Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kde se zasekl náš tenis, o fotbalu nemluvě? Koně hnaní na jatka, do Taxisu a k Husovi. Co zaujalo Jiřího Macků

28.10.2020
Kde se zasekl náš tenis, o fotbalu nemluvě? Koně hnaní na jatka, do Taxisu a k Husovi. Co zaujalo Jiřího Macků

Autor: AC Sparta / Facebook

Popisek: Do Evropy vstoupila letos Sparta porážkou, branka Dočkala body nepřinesla. Na Letné v zápase s francouzským Lille se zrodil výsledek 1:4

Moc nám toho v současnosti na živé pokoukání nezbylo. Jenom něco toho sportu, a to ještě u obrazovky a s nasazenou rouškou, snad aby nás nebylo slyšet nadávat. Navrch měl poslední dny tenis a fotbal, dva naše sporty k chlubení. Tedy bráno historicky, protože v současnu je to vesměs zklamání na pokračování. A protože nejsem maximalista, dodám: ne z porážek, ty ke sportu neodmyslitelně patří, ale z výkonu, ledabyle odvedené práce tak nadnormativně placených profesionálů.

Tenis rozebírat nebudu, nejsem k tomu prakticky ani teoreticky vybaven. Jsem pouhý spotřebitel tohoto dramatického dění, spokojený s tím, že rozeznám slajzovaný čop od inside-out returnu a že mě jeho interpretky baví. Ten bych tedy jako novinář kriticky hodnotit nemohl, konečně se toho, z jakýchsi mně neznámých důvodů, s kritickou náročností nedopouštějí ani odborní televizní komentátoři. Snad aby miliónově futrované hvězdy nepopudili. Takže mně zbývají jenom dojmy, a ty jsou zvláště v dámském provedení zatraceně různorodé. Třeba ty nadnormativní počty nevynucených chyb a současně množství nevyužitých brejkbolů, což nás sice řadí ke světové špičce, leč pokaždé vede spolehlivě k neúspěchu. Nebo taky ty o sportovním srdci a naturelu, třeba o jedné ´divé Báře´ ochotné se na dvorci kvůli jedinému fiftýnu přerazit, a současně o její reprezentační kolegyni, jakési unuděné tenisové pochůzkářce. Čest výjimkám, ale celkově – po výsledcích posledních turnajů, zvláště domácí ´open´ Prahy i Ostravy, to na mě dělá dojem dívčí party z nádražního perónu sledující ujíždějící tenisový vlak s cestujícími leckdy ani ne z první světové stovky.

Historie, kterou se snad ani nehodí připomínat

To k fotbalu si leccos říct dovolím, konečně napsal jsem o něm stovky článků i pár knih. Taky o mnohaleté leč přitom dávno zaváté slávě dnes tak ostře v Evropské lize sledovaných pražských S+S, jež však už dávno nemá jediného pamětníka. Ale vůbec nemíním dráždit ´sešívané´ po jejich posledních (jakých vlastně?) vystoupeních zvetšelou vzpomínkou, jak jejich dávní (amatérští!) předchůdci na jaře 1906 porazili ve dvou přátelských zápasech Bayern Mnichov 13:0 a 8:0, či reprezentaci Holandska 8:0 a 5:0. Nebo neporazitelné ´rudé´ v meziválečném období. Byť třeba někdy neuspokojili, jako když v roce 1927 v semifinále Středoevropského poháru porazili Rapid Vídeň jenom 6:2, a tisk jim jejich laxní výkon také spočítal.

Přenesme se proto raději alespoň o pár desetiletí dál. Do období, kdy kouzlil pozapomenutý Ladislav Přáda, nešťastná fotbalová legenda, jemuž okouzlení jihoameričtí fanoušci přezdívali ´bílý Pelé´ a tamní promotéři nabízeli za přestup neuvěřitelné částky. Kdy měla pověst nedobytné pevnosti pražská Dukla, která na mexické půdě porazila slavný Santos FC i s přeslavným dnes osmdesátku oslavujícím Pelém 4:3. Kdy byla československá reprezentace jako obávaný soupeř opakovaně zvaná k přátelským zápasům do Brazílie, Argentiny, Chile, a taky to třeba v roce 1956 dokázala senzačním vítězstvím na Maracaná a ještě o čtvrtstoletí později remízou 1:1 v Sao Paulo.

 

Dramatický osud Ladislava Přády zaujal i Zlatého slavíka. Foto archiv autora

A dnes? Paběrkování na úrovni bezdomovců u kontejnerů

Slavie a Sparta, elita naší ligy, schopná však - ne vždy - uspět jenom v té lize. Na mezinárodním poli zklamání za zklamáním, jeden gól za zápas je normou. Přední kluby se vymlouvají stejně jako přední tenistka: takoví soupeři jim prý nevyhovují. (Nezbude než pověřit manažery pro příště sháněním jiných, vhodnějších…) Šokováni ze skutečnosti, že stále ještě nevymřela klasická křídla vyznačující se rychlostí parametrů ´metelesku blesku´, která dělají z prý spolehlivých beků pouhé nezúčastněné pozorovatele (Sparta), zaskočení odporem předem označeného outsidera, jenž pak ze čtyř střel skóruje třikrát, zatímco oni z osmnácti jednou (Slavia), do kolen sraženi vlastními začátečnickými kiksy, po nichž soupeř pohodlně zamíří do prázdné branky (oba). Pak už ovšem nezbývá než alespoň fňukat na adresu rozhodčích, kteří se řídí jinými pravidly, než na jaká jsme si doma zvykli.

K odepsání na pardubickém trávníku či pražské dlažbě

Miluji koně, jsou to krásná, hrdá a inteligentní zvířata, často krásnější a inteligentnější než mnozí z nás lidstva. Poznal jsem je a naučil jim rozumět během roční praxe na Okresní veterinární ošetřovně v Rakovníku. A taky s nimi sdílet bolest, když jsou už sedření a nepotřební nakládáni na cestu, odkud není na jejich pastviny návratu. Na vyděšený výraz ve velkých realitu zřejmě tušících očích nelze ani po dlouhých letech zapomenout. 

Proto jsem každý rok před Velkou pardubickou nervózní jako pes s přáním, aby Nejvyšší (jak v něj ani náhodou nevěřím) neudělal zase nad některým koníkem kříž. No, ani letos nezklamal a nevyslyšel. A navíc si vybral právě největšího favorita, jako by si ten řízením všehomíra už utahaný dědek chtěl léčit nějaký mindrák. Nechápu, proč už dávno není zasypaný nelítostný vražedný Taxis. Zřejmě je toho málo negativního, čím se ve světě prezentujeme.

Je libo nějaké oběti? Pak stačí obyčejný dělbuch

Leč nyní z Pardubic do Prahy a kupodivu znovu ke koním, od dostihových k policejním. Ty vídám občas, žlutými kamizolami osedlané, na projížďce ve Stromovce; tam se hodí, zvíře s přírodou ladí. Ne tak již s dlažbou Staroměstského náměstí, na níž jsou vrchním policejním koňákem posláni na… vlastně kvůli čemu? Posílit morálně dav opendrekovaných zakuklených pěšáků či vlastním tělem chránit policejní stříkačku? Domyslel někdo příkaz vydat nechráněná zvířata na pospas všeho schopným nabuzeným sparťanským či ostravským rowdies? Riskovat životy těch, kteří s podobnými neurvalci nemají co do činění? Co by asi v davu zapříčinil dělbuch hozený pod kopyta? Splašené zvíře a v nastalém zmatku pár pošlapaných, ne-li ušlapaných. A proč dělbuch, vždyť by stačilo pouhé majznutí koně po zadku – vyhodí, a kopytem zasáhne někoho nevinného.

 

Staroměstské náměstí 18. října. Foto Týdeník policie / Facebook

Miluji a obdivuji ty hrdé ušlechtilé tvory, akorát s lidmi kolem nich mám pořád nějaký problémy.

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace