Z českých ‘dostihů‘ do amerického vzduchoprázdna. Rázná zrzka prozradila, jak to chodí za Velkou louží. Přečetli jsme

Autor: imdb.com

Popisek: Hana Vagnerová v krimikomedii Případ mrtvého nebožtíka

VIDEO Je jednou z mála našich hereček, které se daří prosadit v zahraničí. A právě o tom je rozhovor v MF Dnes, v němž Hana Vagnerová prozradila, jak to v cizích produkcích vlastně chodí.

Období bez jediného představení v divadle pro ni rozhodně neznamená, že by se jen bezcílně potulovala po parcích nebo koukala na bednu. Naopak na sobě dál intenzivně pracuje. „Snažím se alespoň pilovat italštinu. Už na jaře jsem se učila online, i když bych samozřejmě mnohem raději odjela na klasický kurz. Naposled jsem byla v Itálii zkraje roku, takže jsem tam zažila nástup epidemie, pak jsem rychle odjela do Česka. Od kamarádů ze severu Itálie jsem věděla, že vir může mít velmi nepříznivý průběh a rychle se šířit, jejich nemocnice nestíhaly, takže už tehdy jsem to brala hodně zodpovědně. Proto mě hodně mrzí, co se teď děje.“

Do povědomí televizních diváků se výrazně zapsala jako policistka Tereza Hodačová v 'nováckém' akčním krimiseriálu na motivy případu Berdychova gangu Expozitura; foto TV Nova

Herečkou za oceánem

Před časem se rozhodla poohlédnoout se navzdory úspěšné domácí kariéře po příležitostech i za oceánem. „Všechno odstartovalo natáčení filmu Hany před sedmi lety, při kterém jsem se poprvé setkala s koučem Jamesem Campem z Londýna a přišlo mi fascinující, že nás učil odlišnému přístupu k herectví, než na jaký jsem byla zvyklá. Bylo to inspirující a já dostala chuť v tom pokračovat. Kamarádka mi doporučila workshop Bernarda Hillera, který působí v Los Angeles, a já se rozhodla to zkusit. Když už jsem tam byla poněkolikáté, přihlásila jsem se na kurz v legendárním The Groundlings Theater 8c School. To je škola, která se věnuje improvizaci, což je sama o sobě nesmírně těžká disciplína, a když ji navíc děláte v angličtině, byly momenty, kdy jsem sama sobě nadávala, do čeho že jsem se to pustila,“ připustila. A jak se vlastně dá získat role v zahraničních filmech? „Zalíbilo se mi tam natolik, že jsem se rozhodla vracet pravidelně. Musela jsem si opatřit pracovní víza, a abych je získala, potřebovala jsem i někoho, kdo mě zastupuje. Mám štěstí, že jsem narazila na fantastickou agentku,“ prozradila.

S Jitkou Schneiderovou v hořké komedii Hany, která odstartovala její cestu k zahraničním rolím; foto Barletta

Krušný start se vyplatil

Začátky prý byly opravdu těžké. „Nikoho jsem tam neznala, kromě jedné Češky, a v té době jsem ani pořádně neuměla anglicky. Ale tehdy jsem nutně potřebovala změnu. Od konce DAMU jsem nonstop pracovala a měla jsem pocit, že se pohybuji ve stále stejném kruhu. Potřebovala jsem se na život i sama na sebe podívat z jiného úhlu a také zjistit, jestli tohle všechno vůbec zvládnu.“ A americké prostředí ji šokovalo. „Byl to pořádný šok, protože ta kultura je úplně jiná. Zjistila jsem, že jsem všechno vnímala přes pražský filtr, že svět je velmi rozmanitý, a já o tom nevěděla vůbec nic! Už jen to, že se v jedné třídě sejde čtyřicet lidí z různých koutů světa, z odlišných kultur, a máte najednou spolupracovat, je neskutečný zážitek. Dělali jsme hodně emotivní cvičení, na což jsem vůbec nebyla zvyklá,“ prozradila s tím, že jí pobyt ve Spojených státech přinesl spoustu nového. „Byla jsem zvyklá mít plný diář a najednou jsem měla fůru volna. Bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát, najednou jsem nechala věci plynout, potkávala nové lidi, zkoušela nové věci. Předtím jsem vlastně vždycky šla z práce do práce a ani jsem nevěděla, co s volným časem dělat. V L.A. jsem měla úpině jiný rytmus. Tam jsem byla ráda, že mám, kromě hereckých hodin, třeba jednou za týden schůzku.“

Přání Ježíškovi:

Z natáčení nové vánoční romantické komedie, o níž autoři říkají, že to bude taková česká Láska nebeská

Střední cesta je opravdu zlatá

Americká zkušenost jí v mnohém pomohla. „Spíš mě to naučilo se sama za sebe postavit. Za to všechno, co mám za sebou. A nestydět se nahlas říct, když se mi něco povedlo. Američané možná mají ve zvyku přehánět a lidé, kteří natočili dva amatérské krátké filmy, vám budou vyprávět, jak jsou úspěšní, ale na druhou stranu Češi zase mají ve zvyku se shazovat. Říct, že se vám něco povedlo a že jste něco dokázali, často lidé berou jako aroganci a nevychovanost. A ani jedno není dobře. Takže ideální je zlatá střední cesta,“ přiznala.

Vložil: Michaela Špačková