Bye, bye Británie. My, pozůstalí Evropané, teď budeme mít sakramentsky hluboko do kapsy. 5x pondělí Pavla Přeučila

Foto: Repro Twitter @BorisJohnson

Popisek: Britský premiér Boris Johnson oslavuje brexitovou dohodu

Velká Británie si nadělila pod stromeček pobrexitovou dohodu s EU a Boris Johnson si může mnout ruce. Několikaměsíční tahanice o její znění skončily, divoký brexit se nekoná a radovat se může i Rusko. Evropská i naše domácí média nám sice servírují pohádky o vítězném vyjednávání evropských orgánů, jmenovitě paní Ursuly von derLeyen, ale jasným vítězem je tady Británie. Země, které jsou sice ekonomicky výrazně závislé na exportu do Británie, jako Německo, Francie či Belgie, si oddechly, že nepřijdou o velké kšefty, ale všechny zbylé státy EU za to stejně zaplatí vysokou daň. Velká Británie byla totiž jedním z největších plátců do rozpočtu Evropské unie a to teď skončí.

I když se z našich médií dozvídáme dramatické scénáře, jak bude Británie nyní trpět bez dobrotivé matičky EU, vidím to právě naopak. Na rozdíl od Britů, kteří si nyní mohou volně obchodovat i se 'zakázanými' zeměmi, jako je Rusko nebo Čína, a otevírají se jim tamní obří trhy, my pozůstalí Evropané na jejich odchod tvrdě doplatíme. Navíc Britové už předem uzavřeli podobné obchodní dohody jako s Evropskou unií s 58 dalšími zeměmi.

Po nás ale vedení EU požaduje razantní zvýšení příspěvků do unijní pokladny, aby se vyrovnala ztráta, vzniklá odchodem Británie. Logické by sice bylo příspěvky adekvátně snížit, razantně snížit i neuvěřitelně bobtnající evropský aparát a zbytné výdaje, ale to ne. Evropské orgány si až moc zvykly na vyhazování peněz do luftu, než aby si nechaly na své příjmy sáhnout, takže do kapes budou muset sáhnout všichni občané EU.

Sídlo Evropského parlamentu v Bruselu. Vládci Evropské unie si tak zvykli na hojnost, že je ani nenapadne šetřit. Jejich rozmařilost zaplatíme my všichni; ilustrační foto wikipedia.org

Co teď bude následovat?

Prvního ledna už bude Británie z EU pryč a evropské orgány čeká schvalovací proces brexitové dohody. Ten nebude jednoduchý a do onoho prvního ledna se zaručeně nic neschválí. Dohoda by tak měla začít platit zatím v provizoriu. Evropská komise musí také rozeslat text dohody všem členským státům, které ji také budou muset schvalovat, a to nebude jednoduché. Poněkud jednodušší to bude mít podle mne britský premiér Boris Johnson, který má v parlamentu už zajištěnou pohodlnou většinu, a hlasovat o dohodě by se mělo už 30. prosince. Někteří britští zákonodárci budou sice určitě remcat, že je na projednání dohody málo času, ale přesto by měla projít.

Britské občany přestanou omezovat nejrůznější, mnohdy nesmyslná pravidla a zákony EU, ale výměna zboží bude nadále bezcelní a nebudou ji omezovat ani žádné kvóty. Nicméně hraniční a celní kontroly začnou fungovat. Občané EU a Británie si budou muset zvyknout na omezené možnosti cestování, studia či práce. Britové, kteří vyjedou do zemí EU, tam budou moci zůstat 90 dní každého půl roku. Obyvatelé zemí EU budou moci navštívit Británii maximálně na půl roku.

Humbuk kolem uvízlých kamionů vyústil ve frašku

Mnozí z nás mají v dobré paměti úpěnlivé prosby vrcholných představitelů EU z jara tohoto roku, kdy řada států uzavřela kvůli šířící se pandemii koronaviru své hranice, aby se to už neopakovalo. A ejhle. Ve Velké Británii se objevil nový kmen koronaviru a na hranicích evropských států okamžitě začaly padat závory. Nejprve se zrušila letecká doprava, a pak následovaly vlaky a kamiony. Desetitisíce kamionů uvízly na obou stranách hranice a v nich nešťastní řidiči, kteří mohli zapomenout na vánoční svátky, strávené s rodinami. I když se tu a tam vynořilo pár dobrovolníků s nápoji a jídlem, většina z nich trpěla hladem a žízní, protože jejich zásoby rozhodně nepočítaly s několikadenním čekáním. Ještě včera stály na jihu Británie tisíce kamionů, jejichž osádky čekaly na koronavirové testy, aby se mohly dostat domů. Bylo mezi nimi nemálo českých řidičů, kteří si stěžovali na nezájem českých úřadů i na laxnost pomoci jim v oněch krušných dnech s doplněním zásob.

Kamiony v přístavu Dover, který zajišťuje dopravu trajekty přes kanál La Manche. Kvůli nečekanému lockdownu v něm uvízly desetitisíce řidičů; reprofoto deutschlandfunk.de

A co bylo největším paradoxem celé téhle šaškárny? Všichni kamioňáci se musí před překročením hranic podrobit testům na koronavir, a jak se včera potvrdilo, z dosavadních 10 000 testovaných jich bylo pouze 24 pozitivních! Navíc přední britští vakcinologové už informovali, že i když se nový kmen viru rychleji šíří, všechny zatím schválené vakcíny by měly fungovat i proti němu. Jak se tedy zdá, bylo to celé bouří ve sklenici vody a díky neschopnosti evropských orgánů se tisíce kamioňáků ze všech koutů Evropy nedostaly na Vánoce domů.

Praha stupňuje tažení proti automobilům

Přestože o dostavbě vnitřního a vnějšího okruhu kolem Prahy není ani vidu ani slechu, pražský magistrát už vymýšlí, jak dostat auta z Prahy rychleji. Celý vnější okruh by měl být dokončen někdy po roce 2030, nicméně i toto datum je zatím ve hvězdách. A co se týká vnitřního okruhu, tam je situace ještě daleko horší. Od roku 2015 se nepostavil ani metr. Za opovrhovaným pražským primátorem Bémem zůstala stát alespoň část okruhu s tunelem Blanka, ale po současném primátoru Hřibovi zůstanou jen stohy papírů a zdecimovaná pražská doprava.

Nejenže se postupně uzavírají pro automobily některé páteřní pražské komunikace, ale aby toho nebylo málo, vedení Prahy už začíná chystat mýtný systém, který by chtělo spustit už někdy v roce 2026. To znamená několik let před dokončením obou okruhů. Co to bude znamenat pro automobilovou dopravu ve městě, si každý asi dokáže představit. Navíc vedení města nestaví ani tolik slibovaná záchytná parkoviště na okrajích Prahy, bez kterých je zavedení mýta naprosto nesmyslným nápadem. Pražští radní asi žijí v představách, že metropole bude patřit jen cyklistům, pro které se za stovky milionů budují další a další, často vyloženě zbytečné cyklostezky.

Pražští radní se zhlédli v představě metropole, patřící výhradně cyklistům, takže místo dořešení dopravního systému ve městě budují hejna cyklostezek. Leckdy i hodně nesmyslných; ilustrační foto Facebook

O zavedení mýtného systému usilují zejména Piráti a STAN, kteří argumentují, že je to jediná cesta ke zlepšení ovzduší v Praze. „Jsem přesvědčen, že dokud mýtný systém nezavedeme, tak se nám zásadně nezlepší ovzduší v centru města,“ tvrdí náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN). Magistrát si už nechal udělat ohledně mýta studii od firmy Ernst & Young (kolik to asi stálo?), ale o nutné dostavbě obou okruhů je v této souvislosti stále ticho po pěšině, přestože právě jejich dokončení bude pro zlepšení pražského ovzduší zásadní. Místo toho už Praha počítá městské kamery, které se budou ke sledování zaplaceného mýta využívat, a uvažuje i o využití satelitního systému. Zkrátka a dobře, celé mi to připadá, že magistrát dělá všechno možné i nemožné, jen aby se nemuselo kopnout do země a dokončit oba okruhy.

Tak co Češi, necháte se očkovat?

Právě včera se rozjela velká očkovací akce proti koronaviru. Do republiky dorazily první dávky vakcíny Pfizer a BioNTech a už se píchá ostošest. Přestože vláda slibovala masivní kampaň ve všech sdělovacích prostředcích, na billboardech a plakátech, není po ní ani památky. Není tedy divu, že valná část veřejnosti se staví k očkování nedůvěřivě. Více než 45 procent Čechů prý věří nejrůznějším fámám a nesmyslům kolem očkování a nepočítají s ním. Navíc celých 36 procent Čechů prý věří dokonce vyloženě konspiračním teoriím, podle nichž byl virus úmyslně vypuštěn do lidské populace a očkování má jediný cíl, vyhubit valnou část lidstva. Celkem by se prý nechalo očkovat pouze 35 procent obyvatel Česka.

Tyhle údaje před pár dny zveřejnila slovenská nevládní organizace Globsec a měly by být vážným varováním pro naši vládu, že včera už bylo pro spuštění nějaké té podpůrné kampaně pozdě. Přitom jde o vyloženě lokální postoje obyvatel České republiky, protože v okolních zemích je daleko větší ochota nechat se proti Covidu očkovat. Fámy a konspirace se ve společnosti už natolik zahnízdily, že čím více se bude kampaň odkládat, tím těžší je bude vyvrátit.

Exprezident Václav Klaus představuje novou knihu Karanténa 2.0. Na rozdíl od první knížky Karanténa, která se zrodila během prvního lockdownu na přelomu března a dubna 2020, vznikla na základě rozsáhlých diskusí uvnitř Institutu Václava Klause. „Těžil jsem jak z písemného, tak z osobního kontaktu s řadou špičkových představitelů naší lékařské obce, ale nikoho z nich za obsah této knížky neviním. Vinen jsem opravdu jen já,“ dodává Klaus.

K uklidnění situace příliš nepřispívají ani vystoupení řady veřejně známých osobností, jakou je například exprezident Václav Klaus. Ten připomíná v poslední době zapšklého staříka, který se i za cenu mnohdy nesmyslných vyjádření snaží mermomocí zviditelnit. Covid je podle něj obyčejná chřipka, celá pandemie je prý podvod a očkovat se nikdy nenechá. Okomentoval to slovy: „Nenechal bych se očkovat kvůli žádné zbytečnosti. V životě jsem se nenechal očkovat ani proti chřipce a to, co dnes prožíváme, jedna z chřipek je. Možná trochu horší než některé její typy, i když ani ty normální chřipky nebývají pro spoustu lidí, zeslabených jinými chorobami, nijak jednoduché,” uvedl Klaus v rozhovoru pro TV Nova.

Svoboda má dnes tisíce podob

Slovo svoboda nabylo v posledním roce možná tisíce zcela nových významů. Snad každý si pod ní představuje něco jiného a ona neustále skloňovaná svoboda rozděluje národy ne na poloviny, ale na celé klany nesmiřitelných nepřátel. Když tak poslouchám ono neustále omílané slovo svoboda od nejrůznějších opozičních politiků, z médií nebo od mnohdy až hysterických demonstrantů, maně si vzpomenu na majora Terazkyho z Černých baronů, který by se určitě zeptal: „A terazky mi povedztě, čo také si predstavujetě pod tým slovom svoboda?“ Obzvlášť aktivní jsou ve výkladu pojmu svoboda nejrůznější diskutéři na sociálních sítích, kteří dnes docela úspěšně přebíjejí informace odborníků i to, co nám servíruje vláda či média. Samozřejmě, vláda nasekala fůru chyb, některá opatření byla zmatečná, ale kdo by nechyboval, když stojí před výzvou, jakou nezažily celé generace.

Naši předkové za svobodu bojovali, krváceli a mnohdy i umírali, přičemž měli zcela jasnou představu, co ona vysněná svoboda znamená. Bojovali za rovnoprávnost žen a mužů, o svobodný výběr zaměstnání, možnost svobodně podnikat, volně se pohybovat či studovat, mít možnost svobodného projevu a samozřejmě i svobodně protestovat. Současné generaci, která nezažila léta totality, proto připadají dnešní koronavirová omezení, potlačující mnohdy ona základní práva člověka, nepřiměřená a jsou pro ně ohrožením svobody. Co je ale přednější? Bezpečnost a zdraví občanů, nebo možnost zajít si do otevřené hospody na pivo, koupit si v obchodě za rohem nové tenisky, nebo se svézt lanovkou na lyžařském svahu?

Mikulášská demonstrace proti vládním opatřením; foto Hans Štembera

Vždycky platilo a platit bude, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nejhorší ale je, že valná část jedinců, protestujících proti současným omezováním svobody, zaměňuje onu svobodu za jakýsi nárok. Tvrdí: máme nárok volně prodávat, podnikat, shromažďovat se, nakupovat, bavit se, užívat si kultury, posílat děti do škol a samozřejmě máme nárok na kompenzace, když nám to všechno stát zakazuje. Zkrátka se vyžaduje, aby ti ostatní strpěli jejich svobody, i když by to třeba znamenalo pár tisíc mrtvých navíc. Jednotní nejsou ani samotní účastníci mnohých protivládních demonstrací, i když si to samozřejmě nepřipouštějí. Sice unisono skandují svoboda, svoboda, ale každý z nich si pod ní představuje cosi jiného. Dát národ zpátky dohromady, navrátit mu víru a sjednotit rozvrácenou společnost rozhodně nebude jednoduché. Důvěra se ztratí snadno, ale zpět se získává sakramentsky obtížně.

Vložil: Pavel Přeučil