Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Školy nám produkují poloviční analfabety a vzdělanost národa strmě klesá. 5x pondělí Pavla Přeučila

05.10.2020
Školy nám produkují poloviční analfabety a vzdělanost národa strmě klesá. 5x pondělí Pavla Přeučila

Autor: Pixabay (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Tohle je typické dítě dneška, kdepak vidět kluka či holku s knížkou v ruce...

Tohle bude zase slovo do pranice. Dnes se budu věnovat převážně problematice postojů a vzdělávání mladé, dospívající generace. Přiměla mne k tomu řada článků, které se poslední dobou objevily v médiích, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Přestože se mnou možná nebude souhlasit řada pedagogů, vzdělanost mladé generace katastrofálně upadá. Těmi nejmenšími dětmi počínaje, až po vysokoškolské studenty, dokážou dnes všichni perfektně ovládat chytré telefony, poslepu vyťukat esemesku, dokážou brilantně ovládat počítač, od prostého emailu, přes textové procesory, až po Excell, PowerPoint či nejrůznější grafické editory. Když před ně ale položíte čistý list papíru s propiskou a požádáte je, aby napsali esej na dané téma, nebo dokonce jen jednoduchý dopis, jsou v koncích. A to je hlavní kámen úrazu.

Mám mimo jiné i pedagogické vzdělání a pár let jsem strávil jako kantor dokonce za katedrou. Bylo to na zemědělském učilišti, které bylo už tehdy považováno za cosi podřadného, kam přicházeli studenti, kteří neměli šanci se na jiných školách uplatnit. Musím ale konstatovat, že tehdy vycházeli z onoho učiliště absolventi, kteří byli v mnoha směrech gramotnější, než dnešní absolventi vysokých škol. Počítačová gramotnost, která je dnes často považována za vrchol vzdělanosti, není všechno. Jedním z impulzů, které mne přiměly k napsání tohoto komentáře, byl článek, který se nedávno objevil na iDnes.cz, nazvaný ´Generace mladých analfabetů. Uniká jim gramatika i schopnost napsat odstavec´.

Kameny úrazu jsou gramatika a logické myšlení

V článku se zamýšlí několik pedagogů právě nad upadající gramotností mladých lidí, nad snižující se schopností přímé, osobní komunikace a v neposlední řadě nad jejich vyjadřovacími schopnostmi. V článku mne zaujala například slova Eduarda Fuchse z brněnské Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity: „Celý profesní život se věnuji kromě jiného vzdělávání učitelů. Naše univerzita si stále ještě dělá nárok na to, že patří mezi ty lepší vysoké školy. Přesto už pominula doba, kdy jsme se u našich posluchačů podivovali nad gramatickými chybami. Dnes už slovo elypsa nikoho nepřekvapí, a co je ještě horší – studenti se často podivují, proč jim gramatické chyby vytýkáme...“ Jako příklad uvádí, že v posledním semestru kontroloval 76 seminárních prací budoucích středoškolských učitelů matematiky, z toho devatenáct z nich vracel k přepracování pro přemíru i hrubých chyb a pro často zcela zmatečný obsah. O nějakém tom strukturování nebo kontextování psaného textu ani nemluvě. A tak se ptám. Jestliže z bran pedagogických fakult dnes vycházejí polovzdělanci, kteří neumí udržet v psaném textu myšlenku a gramatika je pro ně cosi zcela zbytečného, jak mohou takoví učitelé vychovávat mladou generaci?

 

Papír, tužka, fuj, boomer!

Školy opouštějí poloviční analfabeti

Dokonale jsem měl možnost se seznámit s gramotností absolventů ve svých funkcích šéfredaktora, kterých jsem vystřídal hezkou řádku. Při přijímání nových adeptů do redakce jsem jim vždy dával za úkol napsat článek na volné téma, který by ale tematicky zapadal do obsahového zaměření našeho titulu. Jedním slovem, katastrofa! Nejenže většina z nich nedokázala udržet logickou nit zadané práce či vůbec udržet myšlenku, ale kudla v kapse se mi otevírala při pohledu na nepřetržitý sled hrubých gramatických chyb, které na mne zíraly z každé stránky. Na tom nic neměnil fakt, že po obsahové stránce byly jejich práce poměrně dobré.

Nejednou jsem se setkal i s tím, že jim při psaní článku byl největším rádcem přítel Google a kamarádka Wikipedie, od kterých se nestyděli bez jakéhokoliv odkazu opsat celé odstavce, v několika případech i celý článek. To je ostatně čím dál tím častější jev, který pozorujeme ve stále rostoucím počtu opisovaných bakalářských a diplomových prací. I to je důsledkem neschopnosti mladých lidí zformulovat souvislejší myšlenku.

 

S knihou místo iPadem? Další boomer

Potvrzují to i slova Nadi Vondrové z pražské Pedagogické fakulty UK, která k tomu v citovaném článku na iDnes říká: „...Je pravda, že v závěrečných pracích pozoruji, jak některým studentům dává velkou práci zformulovat odstavec, který udrží myšlenku, o gramatice nemluvě, ta je u některých na velmi špatné úrovni.“ 

Jak z toho ven?

Od pedagogů se čím dál tím častěji ozývají hlasy o nutnosti změnit celý školský systém který je postaven z velké části stále na praxi, zažité už od císaře pána. O důkladné reformě školství se mluví už léta a kde nic tu nic. Žákům a studentům chybí čím dál tím více přímá komunikace, jak mezi sebou, tak s rodinou a celkově i okolním světem. Jejich vzájemná komunikace se zužuje na zkratkovitost, pocházející především z komunikace elektronické.

Na sociálních sítích a nejrůznějších chatech se naučili vyjadřovat své myšlenky co nejstručněji, i za pomoci nejrůznějších zkratek a větší, souvislý text už jim dělá potíže. Při výuce často chybí společné rozebírání dané problematiky, kritické diskuze, či prezentace vlastních názorů, podporující rozvoj logického myšlení, tedy to, co je běžné v řadě západních vzdělávacích institucí. Biflování textů, prosté, monotónní oznamování dané látky kantorem, mnohdy i nadužívání audiovizuální techniky, kterou si mnozí učitelé ulehčují práci, to všechno se podepisuje na současném stavu.

 

Rodinná snídaně se už chystá...

Není to vina jen školství, ale i rodiny. Vzájemná komunikace uvnitř rodin upadá stejně rychle jako komunikace mezi samotnými vrstevníky. V málokteré rodině dnes vidíme společně trávené večery nebo víkendy. Každý se uzavře do své bubliny s mobilem v ruce nebo s notebookem na klíně a znám i případy, kdy si členové jedné rodiny esemeskují nebo chatují z jednoho pokoje do druhého. Ostatně vidíme to často i v restauracích, kde se sejde mladá partička a místo toho, aby se vzájemně bavili, zabývají se svými mobily. O klesající úrovni českého vzdělávacího systému ostatně hovoří výmluvně i neustálý propad naší, kdysi světově prestižní univerzity, Univerzity Karlovy v Praze. Ještě v roce 2015 se na tomto žebříčku pohybovala bez konkrétní příčky na 301 – 350 místě. Letos je to už na 401 – 450 místě! 

Logické myšlení chybí i klimatickým aktivistům

S předchozím tématem dost souvisí i další téma, k němuž mne inspiroval článek, který se objevil v německém deníku Die Welt pod názvem ´Většina z Pátků pro budoucnost nikdy neopustila svou privilegovanou bublinu´. Ještě před dobou covidovou hýbalo naplno světem hnutí Fridays for Future, tedy Pátky pro budoucnost, iniciované švédskou aktivistkou Gretou Thunbergovou. Jinými slovy řečeno, normální záškoláctví. Také u členů tohoto hnutí, představovaného především středoškoláky, se projevuje mnohdy nedostatečná schopnost komunikovat, jasně a logicky formulovat své názory, a hlavně diskutovat o společných problémech. Tihle aktivisté prostě požadují, aby všichni akceptovali jejich, jedině správné myšlenky.

 

Pozdvižení v Evropském parlamentu, copak se to chystá? Foto Facebook

V deníku Die Welt prezentoval své názory student Clemens Traub, bývalý příznivec hnutí Fridays for Future. „Mnoho členů ekologického hnutí Fridays for Future vyrostlo v bohatých rodinách: takoví lidé špatně chápou životní podmínky méně majetných občanů,“ říká Traub a pokračuje: „Nemohou akceptovat a pochopit, že velké množství méně bohatých lidí má problémy, které jsou naléhavější než změna klimatu.“ Zdůrazňuje i to, že radikalismus hnutí děsí spoustu lidí, kteří ekologii obecně podporují.

 

Senzace, dorazila Greta! Foto Facebook

„Pro lidi, kteří jsou nuceni si vydělávat na živobytí a mají problémy s placením nájemného, klimatické problémy ustupují do pozadí, nebo jim vůbec nepřikládají význam,“ říká Traub. Co je ale neméně důležité, je fakt, že podle Trauba si tihle lidé vystavěli svou vlastní pravdu, mají před sebou jen černobílý obraz světa, soustředěný jen na boj „dobra proti zlu“. Dospělo to až tak daleko, že se klimatické protesty staly autoritářským bojem proti zbytku lidstva.

Také těmto aktivistům zoufale chybí umění komunikace, schopnost logického myšlení i schopnost promýšlet věci do důsledků. Požadují například okamžité uzavření tepelných elektráren, ale už nedomýšlejí, že na tomto odvětví závisí desítky tisíc pracovních míst. Že by rázem o elektřinu přišly miliony domácností a cena energie vyskočila do astronomických výšin. Že by neměli, kde si nabít svůj mobilní telefon a kam strčit zástrčku svého tak propagovaného elektromobilu. Nedokážou pochopit, že výroba milovaných elektromobilů je pro životní prostředí několikanásobně větší zátěží a miliony použitých baterií budou jednou pro planetu ekologickou hrozbou.

 

Na otázku, čím tedy topit a svítit, čeští ´pátečníci´moc neodpovídají. Vzhledem k tomu, že ČR není na Sahaře, ani na Islandu, to slunce, sopka či vítr zřejmě nebudou... Foto Instagram 

Tihle mladí lidé nediskutují, neuvažují nad problémy. Oni nařizují! Demokratické procesy podle nich nemají v budoucnosti své místo. Mají jen své ´pravdy´, vyčtené většinou z internetu, protože pan Google poskytne každému přesně to, co mu vyhovuje, a tak na něm najdeme desítky a desítky různých ´pravd´, podložených mnohdy odborníky zvučných jmen. Umět se v těchto pravdách zorientovat, vytřídit ty falešné, využít dedukce a logického myšlení, to je právě to, co se jim během školní výuky nedostalo a co jim chybí. Bohužel, i když tyto jejich ´pravdy´ mnohdy postrádají veškerou logiku, nacházejí odezvu například u bruselských úředníků, kteří ony radikální a leckdy naprosto scestné příkazy akceptují. 

Školní docházka je přežitek, studujte z gauče!

A do třetice všeho dobrého, nebo spíše zlého zpráva, která jen dokumentuje, jak může také vypadat budoucnost, v níž se snižují nároky na vzdělání. Už jsme se mohli setkat s nápady Pirátů, že maturity jsou přežitkem a doklad o středoškolském vzdělání by měl získat každý, jen za pouhou docházku. Každý absolvent by tak mohl bez problémů pokračovat ve studiu na vysoké škole. Jak to vypadá, tenhle nápad už nese své první ovoce. Z článku uveřejněného v Lidových novinách pod názvem ´Bakalářem teologie z obýváku´ jsem se dozvěděl, že Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci zavedla jako první v republice online studium, během kterého nemusíte vytáhnou paty z domova a studovat tak v pohodě z gauče. Bakalářské studium trvá tři roky, je zdarma a může jej absolvovat každý, kdo má maturitu, přičemž se nekonají ani přijímačky.

 

Online, neb distanční výuka se u nás dostala ke slovu v poslední době, poznamenané pandemií koronaviru, a to na všech stupních vzdělání. Nicméně, jde stále jen o neumělé provizorium, které zatím rozhodně školní docházku nenahradí. Chybí vzájemná komunikace žáka a učitele i komunikace mezi samotnými studenty. A taková interakce je nezbytnou součástí vzdělávacího procesu. Možnost rozebrat problematiku ze všech úhlů, vyměnit si názory a podělit se o poznatky. Jasně, všichni umíme číst, a tak si všechny vědomosti najdeme na internetu. Kdysi nám během mého studia knihovnictví na FF UK vtloukal jeden moudrý pan profesor do hlav poučku: „Moudrý člověk nemusí všechno znát, ale musí umět si to najít.“ Vždy to ale v rozboru doplnil o nutnost umět informace analyzovat a dokázat je vytřídit. A právě to je kámen úrazu u studentů, kteří se nenaučili logickému myšlení a řídí se informacemi z internetu jako písmem svatým.

Kdo by se nechopil příležitosti, vystudovat univerzitu bez nutnosti do ní vkročit, snad vyjma posledního dne studia, kdy si dojde vyzvednout svůj vysněný diplom. Nevím, možná i ten mu pošlou elektronicky, ať si jej doma vytiskne. Univerzita sice nabízí možnost zúčastnit se jednou týdně webináře, ale ani to není povinné. Mladí lidé dnes žijí v představě, že univerzitní diplom je jakousi vstupenkou do vyšší společnosti a bianco šekem na automaticky vyšší plat. Proto taková touha po diplomech a titulech a už se nepohlíží na to, jakým způsobem si tyto dokumenty vydobyli. Podle mého názoru mají takto získané diplomy asi tak stejnou cenu, jako když si je koupíte na černém trhu na internetu, kde vám za nějakých 100 dolarů pošlou ´certifikovaný´ diplom jakékoliv prestižní univerzity na světě. 

Přestáváme číst, a to je zlé

I můj čtvrtý komentář se týká vzdělání a inspiroval mne k němu také článek na iDnes, který vyšel před pár dny pod názvem ´Češi končí se čtením. Knih je víc než lidí, zní ze zanikajících antikvariátů´. Začíná slovy: „Národ písmáků přestává číst. Jako první si toho všimli čeští antikváři, lidé, kteří dávají knížkám druhý život. Zájem o jejich zboží dramaticky klesá. Minulé generace prahly po knihách, které teď končí ve sběru.“

Jedním z kritérií, podle kterých se posuzovala vzdělanost národa, byl vždy vztah k literatuře. Ještě stále jsme zemí s největší hustotou veřejných knihoven na světě a pyšníme se i knihovnou, která je považována za nejkrásnější na světě, a to v pražském Klementinu. Knihoven tu máme v přepočtu na obyvatele dokonce 10x více než takové Spojené státy. Podle zákona z Masarykovy první republiky byla povinnost mít vlastní knihovnu pro každé město i každou obec v republice. Knihovny přežily válku i komunistický režim, ale nyní umírají na úbytě. Nemají dostatek finančních prostředků a knihovnické povolání je stále finančně ostudně podhodnoceno. A co je nejhorší, lidé přestávají do knihoven chodit. Dramaticky ubylo i studentů, kteří dnes čerpají své vědomosti především doma na internetu a vidět je vysedávat se stohem odborných publikací u stolku v knihovně, je spíše zázrak.

 

Barokní Klementinum, architektonický skvost. Foto Facebook

Pamatuji rovněž knižní čtvrtky, kdy jsme mnohdy v mrazu stáli od nočních hodin ve frontách na bestsellery, aby se na nás onen vzácný výtisk dostal. Přestože knihy vycházely v nákladech, daleko přesahujících 50 000, byly okamžitě rozebrány. Takové fronty už se dnes nekonají a když náklad knihy překoná 5000 výtisků, je to velký zázrak.

Podobné je to i v knihkupectvích a antikvariátech. Tištěné knihy nahrazují jejich adaptace v televizních seriálech a audioknihy, které můžete poslouchat třeba při řízení auta. Ke slovu se stále více dostávají i elektronické knihy, což má samozřejmě své klady a ani já sám se jim nevyhýbám. Přiznávám, že dnes ale hlavně proto, že moje domácí knihovna s téměř 2000 svazky nabobtnala tak, že už se do ní nevejde ani ta nejmenší brožurka. Není pravdou, jak tvrdí někteří, že se lidé přeorientovali na elektronické knihy. Ty stále tvoří jen okolo 2% z celkového knižního trhu.

Co mne ale nejvíce mrzí, je skutečnost, že téměř zmizel zájem o klasickou literaturu. Přitom taková Hellerova Hlava XXII, Jiráskův F. L. Věk, Dostojevského Idiot, romány Remarquea, Hemingwaye, Karla Čapka a spousty dalších mají co říct i dnešnímu čtenáři. To, čemu se ještě dnes říká ve školách povinná četba, s v praxi smrskne na stručné ´vejcucy´ z děl, kterých kolují po internetu tuny.

V citovaném článku na iDnes vypráví majitel pražského antikvariátu Kant Miloslav Burdátš: „Jsem strašně rád, že jsem zažil polovinu devadesátých let. Lidi tehdy byli po čtení hladoví – prodávali jsme kolem tisícovky knih denně. Dneska jsme rádi, když jich prodáme dvacet.“ To je, vážení, padesátinásobný propad! V antikvariátech leží hory klasiků, které nikdo nechce a nechtějí je ani do sběru. Co se ještě jakž tak prodává, jsou novinky některých českých autorů, detektivky, sci-fi či thrillery. I ona stále více opomíjená četba úzce souvisí se vzdělaností. Četba rozšiřuje slovní zásobu, pomáhá objevovat stavbu vět, ale i zdokonalovat gramatiku. Rozehrál jsem na Facebooku diskuzi o knihách a významu četby, kde se v reakcích objevila samozřejmě řada protichůdných názorů. Nicméně vybral bych jeden od Marie Kružíkové, který vystihuje meritum věci: „Kdo od dětství hodně čte, tomu se vizuální podoba textu vtiskne do paměti. Nemá pak problém s gramatikou.“

 

 

 

A zase ty roušky

Můj dnešní pátý koment je z naprosto jiného soudku, ale trocha legrace ještě nikoho nezabila. Je určen především antirouškařům, kteří tvrdí, že jde jen o nehygienický a nepotřebný Babišův hadr, nacucaný bakteriemi, plísněmi a viry. Tak tady máte důkazy, že respirátor nebo rouška může posloužit i jinak, nebo může být dokonce pěkně drahou módní záležitostí.

I našimi médii proběhla před pár dny stručná zpráva, že jistý Ind pašoval v respirátoru zlato. Celníci jej zadrželi na jednom indickém letišti, když se tak pokoušel propašovat zlato za nějakých 62 tisíc korun. Vezl si jej ze Spojených arabských emirátů, kde, jak je známo, se dá zlato sehnat za docela výhodné ceny.

 

Rouška coby módní doplněk, foto Facebook

Roušky mohou být ale i cenným artiklem a pěkně drahým módním doplňkem. Tu nejdražší vyrobil jeden izraelský klenotník pro čínského obchodníka ze Šanghaje a přišla na nějakých 33 milionů našich korun. Na výrobu roušek se vrhli i přední světoví designéři a přední módní domy, jejichž výrobky se prodávají také za miliony. Nelenily ani české firmy, a i u nás si můžete takovou roušku posázenou diamanty za pár milionů objednat. Takže nenadávejte na roušky a radši na nich zkuste zbohatnout! Ve světě už dokonce vznikají i kluby sběratelů roušek, kteří s nimi mezi sebou čile obchodují.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace