Ovce to nejsou, přesto táhli metropolí jako stádo. O vraždách a únosech tajuplně na Klárově. Fejeton Jiřího Macků
13.12.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mikulášská demonstrace proti vládním opatřením
Dávno jsem z manifestací vyrostl. Té poslední s mou aktivní účastí bylo před nedávnem už jedenatřicet let, kdeže byl tenkrát letenský Mikuláš a i Markétě 09 bylo pouhých 05. Vlastními klíči a vlastním přičiněním jsme si tenkrát vycinkali ten náš dnešek, což bylo do budoucna tvrdé ponaučení.
Další a od té doby první masové akce jsem se zúčastnil zase až toto úterý, ale vzhledem k věku a pohodlí už jenom skrzevá obrazovku, pohodlně usazen v lenošce. A nutno dodat, že rovněž s dvoudenním zpožděním oproti reálu, tak jak mi zážitky z protestní akce Pochodem za svobodu (s malým ´s´, pane Železný ml.) ze záznamu na YouTube nabídla mladá dravá televize Raptor.
Všichni jdeme sborem, za tím prvním…
Ještě jsem si lokl doušku voňavé kávy z nejmenované pražírny a virtuálně se začlenil do davu, jenž byl – vedle Václavského - svolán i na náměstí Palackého za účelem záchrany demokracie, čehož má být spolehlivě a co nejrychleji dosaženo absolutním odmítáním roušek, očkování, vakcíny a Babiše. Navzdory tomu mě však hned zkraje vedle ´svobodně´ dýchajících zaujala přítomnost několika nenápadně se chovajících jedinců pod rouškou, ale uklidnil jsem se představou, že tyto zjevně provokatéry z jistého institutu už mají dávno v merku bodří bretschneiderové pana podgenerála Koudelky.
Po nezbytných hudebních a řečnických číslech přišel čas vyrazit. Trasa byla zadána po nábřeží a Národní třídou na dolní část Václavské náměstí, kde bylo plánováno splynutí s tam již pod sv. Václavem sdruženými, duševně spřízněnými manifestanty. Dav pochopitelně neorouškovaných (výzva jednoho z pořadatelů k dodržení vládního nařízení byla pochopitelně zcela ignorována) vedlo vstříc k vytoužené svobodě několik obskurních postav.
Doslova v první řadě jím byl do černé kůže navlečený a želízky a kdoví čím ještě jiným opásaný, holou hubou vyřvávající borec s nápisem Security na zádech (v porovnání s vedle způsobně tiše kráčejícími orouškovanými policisty scéna jako od Cimrmanů – kdo tady vlastně velí?), k němu ladící jistá super kyprá dáma v růžovém, pomocí megafonu udělující kráčejícím příkazy, kde na jakém místě a jakého pokřiku se mají dopustit, a do třetice všeho absurdního muž v masce Fantomase, veřejnosti již důvěrně známý z hlediště hokejových stadiónů.
Přání a výzvy, které nikdo nemínil vyslyšet
Vlekoucí se dav navázal komunikaci s přihlížejícími poněkud nelogickou obhajobou „Nejsme ovce! Nejsme ovce!“, ačkoli je nikdo z přihlížejících z podobného převtělení nepodezíral. Maximálně v luftu visela nevyslovená otázka, když oněmi nejsou, proč tedy táhnou Prahou jako stádo?
Repertoár měnila každou chvíli nejrůznější přání. Třeba „Chceme dýchat, chceme svobodu!“ a přitom je v dýchání nikdo omezoval ani jim nebránil jít, kam chtěli, a vykřikovat, co chtěli. “Nechceme vakcínu, nechceme vakcínu!“ aniž je tímto někdo ohrožoval. A po chvíli zase skandování „Poďte s nama, poďte s nama!“, jímž kolemstojící vybízeli manifestanti, jejichž příslušnou domovskou obec bych tipoval někde na moravském Slovácku. Jeden z nich to posléze také naplno zoufale vykřičel do kamery: „Kde sou všichni Pražáci, kurva, zvedněte ty svý prdele!“
Jenže nikdo se nepřidával, pořád s nimi kráčeli jenom ti policisté, ale ti museli, měli to rozkazem. Vybavil jsem si při té příležitosti, jak my byli dávno tomu při prvomájových průvodech vtipnější, a hlavně úspěšnější: „Nestůjte tam na chodníku, pojďte s námi v jednom šiku!“ Jenže my všichni jsme vlastně tak nějak taky museli, zvláště když Svátek práce padl na všední den, kdy se normálně učilo a pracovalo.
Sloučení obou proudů se konalo na Můstku, kde také došlo k zajímavému setkání sedmi lichokopytníků: tří koní, nesoucích údajně blanické rytíře a čs. vlajku, se čtyřmi strašlivými čerty, chlubícími se pořádnými ocasy. Cestou Příkopy a Celetnou se nad hlavami jako husitská kopí tyčily tyče selfie, aby se mohlo potomkům připomínat, jak si jejich rodičové trénovali revoluci. Rozestupově rozvolněný veletok se poté ještě více zředil na Staroměstském náměstí, kde protekl davem předvánočně naladěných přihlížejících včetně Jana Husa. Zcela osamoceně kráčel Mikuláš s nůší na zádech, aniž by mu v zádech šel i anděl. Nařízenou opatrností nepoznamenaný Fantomas k sobě přivinul cizí dítko za účelem společné fotografie.
Vláda by měla odstoupit, ale on harakiri nespáchá
Obrázek se krok za krokem neměnil, dav přešel most a na druhém břehu strnul až u policisty obsypané budovy Předsednictva vlády. Tam ještě, disciplinovaně dodržuje několikacentimetrové rozestupy, vykřičel do potemnělých oken, že požaduje demisi tam běžně úřadující vlády, kterou však oni považují jenom za spolek vlastizrádců, nikdo však nebyl doma. Potom už si muž, kloboukem a rétorikou připomínající okresní tajemníky oněch časů, odvedl všechny za účelem vyvrcholení všeho za roh na Klárov.
Tam poté spáchal projev, jenž se stal skutečným bonbónkem za vším, co ten podivuhodný mikulášský den nadělil a co pro budoucnost zachytily kamery televize Raptor. Zaslouží si ho připomenout do posledního písmenka:
„Tahle vláda nedostala mandát v žádných volbách, je to vláda menšinová, kterou podporují bývalí komunisti a současní komunisti. A estébáci jsou přímo v ní a v jejím zázemí. Podívejme se, kdo je opora našeho současného premiéra. Jak mizí lidi z jeho okolí. Buďto jsou zavražděni, nebo jsou zmizelí, opravdu zmizej´ a jsou zmizelí, nebo se jim stane nějaká nehoda. Tak já vám říkám, že jsem v dobré fyzické kondici, k sebevraždě se nechystám a budu bojovat se svými kamarády až do konce. My se nevzdáme! Nikdo mě nesmí nutit páchat harakiri. A vás se ptám, proč klečíte na kolenou?“
Nuže co říkáte vy, co jste o to přišli? Jako generálka na silvestra docela dobrý, ne?
Vložil: Jiří Macků