Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pustil by zubař Šmucler srdcaře Pirka do své ordinace? Tenis nastavuje nelítostně zrcadlo. Co zaujalo Jiřího Macků

14.10.2020
Pustil by zubař Šmucler srdcaře Pirka do své ordinace? Tenis nastavuje nelítostně zrcadlo. Co zaujalo Jiřího Macků

Autor: Radio Z / repro

Popisek: Slovutný kardiochirurg Jan Pirk prodělal chřipečku, a tak nás, Čechy, podle toho zařídil

Spoustě lidí teče do bot, mnoha jde i o život, a právě ti nejlepší z nás (omlouvám se, jestli poněkud přeháním…), ti nejvystrkovanější dnes do popředí, se navzájem jenom dohadují a očerňují jako malí. Myšleno hlavně lidé od politiky, kteří sice o všem rozhodují, leč málokdy odborným věcem rozumějí, a proti nim lidé od medicíny, kteří si všichni naopak myslí, že rozumějí všemu, leč málokdy mohou rozhodovat. Co jiného z toho může vzejít než dohady o tom, kdo je nejkompetentnější a nositelem nejrozumnějších myšlenek. Výsledkem bývají nejrůznější petice protichůdných názorů otravující éter, média, a hlavně nervovou soustavu všech.

Ševče, drž se svého kopyta a raději drž pusu

V popředí jedné z nejdiskutovanějších se – což mě zaujalo - sešli i dva špičkoví MUDr. VIP mužové: srdcař Jan Pirk a zubař Roman Šmucler svým podpisem pod prohlášení, že opatření vlády určená na boj s koronavirem škodí Česku víc než samotná epidemie. A tu jsem začal větřit: tihle dva? Jistě, uznávám je, oběma bych se ochotně svěřil do odborné péče, zvláště když od toho prvního můžu čekat zásah každou chvíli. Jenže oba mluví těm druhým, byť třeba vyšli z téže alma mater, do jejich profese a politikům radí málem vyděračským tónem.

 

Ve stomatologii a estetické chirurgii odbornost Romana Šmuclera nikdo nezpochybňuje, foto Facebook

Jenže to, co běžně funguje v žurnalistice, neplatí v medicíně. Dobrý novinář zvládne kvalitní reportáž stejně jako rozhovor, napíše fejeton, spolehlivě zpracuje záplavu denních zpráv. Sebešpičkovější lékař však žije, přemýšlí a pracuje v bublině své odbornosti, jeho výsostná specializace na jiné klinice většinou nic neplatí.

Dám příklad: žádná operace se neobejde bez anestetika, skalpelu, roušek, peánu, nůžek, jehelce s jehlou atd. Nechal by si však bolestí úpící udělat resekci třeba od světového kardiochirurga? A který hazardér by pustil stomatologa, byť jen na sále, komentovat práci operátorů?

 

Stejně jako kompetence profesora Pirka z IKEM v kardiochirurgii... Foto ČT / repro

Takže jak nabádá osvědčené lidové přísloví a které se zřejmě na lékařských fakultách nevyučovalo: Ševče, drž se svého kopyta! Nechte, prosím, vážení neurologové i urologové, diabetologové, ortopedové, psychiatři, a zvláště patologové dělat odborníky na epidemiologii jejich práci. Novináři sice nebudou mít dohromady o čem psát, což však alespoň přispěje k celospolečenskému uklidnění. Mnozí se jenom snažíte zviditelnit, a přitom nikdy neponesete nějakou odpovědnost. Což ovšem pro neznalé politiky platí taky.

Slunce i záchrana přichází z východu

Mám rád zeměpisné filmy, a proto už nějakou dobu věřím, že země je kulatá. Ubezpečil mě v tom i středověký mořeplavec a kolonizátor Kryštof Kolumbus z italského Janova, když se ve snaze dosíci východoasijské země zvané India oplývající vzácným kořením vydal na cestu směrem ausgerechnet zcela opačným.

Co mě zaujalo v tomto případě, je následující problém k pochopení a zvláště k řešení. Nemáme dostatek pracovních sil, a proto je lákáme na vyšší příjmy z východu, z ještě méně ekonomicky rozvinutých zemí, zvláště z Ukrajiny a Běloruska. Inženýry i dělníky do nejrůznějších montoven či na jejich stavby, lékaře i zdravotní sestry do kdejakého nemocenského zařízení. Už je jich tu mnoho, snad desetitisíce, a i oni pomáhají udržovat v běhu toto podivné světové perpetuum mobile. Nahrazují desetitisíce domácích, kteří buď nechtějí pracovat vůbec, nebo jiné, kteří sice chtějí, ale za jinou měnu. Jak říká upravené lidové úsloví Když nejde o prachy, jde o hovno. Napadlo mě v této souvislosti dobrovolné emigrace takové slovo ´patriotismus´, ale nechci se jeho rozváděním zbytečně ztrapňovat.

A taky docela závažná otázka, jak to bude pokračovat dál: když budeme třeba Ukrajině přetahovat jejich dělníky, kdo tam postaví na nohy jejich ekonomiku? Budeme-li dál odlákávat lékařský personál, kdo se bude starat o tamní nemocné? Nebo se taky budou muset poohlédnout v postsovětském sousedství u Gruzínců, Arménů a Ázerbajdžánců? A ti zase dál na východ u Kazachů, Turkmenů a Tádžiků? Ještě jsou tam sice přinejhorším také Mongolové – ale potom už jenom konec tohoto světa, Západ na dohled. S Číňany nepočítejte, ti už jsou za eura v Itálii.

S nevynucenými chybami ke společenským výšinám?

Neznám zrádnější momenty, než jaké přináší tenis. Míček se odrazí od zrníčka antuky či sklouzne po vikslajvantové bílé pásce a je neodvolatelně pryč. Sluníčko zasvítí či větřík foukne do nadhozu, jedno podání je pryč. Někdo v hledišti se zavrtí. A navíc ta síť je dnes určitě minimálně o pět centimetrů výš než na druhé straně.

Skončil klasický největší antukový turnaj v Paříži, pro naše barvy zvláště v dámském provedení se střídavými úspěchy a dojmy. Dvě semifinále se počítají, ale myslelo se na víc. Jenže málokterý sport je tak spravedlivý a dává protivníkům tolik šancí. I těm úplným outsiderům garantovaných 48 (v případě žen) či 72 (v případě mužů) šancí vybojovat alespoň jeden bod, tzv. fiftýn. Kdo je prostě lepší, ten vyhrává. Kdo naseká víc minel, má smůlu, i když může být předem desetkrát pasován na vítěze. Kdo nenechá na place duši a všechny síly, může si je zapakovat do báglu, v příštím kole už je nebude potřebovat. Která střídá trenéry jako nymfomanka příznivce, asi na tom není se sebedůvěrou nejlíp; polská vítězka, o desetiletí mladší než leckterá hvězda, se toho svého drží už pět let.

Ale k našim děvám, protože konkurenci odolné muže v poslední době jaksi nemáme. Co po skončení sportovní kariéry? Začít, ozdobeny tituly, nějakou civilní? Vysokoškolské studium by jim mělo jít. Vycházím z poznatku, že chybami se člověk učí. A s těmi nevynucenými, a co jich bylo, by to mělo jít dvakrát snáz…

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace