Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Drobný, ale nepřehlédnutelný. Nenechavý šťoura či vraždící narkoman unikl transportu jen o vlásek. Tajnosti slavných

18.01.2021
Drobný, ale nepřehlédnutelný. Nenechavý šťoura či vraždící narkoman unikl transportu jen o vlásek. Tajnosti slavných

Foto: TV Barrandov

Popisek: Jiří Hálek jako kapsář Karásek v televizní kriminálce z roku 1979 Kdo přichází před půlnocí

FOTO / VIDEO O svém původu se dozvěděl, teprve když mu nacisté připnuli na kabát žlutou hvězdu a zakázali chodit do školy. Drobný mužík s výraznou mimikou i hlasem a excelentním smyslem pro humor byl dlouhá desetiletí neodmyslitelnou oporou slavného pražského Činoherního klubu.

I drobnou miniaturu dokázal proměnit v úchvatnou kreaci, především v tragikomických až groteskních postavách prapodivně směšných a smutných antihrdinů malého světa. Postavy, které mu osud dopřál před kamerou, byly sice povětšinou vedlejší, vždycky ale nepřehlédnutelné. Hlavní roli dostal Jiří Hálek jenom jedinou, do povědomí diváků se ale navždy zapsal především jako ředitel školy v nestárnoucí komedii Marečku, podejte mi pero! či redaktor Hrdlička v úspěšné ‘básnické‘ sérii režiséra Dušana Kleina.

 

Doktor Galén (vpravo) a maršál (Antonín Strnad) v Čapkově dramatu Bílá nemoc – Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav 1962

Doktor Galén (vpravo) a maršál (Antonín Strnad) v Čapkově dramatu Bílá nemoc – Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav 1962; foto vis idu.cz / Stanislav M. Bareš

Netušil, že je Žid

Narodil se 10. září 1930 v Praze jako Hugo Frischmann do rodiny inženýra chemie, který měl výrazné výtvarné nadání. Už v dětství bylo všem jasné, že mají před sebou výrazný a mnohostranný talent, který nejspíš vykročí na uměleckou dráhu. Zpočátku ale Hugo inklinoval především k zpěvu a rodiče ho v tom všemožně podporovali, takže mu umožnili získat základní průpravu během soukromé výuky u uznávané opěrní pěvkyně a hvězdy Národního divadla Marie Kohoutkové-Šlechtové. Až poté, co vypuklo za druhé světové války nacistické řádění, zjistil, že je z poloviny židovského původu. Nechápal, proč má na kabátě nosit žlutou hvězdu, když je křesťan, proč od roku 1942 nesměl chodit do školy… „Nikdo mi to neřekl, že patřím k židovské rodině,“ prozradil v jednom z mála rozhovorů, v němž byl ochoten alespoň něco málo prozradit o svém soukromí.

 

Vojín Slim Rozden a vojín Bill Tall (Josef Somr) v psychologickém válečném dramatu Ladislava Smočka a Vladimíra Síse z roku 1967 Piknik

Vojín Slim Rozden a vojín Bill Tall (Josef Somr) v psychologickém válečném dramatu Ladislava Smočka a Vladimíra Síse z roku 1967 Piknik; foto ČT

Přípravka na koncentrák

Jako dítě ze smíšeného manželství se dostal do útulku v pražské Spálené ulici, který zřídila Židovská náboženská obec. „Mé péči bylo svěřeno třináct dětí od 10 do 13 let. Skupina se pojmenovala – nevím proč – Námořníci,“ prozradil v dochovaných vzpomínkách zakladatel moderního loutkářství Erik Kollár, který měl děti na starosti. „Byly to děti většinou rozumově vyspělé nad svůj věk. Věděly příliš mnoho o životě. Vyučovat se nesmělo. Šlo mi tedy o tři věci: aby aspoň tady v útulku se děti cítily dětmi. Aby srostly v dobrý kolektiv, protože kamarádského ducha budou potřebovat, až půdou do transportu.“ V červenci 1943 putovalo deset dětí do koncentračních táborů, Hugo jen shodou náhod mezi nimi nebyl a válku přežil.

 

Nezvaný host:

Pod křídly hvězd

Teprve na podzim roku 1945 mohl začít znovu studovat na reálném gymnáziu a po maturitě byl přijat na pražskou DAMU. Už v roce 1948 si odbyl debut před kamerou v krátkometrážním osvětovém snímku Křižovatka života, na další příležitost si pak musel počkat téměř dvacet let. Mezitím vystudoval herectví pod vedením paní Boženy Půlpánové, Josefa Pehra, Miloše Nedbala či Alfréda Strejčka. Po absolutoriu v roce 1953 strávil jednu sezónu v souboru Městského divadla mladých v Ostravě, pak ale musel odsloužit povinnou základní vojenskou službu, kterou absolvoval v armádním souboru Vítězná křídla. Po návratu do civilu působil rok v Pražské estrádě, odkud se přesunul v roce 1957 na celou další pětiletku do Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi.

 

Bohouš v komedii na motivy povídky Karla Čapka Pan Tomšík

Bohouš v komedii na motivy povídky Karla Čapka Pan Tomšík; foto ČT

Zrod Činoheráku

V roce 1962 se konečně vrátil do rodné Prahy a na dvě sezóny spojil svůj život s kabaretem Paravan, který založil v roce 1959 spisovatel, dramatik, textař a interpret Jiří Robert Pick. Byl to jakýsi literární kabaret, kombinovaný s dobovou divadelní revuí s důrazem na satiru, parodii, recesi a absurdní humor, který často komentoval aktuální společenské dění. V poslední sezóně 1964-65 už se začal dělit o sál v ulici Ve smečkách s nově vznikajícím Činoherním klubem, do jehož souboru Jiří v roce 1965 přešel. Stal se jeho kmenovým členem, zazářil hned v prvním představení, komorním psychologickém válečném dramatu Ladislava Smočka Piknik, a nemohl chybět ani o dva roky později v jeho filmové podobě, kterou autor natočil společně s Vladimírem Sísem. To ale předbíhám, filmaři si totiž na Jiřího Hálka vzpomněli po letech už v roce 1966, kdy konečně znovu stanul před kamerou coby zapisovatel ve slavné oscarové válečné tragikomedii Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky.

