Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji (nejen) od pana Lovčího z Plas

Rozhovory na okraji (nejen) od pana Lovčího z Plas

Zpovídaným je vždy někdo zajímavý a inspirativní, jenž ale... nežije v metropoli

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Promluvila herečka a z řetězu utržené sociální sítě se zachvěly. A potom zazněl výstřel z Reflexu! Fejeton Jiřího Macků

29.11.2020
Promluvila herečka a z řetězu utržené sociální sítě se zachvěly. A potom zazněl výstřel z Reflexu! Fejeton Jiřího Macků

Autor: FTV Prima

Popisek: Nespokojená a protestující občanka Aňa Geislerová

Čím dnes začít? Třeba jednou docela vtipnou a zcela aktuální hláškou, která zničehonic vypadla z mého souseda. Stalo se v sídlištním parku před osmou ranní při venčení našich chlupáčů a tedy v době, kdy se – lačná po vzdělání - opět začala u ZŠ Burešova scházet drobotina prvních dvou tříd.

A jelikož drobotina, tedy vždy v doprovodu některého z rodičů. Přičemž jsem si všiml zajímavého: otcové, jeden jako druhý, disciplinovaně s rouškou, matky vesměs svobodomyslně až tam úplně nahoře, tedy u mozkovny, bez. Soused měl na můj údiv vysvětlení pohotově: „To budou určitě klausovky z toho Institutu sv. Václava…“

Z KAVČÍCH HOR SE STALO CELONÁRODNÍ BITEVNÍ POLE

Žhavých námětů k diskusi je v tomto čase dosytosti, ten zcela nejžhavější se točí kolem tzv. ohrožení nezávislosti televize. Celé roky jsme sice hleděli na bednu přesvědčeni, že na ni nikdo zásadně nesahá (i když lecjaké osahávání jistě bylo, jak se v podobném exkluzivně lepším prostředí sluší a časem postupně odhaluje…), a najednou ejhle: stačí dvě-tři nové tváře v jedné části těchto několikatisícových personálních struktur a už se bije na poplach a ovzduší kolem kavčího hnízda je plné poděšeného kdákání a Mirčinýho žasnutí.

K hlasům veřejně vystupujícím proti čemukoli a na ochranu před lecčíms podobným i v tomto případě nutně patří Anna Geislerová. Mně osobně sympatická jako herečka i jako nespokojená protestující občanka, i když nemusím se vším vyřčeným souhlasit. Jakmile má totiž někdo odvahu tzv. na svou hubu říkat naplno, o čem je přesvědčen, že by se mělo veřejně probrat, zaslouží si minimálně pozornost. A potom už je jenom jeho problém, zda druhé přesvědčí, nebo se před nimi zesměšní.

Což se jí tedy naposledy skutečně stalo: v rámci jednoho okrajového dívčího střetu probíhající války o nezávislost námi financované ´jejich´ televize veřejně zaútočila na již rozkoukaného nováčka Rady ČT ing. Hanu Lipovskou ve smyslu tom, že nemá co do problému (finančního, ekonomického…) vrtat, když sama dosud nespáchala nic reprezentativního uměleckého, s čím by se případně dalo odpoledne vystupovat na červeném koberci ve stínu hotelu Thermal, ale ne tak již po večerním rautu.

Společenský póvl na stránkách internetových médií

No, asi skutečně nic, co by se dalo nazvat ´veřejně prospěšnou kreativní činností´, za sebou paní ekonomka zřejmě nemá. Možná by taková snaha dopadla stejně, jako pokus paní herečky sepsat nějaký traktát z oblasti veřejně prospěšné ekonomie. Výčet knih a prací Hany Lipovské je k dohledání na internetu, stejně jako výčet rolí Anny Geislerové – nemusejí si vzájemně nic závidět, nic vyčítat, obě mají ve společnosti své významné místo.

Leč, jak bylo výše předznamenáno, rýpnutím ze strany představitelky stále hlučnější kulturní sféry došlo v jejím případě k tzv. šlápnutí do měkkého hnědého. A z řetězu utržené sociální sítě to hned náležitě rozpatlaly, a jak v kraji zvykem, opět jenom nenávistně, vulgárně, bez špetky vtipu, pochopení, natož tolerance. Jako témata se opakovala postel, tanec u tyče, zrzavá hlava a hlavně nedokončená škola, žel nikdy Želary, připomínka filmu s nominací na Oscara. Zareagovala po svém, a tentokrát už na úrovni: „Drahoušci moji, co mi píšete ty neuvěřitelný hnusy…“ Přečtěte si ta slova o vzbuzování emocí, i takových, které se nám nemusejí líbit, a třeba se mnozí chytnete za nos.

Všechny názory zoufalých anonymních poloblbů (jako Mirda85, Náčelník Bílý Polozub, ixu, Karel22, Aramika, Kladeňačka1) nestojí za slovo komentáře, zato mě zaskočila reakce člověka, jenž se vyjádřil veřejně, člověka váženého, protože znalého a respektovaného. Hudební publicista Pavel Černocký příspěvek slečny (skutečně pořád ještě?) Geislerové, ač tuším není češtinář, oznámkoval za pět s hvězdičkou (ta se ovšem vždy přidávala jenom k jedničce) a poslal autorku zpátky do obecné, jelikož „absolutně neovládáte interpunkci“.

No to je mi argument

U herečky bych já spíš třeba sledoval, jak dokáže pracovat s dechem, a nepátral, jaké nevalnou interpunkcí poznamenané texty sepisuje. Absolvoval jsem za svůj život pár nejrůznějších hudebních koncertů, tedy živých vystoupení, pane hudební publicisto, a musel při nich i od významných interpretů polknout mnoho přehmatů a falešných tónů, ba i tupých textů horších než nedokonalá interpunkce. A přežil jsem to, nikde si nestěžoval a nikomu to nepředhazoval. Ani Kájovi ne. Nobody is perfect, že?

Anna Geislerová, pro svou otevřenost upřímná neoblíbenkyně části veřejnosti, nedokončila základní vzdělání, a proto nemohla ve studiích pokračovat, teoreticky třeba i na Vysoké škole ekonomické. Je pouze herečkou - ovšem s pěti Českými lvy. Jenže školu, když už jsme u kádrování této umělecké branže, například nedokončil ani jistý Rudolf Hrušínský, zkraje rovněž jenom komediant, dokonce potulný, jehož nepřijali na konzervatoř, leč navzdory tomu časem umělec nejen  zasloužilý (ZDE), ale vpravdě  až celonárodní, pedagog na DAMU, a dokonce polistopadový poslanec Sněmovny lidu. A přitom kdoví co se navyváděl v mládí, když začínal u kočovné divadelní společnosti svého dědečka Václava Červíčka–Budínského.

Co jsem to vlastně dneska chtěl? Jo, jenom takový apel: máme demokracii, tak si ji užívejme, klidně otevřeně říkejme, co máme na srdci, vzájemně se vnímejme, tolerantně naslouchejme názorům druhých. Zatím však ze svých úst, omámeni svobodou vyjadřování, vypouštíme většinou jenom samé jedovaté zvratky.

Aktuální připodotknutí coby doporučení

Přišlo to náhle a nečekaně v posledních hodinách z pera ne tak leckoho, protože přímo Marka Stoniše, šéfredaktora týdeníku Reflex. Článek ´Demokratická zloba aneb Českou televizi si rozvracet nedáme!´ není velký, zato silně explozivní především tím, že je vypálený z hlavně právě této tiskoviny. Na bitevním poli zvaném ´Boj o nezávislost televize,´ razantně fakty a logickou úvahou rozmetávající chatrnou argumentaci hysterických obránců Kavčích hor, na tamní ČT osobně i existenčně nejrůzněji závislých. Pokud všichni ti Smoljaci, Mádlové, Němcové, Drahošové, Hřebejkové (Hřebejci?), Hrušínští, Rupperti a další nabuzení čerti najdou odvahu článek si přečíst a dostatek ochoty ho také pochopit, už snad navždy zmlknou. A z názorového štěpení společnosti opět něco ubude.

 

Jiří Macků

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace