Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jejím očím propadl i legendární bard z Národního. Lásku ale nekompromisně obětovala svému snu. Tajnosti slavných

10.02.2021
Jejím očím propadl i legendární bard z Národního. Lásku ale nekompromisně obětovala svému snu. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Jana Romanová v komedii Muži nestárnou, která se pro ni stala osudovou

Kvůli jejím půvabům se ochotně vzdal svobody i do té doby neulovitelný krasavec a maminčin mazánek. Pro publikum ale nestihla atraktivní kráska zestárnout, takže navždy zůstala představitelkou křehkých, lyrických dívek čtyřicátých let.

Nejspíš bychom stěží našli někoho, kdo by neznal příjmení Romanovi, sourozenci Eva a Pavel se stali čtyřikrát mistry světa v tancích na ledě. Málokdo ale ví, že ho lze nalézt i ve světě stříbrného plátna. Jeho nositelkou byla křehká brunetka s okouzlujícíma očima, do níž se díky setkání před kamerou zamiloval dokonce i tehdejší vyhlášený milovník a pozdější velký bard pražského Národního divadla Jan Pivec. Janu Romanovou si diváci oblíbili pro její kultivovanost, citlivý herecký projev i exkluzivní vzhled. Po únorovém převratu ale její život nabral jiný směr a jakoby se po ní slehla zem.

 

Jako Anči se svou filmovou rodinou v komedii z roku 1941 Nebe a dudy, v níž exceloval v roce 1941 komik Jindřich Plachta

Jako Anči se svou filmovou rodinou v komedii Nebe a dudy, v níž exceloval v roce 1941 komik Jindřich Plachta; foto Národní filmový archiv

Deylova učednice

Narodila se 19. května 1920 v Praze, do zámožnější měšťanské rodiny, a do divadla se zamilovala už v raném dětství. Nejprve začala hrát s ochotníky v Umělecké besedě, brzy se ale rozhodla věnovat herectví profesionálně. Rodiče ji podporovali, takže jí domluvili soukromé hodiny činoherního herectví, v nichž získala základy díky rodinnému příteli a tehdy již významnému herci Národního divadla Rudolfu Deylovi staršímu. Nějaký čas studovala herectví i na pražské konzervatoři. V roce 1939 začala hrát profesionálně v souboru herce a režiséra Fráni Francla, bývalého člena několika úspěšných kočovných společností a organizátora vojenských ochotnických divadel během první světové války. To už měla za sebou první drobnou zkušenost před filmovou kamerou coby jedna z dívek u vlaku v komedii režiséra Vladimíra Slavínského Svatební cesta. A hned v roce 1939 dostala další, tentokrát již větší a pojmenovanou roli. V sentimentální komedii Vlasty Buriana Ulice zpívá si zahrála komornou Amálku, tohle dílko ale nejspíš znovu jen tak neuvidíme, protože je považováno za jeden z nejslabších filmů krále komiků, přestože se podílel i na režii.

Kultivovaná krása

Složitá čtyřicátá léta ve filmu zahájila jako úřednice obchodní firmy Hrubý a syn v další komedii Vladimíra Slavínského Přítelkyně pana ministra, o jejíž úspěch se přičinil především diváky zbožňovaný Oldřich Nový coby syn velkoobchodníka Hrubého. V roce 1941 se stala členkou souboru Vinohradského divadla a na filmovém plátně se objevila hned ve třech projektech. Nejprve jako garderobiérka Berta v komedii režiséra Miroslava Cikána Provdám svou ženu, pak si na ni znovu vzpomněl Slavínský s postavou Fáberovy dcery Anči v romanci Nebe a dudy a vzápětí s týmž režisérem přešla z jednoho projektu do druhého a zahrála si spolužačku Jiřinu v dramatu Advokát chudých, které natočil Slavínský na námět romaneta Jakuba Arbese Advokát chuďasů. Zapadla tím do škatulky romantických, jemných dívek a publikum mělo rádo její atraktivní vzhled i kultivovanou češtinu, která byla ve válečném období mimořádně ceněná.

 

Jiřina s matkou Helenou (Zita Kabátová) v komedii Muži nestárnou

Jiřina s matkou Helenou (Zita Kabátová) v komedii Muži nestárnou; foto Lucernafilm

Osudová romance

V roce 1942 se setkala před kamerou s Janem Pivcem v komedii Muži nestárnou, on coby hlavní hrdina, učitel hudby Stáňa Jarský, který se postupně zamilovává do tří generací žen z jediné rodiny, a ona jako představitelka prostřední z nich, Jiřiny Horníkové. Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry dramatika Jana Patrného, která byla poprvé uvedena ve Vinohradském divadle v roce 1926. Později ji upravil Oldřich Nový a v roce 1940 ji uvedl ve svém Novém divadle. Představení mělo úspěch a režisér Vladimír Slavínský chtěl hru převést na filmové plátno. Původně měli hlavní postavy ztvárnit Oldřich Nový a Zita Kabátová, kteří je hráli v divadle, jenže Kabátová mezitím z Nového divadla odešla a uražený Nový trval na tom, že s ní hrát nebude. A tak nakonec hlavního hrdinu ztvárnil okouzlující Jan Pivec, který se po uši zamiloval nejen před kamerou, ale i v zákulisí. O třináct let starší maminčin mazánek nedokázal jejím krásným očím odolat a Jana se stala v roce 1943 jeho první manželkou.

Konec hned po startu

Na další příležitost si musela počkat další dva roky, mezitím ale začala pravidelně spolupracovat s rozhlasem. V roce 1944 se konečně znovu objevila na plátně, opět po manželově boku, jako mladá hodinářka Míla Mráčková v komedii Miroslava Cikána U pěti veverek. A pak se vrátila do ateliérů až po jejich zestátnění. V roce 1946 se znovu představila publiku jako Milka v dramatu Karla Steklého Průlom, který začal být připravován ještě za německé okupace podle knihy Jana Morávka Blázen z Lorety. Dokončen ale byl až po válce a stal se historicky prvním projektem zestátněného československého filmu. Vzápětí se její kariéra začala velmi slibně rozjíždět, v roce 1947 si vedle divadelního angažmá stihla zahrát hned v pěti filmech. Umělecky nejhodnotnějším z nich byl povídkový Týden v tichém domě, který natočil podle známé povídky Jana Nerudy tehdy právě začínající režisér Jiří Krejčík. Jana v něm ztvárnila Lakmusovic Klárku, kterou by matka nejraději provdala za podnájemníka a dělá pro to doslova psí kusy. Naposledy stanula před kamerou jako paní Růžena Marešová v psychologickém dramatu Václava Kršky Až se vrátíš…, v hlavní roli s legendární Otýlií Beníškovou.

 

Hodinářka Míla (vlevo), pan domácí Josef Houbička (Jindřich Plachta) a fotografka Lída (Eva Klenová) v komedii U pěti veverek

Hodinářka Míla (vlevo), pan domácí Josef Houbička (Jindřich Plachta) a fotografka Lída (Eva Klenová) v komedii U pěti veverek; foto Lucernafilm

Rozvod kvůli svatbě

Po únorovém převratu Jana odešla do Anglie. Podle některých zdrojů se před emigrací nechala s Pivcem rozvést, aby se pak mohla znovu provdat. Jiné prameny uvádějí, že to bylo naopak, nejprve se po rozvodu provdala, a teprve pak odešla v roce 1949 do Anglie oficiálně za manželem. Až zhruba z poloviny padesátých let pochází další informace, s níž přišla ale mnohem později její někdejší kolegyně Adina Mandlová ve své autobiografii, nazvané Dneska už se tomu směju, která poprvé vyšla v roce 1990. Vzpomíná v ní, jak se v Anglii snažila proniknout do tajů sochařského umění a sháněla model. V knize na straně 232 píše: „Zavolala jsem Janu Romanovou a poprosila ji, jestli by mi nestála nahá pro sochu, která má prokázat mou zdatnost a talent, a Jana, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila.“ A výsledkem prý byla Jana nadšená. V době politického uvolňování v šedesátých letech se ještě jednou vrátila do rodné Prahy a v libeňském Divadle S. K. Neumanna se setkala i s bývalým manželem Janem Pivcem. O jejím dalším osudu není už nic známo, jen mezinárodní filmová databáze uvádí, že zemřela 9. května 2007 v Londýně, v požehnaném věku 86 let.

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská