Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsem se stal doživotní obětí centrálně řízeného totalitního socialistického zdravotnictví. Fejeton Jiřího Macků

17.01.2021
Jak jsem se stal doživotní obětí centrálně řízeného totalitního socialistického zdravotnictví. Fejeton Jiřího Macků

Foto: Fakultní nemocnice Ostrava / Facebook

Popisek: Očkování proti covidu, ilustrační foto

A potom kdo prý hlavně rozděluje národ: je to covid, navíc údajně již devatenáctý v pořadí, a to tak - jak ukazují průzkumy - že na téměř totožné poloviny! Jedna se rozhodně očkovat nechá, druhá ani za Boha a Institut. Následné dělení té na vše připravené a ke všemu odhodlané je pak na dvě čtvrtiny: na disciplinovanou a na netrpělivý zbytek, který bude, protože je tak zvyklý, předbíhat za všech okolností, využívajíce existence strýčků a známých v postavení.

Tak jak to bývá mezi mladými děvčaty: jedna, pana čistá, nemusí tak důležitý životní krok uspěchat, zatímco druhá už se na to opíchání jenom třepe.

Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt

O tomto stavu společnosti, kdy se každý může rozhodnout, jak uzná za vhodné a dělat co chce, a to běžně i na úkor druhých, se říká demokracie. Čtyřicet let jsme na ni čekali, snili jsme zvláště o té emerické z útržků vysílání rušených vysílaček, a když nás konečně onoho listopadu mezi posledními dostihla, dodatečně jsme ji přivítali vyzváněním. No, co dělat…

Do té doby jsme v časech budování nového šťastného příštího sice také leccos mohli, ale jenom opatrně a v omezené míře. Více jsme museli poslouchat a nediskutovat. Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech! Nabádání obrlajtnanta Makovce, jak nám ho už tenkrát zprostředkoval loutkový Švejk pana režiséra Trnky, jsme brali vážně.  Tak jsem se v tomto prostředí ani já nepostavil na občanský odpor a skrzevá svou pasivitu se tak stal jednou z obětí. Byli jsme holt z domova i školy zvyklí poslouchat a neodporovat. Navíc za účelem celonárodního udržení zdraví se s námi nikdo nebavil.

 

Nastavit rameno nebo hýždě, a nediskutovat

Na dětském táboře jsme každý večer kloktali hypermangan, ve škole spořádaně polykali polévkové lžíce eklhaftového rybího tuku či se podrobovali pravidelné zubní prohlídce. A taky a hlavně to očkování, jak již v Neviditelném psu připomněl můj vrstevník Ondřej Neff alias Aston, novinář, spisovatel a držitel Neviditelného psa: „Byli jsme očkovaní proti všemu, na co si dokážete vzpomenout – ve škole, vždycky to šlo jako po drátkách. Nastoupili jsme na stupínek a za hodinu bylo vše vyřízené.“

Proti čemu všemu to bylo, si už nepamatuji. Každopádně jako zneužitá oběť nelítostného totalitního socialistického zdravotnictví nemám dnes tvář zjizvenou neštovicemi pravými ani planými, nepotkal jsem se s černým kašlem, nedusil se záškrtem, vyhnul se obrně, zarděnkám, spalničkám či chřipkám. Všemu, co na nepřipraveného jedince číhá. Ovakcínován vysmál jsem se virům, bacilům a bakteriím, veškerému tomu svinstvu, jímž lidstvo ve svém neskonalé dobrotě obdařil sám Nejvyšší.

Ke komu máme pociťovat důvěru, když ne k lékařům?

A přitom nebyl všem kontaktům s jehlou konec. Před rokem, těsně před všeobecným zjevením covidu, mě obvodní lékařka při běžné návštěvě nabídla očkování proti zápalu plic; prý je drahé a seniorům se vřele doporučuje. Neváhal jsem a nemachroval, zda to není něco fungl nového ušitého horkou jehlou, nevyvinuté a nevyzkoušené, další fígl farmaceutického průmyslu na neznalého občana. Rovněž ´odborné´ konzultace na náměstích, kde bych se mohl nějakého zpěváka odborně pozeptat, ještě neexistovaly, nechal jsem si ji tedy píchnout. Trochu mě ten večer brnělo rameno, ale jsem stále tady, a možná i díky tomu mé připravené plíce zrádnému viru zdatně odolávají.

Máme my tři každý odžitých a odsloužených spoustu roků plus, jsme tedy svorně v množině vážně ohrožených. Poučený Ondřej Neff („Zcela jistě se nechám očkovat. Jsem z generace, kterou vakcinace ochránila před mnoha chorobami, takže já opravdu nemám nad čím váhat.“), občansky neposlušný a za každou cenu jedinečný Václav Klaus starší (ve skutečnosti o rok mladší než já, takže i on svého času musel různé sborové vakcinace bez muknutí podstoupit) a autor těchto řádků, jenž již také projevil přání podstoupit tuto proceduru, jelikož žádná z předcházejících podobných ho nezklamala, ba přímo naopak.

Po registraci jsem obdržel dvě informace. Ta špatná oznámila: „Omlouváme se, ale kapacita rezervací na očkování je již vyčerpána u všech očkovacích míst. Další rezervace budou umožněny později dle dodávky vakcín. Doporučujeme ověřit volnou kapacitu nejdříve za několik dní.“ Ta z ní pramenící celospolečensky příznivá ovšem potěšila, že rozumný přístup k vakcinaci ve společnosti možná převažuje.

Stateční jedinci z SHO (Staroměstského hnutí odporu) přesto dál setrvávají v blahém očekávání dnů příštích. Vůbec jim, a hlavně jejich okolí, ten bohorovný klid nezávidím.

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace