Proč proslul podivuhodný plejer Panenka. Nenaplněné pokušení kardinála Dominika. Co silvestrovsky zaujalo Jiřího Macků
27.12.2020
Foto: ČT
Popisek: Antonín Panenka
Není to tak dávno, co jsme si připomněli obdivuhodné životní výročí Černé perly světového fotbalu, hráče, jehož miliony fanoušků dodnes znají pod jménem Pelé. Jubileum jenom o osm let kratší naopak v utajení začátkem prosince oslavila čerstvě oceněná legenda čs. fotbalu, kterou miliony fanoušků znají pod jménem Panenka. Držitel patentu na tzv. vršovický dloubák, jímž dal definitivní tečku za zlatým evropským šampionátem v Bělehradu. Dávno již tomu, co nevidět plných 45 let.
Dovolte proto několika málo nehledanými slovy připomenout časy, kdy se před čs. fotbalem třásli soupeři a pod našimi kopačkami vadl trávník. Poslouží nám k tomu přednáška doc. Pletichy, přednesená na mezinárodním semináři Podíl fotbalu na polidštění člověka.
Periferní plácky i prvoligové pažity
Po přivítání přítomných, prosím, pokročme podnětnými připomínkami. Především promiňte, proč předložené poznámky pouze přečtu. Protože přesné podrobné prezentování poznatků pro podobné postarší pamětníky… prostě přiznávám problém, po padesátce pozapomínání. Pověření pracovního postupu přednášejícího přitom primárně platí: pár přesnými postřehy polopatě připomenout, přitom podstatné pochopitelně pečlivě podtrhnout, proč proslul právě Panenka. Především přijměte představení: prvotřídní pražský plejer, přitom původně pouze přeborník periferních plácků, posléze po přestupu populární protagonista předních prvoligových pažitů, pokaždé po prvenství prahnoucí. Podivuhodná, populární, privilegovaná primadona, pohříchu pohledem přítomnosti poněkud pozapomenutá.
Po pravdě přitom přiznávám: patřičné poznatky předávám publiku poněkud pozdě, po předlouhé periodě, pokaždé příležitostně pravidelně připomínané pozápasové pečetící penaltě, perfektním Panenkově představení. Především podrobněji představím prvky potřebné prvotřídní profesionality.
Dva páry očí a míč, zatím v jedné přímce; foto archiv
Podle pravidel proslavené pražské primadony
prvotní pozornost při plánovaném protiútoku pochopitelně poutá především plynulý průnik protivníkovým postavením. Patřičný postup potrénovaný plejer pilně posilované postavy předčasně prozradil předloňským publikováním: potřeba převzít pár přihrávek, příkladně Polláka, Petráše, případně Pivarníka, poté přesným přímočarým pasem precizně pokrýt případnou protiakci protivníka. Poskakující pumlíč přitlumit patičkou, poté pohodlně proběhnout podél pomezního, ponuré postavy pracovně pověřené plápolavým praporkem, pohotově přímočaře proniknout postranním pásmem, poté postupně prokličkovat prašným pokutovým prostorem, plným panicky pobíhajících podezřele pajdajících postav protivníkových.
Panenka, připomeňme, příkladně pravidelně prosazoval pozitivní přístup při plánovaném pokoření protilehlé pevnosti: především pozorně připravit perfektní palebné postavení, poté prokázat patřičný postřeh, použít příhodnou příležitost. Pilně pálit, případně poslepu, prostě produktivně posílat protivníkovi příslušné pichlavé pozdravy.
Přitom pečlivě pozorovat poplašené protihráče,
pochopitelně plánující příslušnou protiakci. Pohyby protistrany podle předzápasových pokynů pokrýt, překazit pokaždé použitelnými pokusy. Případně, podle potřeby, provokovat. Pochybné plány protivníka Panenku proti pravidlům pacifikovat, případně přímo podrazit, pochopitelně poté pokaždé potrestané přísnou píšťalkou, přikazující penaltu.
Pravidelně poskytovaná příležitost potom pochopitelně pokaždé příznivě přizdobí poločasy pohříchu povětšinou pouze průměrných půtek. Prozrazené Panenkovo precizní provedení? Pokaždé podle potřeby. Poprvé parádní přesná prudká podbřevnová pumelice, případně pekelná pecka přízemních parametrů, projektil protrhávající příslušné provazové pletivo. Podruhé proslavený pokus, pamětníky pravidelně připomínaný: přímo profesorsky provedený procítěný pohotový pěkně pravačkou podebraný papírák poťouchlou parabolou podivuhodně plachtící prostředkem pole. Panenkova právem proslavená priorita, paráda. Předchozí původně připomínané Pelého podobné pokusy? Promiňte prosím pobavené pousmání pamětníka - pouhé plagiáty.
Panenka se raduje s Klokany z dosažené branky. To aby se méně znalí orientovali v jeho působení v Bohemians (Klokani) od roku 1967 do 1980, než odešel do Rapidu Vídeň; koláž Jiří Macků (Stadión 1978)
Poté propuknuvší potlesk poblázněného publika,
průběžně provázený poněkud patetickými plamennými popěvky pivo popíjejících podnapilých přívrženců. Pokaždé právem přivítaná perfektnost předchozího provedení. Protivníkova porážka, případně potvrzená potěšujícím půltuctovým pohřbem, prostě propadák, provokuje plesajícími příznivci přátelské poplácávání po pleci. Přitom pouhou pompou pořádný profík právem pochopitelně poněkud pohrdá. Po poradě pověřených pracovníků proto přijímá přidělený přiměřený plat, především privátní předsedova předvánoční prémie patřičně potěší.
