O seniory se postaráme, definitivně, úplně a bez citu. Komentář Štěpána Chába
komentář
27.11.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Jsou oběti a oběti covidu, některou zabije vir, jinou smutek
Tři roky jsem dělal v domově důchodců v přímé obslužné péči. A i s obrázky si pamatuju tu čáru slin, která se z pokojů vylila vždy před víkendem a směrovala ke vchodovým dveřím. Senioři se těšili na své rodiny. Neskutečně. V pátek se vždycky trochu změnila atmosféra. Byla plná očekávání, těžko skrývané radosti. Přes týden dětičky pracují, ale o víkendu, o víkendu navštíví ty své střečky a stařenky a řeknou jim – mám tě rád. Nebo donesou něco malého a řeknou o Máně, že si našla novou práci a že Kája hraje automaty a ničí rodinu a že blbec soused zase vyšiluje.
V neděli navečer, když poslední návštěvy zabouchly dveře, to na chodbě vonělo jako po mohutném orgasmu. Uspokojení, úleva, příjemná únava. Senioři klevetili, nechtělo se jim do postelí, nejradši by proseděli noc a probrali s Máňou a Karlem i to ‘mám tě rád‘, nebo spíš hlavně to ‘mám tě rád‘, protože kolem toho se to celé vždy točilo a točit bude. Víkendová služba byla vždycky klidnější, protože po celém domově se rozlila jakási blaženost.
Proč nepřišli, kde jsou?
Nejhorší bylo, když někomu návštěva nepřišla. Když nezavolali, neřekli. To pak v rohu jídelny, nebo v koutu pokoje seděl jeden senior, v kterém by se krve nedořezal. Nereagoval, nejedl, ty statečnější nuceně vtipkovali a polykali u toho knedlíky v krku. Chtělo se jim brečet, ne vtipkovat a předstírat, že se nic neděje. Protože za nimi, právě za nimi nikdo nepřišel. Nepřišel za nimi jeden víkend, přesto pak v týdnu, ve všední dny, někdo zaskočil, někdo z rodiny, donesl maličkost, banány, sušenku, chvilku s tím svým stařečkem poseděl, podržel ho za ruku a řekl, do prdele, mám tě rád, jsi tu pro mě, bez tebe to nevydržím. A pak nám po chodbě i do sesterny i do jídelny svítilo sluníčko. Šťastný člověk, který byl prostě jen šťastný, nic jiného nepotřeboval a nechtěl. Jen chytit za ruku od někoho ze své rodiny. Vědět, že na něj myslí. A že ten pobyt v domově důchodců do dalšího víkendu přežije.
Poslední otázka každého ze seniorů byla vždycky a zásadně – kdy přijdete, o víkendu? A byla to otázka jejich života. Museli přijít. Bez návštěv by se z domovů důchodců stala Léčebna dlouhodobě nemocných, odkladiště pro staré a umírající. S návštěvami to byla alespoň nějaká ozvěna domova. Jasně, jen náhražka, ale aspoň něco.
Smrt dvoumetrových titánů
„Já jsem měl klienta, dvoumetrový chlap, to jsou takoví titáni. A ona za ním chodila celá rodina, každou návštěvu se o něj zajímala a pak najednou byla prostě karanténa, moc se o tom nemluvilo, podcenila se komunikace i uvnitř toho domu (pro seniory) a on mně po čtrnácti dnech říkal, když jsem mu pomáhal do sprchy, 'proč nepřišla moje rodina, já mám strašný strach, co se jim stalo‘. A já jsem se ho ptal 'vy nevíte, že je karanténa?‘ a jemu se spustily obrovské slzy, přitom to byl svalnatý chlap, a on říkal 'já už je nikdy neuvidím‘, tak jsem mu říkal, 'proč byste je neviděl, vy jste zdravej a silnej‘, ale on do týdne umřel,“ řekl pro DVTV ředitel organizace Podané ruce Jindřich Vobořil. Lidé nejsou zboží, nejde je jen tak odložit na neurčito a neřešit jejich city. Umřou steskem. Zase na druhou stranu se mnou v domově důchodců dělal Polka, která se divila, proč tu máme tolik domovů důchodců. To se nechceme postarat o své rodiče a musíme je všichni posílat do odkladiště? Jestli mi to moji haranti udělají, vezmu je kyjem po hlavě. Já se škodolibě těším, až budou muset řešit mou unikající stolici, však já roky řešil tu jejich. I prchat do lesů jim budu. Těším se na to.
Ano, emoce, krásný vynález přírody. Jenže je tu vir, proti kterému se jaly vlády světa bojovat všemi prostředky. A otázka stojí jednoduše: rozvolnění všech opatření při denním nálezu od 4 do 6 tisíc nakažených? Při takovém počtu Izrael najel na tvrdý lockdown. A my se chystáme rozvolňovat. Není to trochu, no, zpovykané? Pak hrozí, že se nákaza rozjede v domovech důchodců i zbytku společnosti a vánoce si užijeme v totálním lockdownu, protože vyhysterčená vláda to na svátky při nárůstu čísel zase zavře. Nebylo by fajn ještě chvíli neodemykat a krotit emocemi nacpané výkřiky o smutných lidech 'na samotce'? Jen otázka. Já tam dělal, dobře těm lidem teď není, ale...
Vložil: Štěpán Cháb