Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nechápu, proč se ještě vedou debaty. Kometnář Štěpána Chába

komentář 05.01.2021
Nechápu, proč se ještě vedou debaty. Kometnář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Jezdíme na veřejnosti v rouškách, protože se bojíme nemoci, nebo postihu?

Jak je možné, že Tomáš Zima, lékař a rektor Univerzity Karlovy, stále ještě může bez koktání tvrdit, že by se měli mladí lidé promořit covidem, jelikož mají většinou mírné příznaky? Chápu názor, chápu osobní vkus, chápu různé pohledy na věc, ale nechápu, proč se vedou debaty kolem covidu. Tam mi ta debata připadá prazvláštní. Něco na způsob debaty o mlácení hlavou do cihlové zdi.

Samotná debata je možná pouze v okamžiku, kdy tu máme různé definice cihlové zdi. Zeď může urážet můj vkus, můžu mít radši omítnutou, budu preferovat červené cihly, můžu se s někým zhádat o estetice takové zdi. Ale to nic nemění na skutečnosti, že je to cihlová zeď. V okamžiku, kdy v debatě začneme zkoušet tvrdost cihlové zdi vlastními hlavami, začínáme záměrně opomíjet fakt, že jde o cihlovou zeď. Pro covid nám chybí definice a ani po roce jsme si nevymezili pojmy. V tom okamžiku je možné, aby ve Velké Británii protestovali lidé proti covidovým opatřením před nemocnicí, kde leží lidé s těžkým průběhem, a křičeli, že covid je lež. Stejně tak je možné šermovat exponenciálním růstem a předpovídat vymření lidstva, když se covid chová jako na houpačce – nahoru a dolů a v drtivé většině případů má skutečně mírný průběh.

Solidarita? Zapomeňte, strach to byl

Ano, už jsem pochopil, že tolik vychvalovaná jarní solidarita, která postihla prakticky celou společnost, neukázala to dobré v nás, ale to ustrašené v nás. Nestali jsme se Matkami Terezami, ale ztělesněním pana Theodora Mundstocka, ustrašeného důchodce, který vše podřídil strachu (Theodor Mundstock je hlavní postava stejnojmenného románu Ladislava Fukse. V postavě Fuks mistrně a vtipně vypsal ustrašenost a bojácnost). Jenže strach většinu lidí neudrží dlouhodobě. Už tři týdny po jarním lockdownu se začínalo ozývat brblání. Léto bylo šampionátem v brblání. Podzim už převzalo jen brblání. A strach (i ten oprávněný) se ve společnosti stáhl do opozice.

Olympiáda v brblání

Na počínající brblání ovšem vláda nezabrala. Nezačala sekat tvrdá fakta, aby rozehnala brblání a upevnila lidem v hlavě, že covid je cihlová zeď. Naopak, začala se marketingově ukájet jarním úspěchem. Jsme solidární, šikovní, dokázali jsme zvládnout jarní průšvih. Ze strany druhého nejmocnějšího člověka v republice, tedy Miloše Vystrčila, předsedy Senátu, proběhl k prvnímu lednu novoroční projev, který by se dal bez uzardění zařadit do kolonky slepeckých brožurek, protože Vystrčil právě jarní ‘úspěch’ zmínil a odvolával se na něj. Ač, zcela očividně a prokazatelně a vidno na každém rohu, to byla spíš prohra. Ale jo, našili jsme si vzájemně roušky, vynalezli jsme ventilátory… ale nevedla nás k tomu ohleduplnost, ale šok. Covid, mor, hrůza, z které jsme se ovšem s první kocovinou vyspali a začali ji zpochybňovat.

Pevný bod, aby jeden mohl pohnout světem

Covidu chybí pevná definice, které by se lekl i rektor UK Tomáš Zima. Zůstaly tu mezery velikosti Macochy pro zpochybňování. Velké množství ’proč’ nebylo doposud objasněno. Vysvětlení jsou většinou fádní, podobně, jako samotný projev Miloše Vystrčila. Bez obsahu a s nahrávkami na smeč. Většinu opatření doprovází snad až ztřeštěný chaos. Chybí koncept, chybí pevná politika, a tím pádem i důvěra. S takovou se budou špatně prodávat agitační reklamy na očkování. Velké množství lidí nevěří. A vrchnostenská věrchuška stále zasněně vzpomíná na jaro, kdy jsme se tak pěkně a poslušně báli. Dostali jsme se tak do hádek, kde zaznívají hesla – nechal bych vymřít seniory vs. nechal bych vychcípat živnostníky. Ale covid se v tom celém jeví jako cihlová zeď i jako papírová tapeta cihlové zdi. Chybí pevné a nezpochybnitelné vyjasnění pojmu. Z covidu se stala ideologie, jeho existence se stala politickou otázkou. To je trochu špatně, když vezmeme v potaz, že má být v kolonce nemoci.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace