Pro balet byla moc ‘statná‘ a jako Spurná by to daleko nedotáhla. S dobrým nápadem nakonec přišel Werich. Tajnosti slavných

Autor: yvettasimonova.wz.cz

Popisek: Yvetta Simonová

AUDIO/VIDEO Elegantní dáma zřejmě podepsala smlouvu s ďáblem, už dlouhá desetiletí totiž vypadá stejně. Svými hity neprovokovala, byly nadčasové, jemné a láskyplné, díky čemuž se usadila na naší populární scéně na dlouhá desetiletí. V soukromí ale za to tvrdě platila – vdala se totiž za publikum.

Skromná, laskavá, pracovitá, důkladná, vždy dobře naladěná, nekonfliktní, kolegy napříč žánry oblíbená… Ať se zeptáte kohokoli, sotva přijde s komentářem, který by nevyzněl v její prospěch. Její sametový hlas, úsměv a hlavně písničky, které jdou jakoby mimo trendy, si pamatuje už několik generací. Yvetta Simonová se stala živoucí legendou české populární hudby a zásluhu na tom mají nejen krása jejího hlasu a dobrá pěvecká technika, ale také kvalita skladatelů a textařů, kteří pro ni tvořili.

Já jsem zamilovaná:

Na špičkách se neunesla

Narodila se 4. listopadu 1928 v Českém Brodě jako Yvetta Roubalová a křestní jméno dostala díky maminčině náklonnosti k aristokracii, žijící na nedalekém zámku Bylany. Harmonické dětství, naplněné láskou, prožívala v areálu pražské podolské nemocnice, v níž její tatínek získal zaměstnání i služební byt, a bylo prý plné hudby. „Jsem z muzikantské rodiny. Dědeček Šedivý byl sice známý vídeňský mistr štukatér, ale k tomu založil kapelu, učil na housle a všechny jeho děti zpívaly,“ prozradila. Tóny klavíru a skladeb Edvarda Griega, linoucí se ze sousedního bytu, v ní brzy probudily touhu po vlastním klavíru, což se jí v devíti letech splnilo. Nejprve chtěla být tanečnicí, pak učitelkou klavíru a operní zpěvačkou. „Maminka mě brala často do Národního divadla a poctivě odseděla i moje hodiny baletu, znala kroky a zkoušela mě z nich jako z násobilky. Dokud jsem stála u tyče, šlo to, ale jak přišly špičky a měla jsem přecupitat sál, bolely mě strašně palce. Učitelka říkala: Dívenka je šikovná, ale je moc statná. Prostě jsem se při své výšce neunesla,“ zavzpomínala.

Dříve než na lukách rozkvete kvítí:

Tatínek trval na pořádné práci

První velké zklamání prožívala velmi silně a byla prý velmi smutná, učitelka ji ale utěšila tím, že by mohla zpívat. A tak začala chodit na zpěv na konzervatoř. „Jenže pak konzervatoř zavřeli a já to doháněla v soukromí.“ V seznamu jejích učitelů najdeme tak zvučná jména, jako je Marie Friedlová, Jan Hilbert Vávra, Robert Rosner či Fernando Carpi. Tatínek si ale přál, aby měla řádné občanské povolání, a tak vystudovala obchodní akademii v pražském Karlíně. Své první veřejné vystoupení absolvovala v českobrodském kostele, kde zpívala píseň Edvarda Griega Tys láska má a slavnou skladbu Ave Maria Franze Schuberta. Po studiích a otcově tragické smrti na sklonku války odjela s maminkou v roce 1945 do Bratislavy, kde se jí podařilo získat na Malé scéně bratislavského Národního divadla od režiséra Štefana Munka první hereckou příležitost – roli Agafji ve zhudebněné Gogolově Ženitbě.

Má máma tuší:

Pseudonym pro ni vymyslel Werich

Ve slovenské metropoli se také seznámila s budoucím manželem Františkem Spurným, prvotřídním manažerem, navazujícím na rodinné tradice, a ředitelem pražské Lucerny, kterému v roce 1949 porodila syna Tomáše. Zhruba po roce se s ním vrátila do Prahy, kde nejprve krátce vystupovala s orchestrem Jiřího Procházky, poté sedm let s orchestrem Zdeňka Bartáka a od roku 1960 s legendárním Karlem Vlachem. Pak Karel Vlach a Vladimír Dvořák dostali geniální nápad, který slavil úspěchy dlouhá léta – vytvořit pěveckou dvojici z Yvetty a Milana Chladila. Legendární Jan Werich to ale suše okomentoval, že s příjmením Spurná žádnou díru do světa populární hudby neudělá, a nabídl jí celou řadu možností s použitím iniciál Y.S., protože monogram musel být kvůli manželovi zachován. Zpěvačce i jejím nejbližším spolupracovníkům se nejvíc zalíbila Simonová.

Jenka Letkiss:

Swing a opereta – úspěch zaručen

Nápad byl nakonec mimořádně úspěšný, bývalý swingař Chladil a Simonová s operetní průpravou vytvořili jeden z nejstabilnějších pěveckých párů v historii naší populární hudby. Od té doby Yvetta nevěděla, kam dřív skočit. Vystupovala s orchestrem, stále častěji ale také přicházely nabídky z pražských hudebních divadel v Karlíně a Nuslích. Její popularita i pracovní nasazení neustále stoupaly, takže jí pro rodinu zbývalo jenom minimum času. O syna Tomáše tudíž pečovaly po většinu dětství a dospívání babičky a spokojený nebyl ani manžel, který prý velmi žárlil, a nakonec se manželství rozpadlo. Podruhé se vdala za hudebního skladatele a autora mnoha populárních písniček Jaromíra Vomáčku, který pro ni napsal mimo jiné i nestárnoucí hity Dříve než na louce rozkvete voňavé kvítí, Já jsem zamilovaná či Zhasněte lampiony. Nápor koncertních šňůr a úspěchu dua Simonová-Chladil ale nakonec neustál ani on.

(Pokračování ve středu 14. října)

Vložil: Adina Janovská