Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Navenek ztělesněná důstojnost, jeho hlas zněl ale v salonech k tanci. Humor neztratil ve válečném špitále ani v ruském zajetí. Tajnosti slavných

21.12.2020
Navenek ztělesněná důstojnost, jeho hlas zněl ale v salonech k tanci. Humor neztratil ve válečném špitále ani v ruském zajetí. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: František Smolík jako poustevník Školastykus v nestárnoucí ladovské pohádce Hrátky s čertem

AUDIO / VIDEO Všechny jeho postavy, ať již na jevišti či ve filmu, měly vždy jedno společné – pevný charakter a jasný mravní postoj, z nějž nebyl ochoten uhnout ani o milimetr. Když ale pustil ze řetězu svůj smysl pro humor, zaručeně se zapsal do dějin kinematografie.

O nadcházejících svátcích nesmí chybět ani jeden z charakterních a nadmíru důstojných mužů české kinematografie. Jeden z nejvýraznějších mužů Národního divadla ve své generaci byl ztělesněním skromnosti, slušnosti, noblesy, laskavosti, zdvořilosti i gentlemanství. Právě díky těmto kvalitám byl František Smolík většinou obsazován do charakterních rolí, smysl pro humor mu ale rozhodně nechyběl. Do našich svátečně vyzdobených obýváků nahlédne i letos, na Štědrý den vpodvečer coby roztomilý, dobromyslný stařičký král Hostivít v pohádce Princezna se zlatou hvězdou a 2. ledna zazáří jako neodolatelný poustevník Školastykus v ladovské pohádkové komedii Hrátky s čertem. Pokud ale snad nejste právě pohádkový typ, jistě si ho vybavíte ve válečném dramatu Vyšší princip, v němž se navždy zapsal do paměti diváků jako třídní profesor Málek.

 

Princezna se zlatou hvězdou:

Komedianta doma nechtěli

Narodil se 23. ledna 1891 v Praze, jeho otec Ladislav byl vyučený krejčí, po svatbě si ale otevřel s manželkou Marií malé hokynářství na Královských Vinohradech, kde František se dvěma sourozenci vyrůstal. Divadlo mu učarovalo už v dětství, k čemuž rodiče coby vášniví diváci notně přispěli. Ale mít v rodině komedianta? O tom nechtěl rázný otec ani slyšet, a tak se syn poslušně vyučil elektrotechnikem. Současně ale absolvoval alespoň několik lekcí herectví u legendárního herce a divadelního režiséra Karla Želenského a nakonec proti otcově vůli k divadlu stejně odešel. Stal se členem kočovné společnosti Josefa Faltyse a 7. července 1908 poprvé stanul na jevišti coby František ve hře Walthera Steina Obětní beránek. V různých kočovných společnostech pak působil dalších šest let.

 

Když do diskrétních cukrárny stěn:

V ruském zajetí

V roce 1914 získal konečně angažmá ve Švandově divadle na pražském Smíchově, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, herečkou Miladou Ortovou. V angažmá ale dlouho nepobyl a také na svatbu si musel ještě pár let počkat. Vypukla totiž první světová válka a musel narukovat na frontu. V rakousko-uherské armádě působil jako sanitář ve vídeňské nemocnici a bojoval na italské a později i ruské frontě, kde padl do zajetí. Po vyhlášení republiky se vrátil na dvě sezony do Švandova divadla, odkud nakrátko přešel do holešovické Uranie a Revoluční scény. V roce 1921 přijal nabídku Jaroslava Kvapila do souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, kde si ho vyhlédl K. H. Hilar, díky čemuž se stal v roce 1934 členem činohry Národního divadla a působil v něm až do odchodu do penze v roce 1961.

 

Tetička
(jako MUDr. Jelínek – Bláhové mládí):

Smysl pro laskavý humor

Na jevišti vytvořil zhruba šest stovek rolí, některé i několikrát. Stal se představitelem středních poloh, s umírněným a střídmým civilním výrazem, mistrně pracoval s jemnými náznaky, Nechyběl mu ale ani mírný, laskavý humor. Zpočátku byl díky mužnému zjevu obsazován hlavně do rolí milovníků. Jeho devízami byly vysoká a štíhlá postava, inteligentní tvář, osobní kouzlo, elegance a distingované vystupování. Všem svým postavám dokázal vtisknout noblesu, jemnost a neokázalost, současně s výraznou vnitřní rozhodností. Mistrně ztvárňoval rozmanité charaktery, od rázovitých mužů z lidu přes demokraticky založené intelektuály a humanistické idealisty až po zdegenerované aristokraty a maloměšťáky.

 

Kde domov můj?
(z rozhlasové hry Fidlovačka):

Nepodlehl ani Burianovi

K filmu přičichl hned po vzniku nové republiky, první dva projekty němé éry z roku 1919, v nichž hrál, se ale ztratily beze stopy. V roce 1921 si zahrál se svou ženou Miladou v Babičce režisérky They Červenkové, v jedné z retrospektivních scén, on jako císař Josef II. a ona jako mladá babička. Poté posbíral několik dalších rolí, výrazněji se ale uplatnil až ve zvukovém filmu, do nějž vstoupil v roce 1931 jako hlavní hrdina životopisného dramatu Svatopluka Innemanna Karel HavlíčekBorovský. Celou jeho kariéru pak provázely role profesorů a učitelů, nevyhýbal se ani jiným charakterům. Většinu velkých rolí vytvořil v nejvýznamnějších filmech předních režisérů. V roce 1933 se mu dokonce povedl doslova husarský kousek, když se ve filmovém zpracování románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu nestal coby nešťastný kupec Martin Žemla Jen přihrávačem Vlasty Buriana, což bylo tehdy obvyklé, ale jeho důstojným partnerem a vyrovnaným protihráčem.

 

Vyšší princip:

Vyšší princip

Jeho herectví dosáhlo vrcholu ve znárodněné kinematografii, navzdory přibývajícím rokům ještě obohatil svou dosavadní sbírku charakterů o další tři desítky postav. „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Tuto legendární větu vyslovil před kamerou jako středoškolský profesor Málek, který odmítne za druhé světové války během heydrichiády souhlasit s popravou nevinných studentů. Smolíkovou mimořádnou postavou se stal především hrdina válečného dramatu Vyšší princip, jehož scénář napsal společně s režisérem Jiřím Krejčíkem spisovatel Jan Drda. Ten ve své povídce zpracoval největší tragédii v historii příbramského gymnázia, popravu ředitele gymnázia PhDr. Josefa Lukeše, studenta Antonína Stočese a jeho otce Vojtěcha za údajné schvalování atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Doktor Lukeš se ho měl dopustit tím, že jako profesor řečtiny a latiny ve svém výkladu připomněl, že i to největší impérium, rozuměj římská říše, došlo svého zániku. Student Stočes pak za vytržení fotografie Adolfa Hitlera z časopisu a jeho otec kvůli tomu, že rodiče jsou zodpovědní za činy svých dětí.

 

Neboť nevědí, co činí:

Zákaz kvůli antiněmectví

Janu Drdovi příběh nedal spát, protože sám příbramské gymnázium vystudoval. Film byl natočen v roce 1960 a dodnes při jeho sledování mrazí v zádech. V Západním Německu bylo jeho promítání dokonce několik let zakázáno kvůli údajnému antiněmectví. Příbramské gymnázium je v současnosti pojmenováno po Antonínu Stočesovi a jeho zbytečnou smrt si každoročně připomíná koncem června stejnojmenným atletickým memoriálem. V šedesátých letech vytvářel František Smolík už jen menší postavy a jeho posledním filmovým hrdinou se stal v roce 1967 felčar, přezdívaný Sivá hlava, v dětském dobrodružném filmu režiséra Milana Vošmika Na Žižkově válečném voze. Zatímco filmových postav ztvárnil téměř stovku, televize k němu byla mnohem skoupější, i když s ní spolupracoval již od počátku vysílání.

 

Hrátky s čertem:

Zapomenutý zpěvák

Rád spolupracoval s rozhlasem, pro nějž nastudoval některé své velké divadelní role, načetl řadu knih a často hrál pro děti v nedělních pohádkách. Jeho podmanivý melodický hlas zachycuje mnoho gramofonových nahrávek, málokdo už dnes ví, že na přelomu dvacátých a třicátých let dokonce nazpíval na deskách značky Homocord řadu tehdejších domácích i zahraničních šlágrů. V roce 1953 byl jmenován Národním umělcem, v roce 1958 mu byl udělen Řád práce, o rok později s ním režisér Jaroslav Mach natočil středometrážní medailon, nazvaný prostě František Smolík, a o tři roky později převzal z rukou prezidenta Antonína Novotného Řád republiky. Za herecký výkon v dramatu Vyšší princip získal cenu ankety filmového diváka na filmovém festivalu v Ostravě a medaili prezidenta festivalu Bienále na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jedinečný František Smolík zemřel 26. ledna 1972, pouhé tři dny po jednaosmdesátých narozeninách.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace