání po ní nezdědila jenom Nelly, ale i oba její sourozenci. Bratr byl vynikající varhaník a sestra dokonce koncertovala jako klavíristka s Českou filharmonií. Jeviště Nelly lákalo od dětství, nejprve ale snila o kariéře tanečnice a primabaleríny. Pak ale u ní zvítězil zpěv, který začala studovat na Pražské konzervatoři pod vedením profesorky Doubravky Branbergerové, legendární sopranistky a hvězdy Národního divadla. Absolvovala v roce 1930 a dráhu operetní pěvkyně, mezzosopranistky a altistky, odstartovala v ostravském divadle. Po jediné sezóně přešla do Plzně a už v roce 1935 se stala hvězdou pražské Velké operety.

 

Je mi teprve šestnáct let:

(z filmu Tanečnice)

Na útěku před kolaborací

Měla všestranné herecké i pěvecké nadání, vrozený temperament, šarm, noblesu i nadhled a smysl pro ironii, takže si jí hned po příchodu ho hlavního města všimli i filmaři. Poprvé stanula před kamerou v melodramatu Oldřicha Kmínka z roku 1935 Klub tří, a hned v hlavní roli, zahrála si zpěvačku Dariu Rovinskou. O čtyři roky později jí Kmínek nabídl další roli v romantickém dramatu Její hřích, v němž zazářila Zita Kabátová. Už v roce 1940 ale Nelly přešla do holešovické Uranie, aby se vyhnula vystupování v německé operetě, a do konce války si zahrála už jen ve čtyřech filmech. Pařížskou zpěvačku u Maxima v romantickém dramatu Františka Čápa Tanečnice, paní Holou v detektivce Oldřicha Nového Čtrnáctý u stolu, milenku podvodníka Pepi Hodka v dramatu Otakara Vávry Šťastnou cestu a přítelkyni Filomény Houbičkové v komedii Miroslava Cikána U pěti veverek.

 

V Praze ani na Montmartru:

 

Americká pakultura

Po válce se nejprve stala členkou souboru Divadla 5. května, jehož revoluční rada zabrala po osvobození dvě dosavadní německá divadla, Neues deutsches Theater (Státní opera Praha) a Kleine Bühne (naposledy divadlo Minor na Senovážném náměstí, jehož budova byla v roce 1999 zbourána). Hned po první sezóně ale soubor zasáhla návštěvnická krize, která způsobila obrovský finanční deficit, a Nelly přešla do Divadla V+W, které odstartovalo novou éru v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici, v místech, kde před válkou působilo legendární Osvobozené divadlo. Ani tato scéna ale neměla dlouhou životnost. Poslední inscenace Divotvorný hrnec, která se stala evropskou premiérou této muzikálové novinky, se stala navzdory kouzelnému Werichovu jihočeskému vodníku Čochtanovi pro poúnorové ideologické strážce kultury nepřijatelnou coby vpád americké ‘pakultury‘ do socialistické přítomnosti. Navíc Voskovec hned na jaře 1948 legálně odjel do Paříže, kde se stal zaměstnancem UNESCO, takže divadlo, výrazně oslabené jeho nepřítomností, ukončilo už v červenci činnost. Divotvorný hrnec se přesunul na karlínskou scénu, do tehdejšího Divadla státního filmu, a s ním i Nelly a dočasně také Jan Werich.

 

Já už budu hodný, dědečku!

Od Frimla po Čapka

Podobně jako řada kolegyň dostala i Nelly po válce nálepku kapitalistické hvězdy, přesto neměla ani pak o nabídky nouzi, především díky své zdrženlivosti vůči německým nabídkám během války. Před filmovou kameru se vrátila už v toce 1947 jako věštkyně Sybila v komedii Františka Sádka a Alfréda Radoka Parohy a paní Rybová v další satirické komedii Bořivoje Zemana Nevíte o bytě?, která reagovala na dramatickou poválečnou bytovou krizi a měla za úkol publiku naznačit, že i ty nejvážnější problémy je možné brát s nadhledem a humorem. ředevším ale zářila na operetní scéně, kde se uvedla v roce 1953 rolí Corinny v operetě Mam´zelle Nitouche (Hervé). Vytvářela zejména hlavní role v několika oblíbených operetách, například Rose Marie Rudolfa Frimla či Veselá vdova Franze Lehára, a později v muzikálech My Fair Lady, Loď komediantů, Žebrácká opera či Kabaret. Pověst operetní legendy ale získala až v roce 1966 díky postavě dohazovačky Helly Leviové v slavném muzikálu Hello, Dolly, který měl tehdy v Československu premiéru. V roce 1979 odešla oficiálně do důchodu, dál ale hostovala nejen v Karlíně, ale i na jiných scénách včetně Národního divadla, kde v sezóně 1979 ztvárnila postavu zpěvačky v nesmrtelném dramatu Karla Čapka Bílá nemoc.

 

Klára Crosbyová v seriálu Antonína Moskalyka z roku 1989 Dobrodružství kriminalistiky

Klára Crosbyová v seriálu Antonína Moskalyka z roku 1989 Dobrodružství kriminalistiky; foto imdb.com

Nestárnoucí temperament

Spolupráci s televizí odstartovala v roce 1962 v krátkometrážním hudebním snímkem Jiřího Nesvadby Kalhoty a od té doby dostávala nabídky pravidelně, i když významnější byly pouze dvě. Stárnoucí herečka v důchodu Alena v příběhu režiséra Jiřího Hanibala z roku 1969 Hvězda, v němž se sešla před kamerou s Jiřinou Štěpničkovou, Zitou Kabátovou, Marií Vášovou a Marií Glázrovou, a bývalá operetní zpěvačka Sandra Kálajová ve filmu Jaroslava Balíka z roku 1981 Konečná stanice, která rozbouří poklidné vody v domově důchodců, jehož obyvatelé už jen odevzdaně čekají na smrt. Naposledy se představila divákům jako dáma ve vlaku v česko-francouzské tragikomedii Příliš hlučná samota, kterou natočila v roce 1994 Věra Cais podle stejnojmenného románu Bohumila Hrabala.

 

Fešák Hubert:

Legenda operety

Nelly Gaierová byla dvakrát vdaná, jejím druhým manželem se stal filmový podnikatel Josef Valenta, takže po roce 1934 vystupovala i pod jménem Nelly Valentová. Vedle jeviště a kamery jí učaroval i mikrofon, takže často vystupovala v rozhlase, nahrávala gramofonové desky, často spolupracovala s dabingem a účinkovala v televizních pořadech, od soutěžních pro děti i dospělé přes zábavné až po vzpomínkové pro pamětníky. A nevyhnuly se jí ani seriály, mimo jiné si zahrála v kontroverzních Třiceti případech majora Zemana, rodinné fantasy komedii Václava Vorlíčka Létající Čestmír, v Sanitce či v Dobrodružství kriminalistiky. V roce 1968 obdržela první ocenění, Vyznamenání za vynikající práci, k němuž o rok později přidala titul Zasloužilé umělkyně. V roce 1993 jí Nadace Život umělce udělila cenu Senior Prix a převzala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v operetě. Od kolegů v karlínském divadle obdržela titul Karlínská múza u příležitosti slavnostního představení hudebního ztvárnění Pohádky máj, v němž hrála Starou paní. Touto rolí se také se svým publikem rozloučila. Legendární hvězda operety a herečka Nelly Gaierová zemřela 30. října 1995 v Praze.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace