Kam vkročil, tam se rušilo. Už chtěl všechno vzdát, Svojtka ho ale usnout nenechal. Tajnosti slavných
07.12.2020
Foto: ČT
Popisek: Zdeněk Dolanský v seriálu Dobrodružství kriminalistiky
FOTO / VIDEO Webové stránky a časopisy zaplnil paradoxně až poté, co nečekaně brzy navždy odešel. V divadle zářil ve stovkách představení, přesto zažil dobu, kdy vážně uvažoval, že pověsí vysněné herectví definitivně na hřebík.
Syn září v seriálech a nejnovější zprávou je, že se po devatenácti letech konečně v létě oženil s partnerkou, herečkou Lenkou Vlasákovou. O rodičích Jana Dolanského toho ale zpravidla víme jen velmi málo, přestože pochází z herecké rodiny. Otec Zdeněk Dolanský zaplnil stránky médií bohužel až poté, co nás před pár týdny nečekaně a předčasně opustil. I když se objevil před kamerou ve zhruba čtyřiceti rolích ve filmech, televizních inscenacích či seriálech, základem jeho herectví totiž odjakživa bylo a zůstalo divadlo, kde si během kariéry zahrál ve zhruba sto třiceti inscenacích různých žánrů. A ke stovce se blíží i výčet postav z projektů zahraničních produkcí, jimž propůjčil svůj hlas.
Marinelli (vpravo) a Angelo (Jiří Žák) v romantickém dramatu G. E. Lessinga Emilia Galotti – Krajské divadlo Příbram 1981; foto vis.idu.cz / Václav Pokorný
Urputný rekvizitář
Narodil se 4. ledna 1952 v Praze a jeho maminka byla velkou posilou ochotnického divadelního souboru. Přesto se pro herectví rozhodl až během středoškolského studia, velkou inspirací pro něj prý byl starší bratr. Přihlásil se k přijímacím zkouškám na pražskou DAMU, na první pokus ale neuspěl, takže další rok pracoval jako rekvizitář v Komorním divadle, patřícím do ‘trojlístku‘ Městských divadel pražských. Vzdát se svého cíle ale nemínil a napodruhé u přijímaček už uspěl, takže studoval v posledním ročníku slavného herce a pedagoga Oty Sklenčky. Už v roce 1970 si poprvé vyzkoušel práci před televizní kamerou v dramatu Evalda Schorma Lítost a na fakultě se také seznámil se svou budoucí ženou, o pár měsíců starší Márií Novákovou, pocházející z východoslovenského Prešova.
V roce 1990 v hlavní roli mysteriózního dramatu režiséra Miloše Zábranského Stavení; foto Bonton
Táta na cestách
Absolvoval v roce 1975 a s manželkou a několika spolužáky z ročníku odešel do Horáckého divadla v Jihlavě, které bylo po léta líhní budoucích velkých talentů. A dostal také první vedlejší role ve dvou úspěšných filmových projektech, v koprodukčním jugoslávsko-československém dramatu režiséra Veljka Bulajiče Sarajevský atentát a ve válečném velkofilmu Otakara Vávry Osvobození Prahy. Jako absolventa ho čekala ještě povinná vojenská služba, takže v roce 1976 narukoval a jeho žena se přesunula z jihlavského angažmá do Hradce Králové, kde 14. února 1978 porodila dvojčata – herce Jana a jeho bratra Jiřího, který působí v cestovním ruchu. Zdeněk mezitím prošel několika krátkodobými angažmá v Liberci, Olomouci a Příbrami, takže si rodinného života moc neužil. Situace se trošku zlepšila, až když konečně zakotvil na sedm sezón ve Východočeském divadle Pardubice.
Francouzský král a Helena (Monika Fingerová) v Shakespearově komedii Konec vše napraví – Středočeské divadlo Kladno 2000; foto vis.idu.cz / Oldřich Pernica
Kam vkročil, tam se končilo
V roce 1986 zamířil do Prahy díky nabídce angažmá v Divadle E. F. Buriana, v jehož souboru zůstal až do oficiálního zrušení divadla v roce 1991. Jeho manželství s Márií se rozpadlo, po čase se podruhé oženil a měl ještě třetího syna. V tomto období nastudoval mimo jiné titulní roli v Brechtově adaptaci Molièrovy komedie Don Juan. V druhé polovině osmdesátých let začal častěji dostávat nabídky i z Československé televize a od roku 1989 se pravidelně objevoval i ve vedlejších seriálových rolích. Mimo jiné si zahrál v Dobrodružství kriminalistiky či v komediálním kriminálním projektu režiséra Jaroslava Dudka Případ pro zvláštní skupinu. Po zrušení ‘Burianů‘ přijal nabídku režiséra Miloše Horanského do Městských divadel pražských, už po roce ale přestoupil do Labyrintu, kde nejčastěji spolupracoval s režisérem Karlem Křížem. V Labyrintu účinkoval až do jeho zániku v roce 1997, kdy zatoužil na nějaký čas si od divadelní práce odpočinout, protože na něj prý dolehla ‘teatrofobie‘.
V dramatickém seriálu Život a doba soudce A. K., příběhu mladého muže, který se složitě prodírá civilními soudními spory; foto ČT
Rodinná štafeta
Devadesátá léta nebyla snadná ani pro jeho exmanželku Máriu, která se v srpnu 1991 přestěhovala se syny-dvojčaty do Prahy. Divadelní angažmá se jí ale sehnat nepodařilo, a tak si vybudovala malou síť tří obchodů s textilem a kosmetikou a herectví se věnovala jen okrajově, hlavně v pohádkách. V roce 2000 začala pracovat v obchodním oddělení Městských divadel pražských, pak přešla do obchodního oddělení Divadla na Vinohradech. Stále se ale věnovala pohádkám a dramatické výchově dětí z prvního stupně uměleckých škol. A od počátku nového tisíciletí si několikrát zahrála vedlejší postavy v televizních seriálech, například v Ošklivce Katce, Modrém kódu či Krejzových. Mezitím se ale začal o popularitu příjmení Dolanský úspěšně starat syn Jan, který se mimo jiné stal v posledním desetiletí i oblíbencem seriálových produkcí a aktuálně ‘naskočil‘ do úspěšného projektu televize Prima Slunečná jako Tonyho bratr Jakub Javůrek, který se právě vrátil z vězení.
Naposledy stanul před kamerou v úspěšném krimiseriálu Policie Modrava; foto archiv TV Nova
Svojtka ho odejít nenechal
Po zrušení Labyrintu na Zdeňka prostě dolehla profesní deprese a vážně uvažoval, že pověsí herectví definitivně na hřebík. Předsevzetí mu ale dlouho nevydrželo a přičinil se o to tehdejší nový šéf kladenského divadla Petr Svojtka, který ho přesvědčil, aby nastoupil do Středočeského divadla Kladno, kde pak byl v stálém angažmá dalších osm let. Od sezony 2013-14 se stal znovu posilou souboru Městských divadel pražských, vedených Ondřejem Zajícem a Petrem Svojtkou. Na jevišti divadel ABC a Rokoko se uplatňoval především ve středních rolích, velkou příležitost pro něj znamenala postava profesora Serebjakova ve Svojtkově inscenaci Strýčka Váni. Ztvárnil ale také několik výrazných komediálních postav, například profesora Lodeggera v představení A voda stoupá, doktora v Bylo nás pět či ředitele v inscenaci Konkurz. Naposledy stanul na jevišti jako generál Ivolgin ve hře F. M. Dostojevského Idiot.
Penelopa:
Ve svérázném přenesení antického mýtu do současnosti, které vychází z tradice absurdního dramatu, oplývá černým humorem a v dialogách srší ostrovtipem. Hra Komorní činohry Praha získala hlavní cenu na Edinburgh Festival 2010.
Se synem před kamerou
V roce 2002 stanul poprvé společně před kamerou se svým synem v dramatu Milana Šteindlera Perníková věž, dramatickém vyprávění o tom, co všechno mohou v životě způsobit drogy. A Jan Dolanský, který filmu svým výkonem bezkonkurenčně vévodí, v něm dal světu jasně najevo, že rozhodně patří k osobnostem, které mají budoucnost. Zdeněk Dolanský také často spolupracoval s dabingem, k nejslavnějším postavám, kterým propůjčil svůj hlas, patřil kapitán Frank Hollister v kultovním seriálu Červený trpaslík. Do povědomí diváků se konečně zapsal až díky úspěšným seriálovým projektům Četnické humoresky, Policie Modrava, Rapl, Život a doba soudce A. K. a Kriminálka Anděl. Jeho velkou láskou byly historie a cestování, projel nejrůznější zákoutí naší planety, od Peru přes Indii a Egypt až po Nepál. Na scénách různých divadel prožil téměř půl století a zakončení jeho profesní dráhy bylo téměř symbolické – naposledy se představil publiku na jevišti divadla, v němž kdysi začínal jako rekvizitář. Člen souboru Městských divadel pražských Zdeněk Dolanský zemřel v úterý 20. října 2020 v pouhých 68 letech.
Vložil: Adina Janovská