Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Andy, jsi břídil, vzkazuje trubadúr. Nora ho nenechá vyspat a peroutkovská sešlost zase zanadávat. Fejeton Jiřího Macků

22.11.2020
Andy, jsi břídil, vzkazuje trubadúr. Nora ho nenechá vyspat a peroutkovská sešlost zase zanadávat. Fejeton Jiřího Macků

Autor: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Andrej Babiš na snímku, který použil ke svému dosud poslednímu, nedělnímu facebookovému ´Čau, lidi´

Co si budeme namlouvat, tenhle Andrej ´Andy´ Babiš, předseda vlády České republiky, je opravdu celospolečenský fenomén. Politik občas na baterky, někdy zákonitě vybité, zpětně ovšem znovu spolehlivě dobíjené zoufalstvím a neschopností oponentů z minusového pólu. Politicky počatý z českomoravské a speciálně pražské krve i žluči v těchto končinách vegetujícími námi svobodně demokraticky, leč většinou nepříliš vydařenými zástupci. Je hvězdou médií, čekali jsme na něj dlouho, nuda polistopadových let už se táhla. Díky jemu, ať dělá, co dělá, je stále o čem psát.

Barikádu už máme, postavíme ještě most

Samozvaný národní bard Tomáš Klus v rozhovoru pro Český rozhlas prozradil, že považuje za svou občanskou povinnost „vyjadřovat se k veřejnému dění a účastnit se veřejných akcí, na kterých dá najevo, že s dnešním vývojem v České republice nesouhlasí.“ Ano, to vše je v pořádku, chvályhodné a nikdo mu v tom nebrání. Stojí neochvějně na jedné straně barikády, ale současně by chtěl ztratit slovo i s těmi z druhé strany (leč poté se jedním dechem pochlubí, jak statečně odmítl tu nejdůležitější výzvu, Babišovo pozvání na kafe a výměnu názorů).

Apropó: kdo vůbec tu imaginární barikádu nashromáždil a na jaké její straně je, vedle slovní munice, pravda? Zpěvák se prý klidně obětuje jako most, po němž by si lidí měli najít k sobě cestu. Zajímavá reminiscence: most a barikáda. Vzpomínáte na tu filmovou řežbu u barikády němé na mostě Trojském? Tady se ale pálí jenom urážkami a vulgarismy.

 

Tomáš Klus na kafe nechce

Jenže vy se, pane Klusi, k veřejnému dění nejen vyjadřujete, vy ho svými zřejmě často vysílanými (nevím, nesleduji) písničkami jednostranně, a tedy neobjektivně ovlivňujete. „Andy je břídil…“ zní opakovaně éterem. Je „špatným vůdcem“, v jeho vládě „sedí neschopný šméčka.“ Rapujete, že „už je tady zbytečně dlouho“ a vyzýváte „měl by konečně skončit.“

Děláte si ambice nahradit Karla Kryla, ale ten ambice podobné vašim jednostranně zaměřeným neměl. Když s něčím nesouhlasil, dal to se sžíravým sarkasmem sežrat všem bez ohledu, především oběma politicky protivným stranám. Vám podobný objektivní pohled chybí. Chcete postavit most vzájemného setkávání, ale most je konstrukce na obou protilehlých březích zakotvená v téže výšce, obrazně řečeno objektivně vyvážená. Vy jste však (všímáte si, zpěváčku, že opakovaně vykám?) místo toho zatím vztyčil jenom jakýsi pomyslný žebřík, jak o něm v songu Lockdown (kouzlo nechtěného, nebo že bych to špatně pochopil?) rapujete cosi o cestě ke dnu a o náruči hnoje.

 

Já to totiž pochopil tak, že jako zatím stojíte pouze na jeho spodních špryclích a hamtáte po dně v hnoji urážek, které s nadšenou podporou Letné metáte vstříc části představitelům této země bez nejmenšího pocitu trapnosti. Výš, tedy na horní část žebříku, už ovšem nedohlédnete. Vlastně ani nemíníte. Tam, kde se v poklidu poslaneckých a senátních lavic spokojeně vrtí všichni z vaší strany barikády, nejrůznější hysterici, hysterky a jiná politická opoknížata, co jsme je původně pověřili, aby nás tak nějak rozumně zastupovali. Protože, co si budeme povídat, vy to ani nepotřebujete, oni se předmětem nějaké krylovsky objektivně vyvážené a kriticky cílené tvorby nikdy nestanou, na to možná máte talent, ale už sotva odvahu. Ani kdyby se kucí na hlavu stavěli, a že se jim to většinou fakt daří…

Naši vyvolení v parlamentních lavicích spící pracující

Pana premiéra si vzala na paškál, aby ne, i oblíbená nedělní relace 168 hodin, kterou obhospodařuje paní Nora Fridrichová, momentálně hostující v dresu HC Zárubovo. Ta si zase na svůj dort jako třešinku vybrala záběr premiéra, an v parlamentu klimbá při projevu Václava Klause mladšího za jemného zvukového podbarvení ukolébavkou. Z dřímoty se nakonec vzbudí, podívá se do kamery, sundá respirátor, napije se a zamžourá. „Tak dobrou noc,“ vtipně ukončí představení moderátorka.

 

Tuto momentku ze Sněmovny použila Nora Fridrichová, foto 168 hodin / repro

I když si myslím, že jmenovaný ve skutečnosti neusnul, jenom si sumíroval další kapitolu do svého klíčového díla O čem sním, když spím, přesto bych pro příště poprosil paní Noru o trochu toho uznání. Je přece všeobecně známo, že náš upracovaný pan premiér spí denně sotva čtyři až pět hodin, a někdy dokonce jenom šest až sedm, proč by tedy nemohl unaveným očím popřát trochu toho relaxu? Vždyť jeden jeho kolega si tímto způsobem opakovaně vychutnává sen, jak ve velkém dodává Becherovku na Hrad, či nyní aktuálně sní o přestavbě Orlíku na ubytovnu pro cizozemce přiběžence, aniž jste ho za to kdy pochválila.

Víte, paní Noro, není hezké dělat si šoufky z někoho, kdo nemá naspáno, když vy sama jste pokaždé vyspinkaná do televizního růžova. Protože většinou v postýlce sama, jelikož starej furt někde trajdá po turnajích v holomajzně.

Něco o významu žumpy pro fungování demokracie

No, pravdu povediac, on ten náš pán premiér má veru niekedy chovanie slovenského čuvača (to je předstupeň řeznického psa), ale divme se mu, že se tou sněmovní oposmečkou nemíní nechat uštěkat. Vše kolem každé jeho návštěvy parlamentu připomíná situaci před naší Normou, kde – místo, aby si pro své psí miláčky našly čas na procházku na čerstvém vzduchu – je nakupující důchodkyně uvazují k zábradlí. Štěkot jednoho přes druhého je logickým následkem, všichni se naparují a jeden před druhým předvádějí, i ti jinak významem zanedbatelní ňafající pinčové. Nejhlasitější vyhrává. Že to kolemjdoucí vytáčí, není divu. Ostatně stejně jako nás doma při sledování téhož jalového štěkotu kolem interpelací.

 

Premiér na aktuálním snímku

Tam se (cestou ze sněmovní kantýny) schází ve sněmovních lavicích smečka věru krvelačná, na jejíž vrčení až vzteklý štěkot nedočkavě čeká ochočená smečka novinářů z téhož politicko-ideového chovu, aby vše mohla do svých médií zapracovat. V takových okamžicích ovšem nestačí ptát se řečníků na výšku IQ, to chce rovnou žádat potvrzení o očkování proti vzteklině.

Premiér se prostě zachoval jako přesilou napadený a bránil se proto dost nevybíravě, měl přece jenom ve své státní pozici zachovat klid, nadhled, noblesu. Místo toho některé autory dokonce zařadil do tzv. novinářské žumpy. A ti se, nevím proč, hned začali vztekat. Vždyť žumpa je všeho všudy bezodtoková nádrž určená k zachycování odpadních vod z domácnosti, to nemá co dělat se septikem. V přeneseném významu se používá – jak dokládá Wikipedie - i jako hovorový termín pro věci, jevy, děje či vztahy, které jsou nechutné, nepěkné či nesmyslné.

A je toho snad málo nechutného, nepěkného či nesmyslného (přidejme i nepravdivého až záměrně lživého), co ze své pusy či pera vypouštějí směrem k protivnému táboru mnozí novináři, zvláště ti existenčně na jiné měně závislí? Kteří? No v první řadě ti, jež se k té žumpě sami dobrovolně přihlásili a kteří nyní požadují pro předsedovi vlády omluvu, jelikož pokládají jeho útok (!?) za zcela nepřijatelný, ohrožující reputaci České republiky na evropské scéně. Podepsáni společensky oblíbení mj. Erik Tabery, Marek Wollner, Alexander Mitrofanov, Johana Hovorková, Pavel Šafr. Ani se nedivím, že se mi v té souvislosti – ale asi proto, že už jsem pamětník – docela automaticky vybavují z minulosti jména jiná: Oldřich Švestka, Václav Švadlena, Arnošt Bak, Marie Boudová, Jaroslav Kojzar…

 

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery v Ostravě

Za mě by se tedy pan premiér mohl omluvit, slušně vychovaní to tak dělají a nic za to navíc nedá, alespoň peroutkovská smečka na čas zmlkne. Ale že by jeho útok na tento samozvaný výkvět české žurnalistiky nějak ohrozil reputaci naší republiky, či dokonce - probůh! – jejich osobní? Něčeho tak vtipného by se nedopustilo snad ani šídlo v pytli utajené.

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace