Dvakrát řekla ano, potřetí už na radnici nechtěla. Ve skutečnosti totiž žila pro někoho jiného. Tajnosti slavných
14.10.2020
Autor: Supraphon
Popisek: Yvetta Simonová
AUDIO / VIDEO Měla tři životní partnery, kteří byli ve svých oborech respektovanými osobnostmi, přesto zůstává v povědomí posluchačů především díky spolupráci s jediným mužem – tím čtvrtým. V osobním životě ale za úspěšnou kariéru zaplatila nemalou daň. (Pokračování z pondělí 12. října)
Desítky duetů nahrála Yvetta Simonová s Milanem Chladilem v šedesátých až osmdesátých letech a vystupovali spolu až do jeho předčasné smrti v roce 1984. „Můj život se točí pořád hodně kolem zpívání, já bez publika nevydržím. Jeden kamarád to před lety vystihl slovy: Už vím, jak to s tebou je – ty ses vdala za publikum. A měl pravdu. Nejdřív u mě bylo vždycky představení, a pak teprve soukromý život. Dělala jsem to špatně – ale už se stalo,“ přiznala před časem v rozhovoru pro deník Právo dáma, bez níž se po desetiletí neobešel žádný hudební televizní pořad.
Unisono:
Potřetí už ne
Během manželství s Jaromírem Vomáčkou už byla několik let stálicí orchestru Karla Vlacha, se kterým natočila více než šest stovek snímků, a legendární dirigent, kterému celý národ v dobrém přezdíval kaučukový dědek, se stal po druhém rozvodu jejím životním partnerem. Toho si ale nevzala. „Už jsem nechtěla. Konečně, já jsem nespěchala ani na první ani na druhou svatbu,“ přiznala. Až s ním prý konečně prožila nejklidnější období až do jeho smrti v roce 1986. Snadné to ale neměla ani s jedním ze svých mužů. „Když jsme s Pavlem Vrbou psali moji knihu, zjistili jsme, že se mí muži většinou narodili v říjnu! Byli Váhy, úplně něco hrozného, proto to sice vycházelo, ale bylo to vždycky na vahách. Kdybych to tenkrát věděla, nešla bych do toho,“ konstatovala v rozhovoru pro deník Aha!.
Ty jsi má láska:
Život pod taktovkou
Navíc se ji všichni muži neustále snažili řídit. „Muži mě pořád dirigovali. František Spurný – manažer, Jaromír Vomáčka – skladatel, Karel Vlach – dirigent. Bylo to všechno z jednoho soudku. A nejtvrdší manažer ve střední Evropě byl Milan Chladil. To se dělalo ve dne v noci. Proto ta manželství opravdu nevydržela, to nešlo.“ Hlavní problém jejích vztahů měl konkrétní jméno, Milan Chladil, a všichni její partneři prý na něj strašně žárlili. „Vlastně jsem nikdy neměla chlapa, který by se o mě staral, musela jsem hodně spoléhat na sebe. Všichni moji partneři byli osobnosti, ale ti první dva neunesli, že nestojím v jejich stínu,“ konstatovala s odstupem let. „Milan dělal to, že při zpívání na mě zaujatě hleděl. To nebyl ale zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli, on mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ prozradila.
O nás dvou:
Paní Chladilová
„Milan byl moc hezký chlap, bodrý Moravák, příjemný, vtipný. Rozuměli jsme si jako přátelé i jako zpěváci a prožili jsme spolu víc času než s vlastními rodinami… Dokonce jsme v Praze bydleli ve stejném domě,“ zavzpomínala. A tak i když byl šťastně ženatý a měl krásnou rodinu, lidé si zpravidla mysleli, že jsou s Yvettou pár. Občas ji prý fanoušci dokonce oslovovali paní Chladilová. „No, to byl konec,“ dodala. Zpívala roli krásné, stále zamilované ženy, dělala to nad obyčej přesvědčivě a sklízela za to obdiv a lásku publika. Přesto na pozici skutečné pěvecké hvězdy aspirovala jen velmi krátce – v prvním ročníku ankety Zlatý slavík v roce 1962 skončila nejvýš mezi zpěvačkami a celkově se umístila druhá. V té době totiž měla anketa pouze jednu společnou kategorii pro zpěváky i zpěvačky, takže jí Zlatého slavíka vyfoukl Waldemar Matuška.
My dva a čas:
Tajný recept na mládí
V roce 1984 dostala titul Zasloužilá umělkyně a po smrti Milana Chladila a Karla Vlacha začala spolupracovat s Karlem Hálou či Milanem Drobným. Občas pořizovala i další studiové nahrávky a počátkem devadesátých let začala různá vydavatelství znovu zveřejňovat její starší alba. Svého slavíka ale nakonec přece jenom dostala – převzala ho v prosinci 2010, kdy jí před televizními kamerami tleskala vestoje celá Státní opera. O rok později pak zvítězila v anketě Českého rozhlasu Šarmantní osobnost roku. Po osmdesátce ji začalo trápit srdce a nakonec se musela v roce 2013 podrobit operaci, při níž jí byl voperován kardiostimulátor. Na nehasnoucí kariéru ani na samostatnost ale nerezignovala. Dál bydlí na Evropské třídě v pražských Dejvicích, ráda čte a stále důsledně dbá na dostatek pohybu a spánku, který odjakživa považuje za základ své skvělé kondice. Od roku 1984 je držitelkou titulu zasloužilá umělkyně za vynikající zásluhy o československou populární hudbu a 28. října 2017 převzala z rukou prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.
Mládí je už to tam:
Prokletá rouška
Letos na jaře se jí ale samostatnost málem vymstila, když se během nouzového stavu rozhodla vyprat sama ložní prádlo. „V roušce jsem neviděla pořádně na zem. Zakopla jsem o úchyty na prostěradle,“ prozradila médiím, proč znovu skončila na operačním sále. Zlomeninu kyčle se podařilo napravit, v létě vzorně rehabilitovala na Slapech a moc se těšila na návrat na pódia. A v čem spočívá tajemství jejího úžasného vzhledu? Základem je prý práce. „Musím se obléknout, musím se nalíčit a musím si hlavně pamatovat texty. Práce člověka drží. Neumím si vůbec představit, že bych přestala pracovat,“ přiznala. Každé ráno si dá sprchu, pak povinně cvičí – musí, protože je po operaci páteře. „Dost času mi zabere to, že jsem až skoro chorobně pořádná, všude mám pořádek, nesnesu neuklizeno. A to je taky docela dost pohybu.“ A když si chce odpočinout, pustí si hudbu nebo televizi. „Tu mám totiž jako společnost a mám ji v úplně každém pokoji v bytě.“
Vložil: Adina Janovská