Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Měl si brát Jiráskovou, pak ale padla kosa na kámen. Křehká baletka totiž nebyla zvyklá o chlapa se dělit. Tajnosti slavných

18.12.2020
Měl si brát Jiráskovou, pak ale padla kosa na kámen. Křehká baletka totiž nebyla zvyklá o chlapa se dělit. Tajnosti slavných

Foto: TV Joj

Popisek: Vlastimil Brodský

AUDIO / VIDEO Na první pohled byl nesmělý a plachý, uměl ale mistrně klamat tělem a málokterá mu dokázala odolat. Mimořádnému milovníkovi, který se původně toužil stát českým Fredem Astairem, nakonec zlomila srdce osudová láska. Tím hůř, že mu ji přebral kamarád.

Velké výročí českého herectví si připomeneme právě zítra, v sobotu 19. prosince. V ten den se totiž narodil muž, který nade vše miloval tanec a v mládí snil, že se stane českým Fredem Astairem. Nedokázal sice chrlit zábavné historiky na potkání ani se nemohl pochlubit fyzickými parametry klasického svůdce, přesto byl z celé slavné herecké party druhé poloviny minulého století největším miláčkem žen. Samozřejmě mu to dělalo dobře, otevřeně ale Vlastimil Brodský své kvality svůdce nikdy nepřiznával. Naopak říkal, že se kolem něj krasavice točí především ze soucitu, protože v nich probouzí touhu o něj pečovat. Pravda je ale jiná. Ztělesňoval totiž ideál, o kterém všechny ženy snily. Měl obrovský talent, ještě větší charisma… zkrátka mimořádný muž, navíc s podmanivým pohledem.

 

Mezi nebem a zemí:

Zděděný koníček

Své kvality měl po kom zdědit, obdobnými metodami totiž vítězil u něžného pohlaví i jeho otec. A opravdu zabodoval, když okouzlil svou budoucí ženu, velmi krásnou a duchaplnou slečnu z dobré rodiny, která tím, že se ‘zapomněla‘ s chudým obchodním příručím, pohněvala celé příbuzenstvo. Neměla to prý lehké, jízlivé poznámky o nevhodném manželovi ale dokázala zvládat s humorem. Ráda hrála ochotnické divadlo stejně jako Bróďův otec, který ale mnohem víc než na jevišti projevil svůj talent jako pojišťovák a za první republiky dokázal v této profesi dosáhnout mimořádných úspěchů. „V době, kdy norma pojišťováka byla dvě získané smlouvy za týden, tatínek byl schopen uzavřít tři denně!“ prozradil Vlastimil v knize Drobečky z půjčovny duší, kterou s ním připravila k vydání Slávka Kopecká. Podle všeho to tenkrát byl světový rekord. Šarm pana Brodského staršího samozřejmě působil i na ženy, velmi rád jim podléhal a tento ‘koníček‘ mu prý vydržel až do velmi vysokého věku. „Maminku to trápilo, ale když tatínek přecházel s přibývajícím věkem pomalu od praxe k teorii, pomíjela jeho koníčka shovívavým úsměvem,“ dodal herec.

 

Co se to stalo:

Sen velkého tanečníka

Vlastimil se narodil pouhých šest měsíců po svatbě, 19. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou. Otec dokázal rodinu spolehlivě materiálně zajistit, byl ale neustále na cestách. Jeho žena, která měla na starost jen péči o jediného syna a domácnost, se doma nudila, a tak začala ve volných chvílích ochotničit v místním divadle a malého Vlastíka brávala na zkoušky s sebou. Tím v něm zřejmě už tehdy probudila zájem a touhu věnovat se umění. V Hrušově také udělal své první taneční krůčky na provizorním jevišti hostince U Struhařů. Když mu bylo čtrnáct, rodina se přestěhovala do Prahy, a během studií na gymnáziu se začal intenzivně věnovat tanci a hlavně stepu, dokonce si po večerech přivydělával jako tanečník v nočních barech. Obdivoval totiž legendárního amerického choreografa a tanečníka Freda Astaira a chtěl vykročit v jeho stopách. Tanec měl odjakživa ještě raději než herectví a později, již jako velký elegán, na tanečním parketu zářil. Jeho učitelka Nina Jirsíková na něj dlouho vzpomínala jako na téměř dokonalého stepaře. „Peníze, které už tehdy vytančil v nočních podnicích, si zasloužil,“ říkala.

 

Bílá paní:

Burianova škola

V roce 1937 získal první bezejmennou roli v legendární komedii režiséra Martina Friče Svět patří nám, natočené podle stejnojmenné divadelní hry hlavních protagonistů, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Vlastimil v ní usedl do hlediště jako divák panoptika, na opravdové herecké příležitosti si ale musel ještě nějaký pátek počkat. V prosinci 1939 složil zkoušky do elévského sboru soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D 40. Původně se tam chtěl zlepšit v tanci, už po pár měsících se stal ale členem souboru, v němž rozvíjel svůj smysl pro karikaturní, až groteskní postižení rysů postavy, mimicko-pohybové nadání a kulturu řeči. V té době ale dokonce souběžně vyučoval step a přivydělával si v nočních podnicích jako pianista. Po Burianově zatčení v roce 1941 hrál až do konce okupace v generačním souboru Větrník v Divadélku pro 99 a v Pražském dětském divadle Míly Mellanové, které bylo prvním českým profesionálním dětským divadlem. Významná herečka a režisérka ho založila podle vzoru Moskevského divadla pro děti Natalie Iljičny Sacové, často vyjížděla se souborem i na zájezdy po Čechách a Moravě a snažila se udržet český repertoár. Vlastimil ale hrál i v Pražském divadelním studiu a v Nezávislém divadle. Po osvobození se stal spoluzakladatelem úspěšného Divadla satiry a pak strávil jednu sezonu od podzimu 1947 opět v Burianově Déčku.

 

Blázinec v prvním poschodí:

Útěk od oltáře

O své mimořádné schopnosti svádět ženy celý život vtipkoval a tvrdil, že jsou to fámy. Fakta však dokládají pravý opak. Přízeň první lásky mu pomohl získat kamarád Jakub, který prý byl na Vsetínsku nejlepším plavcem, dokonce měl šanci dostat se do české reprezentace. Vlastimil ho však dokázal porazit, díky čemuž získal srdce své Lidušky. Později ale říkával, že o jeho touze Jakub věděl, a tak ho během závodu velkoryse pustil před sebe. Jakmile nastálo zakotvil v divadelním světě, byly už jeho milovnické schopnosti nesporné. Mimo jiné získal přízeň Jaroslavy Adamové, které říkával Dudlinko, a s Jiřinou Jiráskovou dokonce plánoval svatbu. Těsně před ní se ale zalekl a svatbu zrušil s pochybným poukazem na „smutek po babiččině pohřbu“. Půvabnou Boženu Křepelkovou spatřil poprvé na tenisových kurtech. Hrál přímo vášnivě, dokonce i trénoval druhé. Křehká baletka, přezdívaná Bíba, mu padla do oka, tentokrát ale padla kosa na kámen.

 

Světáci:

Boženka si šla rázně za svým

Jejich vztah zprvu prožíval jako další příjemný flirt, jenže cílevědomá kráska přesně věděla, co chce, takže Bróďa narazil a z tohoto milostného románku se už vykroutit nedokázal. Poprvé se dostal do chomoutu a v květnu 1959 Bíba porodila syna Marka, který je známým hudebníkem, textařem, výtvarníkem, publicistou a hercem. Ani to ale jeho vášeň pro krásné ženy nepřibrzdilo, takže byl kvůli tomu často doma oheň na střeše. „Já jsem se o chlapy ale nikdy nechtěla dělit, takže to muselo skončit,“ vysvětlila před časem Blesk magazínu paní Božena, která se později stala uznávanou vědkyní. Když jednou o Vánocích nepřišel Vlastimil domů, pohár trpělivosti naštvané manželky definitivně přetekl a rozhodla se jednat. „Ještě jsem mu uvařila večeři. Mezitím jsem mu sbalila kufr. Musel odjet taxíkem ještě ten večer,“ prozradila. Přesto později spolu dokázali vycházet smírně a Bíba často jezdila s vnoučaty na Brodského chalupu v Slunečné.

 

Krejčí Šajtle Dobrodruh:

Od reklamy po Medvěda

První opravdovou roli dostal v reklamě na kovové těsnění do oken a dveří. Natočil ji v roce 1940 režisér Karel Baroch a Vlastimil v ní ztvárnil sochaře, který trápí svoji nahou modelku ve vymrzlém ateliéru. Podruhé stanul před kamerou až po osvobození v historické kostýmní komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář. Pravidelně ale začal být obsazován až poté, co se stal v roce 1948 členem souboru pražského Divadla na Vinohradech, kam nastoupil díky režisérovi Jiřímu Frejkovi. V padesátých letech si už připsal do filmografie téměř čtyřicítku větších i menších rolí. S přibývajícími léty dostával stále více nabídek a jeho ‘dvorní‘ režisér Zdeněk Podskalský mu často ušil roli na tělo, například v komedii Bílá paní či Ženu ani květinou neuhodíš. Doslova světovou proslulost, nominaci na Oscara i prestižního Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně 1975, získal za hlavní, i když zápornou roli v dramatu z druhé světové války Jakub lhář.

 

To byla svatba, strýčku!

Osudová kráska

Když se kvůli němu počátkem šedesátých let rozvedla o dvacet let mladší Jana Brejchová s režisérem Milošem Formanem, kdekdo kroutil nevěřícně hlavou. Lidé nemohli pochopit, co zbožňovaný plavovlasý sexsymbol na nenápadném, tichém herci vidí. Vzali se v roce 1964 a tentokrát se už Bróďa neženil kvůli partnerčině těhotenství, dcera Tereza se narodila až o čtyři roky později. Velká láska se ale nakonec proměnila v ještě větší trápení. Tereze bylo dvanáct, když se Jana zakouakala do Jaromíra Hanzlíka. „Ten se do největší sexbomby českého filmu zamiloval bez ohledu na to, že s Bróďou sdílel šatnu a že byli kamarádi. Hanzlík se dokonce skoro nastěhoval do bytu k Brodským. Trávil u nich dlouhé večery, během nichž byl Vlastimil naprosto vedlejší,“ píše se v knize Herecká manželství. Vlastimil se zpočátku choval jako gentleman, předstíral, že o ničem neví, a doufal, že jde jenom o přechodné poblouznění. Když ale zjistil, že se Janin cit k Hanzlíkovi neustále prohlubuje, rozhodl se situaci řešit. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ dodal ve své biografii.

 

Hodíme se k sobě, miláčku…?

Od Hajaji po taťku Šmlóulu

Od roku 1960 spolupracoval i s rozhlasem a jeho vypravěč pohádek Hajaja oslovil několik generací dětských posluchačů. Namluvil i řadu Večerníčků a propůjčil hlas i modrému dětskému hrdinovi taťkovi Šmoulovi. Se šedesátkou na krku se pomalu přehrál do sympatických profesorů, inspektorů či náměstků v nestárnoucích komediích či seriálech. Uznání kritiků umocnily jeho charakterní role, například major v Menzelově Rozmarném létě, alkoholik Fendrych v televizním dramatu Tažní ptáci nebo veterinář Labuťa v seriálu O zvířatech a lidech. Po oficiálním odchodu na odpočinek hostoval mimo jiné i na scéně Národního divadla a za své umění získal řadu ocenění. V roce 1988 se stal Národním umělcem a v roce 1997 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. Jako spoluautor vydal několik vzpomínkových knížek, režisér Jan Špáta připravil jeho medailon do televizního cyklu GEN a herec Ondřej Havelka o něm natočil dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský.

 

Rozpuštěný a vypuštěný:

Útěk před realitou

Jeho manželství s Janou Brejchovou bylo rozvedeno v roce 1980, právě když oficiálně odcházel do důchodu. Hrát sice nepřestal, stále častěji ho ale trápily deprese. Manželčin odchod nesl těžce a nikdy se s ním nevyrovnal. Když sedával s milovaným jezevčíkem Hugem v náručí na zahradě chalupy ve Slunečné na Českolipsku, velmi často a rád říkával: „Myslím, že člověk si má z věcí, na které je krátký, dělat srandu. To je jediná obrana.“ Krátce nato se ale jeho psychický stav začal zhoršovat, a tak stále častěji utíkal před světem na chalupu. „Nejsem chalupář, jsem chalupník a zakládám si na tom,“ říkával. Uprostřed lesů a luk žil po svém. V rybníčku choval kapry, chodil na procházky a občas i sám vařil. Častěji ale obědval v nedalekém hostinci nebo u přítelkyně Marie Šourkové. Nakonec si u Božích muk brzy ráno 20. dubna 2002 přiložil k hlavě revolver a zmáčkl spoušť. Podle jeho nejbližších si vzal život sám, protože měl za sebou již několikátou mrtvici a bál se, že skončí odkázán na péči druhých. Sebevraždu měl určitě promyšlenou, den předtím totiž odvezl milovaného Huga ke známým, aby mu nezpůsobil trauma. Pohřben je ve Slunečné, po boku svých rodičů.

 

Vánoční povídka:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace