Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Autentický (stále ještě) ministr Roman Prymula. Jen aby nebylo hůř. Glosa Iva Fencla

27.10.2020
Autentický (stále ještě) ministr Roman Prymula. Jen aby nebylo hůř. Glosa Iva Fencla

Foto: ČT / repro

Popisek: Ministr zdravotnictví Roman Prymula přišel statečně v neděli do Otázek Václava Moravce. Mluvil tam velmi rozumně a přesvědčivě, mimo jiné řekl, že své působení na postu ministra vždy vnímal jako jednorázovou misi války s Covidem-19 a nikdy nebylo jeho úmyslem být dlouho v politice

Roztrháte mě na kousky, přisoudím-li teď Romanu Prymulovi autenticitu, a to autenticitu takřka permanentní? Pravděpodobně. Protože ´muži bez emocí´, jak mu říkají, přece vždycky skrývají víc než ti s emotikony a nikoli, autenticita jednoduše není jejich hobby.

Ani Prymulovo asi tedy ne....

Nesouhlasím.

Nesouhlasím a bezděky si vybavuji časy, kdy mi bylo teprve nějakých čtyřicet. Bohužel tenkrát zesnula má partnerka, zůstal mi syn i její rodiče a zhruba po roce mi vydali zamilovanou knihu ´Smíš zůstat mrtev´, která mimo jiné čerpá z Raymonda Moodyho.

Jedna její půvabná čtenářka z Vyšehradu mi tehdy vytvořila, ba zarámovala překrásný obraz, aby se spolu s ním dostavila na křest mého dílka v plzeňském Americkém centru, a abych to zkrátil, nabídla mi otevřeně vztah. Zpětně mi nepřipadá zcela pochopitelné, proč jsem se k ní tehdy neodstěhoval, anebo třeba aspoň napůl. Děje se snad lidem jako já něco podobného každý den? Nikoli! Jenže nesporným zůstává i to, že jsem byl tenkrát takzvaně autentický.

A bác ho! Jednoduše jsem si ještě a ´jako ze školy´ pamatoval, co jsem cítil, když jsem byl ´skutečně zamilován´, a protože jsem nově nevnímal tuhle takzvaně skutečnou lásku, ani jsem o ´projektu Vyšehrad´ moc neuvažoval, což...

Politicky to klidně mohla být docela zásadní chyba, která už jednou provždy ovlivnila negativně můj osud, ale... Nejel přes to vlak a je to paradox tím spíš, že mi vždycky chyběla Praha a co se týče dam, žádnou jinou živou jsem tenkrát nemiloval. A šup z mikrokosmů politiky vztahové (jak ji známe všichni) do makrokosmu politiky taktéž vztahové, ale ne moc milostné. Profesor Prymula ví dost o epidemiích a ty vědomosti jsou už jednou z úhlavních kontur jeho osobnosti. Nejméně v tom smyslu tak tento ministr byl, je a bude vždycky autentický a zpětně nepochybuji, že veškerá jeho rozhodnutí, jakkoli někdy překvapovala a přesmoc svižně pršela, nebyla ani v nejmenším svévolná. Jednoduše znáte svůj obor, i postupujete na základě všeho, co již bylo ověřeno během bezpočtu dějinných epidemií, a že jste vedle toho nakonec i tím ministrem, by přece vadit nemělo. Autentičnost vašeho vzdělání, úvazku, vaší práce a vašich rozhodnutí, to vše vám dá kredit velet - a dotyčný to, jsem si jist, myslil s národem dobře.

Problém byl jako vždy v tom, že politika bývá ještě o něčem jiném. To JINÉ pak existuje zatvrzele a nemizí ani za epidemií. Nelze to tak snadno ignorovat, a to ani tváří v tvář mrtvým. Protože politika - prolnutá vždy s ekonomií dobra a zla - měří zcela jiným metrem, než lékaři na sále, a prosím, kdyby u nás vládla nějaká ta junta – třeba i s lékařem v čele -, tak by lékař ekonomy převrstvil.

Takto ne. A bylo mu vše spočítáno. Brzy. Roman Prymula navíc neměl na úřadě postaveny patřičně jemné váhy, aby kladl na jednu a druhou stranu 1. psycho-ekonomické dopady virového ataku, 2. vlastní svědomí znalce. Ty váhy on zanedbal, vysloužil si dokonce částečnou nenávist a jednoduše odejít musel.

Jak přesně se to vlastně stalo, nevím, a jen mi připadá, že to je - navzdory jeho proklamacím - odchod dobrovolný.

Že to je odchod muže, ve kterém fungovalo příliš málo realit. Nejspíš jediná. Muže, jenž se do vysoké politiky nehodí, a odhalil tu skutečnost až poté, co post vyzkoušel. Neskoná bez onoho platu a přeji mu úlevu a uvolnění poté, co tíže aspoň částečně padá z jeho beder, přičemž se jen se samo sebou - stejně jako vy - obávám, aby nenásledoval nikdo horší.

Opět autentický, ale teď až charismaticky. Proč mám strach?

Takový opět neuvidí pro stromy les. A republiku by mohl - za pilné pomoci okolo stojící vlády - připravit o její poslední šanci, bude-li nějaká.

Asi jako já se tenkrát s vizí nalinkovaného ideálu před očima připravil o bezvadnou ženskou s bezvadnými dětmi.

 

Vložil: Ivo Fencl