Gondík přiznal lásku jak z Troškovy komedie. Podle sestry Adély ale byl jako dítě ještě normální

Foto: FTV Prima (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Sourozenci Adéla a Dalibor Gondíkovi v Show Jana Krause

FOTO VIDEO Do premiérové Show Jana Krause přišli sourozenci Gondíkovi. Vyprávěli hlavně o tom, jaký je Dalibor běžec, nebo o dávném pobytu v Turecku, kde si každý našel lásku.

Dalibor Gondík běhá pravidelně a jeho sestra to nepovažuje za běžné. „Je to divné, ale on byl jako dítě normální. Rozběhal se kolem čtyřiceti a už je mu padesát.“ A neběhá zrovna krátké tratě. „Třináct kilometrů denně ve 4:20,“ přiblížil. „Já říkám, že je nenormální. Už jen to, jak sedí. Člověk, když si sedne, tak si sedne normálně,“ poukazovala Adéla na to, jak Dalibor sedí zcela vzpřímeně. Navíc prý běhá skutečně velmi brzy. „Teď už to docela jde. Už se budím ve 4:19, abych neprobudil manželku budíkem. Zdrhnu, ve 4:20 mám vše připravené, ve 4:24 jsem oblečený, ve 4:26 vybíhám,“ prozradil svůj přesný časový harmonogram a Adéla Dodala: „Má komínky!“ Je tudíž logické, že i usíná prý velmi brzy. „Teď je taková rozvrácená doba, tak chodím spát trochu dřív.“

Adélinu písničku doprovodila skupina kapela Davida Krause, v níž si zahrál tentokrát na bicí Dalibor

Trénink místo tramvaje

Jeho trasa je každý den jasná. „Běžím směrem do rozhlasu, protože to je jenom šest, tak to musím vzít oklikou. Když jsem bydlel 26 kilometrů od rozhlasu, tak to fungovalo perfektně. To je jen otázka delšího času, který potřebujete na běh. Je to náročnější na čas, takže bych si to musel předpřipravit a musel bych vybíhat ve tři. Od šesti je vysílání. Doběhnu do oblasti, abych byl připravený, kdyby náhodou něco. Tam pobíhám po Vinohradech, okruh tří kilometrů. Oni mi třeba zavolají, já dám spršku, to mám vše připravené, mám náhradní oblečení s sebou v baťohu. Já jsem čistotný,“ konstatoval a jeho sestra přitakala: „On se nepotí. To oni už nedělají.“

O Daliborově životním stylu si jeho sestra zjevně myslí své

Hovory i během maratonu

Dalibor prý za běhu i hovoří. „On se zastaví a vydechne a řekne, to byla Nerudovka,“ vysvětlila Adéla sestra a Dalibor potvrdil: „Povídám si, vyřizuju různý telefony. Když jsem kdysi v Praze běžel maratón, zrovna jsem byl na Libeňáku, tak mi volal náš řidič a říkal, že odjíždíme na zájezd v pět odpoledne a kde mi má naložit bubny. Je pravda, že jsem trochu oddechoval, protože to byl 38. kilometr. On říkal, co děláš, a já že běžím pražský maratón. Shodou okolností vedle mě běžel Roman Šebrle a já jsem si povídal. Pak mi do toho zavolal Aleš Háma a taky něco potřeboval. A on mi v Husákově tichu řekl, můžeš už držet hubu?“

V Turecku se chtěl ženit

Ani díky běhu mu ale už vlasy nenarostly. „No jasně, ze všech pohledů, které jsou viditelné na první pohled, žádné pozitivní změny nejsou. Jinak je to radost ze života.“ O Daliborovi je navíc známo, že toho příliš nesní. „On k tomu všemu ještě nejí. On se bojí, že by přibral,“ práskla na něj Adéla.. „Přinesl jsem paličky, vám asi k ničemu nebudou, nám už rok taky nejsou k ničemu,“ prohlásil Dalibor, když předával Janu Krausovi zvláštní dárek a v závěru show byli oba sourozenci samozřejmě rozhodnuti zazpívat: „Připravili jsme si tureckou píseň, kterou jsme si přivezli z tureckého turné, kde jsme byli před třiceti lety s divadlem,“ prozradila Adéla a dodala na vysvětlenou: „Nás tam totiž v devadesátém roce vyslali na festival hereckých škol.“ Dalibor si ale na zájezd pamatuje velmi dobře. „Byl jsem vedoucí zájezdu a jeli jsme tam autobusem. Přes válečnou zónu. Já jsem se tam chtěl oženit a nastěhovat. Byla to slavná herečka. Zjistil jsem, že hrála v nějakých seriálech. Oni tam hráli divadlo, my taky a zakoukali jsme se do sebe. Přijel jsem domů a řekl, že si ji chci vzít. Táta dlouze mlčel. Pak jsem tam letěl ještě jednou, a pak už to naštěstí skončilo. Tam vůbec neexistovalo, že bych s ní spal v jedné místnosti.“ Velká láska prý vzala definitivně za své, když se z dívky stal někdo jiný: „Aby mně udělala radost, tak se odbarvila.“

Simarik:

Sexy fousky pro Adélu

S dívkou Dalibor zažil i pro našince hodně neobvyklé dobrodružství, které tak trochu připomíná známou scénku z Troškovy komedie Slunce, seno, jahody. „Jeli jsme do Ankary autobusem. Přijeli jsme na autobusové nádraží v Ankaře, jeli jsme oranicí po nějakém poli a ona, že vystupujeme. Ale ten autobus pořád jel. Otevřely se dveře, vyhodili nejdřív moji zelenou tašku a ta taška mizela. Tak jsem vyskočil za jízdy, ona taky vyskočila a autobus jel dál. To bylo hlavní autobusové nádraží v Ankaře.“ Milostný zážitek se tenkrát nevyhnul ani jeho sestře Adéle. „Ona se zakoukala do Emreho,“ prozradil Dalibor a Adéla zavzpomínala: „Byl šéf technikářů, jenže já měla velký komunikační problém. To jsem viděla prvně, on měl takové ty fousky kolem dokola.“ A její bratr lakonicky glosoval: „Všechny holky se složily, ale Adéla vyhrála.“

Vložil: Michaela Špačková