Poker face a cynické glosy. Král mistrných proměn utekl od plukovníků do oázy svobody. Tajnosti slavných
21.10.2020
Autor: ČT
Popisek: Rudolf Hrušínský starší jako Napoleon Bonaparte v televizní inscenaci z roku 1967 Waterloo
VIDEO Výrazně exhibovat neměl zapotřebí, k vyjádření myšlenek a emocí si vystačil s dokonale ovládaným hlasem. Vždy pracoval naplno bez ohledu na své zdraví, kvůli legendárnímu Švejkovi neváhal ani pár kilo přibrat. (Pokračování z pondělí 19. října)
Mistrně zahrál chápavého doktora, bodrého komisaře, poťouchlého komedianta, zloducha i šíleného psychopata. Ve všech polohách byl Rudolf Hrušínský starší jedinečný, škála jeho hereckého mistrovství prostě neměla hranice. Jeho Švejk se stal legendou, pokoušet se o výčet nejlepších postav není ani možné, protože všechny byly originální a nezapomenutelné. Jenom před kamerou jich bylo na tři stovky, o divadle ani nemluvě. Všem dával ze sebe to nejlepší, vždy byl perfektně připraven a pracoval naplno bez ohledu na to, jak se zrovna cítil.
S Vladimírem Lerausem v komedii Koho tlačí bota? – Komorní divadlo Praha 1951; foto vis.idu.cz / Karel Drbohlav
Trpělivost došla
Mladičká Eva se na svého Rudolfa velmi upnula, stal se její životní jistotou. Kromě sestry totiž všichni její příbuzní zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Lehké to s ním ale neměla. Už v době, když se seznámili, se při po hledu na něj fanynkám všech generací podlamovala kolena a Rudolf si jejich přízně velmi rád užíval. Vyhlášený milovník prostě nedokázal být věrný, údajně dokonce své ženě řekl, že mu úspěchy u žen dodávají sebevědomí. Současně ale tvrdil, že žít chce jenom s ní. A tak Eva jeho aférky přehlížela a tvářila se, že o nich neví. I obrovský pohár její trpělivosti ale jednou přetekl. Až po dlouhých letech mu jednoho dne poslala z chalupy v Plané nad Lužnicí dopis, v němž mu prý jasně napsala, jak moc ji jeho chování uráží a co si o něm myslí. Rodina prý byla v šoku, nakonec se ale ukázalo, že měla dobrý nápad. Manželé si vše vyříkali a dál spolu žili spokojeně.
Jako záškodník Král s Eduardem Dubským v dramatu legendární režisérské dvojice Kadár-Klos z roku 1952 Únos; foto NFA
Oáza svobody
Po osvobození se stal na pět let členem souboru pražského Divadla na Vinohradech, v začátcích znárodněné kinematografie se stále ještě vyrovnával s postavami lehkovážných hejsků a činorodých synů. V té době si zahrál v několika oceňovaných filmových projektech, od dramatu Otakara Vávry podle stejnojmenné novely Marie Pujmanové Předtucha přes komedii Hostinec U kamenného stolu až po Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Od roku 1950 byl členem souboru Městských divadel pražských a na rozdíl od Vinohrad, které se stalo Divadlem československé armády a o jeho repertoáru začali rozhodovat plukovníci, se díky přestupu pod ‘taktovku‘ Oty Ornesta ocitl v oáze svobodné tvorby a mezi mimořádnými osobnostmi. A navíc se začal pravidelně věnovat i divadelní režii.
Dobrý voják Švejk:
Poslušně hlásím!
Nadále na něj v padesátých letech pamatovali s nabídkami i filmaři, i když mu zpočátku bylo souzeno ztvárňovat jen různé vedlejší postavy, navíc většinou záporné. Navenek sice uhlazené, ale ve skutečnosti padouchy všeho druhu, od šmelináře Kalčíka v detektivce Miroslava Cikána Na konci města přes vyhlášeného hejska a purkmistrova syna ve dvou dílech slavné husitské trilogie Otakara Vávry Jan Hus a Jan Žižka až po kolaboranta Zajíčka v nestárnoucím dramatu Jiřího Krejčíka z období okupace Vyšší princip. Tento stereotyp ale rázně rozboural v roce 1956 titulní rolí bodrého mudrlanta z lidu ve filmovém zpracování románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk a v jeho pokračování Poslušně hlásím, kvůli němuž neváhal i hezkých pár kilogramů přibrat.
Žalobníci:
Družstevník Bureš v komedii Ivo Nováka z roku 1960
Okouzlující cynik
V roce 1960 se stal jednou z opor činohry Národního divadla a v té době také začala jeho spolupráce s televizí. Před filmovou kamerou se představil jako mistrný, leckdy až cynický glosátor, například jako předseda národního výboru František v komedii Bílá paní. Úplně protikladnou polohu současně předvedl coby maigretovsky laděný major Kalaš, vyšetřující závažné delikty v sérii detektivek režiséra Petra Schulhoffa. Úžasný výkon předvedl i v komicky laděných rolích, s nimiž na něj pamatoval Jiří Menzel, jako lázeňský mistr a proutník Antonín Důra v romanci Vladislava Vančury Rozmarné léto či důvěrník ROH z kladenských oceláren v hořké komedii Skřivánci na niti, natočené podle románu Bohumila Hrabala Inzerát na dům. A pak předvedl herecký koncert, kterým se navždy zapsal do historie naší kinematografie.
Strach:
Major Kalaš v kriminálce Petra Schulhoffa z roku 1963
(Pokračování v pátek 23. října)
Vložil: Adina Janovská