Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Malé obchůdky vstávají z popela, lidé opouštějí přecpané supermarkety. 5x pondělí Pavla Přeučila

02.11.2020
Malé obchůdky vstávají z popela, lidé opouštějí přecpané supermarkety. 5x pondělí Pavla Přeučila

Foto: Ilustrační foto - pixabay.com

Popisek: Vytrvalostní běh mezi obřími regály láká čím dál méně, Češi se přesouvají zpět do malých prodejen. Koneckonců i vláda nám přece radí, že sportovat bychom měli v přírodě.

FOTO / VIDEO I v této zlé době se občas vyplatí rozhlédnout se kolem sebe a hledat to dobré, co nám i tento čas přináší. V malých obchůdcích, které u nás máme, se nakupuje mnohem více než dříve, a dokonce se před nimi tvoří fronty. Tenhle jev jsem zaznamenal naposledy někdy před více než třiceti lety a málem jsem zapomněl, jaké je to stát frontu u řezníka na kus flákoty.

Stejné je to i okolních vesnicích, kterými často projíždím. Fronty stály před malými vesnickými koloniály i řeznictvími. Lidé v rouškách, v předepsaných odstupech, spořádaně čekají, až na ně přijde řada. Na většině vstupních dveří do obchodů visí tabulky, vstupujte jednotlivě a pouze s rouškou. Ty fronty tam nestály proto, že by byl nedostatek zboží jako kdysi, ale ze dvou důvodů. Tím prvním byly ony nápisy na dveřích a tím druhým zvýšený zájem místních o nakupování v malých prodejnách.

 

venkovská prodejna

Pár desítek metrů od domova, nabídka 'od hřebíku po lokomotivu' a navrch pokec o novinkách z okolí. V malých obcích tuhle službu nabízely i speciálně upravené autobusy nebo dodávky, a když jste se nedej bože zdrželi, klidně vám 'dva v jednom' (řidič a prodavač) zastavil o kus dál. O tohle pohodlí, vylepšené svérázným půvabem, nás obchodní řetězce málem definitivně připravily. Zdá se ale, že se paradoxně díky koronaviru začíná blýskat na lepší časy; ilustrační foto ČT

Obchůdky jsou bezpečnější a po ruce

Tenhle postřeh jsem si ověřil nejen u řady sousedů, ale i u lidí, kteří trpělivě čekali, až na ně přijde řada. Většina z nich mi potvrdila, že to, co bylo ještě před příchodem pandemie běžné, tedy velké, většinou týdenní nákupy v blízkých supermarketech, je minulostí. Lidé se zkrátka obávají nákazy a raději nakoupí u svého obchodníka, kde se jim nikdo netlačí na záda a neprská za krk. Máme souseda, starého pána, který ve svých osmdesáti letech jezdil každý týden pro velký nákup do deset kilometrů vzdáleného Lidlu. Přiznal se mi, že od jara tenhle nákupní rituál neuskutečnil a nakupuje jen v místním obchůdku. Tohle ostatně potvrzuje i předseda Asociace českého tradičního obchodu Pavel Březina. Malé vesnické prodejny byly obvykle místem pro drobnější nebo doplňkové nákupy, ale podle Březiny je lidé v současné době volí pro hlavní nákupy i díky tomu, že je považují za bezpečnější a mají je v docházkové vzdálenosti od domu.

Projevilo se to už na jaře za nouzového stavu, kdy byl o nákupy v malých prodejnách větší zájem. Zatímco před karanténou tržby v malých prodejnách zaznamenaly meziroční pokles o 0,3 procenta, za nouzového stavu vzrostly o 5,2 procenta. Zpomalil se také úbytek těchto prodejen, které v uplynulých letech zanikaly jako houby po dešti. Malí obchodníci nyní mohou jen doufat, že až se vše vrátí k normálu, zůstanou jim i nadále místní zákazníci věrní.

Zkáza jedné památky. Muselo k ní dojít?

V Praze, v Kinského sadech, shořel tři sta let starý dřevěný kostelík, který tam byl převezen z obce Velké Loučky u Mukačeva na Ukrajině. Na tehdejší Podkarpatské Rusi, která byla mezi světovými válkami součástí Československa, byl rozebrán, převezen a znovu postaven v Praze v roce 1929 jako dar Rusínů Praze. Tuhle památnou stavbu jsem dobře znal, protože jsme se u ní kdysi jako studenti nedalekého gymnázia často scházeli. Chodili jsme tam randit s holkami, občas vypít tajně nějakou tu lahvinku vína, anebo jen tak pokecat. Pamatuji se i na parkového hlídače, který na nás občas vyrukoval s připomínkami, abychom v blízkosti dřevěného kostelíka nekouřili.

Jak se staráme o vzácné historické objekty?

Jak jsme se mohli dozvědět ze zpráv hasičů i od správce kostelíka, stavbu a její okolí v posledních letech často navštěvovali bezdomovci a není vyloučeno, že požár nejspíš někdo založil. V této souvislosti by mne zajímalo, jak se vlastně Praha starala o tuto vzácnou památku ze 17. století. Ta měla mít jako historická dřevostavba nejvyšší stupeň protipožárního zabezpečení, případně kamerový dohled a bezpečnostní systém. Notabene byl kostel součástí sbírek národopisného oddělení Národního muzea v Praze.

Místo toho, jak jsme se dozvěděli, tam přespávali bezdomovci. To musel shořet Libušín, dřevěný kostelík v Gutech a teď kostel sv. Michala v Praze? Žádná z těchto památných staveb neměla odpovídající protipožární zabezpečení. Takhle se staráme o svou historii? Z toho, co se stalo, lze usoudit, že město Praha, jemuž kostelík patří, na jeho zabezpečení zvysoka kašlalo.

 

Chrám sv. Michala

Pravoslavný, původně řeckokatolický chrám sv. archanděla Michaela byl zbudován v bojkovském stavebním slohu s prvky lidového baroka. Budova byla zhruba 14 metrů dlouhá a asi 8 metrů široká, nejvyšší z věží přesahovala 17 metrů. K výzdobě byly použity tři pro pravoslaví typické barvy, bílá, zelená a červená, které symbolizují základní křesťanské ctnosti víru, naději a lásku; foto wikimedia.org

Piráti a Praha sobě odmítli na rekonstrukci památky přispět

Co mne ale opravdu nadzvedlo, je chování pražského magistrátu, potažmo Pirátů a Prahy Sobě, kteří se i nyní, po požáru, chovají k téhle unikátní stavbě macešsky. Není pochyb, že požár způsobil škody za desítky milionů a obnova kostelíka přijde pořádně draho. Pražský magistrát oznámil, že vyhlásí na jeho obnovu veřejnou sbírku, ale jak primátor Hřib tak šéf Prahy sobě Jan Čižinský odmítli přistoupit na požadavek dalších pražských radních, aby město na obnovu kostelíka přispělo do této sbírky milionem korun. Velmi kriticky to zhodnotil například předseda kulturního výboru Jan Wolf (KDU-ČSL).

„Teď jsem dal návrh na Radě HMP, aby Praha ihned vložila jeden milion korun na opravu kostela sv. Michaela. Tento můj návrh předložila radě paní doktorka Hana Kordová Marvanová. Všichni přítomní radní Spojených sil (TOP 09, STAN a KDU) hlasovali PRO návrh. Návrh zablokovali radní Prahy Sobě a Pirátů. To jen aby se vědělo. Hlavně že pláčou nad vyhořením. Tak tady je výsledek,“ zkritizoval postup koaličních radní Jan Wolf na svém Facebooku.

V této souvislosti vypadá jako výsměch milion korun, které začátkem srpna vyhodil magistrát de facto do luftu na festival Prague Pride, který se letos odehrál ve značně zmenšeném rozsahu, a navíc bez obvyklého průvodu. Jak jsme se později dozvěděli, Piráti jej dokonce využili na svou předvolební kampaň. Vedení pražského magistrátu by se mělo pořádně chytit za nos a nejméně ten milion do sbírky vložit. Výmluva pana Čižinského, že onen milion, vložený do sbírky magistrátem, by prý odradil drobné dárce, připadá nejen mně jako pěkná pitomost.

Bělošská nadřazenost musí z populární hudby pryč!

O víkendu jsem se v Krajských listech zamýšlel nad osudem klasické hudby, které je prorokována zkáza vzhledem k tomu, že je příliš bílá. Bdělému oku novodobých cenzorů ale neušla ani hudba populární. Na streamovacích hudebních platformách, jako YouTube, Apple Music či Spotify, vypukla neuvěřitelná čistka. Písně, které obsahují jakýkoliv rasistický, homofobní nebo antisemitský obsah, jsou z nabídky masově odstraňovány. Dotyčné služby to zdůvodňují tím, že na jejich platformách není místo pro nadřazenost bílé rasy. Některé písně už zmizely nadobro, stovky jiných jsou dočasně u ledu, aby prý mohl být podrobně 'prozkoumán' jejich obsah a vyloučeno, zda neobsahují cosi nenávistného nebo jen nepatřičného.

 

R. A. Dvorský: Cikánka:

Šílenství novodobých cenzorů graduje. Honem si ještě poslechněte legendární tango Karla Vacka v podání R. A. Dvorského, možná bude také vyhodnoceno jako 'nevhodné', protože přinejmenším zpochybňuje morální kvality jisté krásky.

Celé to spustila BBC, jejíž experti prozkoumali stovky písňových textů, zda neobsahují něco škodlivého, nebo dokonce nezdůrazňují běloškou nadřazenost. „BBC se rozhodla nezveřejňovat kapely ani písně ve snaze nepomáhat lidem, hledajícím nenávistný obsah,“ uvedli experti této stanice. Ze streamovacích služeb tak postupně mizí stovky podezřelých skladeb, které už ani s pomocí vyhledávače nenajdete. Napříště má probíhat už preventivní kontrola, která píseň se bude smět veřejně objevit a která bude mít zaracha. To mají mít na starosti zvláštní 'expertní' týmy, které mají odlišit díla závadná od nezávadných.

Pamětníci si určitě v této souvislosti vzpomenou na cenzurní úřady za socialismu, které bděly nad čistotou všech veřejných projevů umělců, od novinových článků přes literaturu, divadlo, rozhlasové a televizní vysílání až po texty písní. Po roce 1989 byla cenzura označena jako nepřípustná a jako základní kámen všech tyranských režimů. Zdá se, že ona tak proklamovaná svoboda slova je znovu v háji a některé skladby se budou zase šířit jen prostřednictvím jakéhosi kulturního disentu.

Ošklivá slovíčka se zakazují a basta!

S předchozím tématem úzce souvisí i to další. V televizní show Tvoje tvář má známý hlas se objevila herečka Jitka Čvančarová, která představovala americkou rapperku Cardi B. V její hodně podprůměrné písni se objevilo dnes značně nepatřičné slovo nigga, což je jakýsi slangový výraz pro černochy. Okamžitě zareagoval jakýsi bedlivý, novodobý cenzor a spustil příval nenávistných hejtů, urážek, a dokonce vyhrožování, v nichž Nově i Čvančarové vytýkaly bělošskou nadřazenost a otevřený rasismus. Chudák Čvančarová, která ani nejspíš nevěděla, co to vlastně zpívá, se hned začala veřejně omlouvat, že si dovolila zpívat jakousi cizáckou, urážlivou píseň. Na Instagramu se tak brzy objevila její téměř plačtivá omluva:

„Ano, máte pravdu. Zpívala jsem píseň s textem tak, jak je v originále od raperky Cardi B. Tak, jak jsem to dostala za úkol. Jsem ten poslední člověk na světě, který by se někoho chtěl dotknout. Tedy ano, v textu to je, ale měla jsem to vypustit! Mrzí mě to, omlouvám se,“ napsala. Proč a za co se Jitka Čvančarová omlouvá? Že zazpívala text tak, jak jí byl předložen? Ze strachu před odplatou, že na ni vyrukuje nějaké trestné komando s baseballovými pálkami? Rozhodně ji nepodezřívám z toho, že by si údajný rasismus v textu vychutnávala.

 

Čvančarová Tvoje tvář má známý hlas

Jitka Čvančarová jako rapperka Cardi B. Původně byl její úžasný výkon dostupný i na Youtube, místo něj už ale najdete jen přednášku jakéhosi pohoršeného mravokárce. I u nás už kulturní cenzura zjevně jede na plné obrátky. Opravdu se musíme opičit úplně ve všem?; foto TV Nova

Proč se ale omlouvá pár pitomcům, kteří nemajíce co dělat, sedí u televizních obrazovek a číhají jako supi na každé nepatřičné slovo? Těmhle supům vadilo i to, že se v oné show objevovali čeští, tedy bílí herci a zpěváci, jimž v maskérně napatlali tmavou tvář, když měli představovat černé zpěváky. To už byla podle nich urážka nejvyšší kategorie, protože použití tzv. blackface, tedy zobrazení černocha bělochem, je dnes ve světě, poznamenaném hnutím Black Lives Matter tím největším prohřeškem. Nedivte se tudíž, když v dalších dílech Tváře uvidíte černošské zpěváky, jako třeba Ray Charlese nebo Louise Armstronga, v bílém provedení. Nevím, jak dlouho budeme pitomcům, jimž tyhle věci vadí, ustupovat, nebo se jich dokonce bát, ale měli bychom si uvědomit, že ztrácíme velmi rychle část svých svobod. Nemůžu si pomoct, ale lidská blbost fakt už dosahuje nebeských výšin.

Chcete vakcínu? Tak si, milánkové, vezmete tu naši. Ať to stojí, co to stojí

Dnešní poslední téma svých komentářů věnuji, jak jinak, než tomu, co hýbe celým světem, tedy koronavirové pandemii. Jde o to, že Evropská unie už si usurpuje i právo na to, jak a čím budeme proti Covidu-19 bojovat. Zatím se to týká především Maďarska, ale už dnes je vidět, že se to úzce dotkne i  nás. EU si tvrdě vyhrazuje právo rozhodovat, jakou vakcínu budou členské země používat. Spustilo to oznámení maďarského premiéra Viktora Orbána, že Budapešť vyjednává s Ruskem a Čínou o nákupu jejich vakcín, které by chtěla mít pro maďarské občany k dispozici už do začátku příštího roku.

Mluvčí Evropské komise Eric Mamer se nechal na tiskovce slyšet, že: „Není pochyb o tom, že jakákoli vakcína, která je nebo by mohla být dostupná na území Evropské unie, by musela vyhovovat jak kvalitativním normám, které se u těchto typů přípravků v EU očekávají, a dodržovat schvalovací postupy.“ Viktor Orbán oznámil před pár dny ve svém rozhlasovém rozhovoru, že „první zásilka vakcín by měla dorazit v prosinci nebo lednu a Maďarsko bude moci vyhlásit vítězství nad pandemií do jara příštího roku“.

To je ale v rozporu s politikou Bruselu, který už podepsal dohody s firmami AstraZeneca, Sanofi-GSK a Johnson & Johnson o 'bezpečných a účinných vakcínách' proti koronaviru. Manner jedním dechem dodal, že: „Nejsme v jednání s ruskými ani čínskými společnostmi. To je evropská strategie očkování a všechny členské státy se k tomuto procesu přihlásily.“

 

očkování

Na vakcínu proti koronaviru čeká celý svět jako na smilování, občané Evropské unie si ale přesto budou zřejmě muset počkat na tu 'správnou'; ilustrační foto pixabay.com

Přestože ruské a čínské vakcíny se už dnes podle řady světových odborníků ukazují jako bezpečné, už předem se tedy jejich použití na území členských států vylučuje. Budeme holt trpělivě čekat na další výsledky klinických testů vakcín společností Johnson & Johnson či AstraZeneca, o kterých víme, že musely své pokusy už několikrát pozastavit pro 'nevysvětlitelné komplikace' a negativní účinky na zdraví pokusných objektů. Ruská vakcína Sputnik V je dnes v poslední fázi klinických zkoušek a už byla spuštěna výroba prvních milionů dávek, o které má zájem řada zemí. V současné době už dokonce běží schvalovací proces u Světové zdravotnické organizace WHO, aby mohla být  vakcína uznána jako bezpečná a nasazena v masovém měřítku.

Tady je třeba opravdu se vážně zamyslet nad tím, zda je chování Bruselu v tomto směru opravdu v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů členských zemí. Pokud se ukáže například vakcína Sputnik V zcela bezpečná a bude k dispozici dříve, než produkty oněch schválených společností, proč by nemohla být v zemích Unie nasazena? Odpor Bruselu totiž v téhle záležitosti dost zavání nejen nedostatkem lidskosti, ale i upřednostňováním západních firem za účelem přihrát jim co největší zisky. To, že opožděná distribuce té politicky správné, schválené vakcíny může znamenat tisíce zbytečně ztracených životů, už nikoho nezajímá. A to není moc dobrá vizitka.

 

Pavel Přeučil

Vložil: Pavel Přeučil