 

Ředitel školy v komedii Marečku, podejte mi pero!

Ředitel školy v komedii Marečku, podejte mi pero!; foto repro/youtube.com

Mistr vedlejších rolí

Jiří se stal úplně prvním hercem, který dostal v Činoherním klubu smlouvu na stálé angažmá, jeho neodmyslitelnou oporou byl dlouhých pětatřicet let a hrál v 41 představeních. U filmu mu ale tolik štěstí nepřálo. Vzhledem ke své menší postavě a poněkud kabaretnímu vzhledu hrával až na výjimky rozličné uťápnuté, submisivní či komické mužíky či vzteklouny, v jeho filmografii, která čítá téměř dvě stovky postav, najdeme dlouhý výčet úředníků, nádražáků, číšníků, požárníků, správců, učitelů, ředitelů, právníků, starostů, papalášů… V roce 1967 se stal nepřehlédnutelným jako psychiatr ve zfilmované divadelní hře Pension pro svobodné pány a začal si připisovat do seznamu každoročně několik dalších postav. Od počátku sedmdesátých let spolupracoval i s Československou televizí a v roce 1976 se zapsal definitivně do povědomí filmových diváků jako ředitel školy v komedii režiséra Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero!

 

Mistr odborné výchovy Václav Mrkvička v seriálu z roku 1985 Třetí patro

Mistr odborné výchovy Václav Mrkvička v seriálu z roku 1985 Třetí patro; foto ČT

Od Básníků po erotiku

Spolehlivý komik s výrazným hlasem, hereckým projevem i mimikou nemohl chybět ani v úspěšném projektu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky, svého redaktora Hrdličku si o pět let později pak ještě jednou zopakoval v pokračování Jak básníkům chutná život. Jednu z větších rolí nu dala v roce 1983 Věra Chytilová v komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne, v níž si zahrál přítele hlavního hrdiny, o rok později byl nepřehlédnutelný jako fyzikář Lumír Kostečka v rodinné komedii Výbuch bude v pět. Mimo jiné si zahrál i v eroticky laděné komedii režiséra Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle, nevyhýbal se ale ani pohádkové tematice, například ztvárnil vyslance v televizní komedii O princezně Solimánské, natočené podle pohádky Karla Čapka o léčitelském úspěchu dr. Voštěpa.

 

Dobří holubi se vracejí:

Zamilovaný Mezek

Konečně opravdu výraznou hlavní roli, vychovatele na hornickém učilišti Viktora Mezka, dostal v roce 1985 v komedii režiséra Vladimíra Drhy Mezek. Zatímco se jeho hrdina, přezdívaný Mezek, tvrdohlavě pokouší měnit své svěřence k lepšímu, jeho soukromí i rodina se ocitají na samém okraji zájmu a řítí se do krize. Díky tomuto filmu Jiří poznal o dvanáct let mladší scenáristku Irenu Charvátovou, s níž se vzápětí oženil. Vedle uměleckého světa je spojovalo ještě mnohem víc – Irenin otec za války padl a matka zahynula v koncentračním táboře Osvětim, takže prožil a dětství v dětských domovech. Začínala jako dělnice v textilce v Semilech, v roce 1968 nastoupila do Filmového studia Barrandov jako sekretářka produkce, pak byla skriptkou, v roce 1977 konečně zakotvila ve scenáristickém oddělení a studium oboru dramaturgie-scenáristika na pražské FAMU úspěšně dokončila teprve v roce 1983.

 

S Jaromírem Dulavou v představení Ladislava Smočka Jednou k ránu – Činoherní klub 2000

S Jaromírem Dulavou v představení Ladislava Smočka Jednou k ránu – Činoherní klub 2000; foto vis.idu.cz / Yvona Odrazilová

Ireninu smrt nezvládl

Jiří Hálek mistrně a plynule přecházel od dramatických rolí přes komediální postavičky v cimrmanovském stylu po šílené sociopaty, například Čabana závislého na drogách v Motivu pro vraždu, který s pistolí terorizuje v nemocnici operatérský tým přímo na sále. S přibývajícími lety se postupně proměňoval v sympatické dareby či šťouravé postarší galantní pány, například v číšníka Čtvrtečku, pacienta protialkoholní léčebny v hořké komedii Dušana Kleina Dobří holubi se vracejí. V roce 2001 mu byla udělena cena Senior Prix Nadace Život umělce, v roce 2003 si zahrál i v seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech a naposledy stanul před kamerou v roce 2008 v seriálu České televize Strážce duší. Vzápětí ale zemřela nečekaně po krátké nemoci jeho manželka Irena a Jiří upadl do depresí. Na herectví definitivně rezignoval a nepřemluvila ho ani Halina Pawlowská, která mu nabídla 25 000 korun za jediný natáčení den. Jeho stav se postupně zhoršoval, takže se před třemi lety stal jedním z prvních klientů nového domova pro seniory v Říčanech u Prahy, kde měl nepřetržitou péči. Devadesátiletý jedinečný herec a komik navždy odešel ve spánku 18. prosince 2020, příčinou jeho smrti bylo stáří.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace