Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Fenomén dnešní doby. Politici ho sice prosazují, na legislativu ale zvysoka kašlou. 5x pondělí Pavla Přeučila

19.10.2020
Fenomén dnešní doby. Politici ho sice prosazují, na legislativu ale zvysoka kašlou. 5x pondělí Pavla Přeučila

Autor: ilustrační foto swica.ch

Popisek: Práce z domova nabízí řadu výhod firmám i zaměstnancům, měla by ale mít jasně stanovená pravidla

S koronavirem dorazil i do našich končin dnes už ve světě zcela běžný systém práce z domova, nebo, jak se tomu nyní čím dál tím častěji říká, home office. Jako novinář jsem v našem povolání tento způsob práce razil už léta, bohužel většinou dost neúspěšně. Dodnes mi není dostatečně jasné, proč je ve velkých i malých mediálních domech a vydavatelstvích k práci z domova takový odpor. Má to nespočet výhod jak pro vydavatele, tak pro samotné redaktory a další profese.

Dnes, v době internetu, je ve spoustě odvětví práce z domova zcela jednoduchým způsobem, jak vykonávat své povolání. Samozřejmě jsou obory, kde to možné není, instalatér vám kapající kohoutek od stolu neopraví, ale ve spoustě administrativních prací je to jednoduché jak facka. Stačí k tomu domácí počítač nebo notebook, případně kamera za pár korun, a dostatečně rychlé internetové připojení. Zaměstnavatelům odpadají nemalé náklady na pronájem kanceláří, jejich vytápění, klimatizaci, úklid, spotřebu energií, zajištění stravování zaměstnanců atd. Zaměstnanci ušetří velké peníze za dojíždění do práce či za parkování, problémy s umísťováním malých dětí do školek, odpadne jim mnohdy nepříjemné ranní vstávání a někdy hororové zážitky na silnicích či v hromadné dopravě. A co teprve, jak by se ulehčilo dopravě ve velkých městech, jako je Praha, do které dojíždí denně jen ze Středočeského kraje na 140 000 lidí, a se všemi dalšími kraji to dělá více než 400 000 duší, které se nějak musí dostat na svá pražská pracoviště.

Přežívá feudální systém

Pandemie koronaviru a vládní nařízení, která ji doprovázejí, otevřela mnohým zaměstnavatelům oči a přicházejí systému práce z domova na chuť. Jiní se mu ale brání zuby nehty. Proč? V naší zemičce je tak nějak od feudalismu zažitý zvyk, že na chudý lid musí být přísnost a každý pracující musí být pod bedlivým a neustálým dozorem svých nadřízených. Jinak by určitě dělal vylomeniny, flákal se, a pokud pracuje s počítačem, určitě by místo práce hrál hry, sledoval filmy, nebo dokonce koukal na porno. Tyhle panské manýry u zaměstnavatelů snad pocházejí ještě z dob nevolnictví, kdy nad každým stál dráb s bičem. Jinak by dodnes neexistovaly takové nesmysly, jako docházkové knihy, nebo dokonce píchačky v redakcích novin a časopisů. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale připadá mi to stejně hloupé, jak kdyby vydavatel trval v době digitálního tisku na ruční sazbě olověných písmenek do sázítek.

 

open space

Open space neboli hlava na hlavě se stal synonymem moderního otrokářství, výjimkou nejsou ani prostory, na které dohlíží šéf z prosklené vyvýšené 'kukaně'. K nám tento kancelářský systém dorazil s velkou slávou v době, kdy už vyspělé země od něj začaly pomalu ustupovat. Koneckonců vzpomínáte na Melanii Griffith v komedii Podnikavá dívka z roku 1988? Už v něm byla malá samostatná kancelář výsadou; ilustrační foto ČT

Čeho se bojí šéfové či zaměstnanci?

Za své profesionální novinářské kariéry jsem vystřídal spoustu šéfredaktorských postů a vždy jsem, většinou bez vědomí svých nadřízených, umožňoval lidem práci z domova, kde to jen šlo. Měl jsem v redakcích dokonce i studenty, kterým jsem umožnil při práci absolvovat celé vysokoškolské studium. Vím, je mi jasné, že novinařina je tak trochu specifické odvětví, ale i tady musí každý plnit své povinnosti. Existuje zde plánování, termíny, uzávěrky, kde jde někdy o minuty, a pokud neodevzdáváte svoji práci v dostatečné kvalitě a včas, můžete se s prací velmi rychle rozloučit.

To samozřejmě platí i v řadě dalších povolání, vykonávaných z kanceláří, kde je nutno odevzdat poctivě určité penzum práce. Nikdo jiný ji za vás neudělá. Zaměstnavatelé se mnohdy obávají i toho, že ztratí se svými podřízenými osobní kontakt nebo že nebude fungovat jejich vzájemná komunikace. Nicméně dnes, kdy máme k dispozici spoustu aplikací, jako WhatsApp, Facebook, Viber,  Skype a další, s jejichž prostřednictvím se můžeme spojit s kýmkoliv na světě, a ještě ke všemu zadarmo, není problém pořádat i společné porady, videokonference atd.

Abych ale nebyl jednostranný, musím přiznat, že i na druhé straně, tedy mezi zaměstnanci, existuje řada lidí, kterým práce z domova zrovna nesedí. Chybí jim každodenní mezilidské kontakty, i kdyby to měl být jen krátký pokec u kafíčka, zavedený rytmus, nedokážou si práci doma dostatečně rozvrhnout, nebo se na ni nesoustředí třeba proto, že se manželka rozhodla zrovna luxovat a děti vyžadují jejich pozornost.

 

internet

Práce na dálku vyžaduje technické vybavení, které ale něco stojí, podobně jako v současných dnech zajištění distanční výuky pro školáky. Možná právě proto se stanovením pravidel pro jistotu nikdo nezabývá. Přitom kdyby začali zaměstnavatelé počítat, snadno zjistí, že je home office přijde mnohem levněji než provoz kanceláří v nesmyslně gigantických kancelářských komplexech. Pak ale pro změnu spláčou nad výdělkem developeři, kteří do nich investovali miliardy; ilustrační foto pixabay.com

Chybí základní legislativa!

Práce z domova má však i své stinné stránky. O některých jsem se zmínil, jiné přicházejí s tím, že vyžaduje od zaměstnanců mnohdy značné vstupní a provozní náklady. Musí si zařídit domácí kancelář, pořídit do ní základní vybavení, jako počítač či notebook, případně další elektroniku, platit si náklady za energie nebo za internetové připojení. A tady je základní kámen úrazu. Pro práci z domova totiž chybí základní pravidla čili legislativa. O tu se u nás nikdo nezajímá, přestože slyšíme denně od vládních činitelů výzvy, aby lidé co nejvíc využívali systém home office, a tlačí i na zaměstnavatele, aby to lidem v co největší míře umožňovali.

Politici žadoní, ale nehnuli ani prstem

V řadě zemí už jsou tyto věci legislativně ošetřeny, existují příspěvky zaměstnavatelů na tyto náklady, nebo je jim základní vybavení přímo poskytováno. Řešena je pracovní doba, pravidelné pracovní konzultace a další aspekty práce z domova. Nejsou ale ošetřeny situace, jak řešit u home office třeba nemocenskou nebo pracovní úrazy. V mnoha evropských zemích už se tohle všechno řeší na nejvyšších úrovních, ale u nás je ticho po pěšině. V tomhle jsme, s prominutím, sto let za opicemi. Politici se dohadují často o triviálnostech, ale legislativní řešení systému práce z domova zatím nikoho ani nenapadlo předložit.

Někde už jsou zákony, umožňující a upravující práci z domova, přijaty, jinde se pilně připravují. Například v sousedním Německu a dalších zemích se už počítá s tím, že si budou moci zaměstnanci práci z domova, nebo určitou část pracovního úvazku, přímo nárokovat a zaměstnavatel jim bude muset vyhovět a poskytnout potřebné pracovní prostředky nebo příspěvky. V poslanecké sněmovně tráví poslanci hodiny a hodiny diskuzemi často o blbostech, navrhují zákony, které je vzápětí nutné upravovat a doplňovat různými vyhláškami, nebo je dokonce rušit. Ale neslyšel jsem ještě ani jediný poslanecký návrh, a to napříč celým politickým spektrem, na legislativní řešení práce z domova. Přitom jde už dnes o statisíce lidí, kteří by tento systém mohli ve svém povolání úspěšně aplikovat. Zkrátka a dobře, milí politici, chyťte se za nos a začněte se prací z domova zabývat opravdu seriózně, a nejen prostřednictvím různých proseb, výzev a apelů na solidárnost a odpovědnost.

Obchodní centra třou bídu s nouzí, ale našla východisko

Tak jsem se nějak moc ve svém úvodním komentáři rozepsal a k ostatním událostem tedy už jen stručně. Zářivá obchodní centra zejí prázdnotou, stejně jako mnohé velké kamenné obchody. Navíc je opustili adolescenti, závislí na tamním internetu zdarma. I když se pomalu blíží čas vánočních nákupů, lidé se obávají v nich nakupovat, protože je tady přece ten odporný koronavirus. Naopak žně mají e-shopy a zásilkové služby, které si současný stav nemohou vynachválit. V těch už jedou Vánoce na plné pecky. Tržby se snížily i ve velkých potravinářských řetězcích a rozvážkové služby, jako Košík, Rohlík či Tesco, nestíhají a musí nabízené služby regulovat. Obchodní centra se pokoušejí ztráty řešit v poslední době i novými službami, mezi něž patří i donáška do auta.

 

nákup do auta

Vyberete, objednáte, zaplatíte, a pak už na parkovišti ochotná služba nákup předá a naloží. Tomu říkám moderní služba. Mimochodem nechápu, proč ji stále ještě nenabízí třeba Makro, kde by pomoc při nakládání nákupu, vážícího leckdy i několik metráků, zákazníci jistě ocenili; ilustrační foto Tesco

A jak to funguje? Službu zavedlo například největší pražské obchodní centrum Westfield Chodov, nabízí ji i Ikea a přidávají se další a další centra a obchodníci. Vámi vyhlédnuté zboží si můžete online objednat, ať už se jedná třeba o oblečení, kosmetiku, potraviny či hotová jídla, a zaměstnanci centra vám donesou nákup přímo do auta. Služba je někde, jako na Chodově, zdarma, ale například Ikea si za ni účtuje 49 korun. Nemusíte courat po nekonečných chodbách center a hledat příslušný obchod nebo konkrétní zboží. Všechno si vyberete z pohodlí domova, zaplatíte a na parkovišti centra už na vás bude čekat kompletní nákup. Je to tedy jakási kombinace nákupu přes e-shop s osobním vyzvednutím zboží.

Osobně si na tom cením nejen ušetřený čas a bezpečnost nakupování, ale i to, že nemálo ušetřím, protože každé obchodní centrum nabízí desítky obchodů a lákadel, jimž běžný smrtelník neodolá a nakoupí i věci, které původně vůbec neměl v plánu.

Tajné bary a podzemní herny? Vracíme se do doby prohibice?

Mohli jsme to vidět už tisíckrát v nejrůznějších filmech z gangsterského prostředí, odehrávajících se v době americké prohibice, tedy někdy ve dvacátých letech 20. století. Gangsterské honičky, pašování alkoholu, noční policejní razie v tajných barech a hernách, a samozřejmě alkoholoví baroni, kteří získali na nelegálním prodeji alkoholu těžké miliony, jako třeba Al Capone. A lehčí verzi prohibice zažíváme v současnosti i u nás. Na veřejnosti je zákaz popíjení alkoholu, hospody smějí vyadávat jídlo jen s sebou a hotelové restaurace musí v osm večer zavřít. Někdy před týdnem jsme zažili podobnou přepadovku v nočním podniku i u nás. Policie provedla náhlou šťáru v pražské restauraci, která po zavírací době ve 22:00 přesunula desítky hostů do sklepních prostor, kde zábava a pití pokračovaly vesele dál.

 

Co by kdyby

Prohibici, která v naší zemi ještě nikdy vyhlášena nebyla, si takhle představují autoři fiktivního dokumentu České televize z roku 2012 Co by kdyby. Ale neklesejme na mysli, třeba se už brzy dočkáme; foto ČT

Muži zákona rozdali pár pokut i za chybějící roušky u hostů a provozovatele nočního trucpodniku čeká mastná pokuta. Tak mne jen napadá, kolik takových tajných barů v našich městech funguje. Na každý zákaz reagují lidé dost vynalézavě, takže se podobné dýchánky maskují i jako schůze zahrádkářů, pracovní porady, zájmové kluby a podobně. Prezident Zeman v pátečním projevu požádal policii, aby všechny prohřešky řešila daleko tvrději a rozdávala pořádné pokuty. S tím lze jen souhlasit, protože jak je vidět, prosby a domluvy nestačí a na nějaké švejkování a trucování dneska není fakt vhodná doba.

Švédský zázrak, aneb jak to bylo doopravdy?

Před pár dny mne zaujal článek v německém Spieglu, nazvaný Obětovalo Švédsko staré? s podtitulem Katastrofa v pečovatelských domech. Na našich sociálních sítích, ale i v médiích kolují různé fámy a pohádky o zdárném zvládnutí pandemie ve Švédsku, kde prý nebyly žádné zákazy a restrikce jako u nás. Opak je pravdou. Už od března platil v zemi tvrdý zákaz všech hromadných akcí pro víc než 50 osob. Ten nebyl nikdy zrušen! Zakázány byly demonstrace, divadelní představení, semináře, koncerty, sportovní akce, veletrhy či tancovačky. Hospody sice fungovaly dál, ale musela být dodržována přísná nařízení o odstupech. Mimoto existovala řada doporučení, která však Švédové dodržovali do puntíku.

Co se ale nepovedlo, bylo to, že byla ve Švédsku desetkrát větší úmrtnost na koronavirus než v okolních zemích. Hlavním důvodem bylo, že se nákaza dostala do domů seniorů a zařízení pro postižené. Tam umírali lidé po tisících a podle Spieglu se je nikdo ani nepokoušel zachránit. Spiegel přímo píše, že úřady staré lidi doslova úmyslně obětovaly. Tato 'temná stránka' švédské cesty se jaksi zamlčovala a byla následkem nedostatku zdravotnických pracovníků, lůžek a zdravotnických prostředků.

 

senior

Starých lidí si Švédi obecně moc neváží. S další vlnou pandemie koronaviru lze tedy očekávat, že se ani tentokrát péče o ně nejspíš nezlepší; ilustrační foto pixabay.com

„Nikdo se ani nepokusil zachránit jejich životy," říká Anders Falne, virolog z Karolinska Institute ve Stockholmu. Dokonce se vyskytly případy cílené eutanázie, kdy starším lidem byl prostě podán morfin a tiše zemřeli. Mnohým byla odmítnuta i hospitalizace. Přednost dostávaly zásadně mladší ročníky a lidé, u nichž byla větší naděje na uzdravení. Na rozdíl od okolních zemí neměli lidé nad 60 či 70 let mnohdy šanci ani na základní lékařské ošetření. Podle Spiegelu tak docházelo ke stovkám zcela zbytečných úmrtí u lidí, kteří by mohli při náležité lékařské péči dále žít.

Jak uvádí Spiegel, dělo se tak i v důsledku toho, že Švédové, na rozdíl od jiných zemí, si starších lidí příliš neváží a podle průzkumů jim projevuje úctu jen okolo 20 procent občanů. A jen čerstvá zpráva na doplnění. I ve Švédsku v těchto dnech prudce stoupá počet nemocných a vláda připravuje další restrikce. A tak mohou Švédové jen doufat, že tentokrát si na staré lidi alespoň někdo vzpomene. (originál článku ZDE)

A na samý závěr jedna dobrá zpráva. Češi se vracejí ke knihám!

Posledně jsem si ve svém pondělním zamyšlení posteskl nad upadající čtenářskou kulturou u nás a klesajícím počtem lidí, zejména mladých, kteří si vezmou do ruky místo mobilu knihu. A ejhle. V médiích se nyní objevila zpráva, že knihkupci a antikváři nevidí současnou situaci až tak černě, a dokonce jim rostou prodeje. Vypadá to, že se alespoň část populace vrací ke knihám, ať už těm papírovým, nebo elektronickým. Ono je to nakonec fuk, hlavně že se vůbec čte.

 

knihkupectví

Lidé se konečně zase vracejí ke knihám, koneckonců v každé tramvaji či metru určitě o nějakého knihomola zakopnete. A to je rozhodně dobrá zpráva; ilustrační foto pixabay.com

Knihkupcům sice klesají tržby ve velkých obchodních centrech, ale běžná knihkupectví si prý na zájem zákazníků nestěžují. Napomáhá jim v tom samozřejmě i internetový prodej, ale cestu si čtenáři zatím nacházejí i do kamenných prodejen i do antikvariátů. „Oproti hospodám jsme na tom rozhodně líp, protože nyní lidé čtou, když nemohou chodit do kina a na koncerty,“ říká obchodní ředitel distribuční společnosti Kosmas Ctirad Fuchs. Situace by se samozřejmě změnila, pokud by došlo k plošnému zákazu vycházení, což ale podle vlády zatím nehrozí. Knihkupci mají před sebou období vánočních nákupů, a tak snad budou knihy zase jedněmi z nejčastějších dárků pod stromečkem. Bylo by to jedině dobře.

 

Pavel Přeučil

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace