Česká justice znásilňuje oběti znásilnění. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Vhodnější (či nevhodnější) obrázek nenalezen

Znásilnění považuju za jeden z nejhorších zločinů. Brutální zásah do existence oběti, do takové té bubliny, kterou okolo sebe budujeme a která představuje náš bezpečný prostor, do něhož někoho pustíme jen v okamžiku, kdy to sami chceme. A narušení právě toho bezpečného prostoru může v člověku vyvolat i doživotní šrámy. Poranit duši, to je často mnohem horší než poranit tělo. Česká justice oceňuje znásilnění podmínkou. V drtivé většině. Pro pachatele brnkačka. Prostě další půlrok nikoho neznásilní a je v klidu.

A pro oběť? Tam to taková brnkačka být nemusí. Protože sexuální styk je pro člověka výrazem lásky, odevzdání se druhému člověku, představuje důvěru, jen pro málo lidí sexuální styk představuje tupé přirážení bez citové invence. A znásilnění, alespoň v mých představách, představuje násilné nabourání právě důvěry, lásky a dobrovolného odevzdání se a splynutí. Ale v liteře zákonů se s takovými pojmy, jako je láska a důvěra, nesetkáme. Básníci zákony nepsali. Zaplať Pánbu, ale někdy tam to básnické chápání života chybí.

Připadá mi, jako kdyby trestní zákoník, konkrétně položku o znásilnění, psal misogynský gynekolog, který popsal anatomii, kde nezapomněl zmínit pružnost a elasticitu ženského pohlavního orgánu, ale opomněl to, že žena je komplexní bytost, která zase tak pružná a elastická být nemusí a znásilnění u ní může s velkou pravděpodobností vést k narušení důvěry v ostatní lidi, v permanentní strach o sebe i své blízké, k hrůze z mužů nebo sexuálního styku. S něčím takovým se pak žena může prát i desítky let. A tohle česká justice potrestá krátkou podmínkou, která znamená jen určité tytyty na pachatele. Ale dál nic.

Znásilňování soudní stolicí - podmínka

„Příběhů z praxe mám desítky a nevím, který z nich je horší,“ uvedla pro iDnes advokátka Lucie Hrdá. „Měla jsem klientku, které pachatel v noci přirazil hlavu do kontejneru, análně ji znásilnil a utekl s jejími doklady a kabelkou. Měla velmi těžkou posttraumatickou stresovou poruchu a opět – podmínka.“ A takových verdiktů je většina. Sami jsme psali o znásilněné čtyřleté dívce. Pachatel dostal od pardubického soudu podmínku.

Psali jsme

Zavřít do blázince za nic, nebo neudělit trest za znásilnění čtyřleté dívky. Česká justice v kostce. Komentář Štěpána Chába

„Z mého pohledu je znásilnění jeden z trestných činů s naprosto nejhoršími následky. Soudy ale před sebou vidí jen oběť, která přežila, nemá žádná zranění, nemá useknutou ruku, nikde jí nic nekrvácí a je schopná hovořit. Posttraumatická stresová porucha, se kterou se oběti setkávají, je pro ně vzdálená a nepochopitelná. Obětem to spotřebovává obrovskou část jejich životní energie – to, aby mohly vůbec chodit mezi lidmi, bavit se s nimi, aby mohly sexuálně žít, mít děti a vychovávat je. A to už soudy nevidí,“ řekla pro iDnes Lucie Hrdá.

Nechovají se soudy návodně?

Na společnost funguje systém cukr a bič. Je podmínka za znásilnění dostatečným bičem? Nepřevažuje u násilníka právě cukr ve smyslu ukojení svých choutek? Nedávají soudy svou benevolencí zelenou pro násilníky? Znásilni, nic zásadního ti nehrozí, my tě za to prakticky nepotrestáme, jen uděláme tytyty. Nechtěly by soudy ke svým verdiktům rozdávat prezervativy? Bezpečnost především, no ne? Přinejmenším zvláštní je pak chování západních států, kde je znásilňování taktéž bagatelizované, ale kampaň #MeToo dokázala hnout tamní společností až k neuvěření. K tomu nutno připomenout i skutečnost, že ve většině západních států jsou na černé listině i obranné prostředky jako pepřové a slzné spreje. Jejich použití povede k jedinému, násilník odejde od soudu s podmínkou, oběť znásilnění s nepodmíněným trestem. Zvláštní, přinejmenším zvláštní.

Vložil: Štěpán Cháb