Železným zmítají děsivé sny, zatímco Klusem nadějné perspektivy. Kalousek zatím ještě kalhoty nestahuje. Fejeton Jiřího Macků
25.10.2020
Foto: ČT
Popisek: Moderátor České televize Jakub Železný
FOTOGALERIE Záložní autor zásadních politických vyjádření, pronášených sice v roušce, zato bez náležitého rozmyslu a hlavně cenzury z výšin Kavčích hor, budoucí ředitel České televize nebo něčeho jiného českého, neméně důležitého, JAKUB ŽELEZNÝ trpí v poslední době značnými psychickými problémy, neboť na něj – vedle jednoho těžkotonážního radního - doléhají tíživé noční můry.
Opakující se konflikty s vojenskými autoritami
Není to tak dávno, co se nejen zpotil při snu, jak ho generál Svoboda honí terénem bojiště na Dukle. Po probuzení naštěstí zjistil, že se sice jednalo o bojiště armádní, leč pouze fotbalové Dukly na Julisce, a již uklidněn se převlékl.
Nesešel se však ani týden s týdnem a byl v ordinaci odborného kolegia Šára, Patka & Chocholoušek znovu s vidinami, jak na něho jakýsi vzteklý chlápek v uniformě u Prašné brány spustil bandurskou: „Šélesny, Šélesny, já ti tám, já ti náučím, já ti dvakrát oslatím! Šélesny, ty to odsrat, já rát, še chytit, já ti ukášat. Šélesny, Šélesny, ty bejt můj, závžit, fajn závžit!“
Odborníci vyděšeného kolektivně uklidnili: „To nic, to byl jen kolega Fliedler, taková potvora mizerná. Na fakultě jsme mu říkali kaučukovej dědek. Když se rozčílil, vyskakoval dvakrát tak vysoko, jak byl sám vysokej.“ A propustili vyděšeného pacienta do domácího televizního ošetřování s doporučením nastudovat Švejka.
Tam nahoře zaženu každý přízemní stín, bude ze mě muezín
TOMÁŠ KLUS, zpěvák z nejangažovanějších, jenž už politickými roupami neví coby, se míní po krajských volbách ještě více přimknout k úspěšnému STANu, jištěnému v pozicích mnoha komunálními kolíky, na němž se mu zvláště líbí, že údajně nezavírá oči. „Starostové a nezávislí se věnují problematickým tématům, jako je sucho. Nenabízejí zázračné pilulky s tím, že bude lépe hned teď, ale třeba až za patnáct let, pokud nyní začneme něco dělat,“ nabídl Klus svou moudrou myšlenku mediálnímu nosiči vícera moudrých myšlenek zvanému Respekt.
Přejeme angažovanému p. zpěvákovi i v budoucnu úspěšnou kariéru, jelikož už možná za oněch patnáct let bude muset kvůli ní angažovaně předělat repertoár vyzpěvováním na některém z desítek fungl nových minaretů. Jinak… (Brr, až zatrne, když si člověk maně vybaví zlidovělou výhrůžku ´Položit někomu nůž na krk´.)
Nebojte, nepotopitelný Mirek si ani nenamočí
Neumořitelný gladiátor českého politického Kolosea, vystupující ve sněmovní aréně pod vzrušení slibujícím jménem MIROSLAV KALOUSEK, aktuálně oznámil odchod ze svého TOP postavení. Že by však definitivně zanevřel na slušně placenou zábavnou činnost, jíž se již tři desetiletí věnuje? Nic z toho, jen skvělý taktický manévr. Vojáci mu říkají stažení se do předem připravených pozic, taktický manévr, potřebný k nabrání nových sil, a poté k zatroubení k překvapivému protiúderu.
On tady je a zůstane, přátelé, zvykněme si. Je nezničitelný a neodstranitelný jako štětičková řasa; akvaristé vědí, o čem je řeč. Jeho TOP loď se na politickém rybníku sice potápí, nemá odolnost gumového škuneru prvního lodivoda tohoto státu, ale ještě jsou v záloze různé záchranné vory, třeba ani referendem nepotopitelný senát, odvody vylepšený Europské unie, obrněný NATO (nepodceňujte dávno zavátou kariéru ex-podministra obrany), a když už nevyjde lautr nic, tak tu ještě kotví ten s výhledem na Hrad. Nebojte, tenhle parťák z mokré čtvrti všechno zvládne suchou zadní. Brod je daleko, nač předčasně stahovat kalhoty.
Sranda stará skoro století (1)
Byl to původně takový roztřepaným motouzem převázaný nevzhledný balíček salátového vzhledu, určený do sběru. Nic jsem však nedal na formu a investigativně zapátral po obsahu. A hle: satirický časopis TRN právě z roku, kdy byl přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, na Vltavě dán do provozu Libeňský most, narodili se herečtí velikáni Steve McQueen, Gene Hackman a Clint Eastwood, ale taky neveliká Aťka Janoušková, Konstantinopol byl oficiálně přejmenován na Istanbul, na Manhattanu otevřena nejvyšší budova světa mrakodrap Chrysler Building, a – což bude zajímat zvláště gurmány – v Kentucky založena firma KFC.
Ano, tipujete správně: jde o rok 1930. TRN, vycházející v letech 1924-32, se hlásil k bohémsko-anarchistické tradici Franty Sauera a Jaroslava Haška, studenti z hradčanské koleje ho plnili i politickou satirou a na tu dobu odvážnou erotikou. A že to byli vydavatelé nemajetní, dokazuje i jejich filozofický světonázor:
"Chudoba cti netratí, polibte nám prdel, bohatí!"
Takže do sběru škoda, naopak příležitost připomenout, jak vypadal humor před devadesáti lety. Leckdy byl prostinký, naivní, vpravdě i spisovnou češtinou lidový, často mimo rámec doby dokonce nevtipný, dnes by nezaujal. Jiný naopak potvrzující, že některé fóry jsou věčné a další i pro dnešek kupodivu objevné. Tak si ho v několika pokračováních připomeňme, dnes pro začátek alespoň několik drobtů.
Stalo se u soudu, třeba i po nějaké demonstraci na Staroměstském náměstí: Vaše zaměstnání? – Policejní zřízenec. – Jak to? – Jen se podívejte na mý tělo, jak mě policie zřídila.
Dalšímu výtečníku hrozí jiný paragraf: Pane, jste obžalován pro násilné smilstvo. Co mně k tomu řeknete? - Nic pane soudce, gentleman se k diskrétním věcem nevyjadřuje.
A ještě jeden politický, narážející na nehynoucí stranickou disciplínu: To víš, že papouščí nemoc existuje i u lidí? U nás je jí postižena většina poslanců. – Jak to? – No říkají jenom to, co je předsedové partají naučí.
Vložil: Jiří Macků