Jdu večer po Václaváku a někdo se mě zeptá na drogy. Co zažil a zažívá Ben Cristovao doma i venku. Přečetli jsme
07.11.2020
Foto: Facebook (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Ben Cristovao má sice aktuálně copánky napletené bílou, nám se ale víc líbila červená, z počátku letošního října
Zpěvák Ben Cristovao poskytl rozhovor MF Dnes, přitom se ale nebavil o svých nových písničkách. Šlo hlavně o rasismus, se kterým si Ben užil své a který v současné době tak zmítá Amerikou.
Sám má s rasismem nepříjemné zkušenosti: „Málokdo ví, jaké to je, když přijdete do trafiky, prodavač na vás podezřívavě kouká a dává si pozor, aby se mu něco neztratilo. Nebo jdu večer v Praze po Václaváku a někdo se mě zeptá, jestli mám na prodej drogy. Spatří černocha a automaticky mu naskočí, že prodává drogy. Když přijdu do nějakého lepšího butiku, vidím v očích prodavaček otázku - co tady chceš, že ty jdeš něco ukrást?“ uvádí příklady.
Jako tanečník a sportovec si také nevede špatně
Rasismus v USA? Ano, je tam
Rasismus v USA podle jeho zkušeností - sestra Bianca totiž již deset let žije v Los Angeles a Ben do Států často létá, i pracovně – existuje a má podle něj kořeny v hluboké minulosti: „Černošská komunita je z velké části negativně zaškatulkovaná, což vychází z dávné historie. Afričany do téhle země kdysi přivlekli jako otroky. I když se jim po letech podařilo změnit pohled na to, že jsou zvířata, která slouží jen jako pracovní síla, jejich startovní pozice ve společnosti je dodnes úplně jiná, než jakou mají běloši. Nové a nové generace černochů se pořád rodí do nesrovnatelně těžších podmínek a je pro ně strašně obtížné, aby je společenský systém přijal. Jen jedinci mají takové štěstí, že se jim podaří vystudovat a vyhrabat se z bahna.“
Kvóty na Oscary vítá
Nedávno přijal Hollywood speciální kvóty na obsazování filmů, které mohou soutěžit o Oscara: „Možná to bude v mnoha případech vypadat přehnaně, ale pro spoustu barevných lidí, kteří mají stejné schopnosti jako bílí, to může být jediná šance, jak proniknout do filmového průmyslu, jak dostat šanci. Je dobře, že zrovna americká kinematografie jde tímhle směrem, protože kdysi to byla extrémně rasistická záležitost,“ podpořil nová pravidla. Ben oceňuje, pokud naopak vidí, že se lidem s jinou barvou pleti než s bílou dává prostor: „Stejně tak mě hřálo, když jsem ve zprávách na Nově viděl Borhyovou s Korantengem. Samozřejmě vím, že když máme v moderátorské dvojici bělošku s černochem, ještě to nevystihuje stav české společnosti, ale pro mě jako kluka to bylo nádherné a povzbuzující.“
V roce 2020 se stal s písní Kemama vítězem českého kola Eurovize a měl Česko reprezentovat na celoevropském finále v Rotterdamu, které však bylo zrušeno z důvodu pandemie koronaviru
Jednou tyranům neutekl
Jako dítě si s rasismem bohužel užil své. Jeho zkušenosti jsou alarmující: „Bydleli jsme v Praze na Letné, kde se kumulovalo hodně týpků, rasistů, co měli problémy s jinými etniky, hlavně s černochy a Romy. Často mě naháněli. Na Letenské pláni, dolů po ulici Milady Horákové, ve Stromovce až ke kolejím... Je vám čtrnáct a běží za vámi smečka dospělých chlapů. Chtějí jen tak pro nic za nic zbít tmavého čtrnáctiletého kluka? Zhruba v tom věku to začíná, to už totiž ten ´čmoud´ působí aspoň trošku dospěleji a nevypadá to tak blbě, jako kdyby zbili malé dítě,“ vyprávěl. Svým trýznitelům prý vždy dokázal utéct: „Až v osmnácti jsem neutekl. Byli jsme čtyři kamarádi a jich bylo o dost víc. Jeden z nich poručil, ať si kleknu na kolena a přede všemi prohlásím, že jsem černej a že se za to stydím.“ Vše vygradovalo: „Můj kámoš, co stál vedle mě, řekl: A dost! Tak pojďte! Chvíli jsem se snažil bránit, ale semlelo mě to, pak jsem akorát ležel na zemi a oni do mě kopali tak dlouho, dokud nezahlédli modré majáčky přijíždějící policie. Měl jsem pochroumané kosti i zuby, ale od té doby policisty vždycky uznávám. Jsem si stoprocentně jistý, že nebýt jich, dopadlo to hrozně, ti lidi neměli žádnou záklopku.“
Chtěl se ubránit
Ben začal před pár lety praktikovat bojové umění: „Jednu dobu jsem hodně posiloval. To abych hned dělal dojem - jsem velký a silný, nesahej na mě a dej mi pokoj! Chtěl jsem prostě vzbuzovat respekt. Jenže to, že máte svaly, ještě neznamená, že se dokážete ubránit. Proto jsem plynule přešel od posilování k brazilskému jiu-jitsu, abych věděl, co dělat v případě nějakého konfliktu. Teď už je to pro mě sport i životní filozofie, ale párkrát mi to někde na ulici skutečně přišlo vhod.“
-
Jeho zkušenosti s rasismem jsou hrozné. Je dobře, že se problému stále připomíná, neboť je bohužel stále přítomný. Rasismus z naší společnosti stále ještě nevymizel: „V naší branži je důležité být snadno zapamatovatelný, což díky tmavé pleti určitě jsem. Takže ano, je to velká výhoda, ale za každou výhodu člověk zaplatí. Já za ni v minulosti zaplatil opravdu hodně.“
+
Na stranu druhou Ben sám říká, že nemá Čechy za rasisty: „Všude na světě jsou lidé, kterým vadí nějaké etnikum nebo nějaká skupina, ale žádný národ bych nestrkal do škatulky a nedával mu rasistickou nálepku. Naopak, my Češi vždycky byli národ otevřený a nápomocný různým etnikům a kulturám.“
|
Vložil: Michaela Špačková