Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Smrtelné nebezpečí juká z pytlíku. A víte, že jsme černou dírou Evropy? 5x pondělí Pavla Přeučila

14.12.2020
Smrtelné nebezpečí juká z pytlíku. A víte, že jsme černou dírou Evropy? 5x pondělí Pavla Přeučila

Foto: ČT / repro

Popisek: Ministr Jan Blatný se snažil vybruslit z komedie kolem dalšího zmetku ze sbírky vládních zákazů, jehož obětí se stala 'káva s sebou'

Když vidím tu vlnu odporu, ale i srandiček, které se vyrojily kolem nejnovějšího vládního opatření, zakazujícího „prodej rozlévaných, nebo na místě připravovaných nápojů k okamžité konzumaci“, což se vztahuje například i na kávu nebo čaj, a viděl fotku kafe, důmyslně ukrytého v pytlíku, okamžitě jsem si vzpomněl, jak jsem s podobným pytlíkem kdysi bloumal po ulicích San Franciska. Tam stejně jako v řadě jiných amerických měst už dávno platí zákaz konzumace alkoholu na ulici, a tak se to řeší právě lahví nebo plechovkou piva v papírovém pytlíku.

Teď se pytlíkománie objevila i u nás. Pan ministr zdravotnictví hájí toto opatření jako správné, aby se prý lidé z vánočních trhů netoulali po ulicích s kafíčkem v ruce a neroznášeli koronáče dál a dál. Není mi sice jasné, jak ohrožuje člověk s kafem kolemjdoucí víc, než například člověk s cigárem, foukající kouř s případnými viry na všechny strany, ale možná na to má pan ministr nějakou speciální studii.

Opravdu se bez kafe v kelímku neobejdeme?

V souvislosti s touto novou situací mne ale napadla jiná věc. Kde se vzala ta mánie popíjet kafe z papundeklového nebo umělohmotného kelímku v poklusu na ulici, v metru nebo za jízdy v autě? Nežijeme náhodou už moc hekticky, že nemáme čas si k šálku dobré kávy sednout a vychutnat si jej v klidu? Ještě před pár lety po kafi z kelímku ani pes neštěkl, a dnes to vypadá, že jde o jednu z naprosto nezbytných potřeb pro šťastný život. Osobně musím říci, že ono kelímkové kafe mi ani trochu nechutná. Ať už pochází z jakéhokoliv věhlasného řetězce, to není káva, ale jakýsi neidentifikovatelný nápoj, trochu vonící po kafi. Nejsem žádný velký konzument kávy, ale když už si ji dám, musím si k tomu sednout třeba v útulné kavárně, možná si k ní dát i nějaký ten dortík a zkrátka si aroma i chuť onoho voňavého moku vychutnat.

Například v takové Itálii považují mnozí Italové popíječe kávy z kelímku za jakési černé ovce. Pití kávy tam stále patří ke každodenním rituálům a není nad to si na těch pár minut sednout v nějakém bistru, vzít do ruky malý porcelánový šálek, v němž je ta miniaturní porcička voňavého kafe obohacená vrstvou bohaté cremy. To je lahoda, jaké se žádný kelímek, byť by pocházel třeba ze Starbucksu, nevyrovná.

 

káva v pytlíku

V kelímku 's sebou' většinou nekoupíte kávu, ale prostě jakékoli kafe, které upíjíte v poklusu coby první pomoc proti únavě, když jste v terénu od rána do noci. I to nám 'Já ministr zdravotnictví třetí' Blatný zakázal v rámci pokusu vybruslit z dalšího vládního paskvilu. A proslavená česká lidová tvořivost se vzápětí rozjela na plné obrátky; ilustrační foto Twitter

Zajít si na kávu bylo kdysi možná tak trochu společenskou událostí. Na kávu se chodívalo do kaváren, cukráren i běžných restaurací, u kávy se scházeli přátelé i zamilované páry. Velké zahraniční řetězce nám vnutily cosi, co už se stává běžnou součástí našeho života – spěch, konzumaci fastfoodových blafů a kafe v kelímku. Na ulici je dnes běžné potkat chlápka, držícího v jedné ruce kafe a v druhé bagetu, z níž usilovně ukusuje, přičemž si prostřednictvím handsfree telefonuje s přítelkyní, nacházející se o dva bloky dál. Ta samozřejmě také nasává ve stejném poklusu svůj kelímek kafe, případně ujídá ze své misky prefabrikovaného salátu.

Opravdu je v dnešní době takový problém, aby si tihle dva společně sedli do blízké cukrárny nebo restaurace a zkusili si povídat z očí do očí? Ať se na mne milovníci kelímkové kávy nezlobí, ale já to považuji za mor dnešní doby. Lidé se čím dál více odcizují, individualizují a úplně nesmyslně za čímsi stále spěchají. A tak i když je ono vládní nařízení neskutečná pitomost, mně osobně vůbec nevadí a myslím, že bychom se bez té kelímkové břečky docela dobře obešli.

Bartoškův kuriózní nápad pro pražskou MHD

Čtvrteční Máte slovo s Michaelou Jílkovou v České televizi bylo věnováno vánočním nákupům v době covidové. Zazněla v něm spousta výtek vůči vládě, týkajících se zejména dlouhodobého uzavření malých obchodů, což bylo nesporně pro mnohé z nich likvidační. Jedna pasáž diskuze byla ale věnována místní dopravě, zejména té pražské, která v nočních hodinách, po uzavření hospod a barů, doslova kolabovala. Snímky přecpaných autobusů a tramvají, kde byla hlava na hlavě, kolovaly médii i po sociálních sítích a pražský magistrát hrál mrtvého brouka.

V této souvislosti mne v pořadu Máte slovo hodně pobavil Jan Bartošek, předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL. Ten se rozhořčil, jak to, že vláda nebyla schopná stanovit i pro dopravu jasná pravidla, která by regulovala počet lidí v pražských tramvajích a autobusech, stanovila v nich odstupy a podobně. Už minulý týden jsem se v jednom komentářů nad pražskou MHD pozastavil, a musím se k tomu vrátit.

 

tramvaj

Jakmile zavřou hospody, pražské tramvaje a autobusy, jezdící v omezeném režimu, praskají ve švech. Kdo by to byl řekl! I tomuhle problému ale měla podle poslance Jana Bartoška včas předejít vláda. Nejsem její fanoušek, přesto musím dodat: Kdyby naše opozice neměla Babiše, nejspíš by si ho musela vymyslet; ilustrační foto pid.cz

Pan Bartošek totiž vehementně hájil pražský magistrát, který zde evidentně zaspal, a přehazoval tak odpovědnost na vládu. Každému člověku s alespoň slušnou inteligencí muselo být jasné, že jakmile se zavřou v deset hospody a další restaurační provozy, vyhrnou se ven tisíce lidí, které se budou muset nějak dostat domů. Praha ale dál jela ve svém omezeném režimu nočních spojů, jezdících jednou za půl hodiny.

Ptám se tedy, kam bychom došli, kdyby měla vláda regulovat i každou takovou vyloženě 'městskou' záležitost? Ta je jednoznačně v moci samosprávy a ono zaspání je absolutně neomluvitelné. A navíc, hlavně z pražského magistrátu se neustále ozývá volání po větších pravomocích a kritika vlády, že se snaží je omezovat. Jak se s tím srovnává volání pana Bartoška po zásahu vlády do pražské MHD? Pan Bartošek by si měl ujasnit, koho zájmy hájí a jaké dopady by jeho nesmyslné nápady měly.

Praha vyhazuje miliony oknem a to nikomu nevadí?

V minulém týdnu mne zaujal post poslance Patrika Nachera (ANO) na Facebooku, který občas vynese z jednání pražského zastupitelstva nějakou tu kuriozitu. Mezi ně patří i usnesení vedení hlavního města, že plánuje za necelých 20 milionů korun vybudovat a dva roky provozovat nový portál Praha.eu. Patrik Nacher to komentuje slovy: „Upřímně, ta částka mi přijde vysoká. A to jak v kontextu současné doby, kdy město čelí následkům pandemie koronaviru, tak i vzhledem k tomu, že v září město spustilo první část tzv. Portálu Pražana, který má sloužit jako nástroj pro komunikaci občanů s městem. Už tento projekt měl stát podle rámcové smlouvy maximálně 22 milionů korun, dalších 27 milionů má pak Praha zaplatit za další vývoj funkcionalit. Moc nerozumím tomu, proč by teď měla Praha platit dalších 20 milionů za web, který bude víceméně refreshem toho stávajícího a bude fungovat jako jakýsi věstník. Trochu s nadsázkou by se dalo říci, že to je poněkud drahá informační nástěnka.“

 

digitalizace

Kritika rozhazovačnosti bývala jejich oblíbeným tématem, jakmile se ale chopili pražští Piráti v čele koalice vlády na radnici, odstartovali veletoč milionů. Rodí se jeden webový portál za druhým a čert aby se v tom vyznal, k čemu vlastně mají být a zda je vůbec někdo využívá. Prostě, jak říká občan Pupák, nechci slevu zadarmo!; foto praha.eu

Díval jsem se na současný pražský portál a připadá mi docela funkční. Je přehledný, poskytuje jak Pražanům, tak návštěvníkům hlavního města všechny potřebné informace. Není mi tedy jasné, na co Praha potřebuje zbrusu nový portál za 20 milionů. Patrik Nacher dále ve svém postu uvádí: „Na to, jak Piráti před volbami křičeli, že právě v oblasti IT dokážou ušetřit neuvěřitelné peníze, mi to tady moc efektivní nepřijde... Takhle se nemůžu ubránit dojmu, že město de facto zaplatí dvakrát za podobnou věc.“ V tom musím s panem Nacherem souhlasit, mne totiž napadla úplně stejná otázka.

Ruská vakcína je najednou v pohodě?

Zaujala mne zpráva z britského tisku, že britští vědci náhle vzali dosud tak zatracovanou ruskou vakcínu proti koronaviru Sputnik V na milost a chtějí zjistit, zda by se nedala spojit s  vakcínou AstraZenecy, a vytvořit tak ještě lepší očkovací látku. Podle tamních expertů by se tak mohla zvýšit účinnost vakcíny nebo délka jejího působení.

„Pracujeme s našimi partnery v oboru, vládami a výzkumnými týmy z celého světa a v blízké budoucnosti se s ruským institutem Gamaleya Research pokusíme zjistit, zda se naše vakcíny dají zkombinovat,“ uvádějí představitelé AstraZenecy, která svou vakcínu vyvíjela společně s Oxfordskou univerzitou.

 

Sputnik V

K ruské vakcíně Sputnik V se kdekdo doposud stavěl jako k vražedému moru, a ejhle, najednou o ni jeví zájem dokonce i britští vědci. Jakpak tahle hořká pilulka zachutná našim médiím?; ilustrační foto cz.sputniknews.com

Jejich nápad vychází z faktu, že ruská a britská vakcína jsou si podobné, protože obě obsahují genetický materiál SARS-CoV-2 z tzv. spike proteinu, který virus používá k proniknutí do hostitelské buňky. V Rusku již očkování vakcínou Sputnik V, která má podle expertů prokazatelně až 95% účinnost, probíhá od začátku prosince a až dosud u ní nebyly prokázány žádné vedlejší účinky.

Český stát zatím objednal 12 milionů dávek pro 6,9 milionu lidí, a to od společností Pfizer, Moderna, J&J, CureVac a samozřejmě také od firmy AstraZeneca. Je tedy docela možné, že i u nás se nakonec bude očkovat vylepšenou vakcínou, jejíž jedna složka bude pocházet z Ruska. Jsem jen zvědav, jak se k tomuto faktu postaví zarytí rusofobové, a zda pak budou její očkování tak vehementně odmítat. A mimochodem, fáma, že se na ruskou vakcínu nesmí osm týdnů pít alkohol, se ukázala jako naprostý nesmysl.

V železniční dopravě se stalo Česko černou dírou Evropy

Pokud se v našich médiích tu a tam píše o naší železniční dopravě, jsou převážně pochvalné zprávy. Tak jsme se s potěšením dozvěděli z Ministerstva dopravy, že dopravci konečně došli ke shodě a od včerejška je možné na železnici téměř ve všech spojích různých dopravců jezdit na jednotnou jízdenku. Jednotné státní jízdné OneTicket bude platit ve všech vlacích s výjimkou komerčních spojů, typických například pro trať Praha-Ostrava. Komerční linky by se do systému měly přidat v příštím roce. Podle ministra dopravy Karla Havlíčka „jde o pohodlný způsob cestování. Pořídíte si jednu jízdenku na celou cestu a nemusíte se vůbec zabývat tím, kdo který spoj provozuje.“ Další úžasnou zprávou je, že se zahajuje provoz na nově vybudovaném pražském koridoru mezi stanicemi Praha Vršovice a Hostivař, kde byla zároveň zprovozněna nová stanice Eden.

To je samozřejmě chvályhodné, ale všichni už mlčí o tom, že jsme se stali v evropské železniční dopravě doslova černou dírou. Už od roku 1995 existuje mezivládní česko-německo-rakouské memorandum, podle kterého se měl do sedmi let postavit koridor z Berlína přes Prahu do Vídně pro vlaky s rychlostí přes 160 kilometrů v hodině. Vyhledal jsem si schválně článek v Aktuálně.cz, který se tomuto tématu podrobně věnoval už v roce 2012, tedy po oněch sedmi letech (ZDE).

Už tam se píše o krachu oněch velkolepých plánů i o nějakých 70 miliardách, které byly vyhozeny do luftu, a nestalo se vůbec nic. Od té doby přichází stát o další miliardy, ale kde nic tu nic. Není tedy divu, že obě sousední země, jak Rakousko, tak Německo, propojily svá hlavní města vlastním vysokorychlostním koridorem přes Mnichov, který je sice podstatně delší, ale díky tomu, že na něm vlaky dosahují až 300kilometrové rychlosti, je také rychlejší. Českou republiku tak tyto vlaky důsledně objíždějí.

Máme sice Pendolina, s jejichž nasazením se při jejich nákupu počítalo právě na onen nikdy nedokončený koridor, ale ta jsou odsouzena jen k provozu na domácích tratích. Zatímco vysokorychlostní železnice rostou v Evropě jako houby po dešti, tady se plánuje, že spustíme tu první, z Prahy do Drážďan, někdy v roce 2050, tedy za dalších 30 let! To je doslova neuvěřitelné. Tady se pokoutně připravuje jakýsi nesmyslný projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe za stovky miliard, ale abychom postavili jeden jediný koridor pro vysokorychlostní vlaky, je stále hudbou daleké budoucnosti. Nějak jsem ani nezaznamenal, že by výstavba těchto tratí patřila mezi priority dnešní vlády, a nějak se mu nevěnuje ani opozice.

 

Praha-Eden

Nová zastávka Praha-Eden neboli široko daleko kde nic tu nic. Navíc ani přístup za 'slávistickou' halou hned na kraji ráje vršovických bezdomovců nebudí právě pocit bezpečí. Jakmile se setmí, nikdo by mě tam nedostal ani heverem; foto Facebook

Přitom vysokorychlostní železniční doprava zaznamenává v celé Evropě neuvěřitelný vzestup, zejména v souvislosti s omezením leteckých spojů během současné pandemie. Železniční společnosti se snaží nabídnout cestujícím nejen rychlost, která je ve spoustě případů už dnes srovnatelná s leteckou dopravou, u níž musíme počítat i s potřebným, často několikahodinovým zdržením při odbavení a po příletu, ale i pohodlí, kterého jim v letadlech stále více ubývá. Znovu se navracejí transevropské noční lůžkové expresy, jimiž se dostanete ze severu Evropy k jižním mořím nebo do významných metropolí za pár hodin, bez stresu a v dokonalém pohodlí. Pokud se dnes chce Čech dostat vlakem například do Florencie, na francouzské Azurové pobřeží nebo na Italskou Riviéru, musí se vydat do Vídně nebo do Mnichova, odkud tam přímé vlaky jezdí. Spojení z Prahy zkrátka neexistuje. Češi jsou tak odsouzeni do role outsiderů. Buď přistoupí na dopravu letadlem, kde jsou u nízkonákladových společností naskládáni jak sardinky, nebo si protrpí desítky hodin cesty na jih při kodrcání v autobusech. Osobně bych při cestách na dovolenou vždy preferoval vlakovou dopravu, která je dnes v zahraničí výrazně pohodlnější a modernější. Hlavně proto, že u ní odpadají nejrůznější kontroly a omezení, týkající se třeba bezpečnosti nebo zavazadel, navíc v součtu hodin, strávených na cestě, je už mnohdy stejně rychlá jako letecká.

Ze všech stran slyšíme, jak hrozně moc patříme do Evropy, jak jsme pokroková země, jak se u nás úžasně rozvíjejí technologie, ale stav našich železnic je stejný jako za císaře pána. Mnohde i horší, protože tratě, vybudované za rakousko-uherského mocnářství, stejně jako ty prvorepublikové leckde zanikají. Místo toho stavíme rovněž šnečím tempem další a další dálnice, které okamžitě zahlcují tisíce našich i zahraničních kamionů, pro které jsme naopak zemí zaslíbenou. Závazky, které jsme sousedům ohledně vysokorychlostní železnice slíbili, jsme nikdy nesplnili, a tak se nemůžeme divit, že nás vyloučily ze všech dalších plánů na výstavbu nových koridorů a nikdo se s námi už nebaví.

 

Pavel Přeučil

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace