Tornádo Lou, pan Tau… Věřte-nevěřte, i to je legendární Popelka. A princ navíc ani nepípnul. Tajnosti slavných
23.12.2020
Foto: FSB
Popisek: Libuše Šafránková zůstane navždy Popelkou
VIDEO V každoročním štědrovečerním pohádkovém skvostu se to cizími herci přímo hemží, už jsme si ale na ně dávno zvykli. Zkusili jste ale někdy zaposlouchat se do jejich hlasů? Za tvářemi, které zpravidla jindy na našich obrazovkách nevídáme, se skrývají skutečné hvězdy naší kinematografie.
Natočit tak výpravný film, to byla pro režiséra Václava Vorlíčka opravdová lahůdka. Jenže netušil, co všechno ho čeká. Už samotný scénář byl problematický, podle klasického námětu ho totiž napsal scenárista a dramatik František Pavlíček. Někdejší umělecký šéf pražského Divadla na Vinohradech byl ale kvůli své angažovanosti v roce 1968 na indexu, takže jeho dílo nakonec ‘přikryla‘ svým jménem scenáristka Bohumila Zelenková. Původně byl scénář určen pro režisérku Věru Plívovou-Šimkovou, její představu, že moderní Popelka bude jezdit na motorce a chodit na diskotéku, ale autor rázně odmítl. Pak dostal velkorysou nabídku v roce 1972 Jiří Menzel, jenže nechtěl přistoupit na koprodukci s východoněmeckou filmovou společností DEFA. A navíc byl kategoricky proti i tehdejší ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov Ludvík Toman, jenž Menzela neměl rád a považoval ho za problematického. A tak zadal scénář Václavu Vorlíčkovi.
Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš:
Příležitost za pačesy
Vorlíček nelenil a naplánoval si mimořádně bohatou výpravu, protože chtěl děj zasadit do období renesance. Z Barrandova tenkrát dostal zhruba 3,5 milionu, Němci k tomu přidali v přepočtu zhruba ještě další tři miliony. Natáčet se původně mělo v létě, jenže už v říjnu 1972 dorazili do Prahy zástupci DEFA s návrhem, že mají na prosinec a leden volných osm stovek lidí. Čekat ale s exteriéry až na léto se Vorlíček bál, do té doby se mohlo leccos přihodit, a tak nakonec zasadil pohádku do jiného ročního období, než původně plánoval. A prý si přitom představoval slavný obraz Lovci ve sněhu vlámského malíře Pietera Brueghela. Změně prostředí se musel přizpůsobit scénář i vtípky, díky ní také dostal příležitost Jan Libíček, který si zahrál novou postavu preceptora. A po celou dobu se prý neustále vztekal, že na sobě musí vláčet tak těžký kostým. Celkovou atmosféru dotvořil hudební mág Karel Svoboda, který projektu dodal jedinečné vánoční kouzlo se zvonečky. Jen herci si v mrazech vytrpěli své, protože drahé kostýmy byly ušity pro letní období. A navíc podle návrhů Theodora Pištěka, takže se jich Vorlíček rozhodně nemínil vzdát.
Bez hudby Karla Svobody a zpěvu Ivety Bartošové by to nebylo ono:
Zatajené těhotenství
Svoji Popelku viděl režisér původně jako křehkou Janu Preissovou, jenže mezitím otěhotněla. Pak si kdosi vzpomněl na někdejší představitelku Barunky, a tak poslali scénář Libuši Šafránkové. Pak se měla sejít s Vorlíčkem, aby se vyjádřila, zda roli vezme, jenže ten dorazil s hodinovým zpožděním, přesvědčený, že tak dlouho na něj čekat nebude. A představte si – čekala, prý dost pokorně. Tím ale její umírněné fungování v projektu také skončilo, protože na rozdíl od klasické Popelky byla ta její pořádná divoška. Navíc jezdila dobře na koni už od dětství, klidně i bez sedla, takže nepotřebovala před natáčením jezdecký výcvik a dublérkou vzala zavděk pouze ve scéně, kdy skáče na Juráškovi v lese přes pokácený strom. Těhotenství se ale nakonec natáčení stejně nevyhnulo, představitelka zlé nevlastní sestry Dory Dana Hlaváčová tehdy čekala dceru Lucii. Proto jsou všechny její kostýmy hodně volné a pád ze saní do ledové vody rybníka za ni absolvovala dublérka.
Ibrahim alias Jurášek:
Na dostizích mu to moc nešlo, jako filmový kůň byl ale stoprocentně spolehlivý
Princ nakonec ani nepípl
Prince našel režisér na brněnské JAMU, Pavel Trávníček nakonec vyšel z konkurzu jako vítěz, protože prý připomínal Alaina Delona. „Režisér Vorlíček si mě všiml v absolventském filmu Jaroslava Soukupa, kde jsem hrál nějakého vojáka, a pozval mě na kamerové zkoušky. Ty jsem natočil, ale pak jsem na to úplně zapomněl. Vůbec by mě nenapadlo, že by mě mohli vybrat. Nepočítal jsem s tím. Až jednoho dne přišel tlustý scénář s vyrozuměním a už jsem šel na plac,“ prozradil v jednom rozhovoru. Byla to jeho první velká filmová příležitost v životě, kromě studia ale hostoval ve vedlejších rolích i v divadle, takže se prý po celou dobu téměř nevyspal. Jeho moravština ale režisérovi doslova rvala uši. „Měl po příchodu z Brna do Prahy velmi silný brněnský akcent a říkal např. 'princeznó'. Později se to odnaučil, ale natáčení filmu je natolik rychlé, že nebylo možné problém řešit jinak než předabováním,“ prozradil kdysi Václav Vorlíček deníku Právo. Ani největší znalci českých herců to ale většinou nepoznají, protože ho namluvil Petr Svojtka, který měl velmi podobný hlas.
Pavel Trávníček s hlasem Petra Svojtky:
Mistři slova
Tři důležité a výrazné postavy sice obsadili němečtí herci, jejich tvrdou mateřštinu ale naštěstí nahradily libozvučnou češtinou naše významné hvězdy. Populární pan Tau Otto Šimánek promlouvá ústy Rolfa Hoppe, přední osobnosti lipské, drážďanské a poté i berlínské divadelní scény. Jeho nejvýznamnější rolí je postava maršála, napsaná podle zakladatele gestapa a Hitlerova zástupce Hermanna Göringa, v dramatu Mefisto, které získalo v roce 1982 Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Sametový hlas jeho královské choti v podání Karin Lesch znalci kinematografie snadno identifikují, nepatří nikomu jinému než krásce s nejzasněnějším pohledem, představitelce legendární Tornádo Lou z westernové parodie Limonádový Joe Květě Fialové. A úsečnou macechu namluvila dáma velkých dramatických a tragických postav Jaroslava Adamová. Až po natáčení vyšlo najevo, že představitelka macechy Carola Braunbock česky umí. Pocházela totiž ze Všerub u Plzně, chodila do české školy v Karlových Varech, po válce ale byla rodina vysídlena do Německa. Není divu, že po tak dlouhé době už své češtině moc nevěřila.
Macecha Carola Braunbock:
Trojjediný Jurášek
Na první pohled by se zdálo, že si Popelčina milovaného Juráška zahrál jediný kůň. V době natáčení byl ale kvůli epidemii slintavky a kulhavky vyhlášen zákaz převážení zvířat přes hranice, a tak nakonec měla Libuška koní víc. Český se jmenoval Ibrahim a na mistrovství republiky ve všestrannosti získal stříbrnou medaili, takže není divu, že byl oblíbencem filmařů. Jenže při natáčení na Šumavě tak prochladl, že začal kašlat a pozíží se pak až do konce života nezbavil. A v Německu ho musel zastupovat náhradník Kalif. Se zvířecími herci si režisér Vorlíček vůbec užil své. Holubi nechtěli předstírat, že hrách a čočku jen přebírají, lovečtí psi neměli náladu hnát se závějemi za zajícem, oháknutým za lišku, a sova Rozárka odmítala louskat oříšky. A navíc v intenzivním světle reflektorů neustále zavírala oči, takže ji režisér, schoulený u podlahy, vždycky musel cvrnknout do zadečku, aby udiveně zamrkala. Veškeré trable se ale mnohonásobně vyplatily.
Vložil: Adina Janovská