Proč stále více prosazujeme cenzuru. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.12.2020
Autor: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus
Žijeme v nejsvobodnější části planety. Přinejmenším 90 % lidských společenství na této planetě žije v daleko horších podmínkách, kde předpona ne- vládne. Nesmíš, nemůžeš, nedovoluj si, nevyskakuj si, nediskutuj, nemysli si… Něco zakázat je lehké, lehčí, než se vypořádat s lidmi, kteří mohou projevit svůj nesouhlas a beztrestně si za ním stát. Ale právě proto, že žijeme na ostrůvku svobody osekávané jen v nutných případech, je potřeba se proti jakékoliv snaze umlčovat postavit. Protože odsunout ‘nepravdu a dezinformace‘ na vedlejší kolej je prostě jednoduché a krátkodobě nejspíš i prospěšné. Jenže jen krátkodobě.
Můžeme nahlédnout pod kapotu ministerstva zdravotnictví, které minulý týden zařadilo bývalého prezidenta Václava Klause mezi osoby, které šíří dezinformace a toto své mínění vystavilo na svém webu. Na seznamu konspirací a dezinformátorů Ministerstvo zdravotnictví spolupracuje s nejznámějšími českými experty na dezinformace a hybridní hrozby, se soukromou firmou Semantic Visions a také s ‘proslaveným‘ Centrem proti terorismu pod Ministerstvem vnitra. Vedle Klause se pak na seznamu objevil i imunolog Jiří Beran, který je hlasitým kritikem vládních opatření, nikoliv popíračem covidu jako takového, což by jeden od ‘dezinformátora‘ očekával.
Klausova ekonomická obava
Václav Klaus zpochybňuje kroky vlády jako silně protiekonomické a hraničící s totalitními manýry. Nebude a nechce nosit roušku, protože to pro něj je symbol podřízení se. Nejspíš. Je to hodné k odsouzení? Měla by jej společnost, ztělesněná vyjádřením Ministerstva zdravotnictví, onálepkovat pojmem ‘osoba, která šíří dezinformace‘ a poslat jej tak do (zatím) virtuálního lágru? Není to trochu přes čáru? Trochu moc? A to i když s Klausem nesouhlasíte. Imunolog Jiří Balík se vedle řešení pandemie zabývá i ekonomikou. A řešení pandemie vidí jinde. Je to důvod pro zařazení mezi dezinformátory? Proč? Na druhou stranu evoluční biolog Jaroslav Flegr, který záměrně mystifikoval (i) v České televizi diváky, že se blíží apokalypsa s desítkami tisíc mrtvých, na seznamu ministerstva nefiguruje. Přestože záměrně lhal, ale lhal ve prospěch vládních opatření, tak to nejspíš tolik nevadí. S Klausem přitom nesouhlasím, stejně tak s Flegrem.
O podobném nešváru píše na Novinkách komentátor Matěj Široký, který zmínil francouzský dokument, ve kterém se režisér Pierre Barnérias zaměřil na nejasnosti kolem probíhajících opatření kolem covidu. Internetové streamovací služby dokument brzy po zveřejnění začaly sestřelovat, cenzurovat, blokovat jeho šíření. Přičemž se, zase, jednalo o ukázání jiného pohledu na věc, dokument ukazoval pochybnosti, nedůvěru a skepsi vůči vládním opatřením. Ale ocitl se na černé listině. Zaslouženě? Zákon nezakazuje pochybnosti. Přesto je pod cenzorskou klatbou. Otázkou i je, zda to má nějaký smysl. Už jen tím, že po dokumentu tak jdou, mnoho lidí naláká, aby si jej vyhledali.
Z hlediska svobody…
Jenže kde je ta svoboda? Ta otázka prostě musí zaznít. Je ta svoboda tam, že si mohu říkat co chci a tím i vědomě nebo nevědomě strhávat davy tam, kam chci? A co když jde o pandemii, která ohrožuje společnost? Mohu křičet své pochybnosti, které mohou vést ke zradikalizování společnosti, která pak odmítne naplňovat nařízení, která se mohou jevit jako rozumná? Mám právo na svobodu jít proti opatřením a ohrožovat tak zbytek společnosti? To je otázka. Flegr, Balík i Klaus se vyjadřují kultivovaně, jejich prohlášení mají svůj smysl, všichni mají pravdu, ale každý ji vidí jinde. Jedni v ekonomice, druzí ve zdravotních rizicích. Jedni vyvolávají strach z nemoci, druzí ze státu. Musíme udržet stát, aby nezvlčil a nezačal očesávat svobodu. Ale zároveň u toho musíme držet na uzdě i společnost, aby sama nezvlčila. Svoboda je hra mezi totalitami. Svoboda zároveň stojí na jisté rozumnosti jak společnosti, tak i regulací, která stát na společnost uvrhuje. Tlak vyvolává protitlak. A nevytváří už stát ten tlak příliš veliký? Evropská komise právě schválila cenzuru, která dopadne na každého z nás. Evropská komise prosadila, že diskutovat už o některých tématech nebudeme moci. Protože se jí to prostě nelíbí. Protože to ohrožuje evropskou demokracii. A nezmění se tímto evropská demokracie v evropskou totalitku? I taková otázka musí padnout. Troufám si tvrdit, že tímto rozhodnutím Evropské komise jsme opustili akademickou debatu nad cenzurou a vrhli sedo jejího přímého praktikování.
Vložil: Štěpán Cháb