(Po posledních přednesených poznatcích přednáškou pověřeného předlistopadového publicisty publikum povstává, přidává potlesk, posléze putuje Prahou proti proudu přicházejících Pražanů.)
Smutný Štědrý den poslední předvolební
(aktuálně perspektivně na téma K. a J. Erbenových)
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v sněmovně teplo u kamen.
Počítač svítí, kníže podřimuje
řeči dvě lidovky vedou jen.
„Vrť se, náš politický kolovrátku,
však bude voleb již nakrátku
když za námi je Štědrý den!
Seděly spolu jenom tak,
jako dnes tak i včera:
a než rok se obrátí,
co z nich bude která?
Tož toč se a snaž, náš Bělobrádku,
všecko ve světě jen na obrátku
a život poslanecký jako sen!
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost volební odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!
Ve sněmovně, mimo poslanecké lavice, pečou se již volební koalice
Pravdivý příběh církevního otce s dírou v patě
Ta zpráva, dlouho utajovaná, velice znervóznila kruhy církevní i nebeské, ježto tyto jsou v poslední době na podobné jobovky zvláště citlivé. Pokušení přijímat potěšení z kontaktů ryze pozemských byl vystaven další vysoký církevní činitel, tentokrát z jedné diecéze, jež si nepřeje být kompromitována, ve společenských kruzích a na internetových okruzích důvěrně známý jako Dominik. Týž, jenž při vysvěcení přísahal na holý pupek, že bude až do pozemských konců žít bez ženy opačného pohlaví neboli v celibátu, a navíc v čistém odříkání veškerého pokušení neboli v masturbátu.
Před soudní stolicí jako původkyně pokušení stanula obžalovaná Marie B., v okolí známá jako Madla z Magdaleny, děvčica mírně povětrná. První otázka předsedy senátu Petra Svatého byla proto nabíledni:
SOUDCE: Uveďte, jak jste se s obžalovaným seznámila!
OBŽALOVANÁ: Poprvé jsem viděla ho, přede mnou když zvolna šel, po chodníku levá pravá, smutnou díru v patě měl.
PRÁVNÍ ZÁSTUPCE: Kategoricky žádám o vyškrtnutí z protokolu! Zveřejnění zanedbatelného nedostatku v ošacení by pouze posloužilo k nevhodnému nahlížení věřící veřejnosti na vysokého církevního činitele. Nemluvě o tom, že po vypořádání restitucí má již naše diecéze zásobu nových vysvěcených ponožek do foroty. A nejen těchto.
SOUDCE: Podle výpovědi jste zmíněného poprvé oslovila písemnou formou. Uveďte do protokolu přesně jakými slovy a s jakým záměrem.
OBŽALOVANÁ: Dominiku, niku, niku, ty jsi sám jak poustevník, já hříšnou duši mám. Můžeš zázrak udělat, když mě budeš míti rád, peklo, ďábla překonám.
SOUDCE: Co vás na zmíněném tak zaujalo?
OBŽALOVANÁ: Plnovous měl jako svatý, začli se mnou čerti šít…
OBHÁJCE: Plnovous, ta nestyda! Že vy jste si chtěla s velebným pánem hrát na suchý zip!? Do pekla s vámi, tam si šijte s čerty!
SOUDCE: Mluvte, až budete vyzván, pane zástupče! Víte, obžalovaná, že jste tím nevinného církevního činitele skrzevá pohnutky své hříšné duše vystavila pokušení? Co jste si od takového seznámení slibovala?
OBŽALOVANÁ: Jaká krása by to byla, kdyby mě chtěl políbit. Co je půst, když budu v ráji, až se se mnou ožení, rozjímám a mívám o tom všelijaká vidění.
SOUDCE: Svádět ctihodného muže Bohu zaslíbenému?
OBŽALOVANÁ: Vystříhám se navždy všeho, co mu bude nemilé…
PRÁVNÍ ZÁSTUPCE: Vy byste se, ženštino, musela naopak vystříhat všeho, co by mu bylo pozemsky milé!
SOUDCE: Pane zástupče, nejste tázán!
OBŽALOVANÁ: …pokorná jak láska káže, budu mu prát košile.
SOUDCE: No, nic z toho, konec jednání. Povstaňte a poslyšte rozsudek. Měla jste to, obžalovaná, dobře vymyšlené: nejdřív si s církevním otcem užívat radovánek v pozemském ráji, a potom se skrzevá toho za odměnu dostat do ráje nebeského. Proto vás odsuzuji k ročnímu zákazu přibližovat se k církevním objektům blíž než na sto metrů. Chcete ve své poslední řeči ještě něco vzkázat panu kardinálovi?
OBŽALOVANÁ: Dominiku, niku, niku, konec je mých světských dní. Posílali Ofélii, půjdu sama místo ní.
(Podle posledních zpráv se však Marie M. neodebrala do kláštera, ale po vypršení trestu se zúčastnila výběrového řízení na kuchařku u jisté nespecifikované fary.)
Vložil: Jiří Macků