Vypracoval se sám a popularitu si uměl užívat. Byl král komiků kolaborant, nebo jen někomu hodně vadil? Tajnosti slavných
01.01.2021
Autor: ČT
Popisek: Vlasta Burian jako rádce Atakdále v nesmrtelné pohádce režiséra Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král
AUDIO / VIDEO Král komiků se zapsal do historie především jako hvězda na první pohled bezstarostného období první republiky. I během okupace zářil na stříbrném v plátně v komediích, které měly u porobeného obyvatelstva navodit pozitivní pocit a dojem idylického života v tehdejších Čechách. Za smích by dal i život a málem se mu to povedlo dokonce třikrát.
Doba, v níž naplno zářil, byla nemilosrdná. Nacistická okupace postavila jedinečného komika do situace, kdy mohl volit pouze ze špatných možností, a období po osvobození ho dokonce třikrát postavilo před soud. Ti, kteří mu dříve nadšeně tleskali, ho šmahem zbavili cti. Opravdu kolaboroval Vlasta Burian s fašisty, nebo jen někomu příliš vadil? Každopádně byl za tento údajný trestný čin po osvobození odsouzen a zostuzen a o jeho poválečných osudech se toho ví jen velmi málo. Několik let strávil například jako ‘děvečka pro všechno‘ na jedné známé krkonošské boudě.
C. a k. polní maršálek:
Hvězda první velikosti
Na nejvyšší výšiny prvorepublikového hvězdného nebe se vypracoval sám především díky své píli, pracovitosti, odhodlanosti a nebojácnosti. Davy zbožňovaly, v titulcích stálo jeho jméno vždy na prvním místě, jeho filmy trhaly návštěvní rekordy a divadlo denně praskalo ve švech. Postavy, které ztvárnil, si jsou všechny velmi podobné. Základem jeho herectví byla výrazná gesta, dvornost a noblesa, humor bez hrubých slov, parodování hudebních nástrojů a cizích jazyků i některé oblíbené rekvizity. Pro svou popularitu udělal maximum a uměl si ji i užívat. Jenže doba, v níž naplno zářil, byla nemilosrdná. Okupace ho postavila do situace, kdy mohl volit pouze ze špatných možností. S koncem války pak následoval strmý pád až na samotné dno. V období po osvobození stanul dokonce třikrát před soudem za kolaboraci. Ti, kteří mu dřív nadšeně tleskali, ho šmahem zbavili cti. Závistivci s ním velmi tvrdě zúčtovali kvůli příliš velké slávě, kterou nedokázali odpustit.
To neznáte Hadimršku:
Komedianta doma nechtěli
Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi a jeho o pět let starší manželce Marii, která měla z předchozího manželství dceru Žofii. V českoněmeckém městě pod Ještědem prožil prvních deset let, 5. května 1901 se pak rodina přestěhovala na pražský Žižkov, protože otec měl v Liberci málo příležitostí k vlasteneckým aktivitám. V Praze pracoval jako úředník, vybírající potravinové daně, a syna, který mimo jiné zpíval v kostele na kúru, vodil do Národního divadla na opery. Od dětství Vlasta rád sportoval a nejraději měl fotbal, několik let byl dokonce brankářem ligového klubu A. C. Sparta. Vynikal také v cyklistice, tenise, hokeji, golfu, boxu… Zkrátka neexistoval sport, který by nezkusil. Časem ale většina jeho sportovních aktivit ustoupila divadlu. Bavičské nadání zpočátku uplatňoval na večírcích přátel, což mu postupně otevřelo cestu k veřejnému vystupování. Vyučil se sice obchodním příručím a tatínek nebyl jeho ‘komediantstvím‘ ani trochu nadšený, když ho ale jednou viděl při představení v hospodě, usoudil, že je opravdu výborný komik, a přestal mu bránit.
Už to máme hotový:
Hašler ho doporučil
Zpočátku hrál ve vedlejších rolích v Divadle na Vinohradech a ve Švandově divadle, pak si ho všiml legendární písničkář, dramatik, scenárista a režisér Karel Hašler a doporučil ho jako komika. Díky němu začal Burian vystupovat v kabaretech, v nichž se už před první světovou válkou stal miláčkem publika. Za války sběhl z armády, putoval pak po českém venkově s přítelem, klavíristou Daliborem Ptákem, který ho doprovázel na piano. Nakonec ho ale chytili a skončil ve vězení. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele a opět příležitostně vystupoval v pražských kabaretech. Po válce převzal komické role v několika seriózních divadlech a současně dál vystupoval v kabaretech. Několik představení denně na různých místech ale nedokázal stihnout, takže se na něj nakonec divadelní ředitelé domluvili, že už ho nikdo nezaměstná. Později založil vlastní Divadlo Vlasty Buriana. První představení se odehrálo 1. září1925 v Adrii na Václavském náměstí, v srpnu 1928 se soubor přestěhoval do prostor smíchovského Švandova divadla a v prosinci 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici. Zde Burian vybudoval nejen prosperující divadelní scénu, ale také dílny, foyer, ateliér, módní salón, a dokonce i vlastní kino Vlasta.
Anton Špelec, ostrostřelec:
Ani kvůli dítěti
Jeho první láskou byla o rok mladší tanečnice Anna Emílie Pírková, do ženění se ale Vlasta nehrnul, přestože mu 8. dubna 1912 porodila dceru Emilku. Až o sedm let později konečně vlezl do chomoutu se svou oddanou obdivovatelkou Františkou Červenkovou, která se stala jeho největší oporou v nejtěžších dobách. Říkal jí Nino a nesměla chybět na žádném jeho představení. Když se opozdila, Burian klidně pozdržel začátek představení, dokud nebyla ve své lóži, a když onemocněla, nechal zavést mikrofon na jeviště, aby mohla jeho výkon poslouchat po telefonu. Jejich manželství ale zůstalo bezdětné. Zatímco společnost hoznala jako zábavného společníka, v soukromí prý byl melancholický, náladový a trpěl maniodepresivními stavy. Často se uzavíral ve své dejvické luxusní vile, v níž měl mimo jiné i velkou tělocvičnu, bazén a tenisový kurt. Každé ráno vyrážel ven na kole, pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu a byl velkým mecenášem profesionálních i amatérských sportovců.
Nezlobte dědečka:
Bonbóny i růže
Byl velmi populární, a tak není divu, že se jeho tvář a jméno často objevovaly i v reklamě. Například po něm byly pojmenovány i bonbóny Burianky či nově vyšlechtěná růže Vlasty Buriana. Budil rozruch všude, kamkoli vkročil. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy, které také rád nosil na veřejnosti. Stal se příslušníkem Československé armády, dokonce si za první republiky ‘vyběhal‘ a zaplatil hodnost nadporučíka, a údajně jeden čas uvažoval i o prezidentské kandidatuře. V době největší slávy měl pronajatý zámeček, kam jezdíval o víkendech na lov, bydlel ale v přilehlém domě správce. Nedaleko Prahy si pořídil statek, kde choval krávy. Každou pojmenoval podle některé postavy ze slavných oper a jména byla napsána na cedulích, které měly zavěšeny nad hlavami. Svým bohatstvím se ale také velmi rád chlubil na veřejnosti, což logicky vyvolávalo velkou závist a zřejmě se také stalo jednou z příčin jeho poválečného pádu.
Sparta:
Třikrát před soudem
S blížícím se koncem války vzala zasvé i jeho kariéra. Nejprve mu v roce 1944 Němci zavřeli divadlo, po válce byl pro změnu zatčen Čechy a zavřen do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Po intervenci Jana Masaryka byl vyšetřován na svobodě a nakonec ho soud osvobodil. Po negativním ohlasu v tisku byl ale znovu uvězněn a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za kolaboraci ke třem měsícům těžkého žaláře, které si odseděl už ve vazbě, a pokutě půl milionu korun, na niž si ale neměl kde vydělat. Za trest byl vyloučen z herecké obce, vystěhován z vily a souzen byl celkem třikrát. Po propuštění mu byl zabaven téměř veškerý majetek a dalších pět let nesměl vystupovat.
Delirium tremens:
Seznam hříchů
Základem odsouzení byly následující prohřešky. V jednom rozhlasovém skeči zesměšňoval exilovou vládu v Londýně, k čemuž byl údajně donucen nacisty. Žaloba ho vinila, že ve své vile hostil německé okupanty včetně K. H. Franka, ve skutečnosti ale byli Němci u Burianů pouze jednou, když na udání sousedů hledali na zahradě zakopané zbraně. S Frankem se setkal také jenom jednou na recepci. Dalším jeho hříchem mělo být, že údajně podplatil magistrátní úředníky, aby získal městský pozemek k rozšíření tenisového kurtu, a když byl za války benzín na příděl, prý ho získával nepoctivým způsobem. Ve skutečnosti autem jezdil na fingované smlouvy s Lucernafilmem. I v Národním divadle vystoupil v Prodané nevěstě jako principál prý jenom díky německé protekci, ve skutečnosti si ale žádost podal sám, aby demonstroval upřímné češství. Různých obvinění nakonec bylo ještě víc.
Přednosta stanice:
Krkonošská léčba duše
Po propuštění z nucených prací v severočeských dolech musel odejít z Prahy a živil se na stavbách a náhodnými brigádami. Na přímluvu pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého nakonec zakotvil zhruba na rok v Krkonoších na Hříběcí boudě, kde si prý léčil duši. Pásl krávy nebo jezdil starým studebakerem lidem pro kufry. Když nemohl bavit naplněné hlediště, hrával komické scénky alespoň tetkám na silnici a nepřestával snít o návratu na jeviště. Když si nakonec veřejně posypal hlavu popelem, mohl konečně zpátky před publikum, které na svoji zbožňovanou hvězdu zlaté éry první republiky nezapomnělo.
Byl jednou jeden král:
Bavičem do posledního dechu
Na plátno se vrátil tristní rolí rozvraceče Kodýtka ve filmové agitce Slepice a kostelník a dostal angažmá v divadle. Na plátně naposledy zazářil v roce 1954 v pohádkové komedii Byl jednou jeden král. Už to ale nebyl bohem nadaný komik, sršící energií. Měl problémy s očima, kvůli potížím se žílami mu otékaly nohy a špatně chodil, takže ke konci vystupoval vsedě na židli. Přesto dokázal stále publikum bavit. Poslední léta dokonce vystupoval v podřadných nevytopených sálech. Při jednom takovém vystoupení se nachladil, poslední představení už odehrál s těžkým zápalem plic a 31. ledna 1962 zemřel na následky plicní embolie. Jeho žena Nina pak přestala vycházet z domu a za pouhé tři měsíce ho následovala. Zemřela přímo na jeho hrobě 10. dubna 1962.
Vložil: Adina Janovská