Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zjistil jsem, že se mi líbilo mít syna, žít rodinný život… Marek Adamczyk o barvité rodinné historii i své přítelkyni Evě Samkové. Přečetli jsme

17.01.2021
Zjistil jsem, že se mi líbilo mít syna, žít rodinný život… Marek Adamczyk o barvité rodinné historii i své přítelkyni Evě Samkové. Přečetli jsme

Foto: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: S kolegyní při focení na plakát k představení Shakespearova Jak se vám líbí, kde hraje Orlanda

Herce Marka Adamczyka můžeme vidět v seriálu ČT Kukačky. Poprvé na sebe výrazněji upozornil ve filmu Lidice a tuto zajímavou tvář můžeme vidět i v mnoha jiných projektech. V rozhovoru pro MF Dnes se svěřil, jaké to je hrát místo synů mladého otce a vyprávěl také o svém velmi zajímavém původu.

Jeho dědeček z tátovy strany se s babičkou seznámil za války, když byli oba totálně nasazeni v Německu: „Děda pocházel z Polska, babička z Čech. Ke konci války ji poslali zpátky do Čech, protože byla těhotná, a děda za ní z Německa utekl. Jako Polák, který měl povinnost nosit označení a utíkal v koridoru mezi americkou a ruskou armádou, se bál o život. Ale podařilo se mu, snad i s pomocí českého četníka, babičku najít a do konce války se tady ukrýval.“ A neméně zajímavý byl i jeho druhý dědeček: „Děda byl zajímavý člověk. Zemřel v devadesáti čtyřech letech a až do posledních chvil si zachoval jasnou hlavu, takže byla radost si s ním povídat. Zažil toho hodně. Když studoval, nacisté zavřeli školy, pak ho vyhodili z vinohradského divadla, z politických důvodů musel opustit místo dramaturga Národního divadla. Divadlo za branou, kde působil, zavřeli komunisté na začátku normalizace.“ Dědeček Kraus se zapojil i do Charty: „Vždycky byl víc divadelník než chartista. Myslím, že ji podepsal, protože si uvědomoval, že systém, v němž žil, byl falešný a neudržitelný. Ale nechtěl dělat revoluci, chtěl dělat divadlo.“

 

První velkou roli dostal ve filmu Lidice

Přihlášku na DAMU vyplňoval na chodbě

Jeho rodiče se seznámili v Divadelním ústavu, není tedy překvapením, že i jeho chytlo divadlo: „Dlouho jsem vytvářel dojem, že se na DAMU nechystám. Byl jsem ve čtvrťáku na gymplu, nevěděl jsem, co dál, a zjistil jsem, že právě ten den se uzavíraly přihlášky na umělecké vysoké školy. Na ty se bylo třeba hlásit dřív než na školy ostatní. Já byl na termíny lajdák, tak jsem se rozhodl poslední den. Přihlášku jsem vyplňoval na DAMU na chodbě, protože už bych ji ani nestihl poslat poštou.“ Rodiče mu do rozhodnutí nemluvili: „Tatínek byl později poněkud rozčilený, když zjistil, že jsem tři týdny před přijímačkami ještě neuměl monolog.“ Ačkoliv už od začátku dostával dobré role, i on zná období bez práce: „Vybavuju si, jak jsem jednou šel z městské knihovny a uvědomil si, že mám před sebou minimálně půl roku bez práce. Do hodiny jsem najednou měl domluvené zkoušení a natáčení. Byla to samozřejmě náhoda, štěstí, ale já ho opakovaně zažil. Jsem Pražák a je mi jasné, že tady je příležitostí mnohem víc než v menších městech.“

 

Od roku 2017 je v angažmá v pražském Divadle na Vinohradech

Poznali se v práci

Marek chodí s naší zlatou medailistkou Evou Samkovou, s níž se seznámil, když moderoval přímý přenos a měl s ní vést rozhovor. Život se špičkovou sportovkyní si chválí: „Není to tak, že bychom se v zálibách míjeli. Naopak se hodně překrýváme. Výhodou je taky to, že život herce i sportovce je rozprostřen do různých nepravidelných časových úseků. Když nemám čas, Eva mě chápe, protože to zná. Když ona nemá čas, chápu to já.“ Svou partnerku v zálibách ovlivnil: „Chodí do divadla častěji než dřív. Tedy chodila, dokud divadla nebyla zavřená. V tomhle jsem ji trošku namotivoval. Jako první jsem jí navrhl, že bychom šli do Dejvického divadla. Věděl jsem, že nedaleko bydlí, tak jsem se rozhodl otevřít jí trochu obzory. Asi rok poté, co jsem to navrhl, jsme tam skutečně šli.“

 

Jednak chodí se slavnou sportovkyní, ale také se připravuje na roli ve filmu Poslední závod o Hančovi a Vrbatovi, takže sportuje více než dřív. Foto Instagram 

Natáčí i v karanténě

Nad zavřenými divadly nežehrá: „No, možná to bude znít divně, ale mám spíš hezké vzpomínky. Sedět doma a nemoct pracovat sice není žádný med, ale zároveň se mi nedělo nic strašného. Nemám zaměstnance, za které bych byl zodpovědný, nepatřím naštěstí mezi lidi, kteří řeší vážné existenční problémy, mám rodinné zázemí. Tak by mi připadalo hloupé stěžovat si, že nemůžu dělat všechno, co bych chtěl, nebo že se mi v tramvaji mlží brýle, když mám roušku. Snažil jsem se to brát tak, že co se děje, není navždy, jednou to skončí a zase se budeme mít k čemu vrátit. Ale samozřejmě že už mě to pak štvalo.“

 

V seriálu Kukačky, foto ČT

Marek měl štěstí, protože natáčení seriálu Kukačky přes to všechno běželo a podařilo se ho dokončit: „V divadle samozřejmě byla pauza, ale teď už zase zkoušíme. Mám před sebou dvě premiéry, Obchodníka s deštěm a Pitínského Matku, což je taková černá groteska. Takže čekáme, jak se vyvine situace. V březnu mě čeká film Poslední závod, příběh o lyžařích Hančovi a Vrbatovi. Hraju Emericha Ratha, což byl velký sportovec, takže cvičím a snažím se hýbat, abych tomu nějak konstitučně vyhovoval.“ Nyní hraje mladého otce v Kukačkách, seriálu o dětech, které vyměnili v porodnici: „Vlastně to bylo dobré. Doteď jsem byl zvyklý hrát spíš syny, takže role mladého táty byla něco nového, vzdáleného od toho, jak žiju, protože rodinu ještě nemám. Zjistil jsem, že se mi líbilo zkusit si, jaké to je mít syna, žít rodinný život. Docela mi to sedlo. Říkám si, že možná nakonec budu rodinný typ.“

 

+

Je fajn, že Marek Adamczyk nepláče nad zavřenými divadly a bere vše optimisticky a s nadhledem. Marek totiž působí jako velký sympaťák, kterého jen tak něco nerozhází, ani když v minulosti neměl před sebou žádné natáčení.

-

Vyrovnaně působí, i když mluví o krutých osudech, které zažili jeho prarodiče. Zmařený talent jeho dědečka je smutnou vzpomínkou na období naštěstí dávno minulé. 

Vložil: Michaela Špačková

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace