Důvod rozchodu s Jiřím Suchým byl jinde. Ale nedělejme z toho drama, říká Josef Dvořák dnes. Přečetli jsme
02.01.2021
Foto: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Josef Dvořák ve své oblíbené roli Čochtana
Pro herce a komika Josefa Dvořáka je divadlo vším, kvůli covidu zavřené scény jsou pro něj tedy velmi nepříjemná. V rozhovoru pro MF Dnes hlavně vzpomínal na svou divadelní minulost a dotkl se také rozchodu s Jiřím Suchým a Semaforem.
Současnou situaci nevítá, ale přiznává, že alespoň vypne: „S naskakujícími léty si člověk rád odpočine, jenže stejně tak platí, že jsem nikdy neuměl nepracovat. Až ted' v té vynucené pauze mi došlo: kdy my jsme za těch posledních padesát let vlastně spali? Bývaly doby, kdy jsme v dlouhých zátazích hráli pětatřicet představení měsíčně, do toho televize, natáčení. Ale já byl nadšenej, šťastnej! Neznal jsem volné dny,“ přiznal pro MF Dnes.
S milovanou manželkou, s níž tvoří již 30 let šťastný pár, dali na FB své péefko
Hlavní role ve filmu se nekonaly
Josef Dvořák se objevoval často v televizi, hlavní role se mu ale kupodivu vyhýbaly. Rozhodně by je ale uvítal: „Samozřejmě, protože film je jiná práce. Čekal jsem jen, kdy se objeví ten pravý scénář. Ale nenašel jsem odvahu nikomu z režisérů a dramaturgů svoje nápady nabídnout. Uměl jsem si představit i jiné, vážnější role. Možná ale jsem se režisérům a dramaturgům do dramat nehodil, protože mě vnímali jen jako komika - takhle jsem si to tehdy subjektivně vykládal,“ vysvětlil. Uznal také, že si scénáře rád přepracovával podle sebe: „Snad ještě jeden: míval jsem často problém s tím, že když už jsem nějaký scénář dostal do ruky, pocítil jsem chuť a touhu zmocnit se textů, jak jsem byl zvyklý z divadla. Třeba S Pydlou v zádech - ta hra je původně psaná pro královnu, ale během zkoušek se to začalo převracet k postavičce vojáka, toho malého českého fiškuntála. Tenhle přístup jsem si osvojil v autorském divadle a divadelní režiséři s tím počítali. Ale některých filmových režisérů, kteří měli svoji pevnou představu, se to mohlo dotknout,“ usuzoval.
Ve svém divadle s kolegyní Markétou Hrubešovou
Tři králové v Semaforu
Jedna velká role se mu ale nevyhnula, v televizním filmu Hřbitov pro cizince hrál bývalého českého letce v Británii, který v socialistickém Československu bojuje proti větrným mlýnům: „Ano, z té nabídky pana režiséra Dudka jsem byl naprosto u vytržení. Našel jsem si čas, abych natáčení vedle divadla zvládl. A po prvním uvedení filmu jsem si řekl: „A vida, nemusím hrát jen komické role." Čekal jsem, že nabídky se pohrnou, ale ouha, nic.“
Komik v civilu
Hrál tedy hlavně divadlo, po několika štacích se dostal do Semaforu: „Náhodou, klapalo nám to docela dlouho. V době největšího boomu naší spolupráce přišel Jiří s nápadem, který se mi zalíbil: vytvořit komické trio po vzoru bratří Marxů. Vymyslel i marketingovou značku: Tři králové. Kašpar - to jsem byl já, Melichar - Molavcová a Jiří Suchý jako Baltazar. Součástí té vize bylo, že v trojici budeme vystupovat i mimo divadlo a jako trojice rychle pronikneme do povědomí. Jenže čeští televizní a filmoví režiséři si s takovými trojicemi nevěděli rady, byli v rozpacích, pracovat tímhle způsobem tu nebylo zvykem,“ konstatoval v MF Dnes.
Jako auto bez brzd
Bohužel na angažování trojice naši režiséři neslyšeli: „Opakovalo se to, pan režisér Podskalský mi nabídl roli v komedii Drahé tety a já. Chtěl zase jen mě. Přesvědčoval jsem ho, že přidání dvou postav není nepřekonatelná výzva, ale nepodařilo se mi to. Komické je, že nakonec na tom zase vydělal můj kamarád Jirka Hrzán,“ prozradil Josef Dvořák. Se situací je ale smířený: „Nedělejme z toho drama. Bylo, nebylo, vždyť už je to padesát let za námi. Ale jeden stožár, na kterém byly napnuty plachty, se tehdy naštípl. Takže ve stručnosti, důvod rozchodu s Jiřím Suchým byl jinde, přestali jsme se na sebe na jevišti těšit,“ připustil. Stát vedle Josefa Dvořáka na jevišti asi není jen tak: „Když hraju, jsem jako auto bez brzd, to je pravda, dokážu brzdit jen motorem, a i to mi dá strašnou práci. Ale říkám: nedělejme z toho drama. Nerozešli jsme se pracovně jen my, rozešli se i Beatles.“
S Evou Pilarovou s oceněními ´Mistr zábavného umění´ v roce 2017
Ředitele Semaforu odmítl
Jiří Suchý se prý ale snažil se vším srovnat: „Jiří měl snahu tu situaci vybalancovat, ustát, hledat pro nás oba řešení, abychom vedle sebe na jevišti hrát mohli a aby se rozdíly mezi námi daly přetavit ve výhodu. Nevzdal to rozhodně hned. A já si ho nikdy nepřestal vážit, už pro jeho krásné texty. Ano, pak už jsme každý chtěli jít svou cestou. V mém případě cestou necestou.“ Ačkoliv dostal nabídku na to, aby se stal ředitelem Semaforu, rozhodně ji odmítl: „Nevím, jaké měla vrchnost plány. Já jsem nabídku být šéfem Semaforu odmítl, nejen kvůli podmínce vstoupit do strany.“
S Jiřím Suchým válečnou sekeru už před časem zakopali: „Sešli jsme se před lety při premiéře Čochtanova divotvorného hrnce, kam jsme byli s Jájou pozváni. Jiří Suchý nás před představením přivítal u vstupu do hlediště, podali jsme si ruku a on vyřkl krátkou úžasnou větu, ve které vše shrnul tak lapidárně a elegantně, za což jsem ho vždycky obdivoval. Řekl jen: „To byla doba...“
+
Je skvělé, že se takoví dva velikáni našeho divadla dokázali po letech smířit. O konci Josefa Dvořáka v Semaforu se říkalo a psalo ledacos, dokonce o vzájemné nenávisti, o udávání na STB… Je dobré číst, že se oba aktéři spolu dokáží bavit.
-
Pro vichr na jevišti v podobě Josefa Dvořáka musí být současná doba extrémně těžká. Novým technologiím nepřišel na chuť, a tak mu nezbývá než počkat, bude možné otevřít divadla.
|
Vložil: Michaela Špačková