Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cos zanechal nám na památku? Od ryb kosti i projevů dosytosti. Fejeton Jiřího Macků

Autor: Facebook

Popisek: Premiér Andrej Babiš zakončil Den projevů, Nový rok, z Kramářovy vily

Teorie o bezezbytku sjednocené společnosti, jak se po ní volá a jak jsou z opaku obviňováni všichni ti, kteří za to údajně mohou, je v období demokracie pouhý mýtus. Nikdy nebyla a nikdy také sjednocená nebude. Vlastně ani totalita nedokázala všechny semknout jako jednoho Čecha, Moravana a Slezana – volby a prvomájové průvody ze známých a pochopitelných důvodu pomiňme. Stačí si připomenout jenom sparťany kontra slavisty a jsme doma. A to už nemluvím o sociálních sítích, i když tam se to mezi sluníčkáři a koblihami mlátí hlava-nehlava jenom slovně.

Bratrovražedné názorové půtky svými novoročními promluvami rozhicovali i dva političtí reci z míst nejvyšších, dvě pražské ´náplavy´ z moravského komunálu. Co nevidět šedesátiletý předseda senátu Miloš Vystrčil (bývalý starosta Telče) a jeho sněmovní kolega, o třináct let mladší Radek Vondráček (bývalý místostarosta Kroměříže). Jejich proslovy se zákonitě skládaly, jako každé jiné, z formy a obsahu. Ten pitvat nebudu, nejsem k tomu vhodně politologicky vyštudován. Zastavím se pouze u formy neboli přednesu, protože i toto téma se na sociálních sítích stalo střetem protivných názorů a současně příležitostí poznat, až kam jeho účastníci dospěli v mršení rodného jazyka.  

Zastavím se však jenom u parlamentního ´mlaďocha´, protože od zkušeného vysokoškolského učitele bych čekal když už ne pečlivě nabiflovanou řeč, tak alespoň z papíru solidní deklamaci. To ten druhý, jinak právník, mluvil jako z partesu, mnozí diskutující oceňovali, že snad dokonce zcela nazpaměť. No nevím, nebyl jsem u toho, ale nevěřím; dnes jsou čtecí zařízení tak rafinovaně zakamuflovaná. Ale hlavně od nikoho zvláště z parlamentních výšin žádný bezchybně nazpaměť pronesený projev nečekám. Politik není herec, ať si klidně čte, konečně kvůli tomu byl vynalezen papír. Mnohem trapnější je, když při snaze omámit posluchače svou pamětí koktá a zapomíná, co vlastně chtěl státotvorného sdělit.  

Stejně tak ovšem na druhé straně herec, byť dokáže obdivuhodně zvládnout obsáhlý monolog, třeba nějakou mnohaminutovou shakespearovskou ´kládu´, by si mimo divadlo neměl hrát na politika. Zvláště kdyby k jeho zásadnímu projevu mělo dojít nepromyšleně přímo z vlastní hlavy.

Do třetice všeho dobrého i zlého ještě připomeňme vystoupení premiéra Andreje Babiše. Ani ten se leckterým nezalíbil, vadilo, že distingovaně přednesl (jistě, přečetl) něco, co rozhodně - vsadím boty - nebylo z jeho hlavy. Možná proto, že není zkušeným publicistou vybroušeného stylu, či se snad obával, že ´tolerantní´ český spoluobčan mu ze všech jeho slov o hlavu otluče jenom nějaké pozapomenutí neměkčit slabiky de-te-ne. Mně nevadí, že jeho projevy píše nějaký Prchal či Zdrhal, Utěkal nebo Foukl, každý chytrý politik musí mít svůj spolehlivý tým poradců, nobody is perfect. Není důležité, kdo projev napíše, ale jak s ním politik souzní. Aby byl přesvědčený, že právě tyto myšlenky chce posluchačům sdělit. Protože to, co přednese, půjde už pořád jenom za ním. 

Vánoční návštěva pro Nejvyššího Spravedlivého

Emily Mitchell, instagramová influencerka (populární osobnost, která svými názory ovlivňuje významné množství lidí) a bloggerka, která se zabývala především tématem rodičovství, zemřela náhle tři dny před Vánoci ve věku pouhých 36 let. Zanechala po sobě manžela Josepha a čtyři děti, Finna, Islu, Edena a Lunu. Navíc byla v 16. týdnu těhotenství, čekala chlapce, kterému říkala Joey. „Odešla, aby byla s Pánem,“ oznámila smutně její rodina.

S ´božím požehnáním´ do Nového roku, manželé Mitchellovi! Foto Instagram Emily Mitchell

Zpráva, která musí otřást i zcela otrlým člověkem zvláště v době, kdy věřící ještě intenzivněji hledají cestu k Bohu, prosí o jeho přízeň a všude kolem se rojí andělé strážní. Ukázalo se však, že ten jejich Pán, jenž právě ve výjimečných dnech štěstí a lásky dokázal udělat takovou prasárnu, zcela bezohledně z rodinného kruhu vyrvat mladou téměř pětinásobnou maminku, je sotva něčím Nejvýše Spravedlivým, jak církev od nepaměti inzeruje. Že se Boha nebojí!

Něco tak bezbožného nelítostného nebeského totiž aby tvor pozemský pohledal. A potom se divte, že už skoro tři čtvrtě století vstupuji do rotund, kapliček, bazilik, kostelů, chrámů a katedrál s pokorou pouze k jejich stavitelům a mistrům štětce, neodrazený nepříjemně tísnivým pocitem, za jakým lživým účelem vůbec všechna ta krása vznikla.

Vložil: Jiří Macků