S korektností nenávidět všechno, co se pohne. Komentář Štěpána Chába
komentář
17.11.2020
Foto: HBO
Popisek: Anne Hathaway ve filmu Čarodějka
Dnes je výročí Sametové revoluce, zároveň Mezinárodní den studenstva, který byl ustanoven na 17. listopadu v odkazu na čistku, kterou Němci předvedli v tehdejším protektorátu Čechy a Morava, kdy zastřelili několik desítek českých vysokoškoláků a stovky jich poslali do koncentračních táborů. Měl bych se věnovat těmto dvěma monumentálním momentům naší historie. Ale nebudu. Zaujala mě na první pohled zcela banální a nevýznamná zpráva o tom, že se herečka Anne Hathaway omluvila za to, že hrála čarodějnici s třemi prsty, kteroužto postavu (ovšem se všemi prsty) stvořil v nekorektním roce 1983 spisovatel Roald Dahl a na filmový pás letos převedl (už tříprstou) Robert Zemeckis.
Za co se herečka omluvila? Za to, že postava čarodějnice měla tři prsty a že jí při čtení scénáře a podpisu smlouvy nenapadlo, že by to mohlo někoho urazit. A ono urazilo. Britský komik Alex Brooker vypadl totiž dokonale z role a zcela bez humoru obvinil film z necitlivosti vůči zdravotně postiženým lidem. „Vysílá to zprávu, že bychom se měli bát lidí s chybějícími prsty,“ řekl Brooker pro BBC, pro našince celou kauzu předložil server Echo24. Ke komikově obvinění se připojili mnozí lidé s postižením končetin. Nutno dodat, že sám komik Brooker má postižené obě ruce.
České reálie
A já Brookera dokonale chápu a tvrdím, že to máme u českého filmu ještě horší. Pokud se čeští filmaři rozhodnou točit film z prostředí vesnice, na plátně pak diváci sledují slet kreatur, zlých a ošklivých lidí plných předsudků, stereotypů a buranství. Připomeňme třeba filmy Díra u Hanušovic, Štěstí, Mistři nebo ‘majstrštyk‘ Trojanovic dua Bourák, který měl premiéru nedávno, takže jeho dopadem byl na velkém plátně díky covidu oslněn málokdo. Naštěstí.
Filmy, které vznikly z jakési nenávisti k neznámu. Karikatury, které člověka, jenž za svůj život nedojel dál než na pražský Zličín, musí mít devastující účinky. On se skutečně musí v noci pomočovat hrůzou z toho, že vesničané jsou skuteční, že žijí, že je lze potkat. I v noci. Na Západě jsou ovšem dál. Naši filmaři točí karikatury a vydávají je za obraz skutečnosti. Důsledkem je pokřivený pohled na vesnicí postižené vesničany. A má to své oběti. Však si vzpomeňte na slova Ani Geislerové, která se po demonstraci proti Babišovi v rozhovoru doznala k tomu, že by se mělo jezdit na vesnice a těm blbcům všechno vysvětlovat, protože oni ty myšlenky z Prahy nechápou. Na Západě už ovšem útočí ideologicky i na pohádky, kde autoři, jen tak, náhodou, v rámci rozmachu fantazie, tvrdí, že zlé čarodějnice mají tři prsty a nikdo, skutečně nikdo nemůže chápat takové dílo jako podnět k nenávisti vůči zdravotně postiženým. To už je jen další úroveň rozmachu fantazie, kdy se utlačované masy začínají konkretizovat čím dál podrobněji, až to začíná docházet k absurditám Brookerova zvolání.
Zakažte… něco, protože my máme moc
Těším se na dobu, kdy se doba korektní přelije i k nám. Vůbec nedoufám v to, že by filmaři začali snímat realitu a dosadili ji do poutavého děje. Ne, dál pojedou karikatury plné buranů a permanentních nevěr. Ale budeme řešit, že Lojza, co u Hanušovic brousí Mařenu a žere u toho krvavou tlačenku, měl pleš a že tím urážíme postižené pleší. Alespoň trochu toho života do českého filmu to dodá.
Vložil: Štěpán Cháb